Človek si sám hľadá popudy k chorobám

Keď choroba nie je spojená s bolesťou, napríklad pri ochorení pečene, vtedy éterické telo  vniká príliš hlboko do fyzického tela, zatiaľ čo astrálne telo sa toho nezúčastňuje. Éterické telo sa abnormálnym spôsobom prebúdza k vedomiu, avšak je to vedomie ešte temnejšie, hlbšie ako vedomie bolesti.

Pool of Light

Máme teda aj toto hlboké vedomie, ktoré už človek nemôže dosiahnuť, keď éterické telo zostúpi do fyzického tela. Dajme tomu, že chce napriek tomu urobiť niečo, o čom v normálnom živote nemôže nič vedieť, čo nejako súvisí so stavom vecí, potom to urobí bez toho, aby o tom niečo vedel. Urobí to v ňom, akoby tá vec sama bez toho, aby on o tom niečo vedel.

Pozrime sa na človeka, ktorý v sebe na základe nejakých udalostí v minulom živote vytvoril príčiny, ktoré v čase medzi smrťou a novým narodením pôsobia dole až k tomu, že vedú k hlbšiemu vniknutiu éterického tela do tela fyzického. Potom z toho vzíde jednanie, vedúce k prepuknutiu hlbšie spočívajúcich chorobných procesov. Človek potom môže byť nútený k tomu, aby priamo vyhľadával vonkajšie popudy k chorobám.

Môže sa zdať zvláštne, že obvyklému vedomiu Ja sa to jasne nevyjaví. Človek by to však zo svojho obvyklého vedomia Ja nikdy ani neurobil. Zo svojho obvyklého vedomia Ja si neprikáže, aby vážne ochorel. Ak však toto temné vedomie pozná, že je nutné, aby došlo k vonkajšiemu poškodeniu, potom toto vedomie, ktoré vniká do fyzického tela, vyhľadá príčinu choroby. Je to vlastná bytosť človeka, čo vyhľadá príčinu choroby, aby dosiahla to, čo nazývame chorobným procesom.

Na základe hlbšej podstaty choroby vidíme, že dokonca aj vtedy, keď sa zatiaľ nedostavia bolesti, môžu vždy ešte nastať protichodné pôsobenia. A aj keď sa bolesti dostavia, môže stále ešte (ak iba éterické telo príliš silno vnikne do tela fyzického) nastať to, čo možno nazvať hľadaním vonkajších príčin choroby hlbšie sa nachádzajúcimi vrstvami ľudského vedomia samotného. Rovnako ako si vyhľadávame dedičné znaky, vyhľadávame si iným stupňom vedomia aj vonkajšie príčiny chorôb, ak ich potrebujeme.

http://www.antroposof.sk/dalsie_temy/clovek_si_sam_hlada_popudy_k_chorobam.html

15

Zverejnené v kategórií Atla-Ra | Pridaj komentár

Neprežitá karma

Karmu nemožno odstrániť! Musí sa vyžiť v ďalšej inkarnácii. Človek sa karme nemôže vyhnúť, sotva snáď v najvzácnejších prípadoch a v tých sa karma musí transformovať. V niektorej inkarnácii sa duša môže vzoprieť proti plnému vyžitiu karmy. Môže to byť v prípade, keď muž spácha samovraždu kvôli tomu, že žena jeho lásku neopätuje, takže odíde z fyzickej úrovne a karma sa nenaplní tak, ako sa mala naplniť. Ale toto „mala“ u spomínanej karmy je vpísané do ľudskej prirodzenosti. Karma sa mala prežiť práve týmto spôsobom, ale tým, že svoju karmu v určitej inkarnácii nespoznávame, že sa proti nej vzoprieme, ju môžeme presunúť na neskoršiu inkarnáciu. A tak zo života tejto dvojice, je vymazané to, čo by boli mohli spolu prežívať, keby svoju karmu plne vyžili. Je to vymazané z behu fyzických udalostí života.

27

Ale odkiaľ to vymazať nejde, kde sa to vymazať nedá, je spektrum smrti, v ktorom to zostáva ako vôľa, ako chcenie. A túto vôľu nevyžitej karmy potom po smrti takého človeka nasleduje spektrum smrti. Keď teda táto žena hľadá odpočinok, pristupuje k nej spektrum smrti muža, ktorého odmietla, pretože v ňom ešte žije vôľa, ktorá mala vyvolať ich spojenie. Spektrum smrti vykonáva to, čo sa malo stať, ale nevykonalo sa. V spektre smrti je obsiahnutá ešte nevyžitá karma a s človekom po smrti nastane v éterickom svete to, čo je akoby obrazným priebehom nevyžitej karmy. Máme čo robiť s dvoma procesmi.

Keď zomrie človek s nevyžitou karmou, zostáva mu samozrejme povinnosť, aby nevyžitú karmu prežil v niektorej nasledujúcej inkarnácii. Spektrum smrti sa súčasne stáva akýmsi prorockým obrazom toho, čo sa raz musí odohrať, čo sa malo odohrať, ale ešte sa neodohralo, čo malo v živote nastať, ale nenastalo. V spektre smrti sa teda môže prežiť obraz dejov, ktoré sa mohli stať životnými dejmi. To je veľmi dôležitá ezoterná súvislosť.

 Ľudská individualita, teda ja a astrálne telo, prechádza skoro bezprostredne po smrti k istému druhu kozmického bytia a niekoľko dní je v spojitosti so spektrom smrti, teda s éterickým telom, takže nevyžitá karmická vôľa ľudskej individuality je z kozmu činná do spektra smrti. To, čo získalo svoju zvláštnu podstatu zo spojitosti s fyzickým človekom tým, že to bolo uzavreté vo fyzickom tele a mohlo tak na seba vziať podobu fyzického človeka, sa po niekoľkých dňoch uvoľní od toho, čo patrí sféram kozmu.

http://www.antroposof.sk

36_visart_power_stones_williams

Zverejnené v kategórií Atla-Ra | Pridaj komentár

Zrkadlo Muža – RNDr. Emil Páleš CSc.

Vyštudoval kybernetiku a vyučoval počítačovú lingvistiku na Matematicko-fyzikálnej fakulte Komenského Univerzity v Bratislave. Päť rokov bol vedeckým pracovníkom Slovenskej akadémie vied. V roku 1993 založil neziskovú organizáciu Sophia a rovnomenný časopis. Svojou prácou nadväzuje na sofiológiu Komenského, Solovjova a Štúrovcov – sofiológiu ako úsilie o syntézu troch oblastí poznania (kozmológie, antropológie a teológie) ako aj troch prameňov poznania (zjavenia, rozumu a zmyslovej skúsenosti). Z jeho pôvodného bádania zásadný význam má objav synchrónneho a periodického pôsobenia pravzorov v dejinách kultúry a v evolúcii prírody.

Zverejnené v kategórií Atla-Ra | Pridaj komentár

Tvoříme nekonečné množství realit

Tento svět, lidé Země, je plný rozporů stejně tak, jako vaše nitro. Víme, že byste rádi znali svou budoucnost, cestu, kam vás život vede. Ti, kteří se zde necítí šťastní a spokojení, upínají svou mysl k tomu, že se vše změní, či bude změněno. Tento svět je odrazem vás samých, tedy toho, jak svět vnímáte. Je to váš vnitřní obraz, projektovaný ven. Tedy proto musíte chápat, že i veškeré změny, na které čekáte, se musí nejprve uskutečnit ve vás samých. Toto si však mnozí neuvědomují a někteří toto dokonce popírají. Ať však je váš názor na toto jakýkoli, pravda je jen jedna, ať již jí věříte, či ne.

deti

Tento svět klouže nahoru a dolů tak, jak kolektivní vědomí vysílá energetické impulsy. Tedy tento svět pulzuje nadějí anebo skepsí, propadá se a znovu zvedá stejně tak, jako vy. Přesto je zde po dlouhé době naděje, že svět tohoto času může být zcela jiný. Tedy každý z vás je zde proto, aby nasměroval nejen sám sebe, ale i ty ostatní do lepší budoucnosti. Provází vás však velmi silné aspekty, které vás mohou odvracet od vašich záměrů a podkopávat vaše odhodlání. Každý z vás se musí postarat sám o sebe, o své duševní zdraví, o to, aby se cítil vnitřně dobře a naplněný.

Tento čas vám posílá naproti mnohé zkoušky. Je to proto, abyste prokázali svou sílu, ale také proto, abyste se oprostili od mnohých svých iluzí a prohlédli. Je tu čas, kdy již nelze udržet realitu takovou, jakou jste znali. Každý z vás svým nazíráním na svět vytváří svou budoucnost a svou cestu, tedy svou časovou linii. Okem jasnozřivého pozorovatele byste potom viděli vaše cesty jako světelné paprsky, mířící mnoha směry. Pokud jsou tyto paprsky více nahuštěny, pak vytváří koridor, který se bude s dalšími rozšiřovat a dokáže pojmout stále více těchto paprsků, přičemž každý jeden paprsek je cestou jedné duše. Zastabilizované koridory pak určují cestu budoucnosti a tedy vytvářejí životaschopnou realitu, která se začíná dále rozšiřovat, rozvíjet a pulsy do sebe vtahovat další a další stejně vibrující duše. Mnozí se můžete cítit unaveni, neboť tvoření těchto cest je velmi náročné a prvním tvořitelům přináší cosi neznámého, co je nejprve potřeba uchopit a vnitřně prozářit, navibrovat se a sladit se s vibrací této cesty. Toto jen pro ilustraci, abyste si dokázali představit některé z těchto procesů. Skutečnost je však daleko složitější a daleko náročnější, nežli je zde ukázáno. Proto chápejte, že nelze nikdy přesně říci, jaká realita se vytvoří a kdy k tomu, či onomu dojde. Vše je proměnlivé, stejně tak, jako vy vnímáte vaše počasí.

Tyto náročné dny jsou doprovázeny mnohými nesrovnalostmi, jakoby se některé časové linky propadaly a hroutily a zároveň je možné se ladit na vyšší světy. Je zde však velmi mnoho pokušení a je potřeba, abyste stále naslouchali sobě samým, abyste zbytečně nepokoušeli opačnou stranu, neboť hranice mezi oběma polaritami se velmi ztenčila. Vaše světelná těla jsou jasnější a to znamená více světla, ale také více záře, která je vidět z dálky a tím pádem je toto světlo také ve větším ohrožení. Není však potřeba vyvolávat strachy, neboť vždy je tu možnost přiklonění se na stranu světla a lásky. Toto čiňte každou minutu vašeho času a nezapomínejte, kým jste. Jsme s vámi a milujeme vás. Žehnáme vám na vaší cestě.

https://zlata-dusicka84.webnode.cz/l/tvorime-nekonecne-mnozstvi-realit/

obra_sve_04

Zverejnené v kategórií Atla-Ra | Pridaj komentár

Na změnu máme max. 5 let! | Prof. Peter Staněk 3 díl

Podle pana prof. Staňka žijeme v zásadním kvalitativním skoku lidské civilizace. V období, které probíhá jednou za tisíce let. „Bude muset být nová společnost. Ten přechod bude stát oběti. A ne malé.“ říká prof. Staněk ve třetím a závěrečném dílu našeho rozhovoru. K tomu upozorňuje, že rolí rozumných lidí je počet zbytečných obětí minimalizovat.

Jak toho dosáhnout a co pro to může každý z nás udělat? Proč je v současnosti důležité, aby se lidé zapojili do procesu informování? „Informacemi děláte změnu. A právě ta změna se promítá do změny jednání lidí, jejich vědomí, jejich přístupu, jejich priorit a všeho ostatního,” tvrdí pan prof. Staněk a dodává: „Jestliže změním sebe, tak začnu měnit ostatní.” Nenechte si ujít závěrečný díl našeho rozhovoru.

První díl můžete slehnout na tomto odkaze: https://youtu.be/TWc6_i1st34

Druhý díl můžete slehnout na tomto odkaze: https://youtu.be/uTvu7w59eKE

Oficiální stránka projektu Tvořivá společnost

https://creativesociety.com/cs

Zverejnené v kategórií Atla-Ra | Pridaj komentár

„Cílem života je posun poznání” | prof. Peter Staněk | 2. díl

„Tahleta společnost skončila. Protože klíčovou otázkou pro společnost musí být, proč tady jste?” říká pan prof. Staněk v druhém díle našeho rozhovoru. Podle pana prof. Staňka 7 % populace vlastní 95 % majetku a ostatní mají pouze dluhy.

  • Co způsobuje, že se bohatství ve společnosti koncentruje na malém vrcholu a u většiny států světa se prohlubuje dluhová propast?
  • Proč naše společnost už nemůže dál v současném nastavení fungovat?
  • Co hlavního se musí ve společnosti změnit? Jak můžeme tuto změnu my lidé uskutečnit?

„Člověk je od přirozenosti dobrý, ale jestliže žije v podmínkách, které ho tlačí ke zlu, stane se zlým,” dodává pan prof. Staněk. Nenechte si ujít druhý díl našeho rozhovoru. První díl můžete slehnout na tomto odkaze:

https://youtu.be/TWc6_i1st34

Oficiální stránka projektu Tvořivá společnost:

 https://creativesociety.com/cs

Zverejnené v kategórií Atla-Ra | Pridaj komentár

Pravda není hoax – Peter Staněk 1. DÍL

Úryvok rozhovoru. Pravda nie je hoax.

„Cieľom života je posun poznania”. Na zmenu máme max. 5 rokov!

„Současná společnost bude muset změnit základní paradigmata, která ji řídí. Bude to opět konkurence, bezuzdná spotřeba, drancování přírodních zdrojů, nezodpovědnost za sebe, za společnost a za všechno? Nebo to bude jiná společnost založená na jiných východiscích a principech?“ ptá se pan prof. Peter Staněk v prvním díle našeho interview.

  • Proč je změna klimatu tou největší hrozbou pro naši civilizaci?
  • Jaké radikální změny můžeme očekávat, že nás postihnou v nejbližších letech?
  • Proč nejsme schopni se v podmínkách konzumní společnosti vyrovnat s mnohočetnými krizemi?

„Jestliže se umíte připravit, zvládnete i tu největší katastrofu. Ale to chce tři základní věci. Sjednotit se za společným cílem. Obnovit důvěru mezi lidmi, státy a tak dále. Ale ten největší problém? Říci si skutečnou pravdu. Nezaujatou pravdu, která není ovlivňována korporacemi, zájmy Evropské unie nebo zájmy některých elit a tak dále. A mám pocit, že největší problém je ta třetí podmínka. O pravdě nechceme slyšet, protože pravda je dneska přeci hoax, ne?“ konstatuje pan prof. Staněk.

Oficiální webová stránka mezinárodního projektu „Tvořivá společnost”: https://creativesociety.com/cs

Viac v celom rozhovore:

Zverejnené v kategórií Atla-Ra | Pridaj komentár

Význam smrti – sebauvedomenie

Je jedna vec, ktorú by ľudia v duchovnom svete nikdy nemohli poznať. Jedna udalosť by v duchovnom svete nikdy nemohla byť spoznaná, keby človek nezostúpil na fyzickú Zem a nebol prevedený inkarnáciami. Žiadna duchovná bytosť, ktorá sa neinkarnuje, nemôže poznať túto udalosť, touto udalosťou je smrť. V astrálnom a vyšších svetoch smrť neexistuje, smrť tam prežiť nemožno. Preto v ezoterickej filosofii existuje stará zásada: Ak chcú bohovia zomrieť, musia prísť na Zem, aby sa to naučili.

25

So smrťou však súvisí ešte niečo iné: človek by nikdy nedospel k sebauvedomeniu. Len vďaka tomu, že zakaždým, keď končí jeho inkarnácia, prechádza bránou smrti a odkladá svoje schránky, dospieva k vedomiu vlastného Ja. Človek sa musí naučiť prekonávať smrť. Bez toho, aby do sveta vstúpila smrť, by človek nespoznal sebauvedomenie. Tak sa smrť musela stať veľkou učiteľkou fyzického sveta. To súvisí s jednou významnou udalosťou. Keby človek nikdy nezostúpil na fyzickú Zem, keby vždy zostával len v duchovných sférach, nikdy by nespoznal to, čo je najväčšou udalosťou pozemského vývoja: mystérium na Golgote.

http://www.antroposof.sk/clovek/vyznam_smrti.html

43

Zverejnené v kategórií Atla-Ra | Pridaj komentár

Kráčíme vpřed do starého Říma?

Emil Páleš

Svět zůstává svým způsobem stejný, i když se mění. Jako bychom se, přes veškerý pokrok, točili v kruhu. Římská říše tady nebyla a nezanikla jen jednou, ale obnovujeme ji a znovu se rozpadá jako ozvěna každých 500 let. Romantismy se nás zmocňují periodicky. Radikální komunismy tady byli už za Spartaka, mazdakovců či husitů… V izolovaném Japonsku 17. století, císař zadržel šlechtice na věčné hostině u svého dvora, aby je měl pod kontrolou, stejně jako to udělal jeho současník, francouzský král ve Versailles.

435458783Dějinné vzorce se opakují až do překvapujících detailů, protože plynou z lidské přirozenosti, jež zůstává stejná přes pokrok techniky. Skutečný pokrok si vyžaduje zdokonalení samotného člověka s jeho charakterem, což nelze nahradit technologií. Musíme znát a ovládnout sami sebe. Naše nitro pozůstává z archetypů, které tvoří základní síly duše porovnatelné s abecedou v jazykovědě nebo s elementy v chemii. Uvést všechny síly duše v harmonickou rovnováhu je praktickou definicí duchovnosti.

Hledáme organickou syntézu protichůdných duševních principů na osobní i kolektivní úrovni. Nakolik se nám to nedaří, upadáme do extrémů. Je totiž lehčí přiklonit se k nějaké jednostranné ideologii než pěstovat duchapřítomnost. Jednostranné programy však uvrhují společnost do cyklů. V okamžiku svého vítězství zplodí nežádoucí účinky a zasejí semena reakce, z nichž vyroste protistrana. Částkové pravdy jsou odsouzeny přejít ve svůj pravý opak a věčně se střídat.

Proto se pohybujeme v kruzích. Staré příběhy, které jsou z lidského hlediska stejné, se opakují toliko oděné do moderního hávu. Kroužíme mezi materialismem a idealismem, individualismem a kolektivismem, konzervativismem či liberalismem. Posviťme si na ně blíže a ukáže se, že současné myšlenkové proudy jsou pokračováním starých mystérií. Konzervativci jsou dávní zasvěcenci egyptského Ptaha a liberálové vyznavači Thovta. Anarchisté jsou služebníci Hathory.

Podle staré moudrosti tyto božstva inspirují lidi v jistých rytmech. Třeba na sklonku 19. století přecházel věk Artemidy ve věk Apollóna – stříbrná bohyně Měsíce ustoupila svému bratru, bohu Slunce a zlata. Pojednou se strhl spor mezi zastánci měnových standardů a svět přešel od stříbrného ke zlatému standardu. Celý sekulární svět je podvědomé náboženství, jen o tom nevíme. Nechápeme, že naše činy mají iracionální kořeny, mnohem hlubší, než jak si je sami vykládáme.

Žijeme v epoše, kdy robotizace plní odvěký sen lidí osvobodit se od fyzické práce. Při bráně do materiálního ráje však zjišťujeme, že je nezbytné osvojit si pravou duchovnost. Jinak nám hrozí pád do psychické propasti subjektivity a mravní úpadek. Římané upadli, když na ně začali pracovat otroci a podřízené provincie. Ztratili občanskou ctnost, nechali vládnout císaře a zajímali se už jen o “chléb a hry”. Šíleli za zábavou, která byla stále víc vzrušující a brutální. Ztratili víru, rozpadla se rodina. Přestali mít vlastní děti a místo toho dováželi barbary. Když v rozhlase čtu Gibbonův seznam příčin úpadku a zániku Říma, posluchači mají dojem, že je řeč o dnešku.

Teď nemáme otroky, ale roboti a umělá inteligence nás zastupují čím dál víc. Jenže řešením technologické nezaměstnanosti nemůže být jednoduše blahobytní společnost. Smyslem práce je něco víc než jen živobytí. Smysluplná práce je pramenem lidské důstojnosti, udržuje nás v kondici a duševně zdravých. Práce šlechtí člověka. Fyzická práce kdysi poskytovala zemědělci a řemeslníku objektivní zpětnou vazbu, zda je v realitě. Nemohl ulítat do fantazií.

Copak má být náš pevný bod, když se masa lidí odbřemeněná od hmotné nouze přesouvá k zaměstnáním v čistě duševní a společenské sféře? Jak zjistíme, zda to, co dělají, je vůbec práce? Co bude kritériem – jen vzájemné lajkování jako facebooku? Rozrůstá se pseudosvět – na burzách praskají finanční bubliny, falešný žurnalizmus fabrikuje smyšlené zprávy, máme jakože univerzity, zdánlivé léčitele, pseudonáboženství, pseudohumanitu a podobně. Světu hrozí, že zbublinovatí – rozpadá se do mentálních bublin, kde se žije v autohypnóze mezi podobně smýšlejícími. Zaniká dialog a stupňuje se polarizace. Musíme najít novou Severku ve vnitřním světě, abychom nezbloudili.

https://sophia.sk/sk/media/popularne-clanky/kracime-vpred-do-stareho-rima

004_flint

Zverejnené v kategórií Filozofia života | Pridaj komentár

Vplyv rozprávok

V rozprávke zostalo človeku niečo, čo v nej žije ako potomok ľudského prežívania počas starého jasnozrenia, vo forme, ktorá je práve preto legitímna, že si nikto, komu sa rozprávka vlieva do duše, nerobí nároky na to, aby jej rysy zodpovedali skutočnosti.

44

V rozprávkovej fantázii získava chudobný mládenec, vlastniaci inak iba múdru mačku, palác týčiaci sa do bezprostrednej skutočnosti. Preto môže byť rozprávka v každom veku úžasnou duchovnou potravou. Ak rozprávame dieťaťu rozprávky, podnecujeme detskú dušu k tomu, aby k realite nepristupovala iba tak, že bude vždy len zotrvávať v určitej nálade pri nejakom pojme, ktorý zodpovedá vonkajšej realite. Lebo takýto vzťah k realite dušu vysúša a pustoší, duša sa naopak udržuje živá a čerstvá, takže preniká celkovú bytosť človeka, keď to, čo je realitou vo vyššom zmysle, pociťuje v zákonitých formách rozprávkových obrazov, ktoré ju však pozdvihujú nad vonkajší svet. Človek má viac pevnosti pre život, živšie sa chápe života, ak na jeho dušu v detstve pôsobili rozprávky.

Prvé rozprávky nevznikli tak, že by ich niekto vymyslel, ale sú poslednými zvyškami starého jasnozrenia, ktoré vo sne prežívali ľudia, ktorí na to ešte mali náležité sily. Čo vo sne videli, to ďalej rozprávali. Všetky rozprávky existovali ako posledné zvyšky pôvodného jasnozrenia. Preto môže ozajstná rozprávka vzniknúť jedine vtedy, ak sa v duši tvorcu – či vedome alebo nevedome – nachádza imaginácia premietajúca sa do duše, inak to nie je správne.

Rozprávka ľubovoľne vymyslená nemôže byť nikdy správna. Ak vznikne dnes ešte cez nejakého človeka skutočná rozprávka, nestane sa to inak, než že v tomto človeku precitne túžba po starých časoch, ktoré kedysi ľudstvo prežilo. Táto túžba tu je, len sa často skrýva v skrytých hlbinách duše a človek v tom, čo dokáže vedome vytvoriť, často vôbec nespozná, koľko sa toho vynára z týchto skrytých hlbín duševného života a koľko je skreslené tým, čo je človek schopný vytvoriť svojim súčasným vedomím.

http://www.antroposof.sk/poznanie/vplyv_rozpravok.html

ArteGilbertWilliams (11)

Zverejnené v kategórií Atla-Ra | Pridaj komentár

Bolesti vďačíme za svoje dokonalosti

Rudolf Steiner uviedol otázku:

  • Prečo musím trpieť bolesťou?
  • Prečo ma postihuje táto bolesť?

A odpovedá.

“Ak sa budeme zaoberať zákonmi karmy uvidíme, že základom nášho utrpenia je niečo podobné ako to, čo možno v obvyklom živote medzi narodením a smrťou vysvetliť pomocou nasledujúceho príkladu:

Dajme tomu, že niekto až do svojich osemnástich rokov žil na útraty svojho otca, žil v radosti a nič si nenechal ujsť. Potom otec príde o majetok, zbankrotuje. Mladík sa musí niečomu riadnemu naučiť, musí začať vynakladať úsilie. Život ho postihne bolesťou a odriekaním. Bude pre nás pochopiteľné, že bolesť, ktorú musí prežívať, sa ho bude veľmi nesympaticky dotýkať.

shan6

Dajme tomu, že dotyčný človek potom dosiahne päťdesiaty rok svojho života. Vďaka tomu, že sa vtedy musel niečomu naučiť, sa stal riadnym človekom. Pevne teraz stojí v živote a môže si povedať: To, ako som vtedy posudzoval svoje strasti a bolesti, bolo vo vtedajšej chvíli pochopiteľné, teraz o tom ale musím zmýšľať inak, teraz si musím povedať, že tieto bolesti by ma nemohli postihnúť, keby som už vtedy mal všetky dokonalosti, hoci by to boli len obmedzené dokonalosti osemnásťročného človeka. Keby ma však tieto bolesti nepostihli, bol by som stále k ničomu. Bola to práve bolesť, ktorá premenila moje nedokonalosti na dokonalosť. Tejto bolesti vďačím za to, že som teraz niekto iný ako pred štyridsiatimi rokmi. Čo sa vlastne vtedy u mňa zišlo? Zišla sa moja nedokonalosť, v ktorej som sa vtedy nachádzal, a moja bolesť. A moja nedokonalosť akoby hľadala moju bolesť, aby mohla byť vyhnaná, aby sa mohla premeniť na dokonalosť.”

Takto môžeme dospieť k úvahe, že všetky bolesti, ktoré nás stretávajú, všetky strasti, ktoré sa nám stavajú do cesty, sú vyhľadávané našou nedokonalosťou. Prevažnú väčšinu bolestí a strastí vyhľadávajú tie nedokonalosti, ktoré sme si so sebou priniesli zo skorších inkarnácií. A pretože v nás tieto nedokonalosti sú, hľadá niekto múdrejší v nás, kto je rozumnejší ako my, cestu k týmto bolestiam a strastiam. My všetci ako ľudia si v sebe vždy nesieme niekoho rozumnejšieho, než sme my sami, niekoho oveľa múdrejšieho. K bolesti nás vedie múdrejší človek v nás. Ten múdrejší je niekto, kto spočíva v hĺbke nášho podvedomia a ku ktorému naše obvyklé vedomie nesiaha.

http://www.antroposof.sk/clovek/bolesti_vdacime_za_svoje_dokonalosti.html

22

Zverejnené v kategórií Atla-Ra | Pridaj komentár