Rytier a havran

Svätoslav Hamaliar – Rytier a havran (hosť: Jano SVETLAN Majerčík a TOSÚONI)

 

 

Zverejnené v kategórií Etnická hudba | Pridaj komentár

Parapsychológia v armáde

Vo februárovom vydaní oficiálneho časopisu Ministerstva obrany Ruskej federácie „Армейский сборник“ bol publikovaný článok pod názvom „Super vojak pre budúce vojny“, ktorý hovorí o použití bojovej parapsychológie ruskou armádou.

Podľa autora článku, ruské špeciálne sily využívali v Čečensku “parapsychologické bojové techniky.” „Kto vlastní technológiu metakontaktu, môže viesť napríklad neverbálne vypočúvanie. Vidí “naskrz” zajatého nepriateľského vojaka: čo je to za človeka, aké sú jeho slabé a silné stránky, či bude súhlasiť so spoluprácou. Spoľahlivosť výsluchu je takmer stopercentná.

Bežný človek sa takému výsluchu neubráni. Technológiám odolávania takýmto výsluchom sa školia: vojaci špeciálnych síl v prípade, ak by padli do zajatia, najvyššie osoby v krajine alebo hlavy veľkých priemyselných a bankových štruktúr – s cieľom zachovať štátne alebo obchodné tajomstvá,“ uvádza článok.

Podľa autora tieto techniky pomáhajú vojakom: osvojiť si cudzie jazyky, liečiť sa v bojových podmienkach, odhaľovať pasce, sklady a tajné skrýše nepriateľa a osvojiť si telepatiu, pomocou ktorej sa ruskí špecialisti naučili pracovať s delfínmi. „Mentálne dávali zvieratám príkazy, ktoré delfíny vykonávali. Podobnou metódou pracoval aj slávny tréner zvierat Durov. Metodika, ako sa ukázalo, je použiteľná aj na ľudí. Okrem toho sa ukázal aj možný vplyv na techniku,“ uvádza sa v materiáli.

Článok dokonca uvádza príklady takéhoto vplyvu: „S myšlienkovým úsilím môžete napríklad likvidovať počítačové programy, spáliť kryštály v generátoroch, odpočúvať rozhovor alebo narušiť televízne a rozhlasové programy a komunikačné siete. Úspešne prebehli experimenty, ako čítanie dokumentu ležiaceho v trezore, aj keď je v cudzom jazyku, ktorým nehovoríme, identifikácia jednotlivcov patriacich do teroristickej siete, identifikácia potenciálnych kandidátov do teroristických skupín.

Autor materiálu tvrdí, že v blízkej budúcnosti má mnoho krajín v úmysle použiť parapsychologické techniky ​​na vytvorenie „super vojaka, ktorý dokáže odolať mučeniu, hladu, nedostatku spánku, nezlomia ho elektrickými šokmi – necíti bolesť ani strach, môže jesť trávu, komunikovať telepaticky, odolávať stresu, liezť po stenách ako jašterica“.

Podľa RBK, odvolávajúc sa na vedúceho analytického oddelenia časopisu „Vojaci Ruska“ Anatolija Matvijčuka, vojenská parapsychológia „nie je fantáziou a jej vývoj v súčasnosti prebieha“.

„Bojová parapsychológia, ktorá dostala veľký rozvoj v období 1960 – 1980, má naozaj právo byť . Táto technika bola vyvinutá sovietskou Akadémiou vied v snahe objaviť fenomenálne vlastnosti človeka. Skupina odborníkov pracovala pod vedením Generálneho štábu Ozbrojených síl ZSSR. Objavy tej doby stále existujú a existujú pokusy o ich aktiváciu. Tieto techniky boli testované vo vojnových miestach v Afganistane a vo Vietname,“ hovorí Anatolij Matvejčuk.

Preložil: OZ Biosféra www.biosferaklub.info

https://www.biosferaklub.info/parapsychologia-v-armade/

Zverejnené v kategórií Atla-Ra | Pridaj komentár

Žaloba

veľmi silné …

Svätoslav Hamaliar – Žaloba

1) Zas vidím v novinách stránky plne klamných fráz,
zas tlačia hnusné lži tajne do podvedomia más.
Všetko je už kúpené, všade máš samú lož a klam,
tak teraz vyznať sa v tom skús, tak vyznaj sa v tom sám.
Ako v rozprávkovom sne, kde svetu vládne temná moc,
tak ja pripadám si tu, len duša volá o pomoc.
Už architekti zla temné sily zasiali,
už obzor sčervenal, a všetkých zakliali.

2) Zas vidím zomierať, hrdých mužov za svoju zem,
zas vidím mestá v ruinách, tam kde sa šíri smrti tieň.
A len prázdna zábava v správach radšej ani muk,
že za obzorom leží zem, snáď tisícich múk.
Hanba vám armády zla, kruté légie bez cti,
hanba vám páni v kravatách čo neštítia sa žiadnej ľsti,
hanba vám slepí, hluchí, verní, vám život neznamená nič,
však už krv je preliata, pre váš odporný chtíč.

3) Už preliali ste krv, nevinných obetí,
vidím deti bez otcov a matky bez detí.
Vidím tu prekliatu spúšť, a hordy žoldnierov,
vidím kŕdeľ krkavcov vznášať sa nad zemou.
Všetko náhle zapadá a po ovocí poznáš strom
a ja volám vesmírom nech môj hlas znie tu ako hrom.
Všetka tá nevinná krv nech na vás len padne,
nech oslepnú oči bez sĺz, nech skamenejú srdcia chladné.

 

4) Ja tu nemám žiadnu moc, som iba stránka v knihe kníh,
ale prosím o pomoc tam kde vesmír ticho spí.
Bože ak tam niekde si, dívaš sa na tento svet,
tak sa pozri na zverstvá, aké dávno nikde niet.
Bože ak tam niekde si, žalobu na boží súd
podávam zo Zeme, vinníkov spravodlivo súď.
Všetkých tých služobníkov zla, politikov diabolských,
vojakov temných síl, novinárov kúpených.

5) Žalobu na boží súd podávam sám zo Zeme,
že tu vládne temná moc a vzoprieť sa jej nevieme.
Že sme slepí, hluchí, verní, mlčíme keď sa mlčať má,
budem svedčiť aj keď sám, že tento svet ovládla tma.
Nevládnem žiadnej z mocných síl, na toto však právo mám,
vidím aké je mocné zlo, cítim sa na Zemi tak sám.
Bože ak tam niekde si, stojím na šachovnici svet,
niekto tu hra falošnú hru, akej páru niet.

6) A tak som čakal na Zemi, hádam celú večnosť sám
a zrazu z hlbín vesmíru, prišla správa nadol k nám.
Niekto vypočul môj hlas, už vidím krídla anjelov,
strhol sa boj urputný v sférach nad Zemou.
Kto máš uši počúvaj, čo teraz povedať ti chcem,
že je nekonečný boj, o teba na planéte Zem.
Vždy je pomoc na blízku ak sa pýtať správne vieš,
ak máš v srdci čiernu tmu, nikam pred ňou neujdeš.

7) Tak dávaj správne otázky, pýtaj sa čo bolo prv!
Komu sú vojny prospešné? Kto ma rád preliatu krv?
Všetko je teraz priezračné, odhalíš každú lož a klam,
keď kladieš správne otázky, tak vyznáš sa v tom sám.
Veľký súd už začína a žalobcov je celý svet,
je nespočetne obetí, a žiadnych advokátov niet.
Beda vám žoldnieri, a politici zákerní,
žaloba je podaná, boží hnev je nesmierny.

Zverejnené v kategórií Etnická hudba | Pridaj komentár

Polárny Stonehenge

Tajomstvo megalitov na polárnom Urale

Podľa početných vyjadrení rybárov a poľovníkov, na samom severe Uralu, kde sa tajga mení na tundru, neďaleko ľadovej rieky Usa, je kruh z 15 obrovských kamenných stĺpov vysokých asi 8 m, pripomínajúci slávny britský Stonehenge. Šírka a hrúbka každého stĺpu je približne pol metra a je rovnaká po celej jeho výške. Priemer kruhu, na ktorom kamenné megality stoja, meria približne 10 m. Kto, kedy a za akým účelom rozmiestnil tieto obrovské bloky do kruhu, zostáva zatiaľ záhadou. Kamenné bloky môžu byť sotva prírodného pôvodu, ich tvar je príliš rovný a okrem toho stopy zvetrávania jasne hovoria o starobylosti štruktúry, ale ani štúdium legiend severných národov, ani miestni obyvatelia nevedia vyjasniť, ako sa tento systém megalitov objavil v polárnej oblasti pohoria Ural v republike Komi v Rusku.

V septembri 2006 navštívil tím ruskej výskumnej spoločnosti Kosmopoisk Komi republiku, aby pátral po týchto legendárnych megalitoch. Výsledok hľadania nazval vedúci expedície Vadim Černobrov, úspešným. Po ukončení expedície, v tom istom roku 2006, poskytol rozhovor novinám „Mládež severu“:

Prečo ste sa rozhodli, že „ruský Stonehenge“ by sa mal hľadať konkrétne na rieke Usa?

V podstate o existencii megalitických stavieb v polárnom Urale nie sú v archeologických prácach žiadne písomné záznamy. Preto sa pre odborníka bude táto téma zdať úplne neočakávaná. Početné miesta starobylých kmeňov a posvätných jaskýň sú dobre preskúmané, ale všetky ležia juhozápadne od prameňov rieky Usa. Niektoré archeologické nálezy boli objavené na rieke Usa a dokonca v blízkosti Vorkuty, ale stále nie na miestach východne od Vorkuty, na ktoré poukázali svedkovia. Biele oblasti na archeologických mapách môžu tiež znamenať oblasti, ktoré boli v staroveku úplne neobývané, alebo sú to hluché „diery“, ktoré expedície jednoducho nemali možnosť preskúmať.

Takže ste šli náhodne na “bielu oblasť”?

Samozrejme, že nie. Polovica miestnych historikov je presvedčená, že v tundre sa nachádzajú megality. A niektorí dokonca uviedli ich približnú polohu. Očitých svedectiev bolo príliš veľa na to, aby ich bolo možné považovať len za fikciu.

A čo hovorili?

Polovica poľovníkov a zberateľov húb tvrdila, že videli v tundre kamene stojace v kruhu vysoké 1,5 až 2 metre. Avšak títo ľudia sa k nim nedokázali priblížiť kvôli bažinám. Iní, naopak, s istotou tvrdili, že na týchto bažinatých ostrovoch nikdy neboli žiadne kamene. A napokon tretia časť očitých svedkov je presvedčená, že videli sedem až osemmetrové kamenné stĺpy, ktoré vyčnievali zo zeme.

Zovšeobecnený opis „ruského Stonehenge“ je približne nasledovný: v tundre, v kruhu s priemerom asi desať metrov, sa nachádza 15 kamenných monolitov s výškou 7 až 8 metrov. Hrúbka obdĺžnikových stĺpov ako na základni, tak po celej výške je asi pol metra na pol metra, a nie sú na nich žiadne nápisy a kresby.

Ak je to tak, potom je to jediná starobylá konštrukcia „typu Stonehenge“ na rozsiahlej kontinentálnej časti Eurázie. Rozptyl vo svedectvách existuje: niekto napočítal nie pätnásť, ale desať alebo menej kameňov. Približne polovica z tých, ktorí videli „veľké kamene“, sa k nim priblížila. Pred viac ako 30 rokmi sa Valerij Moskalev priblížil k „malým“ megalitom.

To znamená, že v tundre existujú “veľké” a “malé” megality?

Áno, od 1,5 metra až po 7 – 8 metrov – príliš veľa rozptylu. Ale keď sme prišli na miesto, pri komunikácii s miestnymi sme zistili, že ide o rôzne objekty. Svedkovia, ktorí sa navzájom nepoznali, ukazovali na tri miesta, kde v tundre videli „megality vysoké ako mužská postava a dve miesta, kde pozorovali 7-8 metrov vysoké kamenné stĺpy. Megality videli na severnom brehu rieky Usa v rôznych rokoch. Pritom v niektorých rokoch jeden človek mohol vidieť megality a po roku alebo dvoch, iní lovci prešli cez tieto miesta bez toho, aby si všimli kamene. Vidieť megality v ľudskej výške na rovnej ploche tundry je možné zo vzdialenosti niekoľkých kilometrov. A tí, ktorí videli, aj tí, ktorí nevideli, rovnako prisahali a tvrdili, že ich informáciám by sa malo veriť. Akoby nejaký druh mystiky.

Pred dvoma rokmi v novinách Neneckého autonómneho okruhu v článku Márie Kanevovej „Tundrové príbehy a legendy“ som čítal o „behajúcich“ kameňoch v tundre: „… v našej tundre existuje zvláštne miesto, kde sa aj chovatelia sobov obávajú priblížiť… Na kamennej rímse je rozložených asi tucet kameňov ľudskej výšky. Sú zoradené v určitom poradí, a keď ľudia idú okolo týchto sôch, zdá sa, že kamení obri začínajú behať z miesta na miesto. Odtiaľ názov tohto komplexu “behajúce”. Možno tie isté kamene “behajú” aj blízko Vorkuty?

Áno, spomínam si na túto správu. Túto skutočnosť sme brali do úvahy pri hľadaní megalitov. Najprv nás čakal neúspech. Preskúmali sme všetky miesta označené svedkami a nikde sa nenašli žiadne megality. Až na siedmy deň expedície, Alexander Solenyj, ktorý sa priblížil ku kopcu, ktorý ho zaujal, si na druhej strane kopca všimol reťaz obrovských kameňov na obzore… Žeby to boli tie megality? Ale nové miesto bolo asi tri kilometre od brehov rieky Usa, zatiaľ čo podľa opisov očitých svedkov by malo byť to miesto „niekde tu“ vo vzdialenosti 500 – 700 metrov od brehu. Nasledujúci deň sa skupina vydala bažinami v smere kameňov.

Nakoniec sa skupina priblížila tak blízko, že kamene boli dobre rozoznateľné aj bez ďalekohľadu. Nikto nepochyboval, že pred nami bol kruh s priemerom asi 20 metrov, zložený s asi tuctom obdĺžnikových kameňov, z ktorých každý bol vysoký ako mužská postava. Boli tak blízko, až sa zdalo, že zostalo už iba pár minút cesty k nim. Ale trvalo však ďalšiu pol hodinu, kým sme našli cestu cez močiare. A až vtedy, keď sa začal močiar končiť, sa ukázalo, že „megality“ nie sú celkom bežné. To, čo z diaľky bolo považované za kamene, sa ukázalo byť obrovskými balíkmi na saniach, pokrytými tmavou nepremokavou tkaninou.

Bolo jasné, že balíky patria nejakému pastierovi sobov, z ktorých na niekoľkých miestach trčali sobie kože, rohy, kosti, lyže a iné jednoduché veci. Stručne povedané, zimné veci, odložené na chladné obdobie v najviac neprístupnom mieste tundry. Z pochopiteľných dôvodov si domorodci zámerne vybrali také nedostupné miesto a pravdepodobne každoročne menia „miesto“ uskladnenia svojho tovaru. Všeobecne to vysvetľuje tajomstvo “putovania” objektov, ktoré sa každý rok, rovnako ako duchovia, objavia raz tu a raz tam a z diaľky vyzerajú ako kamene, ale nie každý sa dostane k ním blízko.

No povedzte, ktorý hubár alebo lovec strávi niekoľko hodín v močiaroch pre pochybné potešenie dotknúť sa “obyčajných” kameňov? Iba tí, ktorí prišli do tundry kvôli týmto kameňom! A taký pokus, ako teraz vieme, bol urobený prvýkrát …

Tým skončili vaše nálezy?

Nie. Pri ceste do tábora sme prešli okolo predtým nepovšimnutého kopca. Svojou podobou pripomínal mohyly, tak rozšírené na juhu Ruska. Ale jedna vec je vykopať mäkkú, poddajnú černozem a ďalšia je sekať a ťahať kúsky permafrostu. Na rozptýlenie pochybností sme urobili geologický vrt. V hĺbke pol metra sa v diere objavil drevený popol a stopy ľudskej činnosti. Takže to bola mohyla! Tu v Arktíde! Vykopávať mohylu nebolo v našich plánoch – opatrne sme zasypali dieru. Toto tajomstvo stále čaká na svoj čas… Niekoľko ďalších dní hľadania v chladnej tundre v jesennom vetre prinieslo nové nálezy. Akademické referenčné knihy a mapy archeologických nálezov republiky Komi označujú výkopové miesta tzv. Posvätných jaskýň, miest so stopami starých osídlení, najsevernejšie z nich končí niekoľko desiatok kilometrov nižšie po toku Usy. Boli sme o päťdesiat kilometrov vyššie, kde sa nám podarilo nájsť niekoľko malých jaskýň a o niečo neskôr ďalšiu jaskyňu, dostatočnú podľa svojej veľkosti, aby v nej mohol žiť malý kmeň..

A samotné megality ste teda našli? Alebo je to všetko fikcia?

A megality predsa sú! Nie “behajúce”, ale obyčajné. Balíky vecí, ktoré sme našli, mali neočakávané následky. V opustenej tundre sa zdalo, že zafungovalo poplašné zariadenie, ktoré nie je viditeľné pre oko a nepočujúce pre ucho, ale pracovalo. Skutočnosť, že cudzinci sa nachádzali v blízkosti skladu vecí, sa vlastníkovi stala takmer okamžite známou. Čoskoro sa objavil na obzore na sobích saniach.

Stretnutie s domorodcami v chladnej púšti – hovoria, že v tomto ročnom období je to takmer nemožná udalosť, ale stalo sa. Nenec Nikolaj bol prekvapený stretnutiu rovnako ako my. Konverzácia a jazda na soboch sa natiahli na dlhú dobu. Nikolaj bol prekvapený, že nás nezaujímajú drahé kamene, ale obyčajné kamene, preto sám vymenoval miesta, kde sa stretol s takými „stojacimi kameňmi“ a ľuďmi, ktorí vedia viac.

Hovorili sme o živote, Nikolaj si posťažoval na medveďa, ktorý nedávno roztrhol dvoch sobov na polovicu. Pri zmienke o čučune nebol prekvapený. “Nie,” povedal, “Čučuna žije ďalej za riekou.”

Aká čučuna?

To je druhý cieľ našej expedície. “Čučuna” je miestny názov snežného človeka, pri zmienke ktorého sú mnohí ľudia skeptickí. Pre mnohých, ale nie pre Nencov… Boli sme práve na tých miestach, kde kedysi zmizol kryptozoológ Vladimír Puškarev za veľmi tajomných okolností.

V roku 1978 prišiel, ako veril, na stretnutie s Čučunou a viac ho nikto iný nikdy nevidel. Všetko, čo pátrací tím našiel, bol zložený opustený stan na brehu rieky. Pokusy nájsť telo boli bezúspešné. Puškarev sa odvtedy považuje za nezvestného. Zmizol práve tam, kde potrebujeme ísť hľadať megality označené Nikolajom. Miestni obyvatelia nám ukázali, kde leží „prsteň“. Prsteň z kameňov 7 – 8 metrov vysokých. Stojí tam tak dlho, že si každý myslí, že ich pôvod je prirodzený. Ešte ďalej, hovorí Nikolaj, je veľký obdĺžnikový kameň s hladkými hranami. Jeho krajania dodávajú, že na rieke s názvom Sejda (severné národy nazývajú posvätné kamene Sejdy) existuje ešte viac posvätných megalitických kameňov. Nazývajú tiež inú rieku, na brehoch ktorej sú megality obrovských rozmerov, ale „je lepšie tam nechodiť, ešte nikto sa odtiaľ nevrátil“.

Vyzerá to ako rozprávka. Prečo sa nevrátili? Stojí tomu všetkému veriť? Niečomu sa veriť dá. Napríklad skutočnosti, že aj primitívna technológia miestnych ľudí mohla vybudovať štruktúru obdĺžnikových kameňov. Náhodne mi spadol jeden veľký podlhovastý kameň na druhý. Jeden z kameňov sa zlomil a zanechal na sebe plochý dlhý okraj. Pri rýchlom pohľade vyzerala ako ručne vytesaná. A okrem toho, kto povedal, že to robili pomocou primitívnej technológie? V tejto časti republiky žije národ Komi len 200 rokov a Nenci 1500 rokov. A predtým? ..

Takže ste sa dostali k megalitom, alebo nie? Videli ste ich?

Videli sme ich z diaľky v daždi a cez rieku. Keď nám zostalo do 7 metrového kamenného kruhu iba kúsok, cestu nám zablokovala voda. Bolo potrebné sa prebrodiť po pás v ľadovej vode, pritom horský prúd mohol byť prekonaný len pomocou lana. A keď sme sa takmer rozhodli ísť do tohto dobrodružstva, tak sme merali hladinu vody. Ona rástla každú hodinu – v horách neprestávalo pršať už niekoľko dní.

Keby sme riskli ísť na druhú stranu a spiatočná cesta by bola odrezaná, tak ešte jedna legenda o megalitoch, ktoré „nikoho nepustia naspäť“, by sa potvrdila.

Preložil: OZ Biosféra www.biosferaklub.info

https://www.biosferaklub.info/polarny-stonehenge/

Zverejnené v kategórií Dejiny | Pridaj komentár

Pieseň víl

Svätoslav Hamaliar – Pieseň víl

 

Zverejnené v kategórií Etnická hudba | Pridaj komentár

Genetické zbraně jsou realitou

V poslední době se na stránkách novin a v televizi stále častěji objevuje téma nových hrozeb pro bezpečnost Ruska, spojených s nebývalým skokem v rozvoji nových technologií a mimo jiné – se skutečným průlomem v oblasti genetického inženýrství. Bohužel morálním aspektem problému je, že tento „skok” lze nazvat pokrokem pouze s velkými výhradami.

V těsném spojení s genetickým vývojem tu totiž je i potenciální lidské klonování, reprodukce životně důležitých orgánů, geneticky modifikované produkty (jejichž účinek na lidské tělo je stále teprve studován) a mnohem více. Včetně dříve téměř neznámé, ale dnes už skutečné genetické zbraně – tzv. “chytré zbraně” – kvůli jejímu vysokému stupni selektivity zasažení cíle s určitým genetickým kódem. Základem vědeckého přístupu je schopnost takových zbraní selektivně působit jen na jednotlivce určité rasy, určité etnické skupiny nebo určitého národa.

Co je to genetická zbraň (GZ)? 

Odborníci v oblasti bezpečnosti se domnívají, že se jedná o uměle vytvořené kmeny bakterií a virů, modifikované pomocí technologií genetického inženýrství takovým způsobem, že mohou způsobit negativní změny v lidském těle. Genetické zbraně působí podle pohlaví, věku a různých antropologických charakteristik, které lze identifikovat analýzou struktury DNA chránící genetický kód (protože rozdíly mezi jednotlivci a populacemi jsou spojeny s nerovnoměrným rozdělením proteinů v jejich odlišných genech). Geneticky jsou determinovány (zakódovány v DNA) vzhled člověka, způsob chování, trvání života a mnoho, mnoho dalších charakteristik. Genetické inženýrství také umožňuje vytvářet kopie DNA – všechny experimenty s klonováním jsou založeny na tomto principu, což způsobuje největší spory a odpor veřejnosti i církve.

Mnoho organizací po celém světě se dnes zabývá výzkumem v oblasti identifikace specifických genů. Dnes je známo například asi 50 lidských etnických skupin, které jsou odlišné na genetické úrovni. To znamená, že pokud se genetické zbraně ocitnou v rukou teroristů, mohla by být ohrožena celá vybraná etnická skupina.

Britská lékařská asociace (BMA) varuje, že s pomocí GZ je možné zničit dokonce i jen určité skupiny v rámci těchto etnických skupin. O realitě vývoje genetických zbraní otevřeně hovoří odborníci z BMA: „V příštím desetiletí mohou být vytvořeny genetické zbraně hromadného ničení. Rychle se rozvíjející genetika může v příštích letech způsobit bezprecedentní etnické čistky,” uvedlo sdružení.

Financial Times informoval, že v jižní Africe bylo nedávno zastaveno množení bakterií schopných učinit lidi s černou kůží neplodnými. I když ve vztahu ke GZ někdy existují skeptické názory, vytvoření této zbraně pomocí moderních technologií se nezdá být záležitostí beznadějnou a příliš složitou. Například je to tak jednoduché (relativně jednoduché) jako vytvořit antibiotika selektivně ovlivňující určitou chorobu, a dokonce snadnější, protože úkol bojových kmenů není léčbou, ale destrukcí.

V roce 1998 bývalý ministr obrany USA William Cohen učinil senzační prohlášení, že má k dispozici materiály o práci na vytvoření “určitých druhů patogenů, které by mohly být etnicky specifické”. Vysoce postavený západní zdroj ze zpravodajských kruhů pak řekl, že mezi zeměmi, které měl Cohen na mysli, je Izrael. Podle informací západních zpravodajských služeb, opakovaně publikovaných v médiích, se Izrael již několik let aktivně věnuje vývoji biologických zbraní, které by mohly mít vliv pouze na Araby, ale ne na Židy. V rámci vytvoření takzvané “etnické bomby” využívají izraelští vědci pokroky v medicíně v identifikaci specifických genů, které mají někteří Arabové, aby pak vytvořili geneticky modifikované bakterie nebo viry. Snaží se tak využít schopnost virů a některých bakterií změnit DNA uvnitř buněk. Vědci konstruují smrtící mikroorganismy, které napadají pouze nosiče odlišných genů.

Plnění programů se uskutečňuje v biologickém institutu Nes Tziyona – hlavním centru výzkumu Izraele pro vytvoření tajného arzenálu chemických a biologických zbraní. Anonymní pracovník centra prohlásil, že je to úkol mimořádně složitý, protože Arabové i židé mají semitský původ. Nicméně doplnil: „Podařilo se nám zaměřit na identifikaci specifických vlastností genetického profilu některých arabských komunit, a to zejména u lidí z Iráku.” Onemocnění může být pak jednoduše rozšířeno rozstřikem mikroorganismů ve vzduchu nebo infikováním vodovodu.

V srpnu 2002 OSN naléhavě poslalo na Madagaskar speciální tým lékařů a vědců z francouzského Pasteurova institutu kvůli studiu epidemie neznámé nemoci. Příznaky onemocnění, které postihlo více než 2 000 lidí a na něž zemřelo 157 obyvatel, byly podobné příznakům běžného nachlazení. V tomto případě však pacienti trpěli velmi silnou bolestí hlavy výraznými střevními potížemi. Podle svědectví lékařů onemocnění často netrvalo ani dva dny. Ale co ještě více zaměstnance OSN překvapilo byla skutečnost, že epidemie, jejíž první ataka proběhla už v červnu, postihlo většinou jen lidi jedné etnické skupiny. Je dost pravděpodobné, že vědci se tak po prve setkali s testováním genetických (v tomto případě etnických) zbraní.

Historie genetických zbraní je neoddělitelně spojena s historií zbraní bakteriologických  (BZ). Jak známo, první generace BZ – patogenů a toxinů akutních epidemických onemocnění s malou inkubační dobou (mor, cholera, antrax), jejichž výroba začala v roce 1920 – byla testována Japonci na desítkách tisíc zajatých Číňanů během druhé světové války. V padesátých letech se však podařilo vyvinout metody boje proti epidemiím, a protože nebylo možné používat BZ tajně, zlepšování těchto zbraní pokračovalo.

Další etapa vývoje bakteriologických zbraní nastala od poloviny 60. let až do počátku let sedmdesátých. V roce 1969 řekl ředitel agentury ARPA (Agentura pro pokročilé výzkumné projekty amerického ministerstva obrany):

„Během dalších 5 – 10 let bude možné vytvořit syntetické biologické činidlo, proti němuž bude přirozená imunita člověka bezmocná.”

Druhá generace BZ byla připravována tak, aby měly dlouhou inkubační dobu a pomalý vývoj epidemie a nemohly tak být lokalizovány (oslabený organismus by umřel na jinou náhodnou infekci), což způsobilo, že tradiční karanténní opatření jsou neúčinná. Jedním z představitelů BZ této generace je tuberkulóza, která je odolná vůči většině antibiotik. Byly také odebírány viry, které napadají zvířata a zemědělské rostliny.

V sedmdesátých letech, kdy byl gen poprvé vytvořen uměle, se objevily první práce o GZ. Nejprve se armáda ve svých laboratořích pokoušela prodloužit ničivou schopnost uměle vytvořených kmenů o 100 % – za tím účelem se modifikují nejnebezpečnější varianty afrických virů marburgu, lassy a eboly, které během několika málo hodin změní nitro člověka na homogenní želé. Tak jsou americké bojové kmeny tularemie posíleny rezistencí na antibiotika a jsou schopny překonat odolnost imunitního systému. Výzkum začal vytvářet selektivní ovlivňování virů. Koncem sedmdesátých let dosáhl až devadesátiprocentní účinnosti „působení” virů (v závislosti na daném pohlaví a věku). Podobné práce byly aktivně vedeny v USA, SSSR, Číně a řadě zemí v západní Evropě. V osmdesátých letech pak začal projekt lidského genomu, který pro armádu otevřel nové perspektivy.

GZ dnes daleko předčí všechny ostatní druhy zbraní hromadného ničení – je snadné je šířit (stačí rozstřikovat obsah malé ampulky v přeplněných místech), kmeny GZ se mohou šířit na dlouhé vzdálenosti vzduchem při „vyhledávání” subjektu s potřebnými genetickými rozdíly a identifikovat a sledovat tyto kmeny a organismy, které jsou jimi postiženy, je bez vhodné technologie velmi obtížné. Navíc GZ nemají adresu odesílatele – pokud je možné zastavit vypuštěnou raketu s jadernou hlavicí nebo pokusy o použití chemických jedovatých látek, pak vliv GZ se často prozradí až po dlouhé době po jejich nenápadném rozšíření.

V roce 1990 vědci věřili, že lidský genom (způsob kódování bílkovin) by mohl být dešifrován do roku 2025. Vědecké organizace USA a Anglie však již program „Lidský genom” (počítačové dekódování lidské DNA) úspěšně dokončily a dodatečně rozluštily genomové struktury desítek patogenních bakterií. Jak není těžké odhadnout, většina výsledků tohoto programu je uzavřena – „Genome” umožňuje přejít k práci na nové generaci vysoce přesných genetických zbraní, které se objeví v příštích 5 – 10 letech. Současně je genetické inženýrství schopné odhalit mechanismus působení toxinů a zajistit produkci selektivně působících toxických produktů, které se neliší od běžných, aniž by musely proběhnout časově náročné genetické zkoušky. V současné době místo „Genomu“ přichází nový program „Proteom“ na dešifrování a studium účelu a interakce proteinů, který otevírá cestu k získání poslední zbraně, umožňující v kteroukoli libovolně vybranou chvíli – od několika hodin až desítek let – systematicky zničit jakékoliv lidské populace, podle zadaných genetických charakteristik, aniž by se bylo nutné obávat možného odvetného útoku.

Z výše uvedeného je snadné si představit, čemu bude lidstvo čelit ve velmi blízké budoucnosti, pokud nebude prováděna intenzívní práce v oblasti identifikace a kontroly nezákonného výzkumu v této oblasti (pokud už není možné tuto práci úplně zamezit). Největší hrozbou spojenou s genetickými zbraněmi je vývoj genetických technologií v soukromých společnostech a nedostatek informací o tom, zda nebyly tyto genetické technologie použity při výrobě dovážených potravin (takové produkty se nazývají „transgenní“) a léčiv.

Světový trh s obilovinami je řízen pěti nadnárodními korporacemi, které určují ceny a objemy dodávek obilovin do různých zemí, a jediným koncernem je řízen trh se všemi druhy rostlinných olejů. Všechny tyto společnosti provádějí aktivní výzkum v oblasti genetického inženýrství a organizují rozsáhlé propagační kampaně vyzdvihující výhody transgenních (geneticky modifikovaných) produktů.

  • Například v říjnu 2000 vypukl ve Spojených státech skandál související s objevením se transgenní kukuřice StarLink v obchodech s potravinami, která byla povolena pouze jako krmivo pro hospodářská zvířata. Do této kukuřice byl přidán gen zodpovědný za syntézu pesticidu, který ničí kukuřičného brouka. Tento protein je silným lidským alergenem– nerozkládá se ani při vysokých teplotách a vede k rozvoji alergické reakce až po anafylaktický šok. Samotný skandál byl způsoben především skutečností, že společnost prodala StarLink pod rouškou obyčejné kukuřice.
  • Další případ. V roce 1989 byl ve Spojených státech distribuován japonský lék L-tryptofan vyrobený uměle vytvořenými bakteriemi. Do tryptofanu se za nejasných okolností dostaly patogeny, které pronikají do imunitního systému, což vedlo k epidemii – bylo nakaženo 10 tisíc lidí, z nichž 37 zemřelo a asi tisíc lidí zůstalo zdravotně postižených. Nebezpečí transgenních produktů a léků spočívá nejen v pravděpodobných chybách, ale také v zásadách genetického mechanismu člověka, které ještě ani zdaleka nejsou plně pochopeny. Geny v těle vzájemně reagují a důsledky přidání jednoho genu k jinému nelze přesně předpovědět.

Globální nebezpečí pro Rusko spočívá ve věčném problému naší vědy – katastrofickém nedostatku finančních prostředků. Úroveň financování celé vědecké a technické sféry Ruské federace je již dlouho v kritickém bodě. Akademik Vladimir Fortov, místopředseda Ruské akademie věd, řekl, že naše věda už vyčerpala vnitřní zdroje přežití (hmotné, morální, psychologické), které jí umožňují zůstat na poslední hranici, za níž už čeká rychlá a nezvratná degradace. Jestli to tak půjde dál, Rusko riskuje, že ztratí své genetické vědce. Navíc bez nepřetržité praxe v oboru molekulární biologie se ztrácí kvalifikace v průběhu několika málo měsíců.

Takže důsledky používání GZ mohou být skutečně katastrofální a není náhodou, že vzrušují agresivně naladěné “myslitele” po celém světě. Jak uznávají samotní američtí vědci, 90 % studií molekulární biologie a genetiky může být kdykoliv přeorientováno na vytvoření GZ. Také existuje jistý dokument vzešlý z oddělení Výzkumného centra amerického námořnictva navrhující pěstovat geneticky modifikovaný hmyz, který by poškozoval silnice a přistávací dráhy na území nepřítele nebo řízeně ničil kovové části, nátěry, paliva i maziva vojenského vybavení a pomocných zařízení.

Je známo, že skupina vědců již patentovala mikroorganismy, které rozkládají polyuretan obsažený v nátěru použitém k ochraně lodí a letadel. Další laboratoř vojenské biotechnologie vyvíjí „antimateriální biokatalyzátor”, který ničí palivo a plasty,…

Opět se tedy ukazuje, že člověk, který učinil unikátní objevy v genetice, stejně jako ve své době v jaderné oblasti opět vynalezl novou metodu sebezničení. Dnes je více než kdy jindy otázkou, jak minimalizovat zlo, které s sebou přináší „pokrok” v oblasti vysokých technologií, zejména v oblasti molekulární biologie a genetického inženýrství.

zdroj: http://himza.ru/tree/tree.php?id=111253

překlad: Vlabi

poznámka od Vlabi:

Jen tak na okraj – při posledních a předposledních senátních volbách v našem okrsku kandidoval jistý pan doktor-genetik, který svým případným voličům nabízel (kromě tisícovky!) genetické testy zdarma. Jak potom zajistí nezneužitelnost získaných dat, svým voličům vysvětlil tak, že je ručně zapíše do notýsku a ten pak schová do svého trezoru… 😉

https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2019/02/geneticke-zbrane-jsou-realitou.html

Zverejnené v kategórií Atla-Ra | Pridaj komentár

Duchu tejto zeme

Svätoslav Hamaliar – Duchu tejto zeme

Zverejnené v kategórií Etnická hudba | Pridaj komentár