Příčiny zablokování čaker, akášická kronika a paměť

Miroslav Zelenka

cakryDobrá funkce čaker, jejich průtočnost a aktivita jsou důležité pro náš život nejen z pohledu zdravotního, ale i ostatních životních událostí pozitivního či negativního charakteru. Je v našem zájmu mít přehled o stavu našich čaker a dle toho s čakrami pracovat tak, aby se jejich průtočnost zvyšovala, abychom si čakry takzvaně odblokovali.  Obecně se dá říct, že pokud máme nějakou čakru přivřenou či zablokovanou, tak jsme si ji přivřeli nebo zablokovali v některém z minulých životů z nějakého důvodu sami, ale nedá se vyloučit, že i v životě současném. Znalost a pochopení důvodů zablokování čaker je důležitá, protože tato znalost nám je velmi nápomocná při procesu na odblokování čaker. Pro snadnější pochopení principů blokace čaker vlastní aktivitou uvádím následující příklady, které by mohly někomu prospět při snaze o vlastní nalezení příčin zablokování čaker.

 Příklady zablokování čaker

  1. čakra – z nějakého důvodu se nám do nové inkarnace moc nechtělo, což bývá způsobeno tím, že nás nečeká lehký osud a musíme si prožít nelehké principy. Vybíráme si sami svou inkarnaci, ale někdy na výrazné doporučení či možná až na určitý nátlak vyšších bytostí. Současné tak zvaně těžké inkarnace mohou být absolvovány z toho důvodu, že je nutno si karmu odžít a pochopit.
  2. čakra – jeden z nejčastějších případů manipulace s lidstvem, a to zejména ze strany téměř všech církví a různých sekt, jako jsou například přívrženci Sri Chinmoye. Principem je dehonestace sexu, či dokonce zákazu sexu jako například u komunity Sri Chinmoye. Minimálně byla jakákoliv radost ze sexu zavrženíhodná, nebo dokonce hřích. I u různých duchovních nauk je sexuální abstinence považována za důležitou pro možný duchovní vývoj. V některých náboženstvích je doporučována ženská obřízka, která má zamezit potěšení žen ze sexu. Tím došlo u mnoha žen, ale i mužů k zablokování druhé čakry, v některých případech i vědomému.
  3. čakra – zablokování dochází většinou tím, že se nám nechtělo v minulých inkarnacích se s někým jiným dělit o energii, většinou finanční, nebo že jsme měli nadměrný vztah k majetku. Zejména strach o majetek byl většinou příčinou, že jsme si zablokovali třetí čakru. Jak už jsem často zmiňoval, energie musí proudit, pokud ji zadržujeme, tak energie nemá žádnou účinnost a samozřejmě tím, jak energie neproudí, čakra se nepoužívá, tak se i uzavírá.
  4. čakra – o zablokování srdeční čakry jsem mluvil již mnohokrát. Většinou se jedná o snahu zabránit opakování našeho utrpení, o kterém si myslíme, že je způsobeno tím, že jsme příliš milovali, ačkoliv jsme trpěli tím, že jednalo o závislost. Jedná se o nepochopení toho, co je láska a důsledkem je zablokování srdeční čakry.
  5. čakra – její zablokování je částečně zapříčiněno dlouhodobou manipulací ze strany mimozemské civilizace prostřednictvím technologických prostředků z měsíce s cílem zamezení schopnosti komunikace mezi lidmi i zamezení výměny informací v nejširším slova smyslu včetně získávání informací z informačního pole. Tato manipulace již skončila, ale vzhledem k poměrně dlouhé době, po kterou působila, se promítlo zablokování do morfogenetického pole a v této podobě působí i nadále.

Jsou však i případy, kdy si lidé zablokovali pátou čakru sami. Jedním z důvodů bylo, že chtěli někoho podvést, a aby se žádným způsobem nemohli prozradit, a tak si zablokovali pátou čakru (čakru komunikace) tak, aby žádným způsobem nemohli k druhým lidem přejít informace, které chtěli před nimi utajit. Nelze si to však představit tak jednoduše, že si řekli: “Zablokovávám si pátou čakru.” Dalším důvodem, s kterým jsem se setkal, bylo zablokování páté čakry z toho důvodu, aby dotyčný člověk nemohl nic říct například při výslechu. Nic, co by uškodilo jemu popřípadě někomu blízkému. Jeden konkrétní příklad byl zablokování čakry při útrpném výslechu při podezření z čarodějnictví, kdy se v podstatě každá žena přiznala k čemukoliv vzhledem k hroznému mučení.

kundalini-awakening

  1. a 7. čakra – zablokování u obou čaker má podobný důvod, a to ten, že lidé, kteří si je zablokovali, měli schopnost se napojit “nahoru”, na vyšší bytosti, což samozřejmě z pohledu velké většiny církevních funkcionářů jakýchkoli církví nebylo žádoucí, protože k tomu byli přece vyvolení pouze oni. Napojení k bohu je přece jen pro vyvolené. K zablokování docházelo právě usilovnou manipulací s lidmi, kdy byli přesvědčování, že pokud se sami napojují, tak se jedná o napojení na nějaké zlé, satanské síly. Proto si lidé tyto čakry sami zablokovali, protože uvěřili, že jejich napojení je něco jako hřích, a že se kvůli tomu dostanou do pekla. Dost často k tomuto zablokování docházelo již v dětském věku, protože děti jsou ještě napojeny na vyšší světy a dostávají určité informace či vize, což je samozřejmě nebezpečné pro mnohé církve, protože jejich zájmem je, aby informace přicházely pouze prostřednictvím církevních autorit. Proto ze strany církví docházelo k autorizaci pouze zcela výjimečných událostí, které se církvím nepodařilo potlačit, zesměšnit nebo jinak neutralizovat. Těch neuznaných případů bude hodně a samozřejmě nejsou příliš známy, protože není žádný důvod, proč by je církve měly zveřejňovat. Nejznámější uznaná mariánská zjevení jsou Lurdy, Fatima a Medžugorie.

Před tím, než popíšu své představy o principu toho, co je nazýváno akášickou kronikou, uvádím několik verzí popisu akášické kroniky, tak jak jsem je nalezl na internetu.

   Slovo akáša se obvykle překládá jako „éter“, nebo „duch“. Akášu (akášickou kroniku, akášické záznamy) si můžeme představit jako kolektivní knihovnu života, kde jsou zaznamenány všechny činy a zkušenosti všech lidí všech dob (a nejen lidí).

  • Akášické záznamy se nacházejí ve vyrovnávací zóně mezi astrálním a mentálním světem, zčásti jsou astrální, zčásti mentální, a svým způsobem se rozpínají mezi všechny úrovně. Jsou to záznamy všech myšlenek a všech událostí, které se kdy přihodily, něco jako obrovská až nekonečná mentálně-historická obrázková kniha. Akášické záznamy také obsahují pravděpodobnosti pramenící z minulých událostí, činů a myšlenek. Je to jako pohled do budoucnosti. 
  • Akáša – je slovo pocházející ze sanskrtu a jeho význam je “duch” nebo “éter”.
  • Akášická kronika je záznam všech činů, myšlenek i slov. Jsou zde uchovány všechny lidské zkušenosti, vše, co se kdy událo.

Je to minulost, současnost a budoucnost vědění o všech věcech. Vztahují s k ní nejrůznější názvy jako například Kniha života, Kosmický Duch, Univerzální Duch, kolektivní nevědomí či podvědomí, záznamy duše. V tomto univerzálním záznamovém systému jsou zaznamenány všechny myšlenky, všechny slova a činy. Akáša je takzvaná úschovna všech lidských zkušeností, kronika všech událostí, vesmírná databanka.

cakry_1V mém pojetí neexistuje něco jako jakási knihovna, kde je vše zaznamenáno. V mém pojetí si lze představit tzv. získávání informací z akášické kroniky napojením na komplexní informační pole Teoversa. Vše se děje současně, minulost, přítomnost i budoucnost. Minulost i budoucnost lze chápat z tohoto pohledu jako paralelní realitu. Získávání jakékoliv informace v podstatě o čemkoliv je přenesení koncentrace vědomí na jinou (paralelní) realitu. Jinou v tom smyslu, že je jiná, než je naše momentální přítomnost.

Na podobném principu funguje v podstatě to, čemu říkáme paměť. Naše paměť není uložena v neuronech, tedy nervových buňkách zejména mozku. Mozek v daném případě (míněno z určité úrovně poznání) funguje jako tuner, jako přijímač informací z informačního pole, z paralelní reality, kterou označujeme jako minulost. V hypnóze jsou lidé schopni získávat informace o své minulosti, ke kterým už neměli přístup, nebo tak jak běžně říkáme, které zapomněli, dokonce i včetně informací z minulých životů. Principiálně není zásadní rozdíl mezi vzpomínkami z tohoto života nebo životů minulých. Z důvodů toho, že jsme si naplánovali prožít si určité principy v tomto životě, tak si omezujeme schopnost našeho mozku jako přijímače naladit se na paralelní reality, které nejsou součástí naší momentální inkarnace. Toto omezení je zcela individuální a pro každého jedince odlišné, a tak jsou jedinci, kteří jsou schopni se relativně běžně napojovat i na paralelní reality jiných inkarnací, nebo jsou jedinci, kteří k tomu dospějí prací na sobě.

Pokud použijeme podobenství se skutečnými přijímači – tunery, jak je známe v podstatě z každé domácnosti, tak prací na sobě získáme schopnost rozšířit výkon přijímače a možnost naladit se na větší počet přijímaných stanic, u mozku (tuneru) na větší počet paralelních realit. Pro lepší názornost je to jako, když si k televizi nebo k rádiu přidáte anténu nebo výkonnější anténu. Do určité míry si lze představit, že tu anténu pro nás představuje pátá komunikační čakra a jejím odblokováním, vyčištěním nebo zprůtočněním se nám zvyšuje schopnost napojení se větší rozsah paralelních realit.

Máme také paměť, která by se dala v počítačové hantýrce nazvat operační. Jedná se o jakousi paměť v přítomnosti. Problémy s touto pamětí zná většina lidí a projevují se zejména v poslední době, a to tím způsobem, že například se doma někam vypravíme a než tam dojdeme, tak nevíme, proč tam jdeme. Toto ale není ten případ, kdy se napojujeme na infomrační pole, na alternativní realitu.

http://miroslav-zelenka.cz/cz/clanky/priciny-zablokovani-caker–akasicka-kronika-a-pame

182

 

Posted in Filozofia života | Pridaj komentár

Rastliny majú svoje vlastné zmysly, cítia bolesť, radosť a smútok

elka_2„Raz na vojenskom cvičení, keď som sa so svojou čatou presunul do určenej polohy a výpočty mojich staníc nasadili do bojových operácií, tak po obedňajšej prestávke vznikla u mňa myšlienka preveriť jeden nápad. V poľných podmienkach sa moja čata rozmiestnila v blízkosti lesného porastu a ja som sa rozhodol zistiť, ako rastliny reagujú na človeka a jeho konanie.

Vypýtal som si u fajčiarov zápalky a požiadal som svojich dobrovoľných pomocníkov, aby sledovali, čo sa bude diať. Spálil som zápalkou list na jednom strome. Na čo strom zareagoval zmenou svojej aury z modrozelenej farby na sýtočervenú. Týmto spôsobom s najväčšou pravdepodobnosťou strom „zakričal“ od bolesti a tento „krik“ bolesti počuli aj iné stromy v lesnom poraste. Alebo týmto spôsobom zasiahnutý strom mojím konaním varoval ostatné stromy, že spôsobujem bolesť, pretože stačilo, že som sa iba priblížil k iným stromom, pri ktorých som ani nepomyslel na to páliť im listy a ich aura sa menila podobne ako u stromu, ktorému som spálil list.

Keď som požiadal ostatných, aby prišli k stromom, ani jeden strom nemenil svoju auru, ale iba vtedy, keď som sa k nim priblížil ja. Strom si ma zapamätal veľmi dobre a dokázal ma rozoznať spomedzi iných osôb a nielen že si ma zapamätal, ale oznámil svojím jazykom iným stromom moje údaje, takže všetky ostatné stromy v lesnom poraste dostali záznam „nebezpečného“ zločinca.

Veľmi dobré na „hlúpe“ stromy, nie? Rastlinné organizmy majú svoje vlastné zmysly, cítia bolesť, radosť, smútok a mnoho ďalších vecí, ktoré sme si zvykli priraďovať iba nám. Majú svoje vlastné vedomie odlišné od nášho a tiež nechcú zomierať, tiež sa boja smrti ako mnohí ľudia.

Preto odporúčam neškodiť rastlinám, pokiaľ to nie je potrebné. Moje objavy umožnili pozrieť sa úplne odlišne na svet prírody okolo nás. Každá živá bytosť, rastlina alebo zviera majú rôzne úrovne vedomia a celé spektrum zmyslov…“

http://www.biosferaklub.info/rastliny-maju-svoje-vlastne-zmysly-citia-bolest-radost-a-smutok/

Nikolaj Levašov „Zrkadlo mojej duše“ časť 1

elka

Posted in Atla-Ra | Pridaj komentár

Postkoitálna depresia z duchovného hľadiska

Žijeme v dobe prepiateho nadhodnocovania telesnosti, v ktorej na nás to pudovo zmyselné dolieha takmer zo všetkých strán. Z filmov, z reklamy, z internetu, z novín, z časopisov, prostredníctvom módy, a tak ďalej, a tak ďalej. No a zavŕšením všetkého tohto nie je samozrejme nič iného, ako telesné spojenie. Ako akt telesného spojenia dvoch pohlaví, ktorý je ľuďmi vo všeobecnosti považovaný za určitý vrcholný a veľmi príjemný zážitok. Zvláštne však je, že takmer tretina všetkých žien cíti po ňom depresiu. A to i vtedy, ak bol nadmieru uspokojivý, pričom niekedy ide až o tak intenzívne stavy, že na ne ženy reagujú plačom. Spomínaný problém sa však samozrejme týka i mužov.

008_michaelinessa-garmash
Odborný termín tohto syndrómu je postkoitálna depresia. A hoci sa odborníci snažia uspokojivo objasniť jej príčiny, stále zostáva veľkou neznámou, prečo spomínaný syndróm postihuje i ľudí, ktorí majú naozaj radi svojich partnerov a prežívajú s nimi veľmi naplňujúce telesné spojenie. Keďže ale súčasní odborníci nezahrňujú do svojich teórií duchovný rozmer univerza a tým pádom i duchovný rozmer človeka, ako i všetkého, čo s ľudskou bytosťou súvisí, nie sú schopní vystihnúť pravé príčiny mnohých vecí a preto zostávajú ich potencionálne riešenia vždy iba čiastočné a neuspokojivé. A práve preto sa teraz pokúsme pozrieť na daný problém z duchovného hľadiska, ktoré je pre jeho pochopenie kľúčové.

V prvom rade by sme si mali uvedomiť, že problém depresie po pohlavnom akte bude pravdepodobne problémom ľudí citlivejších, alebo inak povedané, duchovne vnímavejších. Ich vnútorná, duchovná podstata im totiž práve takýmto spôsobom, prostredníctvom tichého hlasu ich svedomia naznačuje, že čosi nie je v poriadku a že je to treba začať riešiť. A naznačuje to tým, že cítia po telesnom akte čosi také, ako je “opica” po alkoholickom fláme.

Nemožno tvrdiť, že je to presne to isté, ale ide o čosi veľmi podobného, pretože v oboch prípadoch chce človek prostredníctvom tela, čiže v čisto telesnej rovine zároveň naplniť a uspokojiť i potreby svojho najhlbšieho vnútra. Lebo ľudia vo všeobecnosti netušia, že majú nie len potreby tela, ale aj ducha. Preto sa im potom v ich naivite a nevedomosti oboje zlieva do dohromady a oni podvedome dúfajú, že uspokojením potrieb jedného, čiže tela, uspokoja aj to druhé, čiže ducha. Veď zo všetkých strán, ako sme o tom už hovorili v úvode, nám je predsa neustále naznačované, že akt telesného spojenia predstavuje určitý vrcholný moment, ktorý môže naplniť všetky naše očakávania, takže mnohí ľudia napokon naozaj nadobúdajú presvedčenie, že im to môže priniesť skutočne šťastie a vnútorné naplnenie.

Zrazu však pociťujú, že boli oklamaní. Že sa síce priblížili až na dosah k čomusi veľkému a nádhernému, avšak zostali stáť pred jeho bránou a jeho hranice nedokázali prekročiť ani tým najintenzívnejším a najvášnivejším zážitkom telesného spojenia. Problém je totiž v tom, že podvedome očakávajú viac, ako môžu dostať. Lebo telesné spojenie im môže poskytnúť iba uspokojenie ich pudov, zatiaľ čo onen hlboký vnútorný mier, naplnenie duše a prežívanie šťastia a radosti, ktoré podvedome očakávajú, môžu dosiahnuť iba svojim spojením s Duchom. Tieto potreby je totiž možné napĺňať iba v rovine duchovnej a nie inak. V nijakej inej zástupnej forme. A pretože telesná vášeň pominula a oni zostávajú duchovne prázdni, cítia sklamanie a zmocňuje sa ich depresia.

Pohlavný pud nám môže sprostredkovať jeden z najvyšších zážitkov v rámci toho, čo je nám schopná poskytnúť hmota vo svojom bytostnom druhu. Ale keďže človek je vo svojej najvnútornejšej podstate duchovný, jeho vnútro zostáva nenaplnené. Zviera týmto aktom dosahuje skutočne svojho vrcholu, ale človek nie. Človek môže dosiahnuť vrcholu svojho šťastia a naplnenia jedine v spojení s Duchom. Jedine prostredníctvom spojenia vlastnej, najvnútornejšej duchovnej podstaty s vyžarovaním Ducha.

006_bloomingbeauty
Duch človeka však môže dosiahnuť spojenia s Duchom Božím jedine prostredníctvom svojej osobnej snahy o naplňovanie vysokých a vznešených hodnôt Ducha, čiže každodenným životom v súlade so spravodlivosťou, cťou, dobrom, ľudskosťou, vnútornou čistotou a ušľachtilosťou. Čím viac a čím intenzívnejšie človek žije týmito a im podobnými hodnotami, tým užšie a silnejšie je jeho spojenie s Duchom a tým intenzívnejšie rastie miera jeho šťastia, radosti a plnosti bytia.

Uspokojovanie pohlavného pudu patrí totiž k uspokojovaniu čisto fyzických potrieb človeka, akými sú trebárs potreba po uspokojení hladu, potreba po uspokojení smädu, alebo uspokojenie potreby odpočinku. A aj keď uspokojovanie pohlavného pudu predstavuje naozaj výnimočné prežívanie, zostane navždy iba v hraniciach hmoty a preto nikdy nedokáže naplniť najhlbšiu podstatu človeka, čo sa u vnímavých a citlivých ľudí prejavuje depresiou bezprostredne po doznení telesného spojenia. Lebo človek aj napriek nemu zostáva vnútorne nenaplneným a nevie, ako by toto naplnenie dosiahol, hoci po ňom hlboko podvedome túži. Jeho duch v ňom po ňom túži.

Ako však už bolo povedané, radosť, vnútorný mier a šťastie napĺňajú vnútro človeka jedine prostredníctvom jeho vlastného naplňovania potrieb svojho ducha po dobre, spravodlivosti, čestnosti, ušľachtilosti, duchovnosti a podobne. Jedine tým sa dosahuje čoraz užšieho spojenia so Svetlom Ducha Božieho. A toto spojenie je v konečnom dôsledku schopné prepožičať i našej doterajšej pudovosti vyšší rozmer a zušľachtiť ju. Povýšiť ju na úroveň skutočne hodnú človeka, pretože dovtedy, pokým sila nášho spojenia s Duchom neprenikala naším bytím, zostávala i naša telesnosť nevyhnutne iba na čisto pudovej úrovni. Toto je teda pravá duchovná príčina takzvanej postkoitálnej depresie.

Existuje ale ešte aj druhá príčina, kedy nám naše svedomie signalizuje, že forma a spôsob naplnenia telesného pudu nie je v súlade s výškou bytosti nazývanej človek. Že sme jednoducho formou a spôsobom uspokojenia vlastného pohlavného pudu klesli pod úroveň, na akej máme ako ľudské bytosti v tomto stvorení stáť. A práve za to, že sme klesli pod vlastnú úroveň nás hryzie svedomie a cítime depresiu. Táto druhá príčina sa prejavuje u citlivejších ľudí po pohlavnom naplnení, spojenom trebárs so sebauspokojovaním, alebo rôznymi inými, ľudí nedôstojnými nemravnosťami.

Existujú však aj jedinci, ktorí sú už natoľko mravne a duchovne otupení, že tieto veci nevnímajú. Avšak tí, ktorí sú ešte schopní vnímať tichý hlas vlastného svedomia sú práve prostredníctvom depresie a rozčarovania po telesnom akte nabádaní svojou najvnútornejšou duchovnou podstatou k tomu, aby sa mravne schopili a k naplňovaniu svojho telesného pudu zaujali ušľachtilejšie a čistejšie stanovisko, ktoré by ich posunulo na stupeň, aký je od nich ako od ľudských bytostí ich Tvorcom vyžadovaný. Lebo človek je v skutočnosti naozaj schopný zachovávať cudnosť aj pri uspokojovaní svojho telesného pudu, a to prostredníctvom zachovávania myšlienkovej čistoty.

Buďme teda ľuďmi vo všetkom, čo robíme a neklesajme pod úroveň zvierat, čoho dôsledkom je u tých, ktorí ešte vnímajú hlas vlastného svedomia pociťovanie depresie, ktorej prežívanie ich upozorňuje na to, aby sa mravne spamätali. Lebo povinnosťou a poslaním každej ľudskej bytosti je, aby kráčala k výšinám Ducha. Toho nevyhnutným ovocím bude radosť, mier, šťastie a plnosť bytia, čo nemôže nikdy dosiahnuť nijakým iným spôsobom.

***

P.S. Text je vyjadrením iba čisto mojich osobných názorov a jeho hlavným účelom je inšpirovať čitateľov k svojim vlastným úvahám o danom probléme.

M.Š

zdroj

011_michaelinessa-garmash

Posted in Filozofia života | Pridaj komentár

Tajuplná a liečivá sila vody

Viktor Schauberger- Tajuplná a liečivá sila vody

v_schau-midViktor Schauberger (1885-1958) bol jednoduchý lesník, ktorý uskutočnil prelomové objavy XX. storočia a svojou technológiou odhalil ľudstvu úplne nové zdroje energie, aj preto jeho objavy dlhodobo zatajovali. Pred viac ako 60 rokmi tento výnimočný muž ukázal, ako je možné čistiť našu vodu prirodzeným spôsobom a ako využiť jej nesmiernu silu.

Celý svoj život Viktor Schauberger pozoroval harmóniu vody a lesa. Chápal, že bez lesa nebude čoskoro ani voda. Videl tam, kde sa narodil, nedotknuté horské potoky, ich pôdny podklad bol porastený machom a ani pri najsilnejších zrážkach nikdy nevyšli z brehov. Ale keď sa les začal ťažiť, ako prvé na to reagovali potoky: zostali zanedbané, mach z pôdy sa odplavil, koryto potoka zostalo znečistené a začalo sa zanášať odpadom a ílom. Teplota vody sa zvýšila, pretože nebol nablízku les a jeho blahodárny tieň. Následne sa korytá potokov a riek narušili a brehy začala ničiť erózia. Silné zrážky a topenie snehu viedli k záplavám. Z toho dôvodu sa začali budovať konštrukcie na spevnenie brehov z kameňa a betónu. Tieto stavby vyrovnali vodné toky a uväznili ich akoby do korzetu. Voda nemôže slobodne prúdiť a víriť, preto sa neustále snaží zničiť betónový – kamenný korzet a dostať sa von z umelého koryta, čo spôsobuje obrovské náklady.

helic04Koncom 20-tych rokov Schauberger začal bojovať s plošným odlesňovaním a stavbami na spevnenie potokov. Presviedčal, že z lesa je možné ťažiť iba percentá. Vedel, že voda sa vždy snaží obnoviť svoju rovnováhu a rieka sama môže napraviť svoje koryto, pokiaľ sa jej dovolí prúdiť prirodzeným spôsobom. V rokoch 1929 a 1939 požiadal o patenty určené na kontrolu horských potokov a reguláciu riek, podľa ktorých pomocou nainštalovaných brzdiacich prvkov v určitých miestach sa os toku rieky smerovala do stredu (vtedy prúd vody nerozmýval dno, alebo sa neusádzalo bahno). Schauberger tiež vyvinul metódu miešania teplých povrchových vôd s chladnými podzemnými vodami, aby v danom okamihu vyrovnal teplotu vody a vzduchu. Vedel, že teplota vody má vplyv na správanie toku rieky.

Tragickým príkladom je vo Švajčiarsku prameniaca a umierajúca rieka Rýn, ktorá bola kedysi tichou mohutnou riekou s krištáľovo čistou vodou. Keď švajčiarske vedenie začalo ťažiť les v hornom toku Rýna, tak narušili jeho rovnováhu a začalo rieku zanášať bahno. Pre zvýšenie jeho prietoku ho začali vyrovnávať, následkom čoho sa bahno a íl premiestnili na jeho dolný tok a preto ho vyrovnali aj tam. Nakoniec bola celá rieka rovná a začala sa priebežne zanášať bahnom. Dôvodom bola ťažba lesa a strata možnosti ochladzovania (v dôsledku vyparovania v korunách stromov je teplo čerpané z koreňového systému a les chladí pôdu a podzemnú vodu). Zrážky nemohli byť absorbované pôdou a prúdili rovno do rieky, čo spôsobilo záplavy.

Pre „látkovú výmenu“ vody je podľa Schaubergera dôležitý nielen harmonický súlad laminárneho a turbulentného prúdu, ale aj pozitívna zmeny teploty. Tým mal na mysli priblíženie teploty vody k 4 stupňom Celzia. Pri tejto teplote a zároveň cykloidnom špirálovom pohybe (vír) sa energia vody zvyšuje a voda sa stáva sviežou, živou, to znamená, že vďaka „emulzii“ sa vytvára „nová“ voda, v ktorej sa kyslík rozpúšťa vodíkom. Pri zmene teploty vody nad 4 stupne Celsia dochádza k poklesu energie vody, voda stráca vztlak a objavujú sa v nej patogénne zárodky.

05Schauberger opísal kolobeh vody ako cirkuluje medzi oblohou a hlbinami zeme. Dôležitým spojivom medzi nimi je les, ktorý kvôli odparovaniu cez koruny stromov odoberá z pôdy teplo. Takéto ochladenie umožňuje podzemnej vode dostať sa nahor (najmä v suchom období), podľa Archimeda sa teplejšie vodné masy nemôžu nachádzať pod chladnými. Pokiaľ sa les vyťaží, tak sa vyrúbaná plocha nahrieva pod priamym slnečným svitom a podzemná voda spolu so živnými soľami zostupuje do hĺbky, kde je mimo dosah koreňov rastlín a následne vysychajú aj pramene. Preto Schauberger nazýval les kolískou vody.

Viktor Schauberger bol tiež proti používaniu podzemnej vody, ktorá sa čerpá pomocou čerpadiel. Podľa neho je táto „podzemná voda“ ešte nezrelá, aby mohla byť používaná ako pitná voda. Ona potrebuje ešte ležať hlboko v podzemí. Iba voda, ktorá sama vychádza na povrch, to znamená voda z prameňa, je dostatočne zrelá, pretože prešla celý vývojový cyklus.

Viktor Schauberger na základe pozorovania prírody a prirodzeného prúdenia a vlastností vody objavil mnoho fantastických objavov a nových vlastností vody, na základe ktorých skonštruoval motory na vodu, elektrické generátory na voľnú energiu, medicínske prístroje, stavebné konštrukčné vynálezy, zlepšenia na zvýšenie úrodnosti pôdy, atď.

06Podrobne si môžete o tomto výnimočnom človeku a jeho prínosných objavoch prečítať v knihe:

http://eshop.biosferaklub.info/produkt/viktor-schauberger-tajuplna-a-leciva-sila-vody/

zdroj

vedas_space

 

Posted in Atla-Ra | Pridaj komentár

Informace o člověku, které je možno získat mimosmyslově

Miroslav Zelenka

Seznámil jsem se s velmi zajímavým mladým mužem, který má mimořádné senzibilní schopnosti měřit množství parametrů u konkrétního člověka, případně i u určité skupiny lidí. Po diskuzi se množství měřitelných parametrů rozšířilo. Kdyby se k dané věci přistoupilo seriozně “vědecky” s využitím vyspělých a speciálně školených senzibilů mohlo by se dosahovat z dnešního pohledu neuvěřitelných výsledků například při léčení či uzdravování a výběru lidí do funkcí. Vzhledem k tomu, že toto téma je i pro mě poměrně čerstvé, nebude následující výklad možná působit zcela komplexně a strukturovaně, jak se o to vždy snažím.

atlantis-1Následující řazení jednotlivých informací není stanoveno dle jejich významu, ale spíše dle toho, v jakém pořadí se ke mně informace dostávaly. První, čemu se budu věnovat, jsou čakry. Někdo (například Petr Chobot) je nazývá energetická centra, což je pravděpodobně výraz, který přesněji vyjadřuje jejich funkci, než výraz čakry, ale z důvodů jednoduchosti a všeobecného používání zůstanu u názvů čakry. Z pohledu jejich funkčnosti a projevu u konkrétní bytosti je možno hovořit o třech parametrech.

  • Prvním a relativně hlavním parametrem je otevřenost či průtočnost čakry nebo z opačného pohledu míra jejího zablokování. Zjednodušeně si to lze představit jako potenciál čakry, tj. jaké množství energie může čakrou protéct. Výsledek se udává v procentech od 0 do 100.  Je možnost měřit i její stav v čase, takže lze sledovat i vývoj. To znamená její otvírání, případně i zavírání, což může být v konkrétním případě důležitější ukazatel než momentální absolutní hodnota, protože si může daný člověk ověřit úspěšnost práce na svém vývoji. Vývoj lze sledovat u všech měřitelných veličin, o kterých budu mluvit.
  • Dalším parametrem je aktivita čakry, což je opět číslo v procentech od 0 do 100. Tento parametr vyjadřuje, jak je potenciál konkrétní čakry využíván. Například může mít člověk otevřenou srdeční čakru na 100 %, ale využívat ji pouze na 20 %. Logicky horní hranice aktivity čakry je daná otevřeností čakry. Tento ukazatel dává obraz o průměrném využívání čakry. V konkrétním okamžiku může tento parametr vystřelit až k horní hranici
  • Třetím parametrem, i když v tomto případě si nejsem jist, zda slovo parametr je nejvhodnější, je něco, co by se dalo nepřesně nazvat aurický obal čakry nebo mentální vrstva aury. Mentální vrstva aury je ta vrstva, ve které se zrcadlí aktuální vjemy. Tento parametr je zachycován jako barva čakry na fotografiích čaker u přístrojů, které jsou k tomuto účelu používány u nás, což nebývá Kirlianův fotografický přístroj a zřejmě v některých případech i výsledek metod pro zjišťování stavu čaker některých senzibilů. Určitý a poměrně značný nedostatek tohoto parametru je ten, že odráží momentální aktuální vjemy, což může být velmi ovlivněno momentální náladou člověka nebo například i momentálně přijatou potravou.

Zajímavé je, že černí mágové a jim podobné bytosti mají silné první tři čakry, zejména druhou a naopak velmi slabou čtvrtou a sedmou. Je to do značné míry pro ně charakteristické.

Další zajímavou charakteristikou člověka je jeho biopole. Vždy, když se dostáváme do biopole určitého člověka, jsme tímto biopolem ovlivňováni. U pozitivního člověka (možno si pod tím pojmem představit například člověka s otevřenou srdeční čakrou) jsme ovlivňováni pozitivně a u negativního negativně. Dosah biopole se vyjadřuje jednoduše v metrech, možná u mimořádných jedinců i ve větších jednotkách.

922Myslím, že i lidé, kteří nejsou nijak přesvědčeni o své senzibilitě, si hranice biopole druhých lidí mohou ověřovat, pokud se na to soustředí. Podvědomě to samozřejmě vnímáme všichni, ale jen jako pocity libosti či nelibosti, aniž si většinou uvědomujeme příčinu. Můžeme si pomyslet cosi o nesympatickém člověku, ale asi to nebudeme připisovat vlivu jeho negativního biopole.

Mám jednu osobní zkušenost, kdy jsem vůlí musel překonat chuť utéct od stolu, kde seděla jedna žena s velmi negativním biopolem. Tuto situaci je nutno odlišovat od situací, kdy se od nás snaží někdo získat energii, ať už vědomě či nevědomě. Velikost vitální energie je také zajímavým a měřitelným parametrem. Trochu problémem je stanovit název jednotek vitální energie i jejich vztah k nějakým “normálním” hodnotám. Napadl mě název základní jednotky jeden viten. Dle dosavadních výsledků se nejnižší ukazatel pohyboval kolem 3000 a nejvyšší cca 450 nebo 600 tisíc s tím, že ale už 40 tisíc je velmi dobrý stav. Těch 450 tisíc je zřejmě výjimečný stav. Tento ukazatel bude asi důležitý zejména u lidí nemocných nebo tzv. vyhořelých. Kromě toho bude velmi dobré přihlédnout k výsledkům tohoto parametru zejména při výchově dětí (ale zřejmě nejen), kdy je dítě vnímáno jako líné. Pokud je důvodem jeho “lenosti” nízký stav vitální energie, je nutné zvolit prostředky k posílení vitální energie a ne k překonávání lenosti.

   Obzvláště nebezpečná je situace v případě, kdy rodič má dostatek vitální energie a dítě nikoliv a rodič, který o existenci vitální energie nic neví, používá donucovací prostředky k překonání domnělé lenosti. Mohou z toho vznikat i traumata s celoživotními dopady. To ostatně platí ve všech případech, kdy rodič je nadán určitou schopností a považuje to za samozřejmost a dítě je pak různými způsoby sankcionováno s různou mírou intenzity v podstatě za to, že schopnost jako jeho rodič nemá. Relativně běžně je tato hodnota vitální energie negativně ovlivněna odsáváním energie někým blízkým a nejčastěji partnerem. I velikost odsávání se dá změřit. V jednom měřeném případě činila dokonce 75 %, takže jinak v podstatě vitální člověk měl hodnotu vitální energie výrazně pod celorepublikovým průměrem.

Inteligenční kvocient je zřejmě jediný z parametrů či charakteristik člověka, který současná oficiální věda uznává a má metody, jak ho měřit. V mém pojetí je však i tento parametr pojímán odlišně. Považuji za důležité zjišťovat hodnotu i intelektuálního kvocientu. Jeden z mnoha pokusů o vymezení těchto dvou pojmů při zjed­nodušení používá „intelekt“ ve významu souhrnu znalostí a zku­šeností získaných během života a schopnosti je aplikovat. Pojem „inteligence“ pak definuje jako schopnost reakce na novou situaci nebo schopnost řešit nové situace.

„Intelekt“ bych definoval jako souhrn znalostí a zkušeností a schopnost těchto znalostí využít zejména pomocí logického myšlení. Výše intelektu (IKQ – intelektuální kvocient) je tedy dána na jedné straně množstvím a kvalitou informací získaných během života a mírou schopnosti si je zapamatovat, či spíše ve vhodný okamžik vybavit. Na straně druhé pak je dána stupněm schopnosti logického myš­lení ve smyslu aplikace vybavené informace na konkrétní případ.

Inteligenci definuji jako schopnost logického myšlení a intuice. Řekl bych, že je to přesnější, než běžně používaný názor, že inte­ligence je schopnost řešit nové situace. Výše inteligence (IQ – inteligenční kvocient) je dána stupněm schopnosti logického myšlení (LGQ – logický kvocient) a úrovní intuice (IUQ – intuiční kvocient).

1389V současné době se pro zjišťování výše inteligence – inteligenč­ního kvocientu (IQ) používají různé testy, které však mají spo­lečné slabiny. Za prvé, jsou většinou zaměřeny na určité druhy inteligence, zejména tak zvanou geometrickou. Za druhé, není u nich do­statečně odfiltrována znalost a zkušenost tj. intelektuální kvocient (po provedení mnoha obdobných testů dochází k zodpovězení  jednotli­vých otázek testu na základě zkušenosti) a za třetí, téměř vůbec nezjišťují úroveň intuice. Vzhledem k tomu jsou dosahované výsledky více či méně ne­přesným obrazem skutečných schopností daného člověka. Z toho důvodu také velmi často takto zjištěné IQ neodpovídají výsledkům jednotlivých osob dosahovaných v praxi.

Pro přesnější posouzení osobnosti člověka by bylo vhodné zavést tři testy.

  • Test na zjištění intelektuálního kvocientu (IKQ),
  • test na zjištění logického kvocientu (LGQ)
  • a test na zjištění intuičního kvocientu (IUQ).

Výsledná výše IQ by se pak dala popsat zjed­nodušenou rovnicí IQ = LGQ + IUQ – IKQ. Pro komplexní posouzení schopnosti člověka prosadit se v životě je však neméně důležitá tak zvaná emoční inteligence. Podle výzkumu provedeného některými badateli je pro prosazení se v životě a ve společnosti dokonce emoční inteligence důležitější než vysoké IQ. Emoční inteligence bývá definována jako schopnost zvládání vlastních emocí a vcítění se do emocí druhých bytostí. Pro všechny uvedené kvocienty je možno použít přibližně hodnoty jaké se používají pro IQ. Zdravotní stav psychický i fyzický je samozřejmě vědou zkoumán, ale je zaměřen na jeho jednotlivé složky než na jeho komplexní hodnocení. Při senzibilním hodnocení se vyjadřuje v hodnotách od 0 do 100 %. Při dlouhodobém zkoumání a získání statisticky významných údajů je vhodné ho udávat v určité korelaci s věkem.

Další informace o člověku (popřípadě spíše o jeho duši) jsou často v různých variantách používány v tzv. duchovní literatuře, ale téměř nikdy se nejedná o výsledky nějaké metody ke zjištění výsledků, pokud takovouto metodou nenazveme například channeling, kdy jsou určité hodnoty sděleny konkrétnímu člověku nějakou bytostí. Tato oblast je na počátku výzkumu, a proto následné informace jsou zatím poměrně stručné, mimo jiné i proto, že je nutno některé pojmy přesněji definovat. Při jakémkoliv zkoumání senzibilní formou (s vysokou pravděpodobností nejen touto formou) je důležitá přesná formulace otázky, na kterou je očekávána odpověď. Uvedu příklad. Otázka na stáří duše, čímž se mnoho lidí zabývá a slyšíme často o někom, že se jedná o starou či mladou duši. Většinou se předpokládá, že je dána počtem inkarnací. Ale otázku je možno položit různě. Jedná se o inkarnace zde na Zemi, v galaxii, vesmíru nebo ve všech realitách? Jedná se o inkarnace pouze lidské či pouze humanoidní? V této oblasti jsou možnosti zjišťování následujících parametrů:

  • stáří duše
  • jakou fázi v reinkarnačním cyklu se jedná
  • počet inkarnací na Zemi
  • počet inkarnací v humanoidní podobě
  • frekvence vibrací duše
  • frekvence vibrací těla (ega)
  • disharmonie frekvence vibrací duše a těla
  • Z tohoto pohledu jsou zajímavé i hodnoty frekvence vibrací partnerů i ve vztahu k jejich vitální energii.

Další zajímavou informací, kterou by bylo možno získat senzibilně je, zda a jak dalece má konkrétní nemoc svůj karmický základ a jak dalece je nutné se při léčení věnovat karmickým příčinám. Velice podstatnou informací, kterou lze získat senzibilně je ta, zda a případně kolik má konkrétní člověk tzv. přisedlíků či jiných parazitů, protože bez jejich odstranění není možno člověka vyléčit. Dokonce jsem v poslední době dostal informaci, že přisedlíci či parazité mohou existovat i pouze v astrální realitě a někdy po uvolnění z fyzické reality se může přisedlík přesunout do reality astrální.

j1Karmických příčin pro to, že má člověk přisedlíka může být více. Jednou z nich může být to, že duše byla v minulé inkarnaci rovněž přisedlíkem a tím působila utrpení. Další karmickou příčinou přisedlíka může být ta, že někdo se choval v minulém životě velice hrubě bez jakékoliv empatie k někomu závislému (například na alkoholu nebo drogách), jehož závislost mohla být rovněž způsobena tím, že měl přisedlíka. Zajímavou informací o člověku je rovněž jeho smysl pro humor. I ten se dá senzibilně měřit a rovněž v procentech.

Smysl pro humor je schopnost tvůrčího vidění a zejména popisu skutečnosti, který pobaví. Smysl pro humor má dva aspekty – schopnost humor tvořit a schopnost humor chápat (schopnost podívat se na věci tvůrčím způsobem). Smysl pro humor je tvůrčí ve smyslu odlišného (někdy až zdánlivě absurdního) vidění světa a právě tato schopnost je velmi významná pro naši schopnost odpojení od matrixu.

Ve vesmíru ale i na Zemi je mnoho bytostí, které nemají smysl pro humor. Ony ho prostě zcela nechápou. Samozřejmě jsou i takoví lidé. Nadsázku či ironii tyto bytosti a lidé takto nevnímají. Absence humoru může být docela dobrým poznávacím znamením, že se nejedná o původně lidskou duši.

Abychom se dostali i do rovin pro některé lidi zcela již nepřijatelných, tak testovat se dá i míra lidskosti konkrétní bytosti. Zjednodušeně řečeno jisté bytosti označované jako lidské mají ve svém genomu velké množství například reptiloidních genů nebo se jedná o reptiloidní duše či o kombinaci těchto dvou faktorů. Jako reptiloidní duši lze chápat duši, která v minulých inkarnacích byla reptiloidní bytostí.

Většina uvedených charakteristik či parametrů by byla velkou pomůckou při stanovení charakteristiky konkrétního člověka, který se bude ucházet o určitou funkci, ale i místo. Dle mých inkarnačních vzpomínek byly k tomuto celoživotně vzdělávány ženy, které pak ve funkci kněžek či velekněžek takováto hodnocení prováděly a do značné míry tak rozhodovaly o tom, kdo určitou funkci bude vykonávat. Velmi by se mi líbilo, kdyby tato funkce byla obnovena.

Velkou výhodou této metody je to, že proti ní není v podstatě obrany. Nelze nic předstírat, zalhávat, podvádět. Nelze samozřejmě pochybovat, že politici s vydatnou nezištnou pomocí vědců a spolku Sysifos budou hovořit o pavědě a bláznech, ale časy se mění. Kromě toho už dnes lze pozorovat mnoho lidí, kteří jsou schopni určitá fakta z této oblasti přijmout. Myslím, že by nebyl velký problém stanovit jednotnou metodiku pro takovéto postupy. Vůbec bych nevyloučil, že tyto metody jsou známé již dávno určitým skupinám lidí. Pokud uvádím dávno, tak je potřeba si uvědomit, že k této metodě zjišťování charakteristiky člověka v podstatě nejsou potřeba vůbec žádné technologické prostředky. V současné době je možné očekávat, že takovéto postupy jsou používány při rozhodování, kterého člověka ustanovit či nechat zvolit do některé funkce.

Přitom jsou vlastně od samého počátku přesně známy prostředky, kterými takového člověka ovlivnit, aby činil rozhodnutí, která jsou v souladu s představami těch, kteří skutečně rozhodují. Jednou z rolí bude i znalost jeho ochranného energetického obalu a jeho obrany proti možným magickým ovlivňováním. V takových vhodných případech na daného konkrétního člověka ani nemusí mít žádné inkriminující materiály.

Kdo má zájem o bližší informace – www.homosignum.cz

http://www.miroslav-zelenka.cz/cz/clanky/informace-o-cloveku–ktere-je-mozno-ziskat-mimosmy

avatar

Posted in Filozofia života | Jeden komentár

K zmene k lepšiemu nepríde zhora od politických špičiek

Tisíce občanov žije v ilúzii, že ak dokážu zvoliť tú najlepšiu politickú stranu a tých najlepších vládnych predstaviteľov môžu oprávnene dúfať, že prostredníctvom ich kvalifikovaného vedenia štátu dôjde k zlepšeniu kvality života spoločnosti. Najmä preto sa práve voľby považujú za jeden z vrcholných momentov súčasného demokratického princípu takzvanej vlády ľudu.

00_sss-1895_shishkin_damm_anagoria
Žiaľ, stáva sa však pravidlom, že nádeje občanov a voličov bývajú sklamané. Veľmi rýchlo po voľbách sa totiž ukáže, že u novej vládnej garnitúry sa spravidla skôr alebo neskôr začnú objavovať takmer tie isté chyby, ako u predošlej. Že aj oni, rovnako ako tí pred nimi zavádzajú, manipulujú, uprednostňujú stranícke záujmy, pestujú elitárstvo a myslia na svoj vlastný, osobný prospech. Toto samozrejme vyvoláva v ľuďoch nespokojnosť. Klasickým obrazom takejto nespokojnosti bývajú návštevníci pohostinstiev všetkých cenových skupín, sediaci pri pive a svorne nadávajúci na vládu a politikov.

Všetci títo nespokojenci by však mali vedieť, že k zmene k lepšiemu nepríde, ba ani nemôže prísť zhora, ako oni očakávajú. Mali by totiž vedieť, že každý národ má vládu presne takej kvality, akú si zaslúži! Presne takej kvality, aký je on sám!

Mali by vedieť, že zlepšenie života v spoločnosti nemajú v rukách politici, ale oni samotní. Jednoduchí a obyčajní ľudia, ktorí tvoria základné bunky spoločnosti. Mali by vedieť, že k zmene života k lepšiemu dochádza jedine vtedy, ak sa jednotliví ľudia, žijúci v určitej spoločnosti sami snažia stať lepšími, čistejšími, spravodlivejšími, čestnejšími a ľudskejšími. Jedine takýmto úsilím jednotlivcov o dobro sa môže začať meniť atmosféra v spoločnosti k lepšiemu a následne môže byť potom celý národ obdarovaný dobrou vládu. Môže obdržať dobrú vládu, pretože si ju zaslúži! Nijaký národ totiž nemôže mať nikdy inú vládu, než si zaslúži. To je je zákon! Dobrá vláda je odmenou národa, ktorého členovia usilujú o dobro, česť, ľudskosť, spravodlivosť a ušľachtilosť. Dobrá vláda je odmenou národa, ktorého základné stavebné kamene, čiže jednotliví ľudia usilujú o vysoké a ušľachtilé hodnoty.

Kto teda naozaj chce zmenu k lepšiemu, musí sa sám začať usilovať stať lepším! Dúfať totiž v akúkoľvek zmenu k lepšiemu bez nášho osobného pričinenia v naivnom presvedčení, že to za nás urobí niekto iný je alibizmus. Dúfať v to, že ja si budem hovieť vo svojich vlastných chybách, necnostiach a nerestiach, že budem povoľovať uzdu vlastnej nečestnosti, nešľachetnosti a nespravodlivosti a niekto iný, nejaká dobrá vláda konečne privodí zmenu k lepšiemu, dúfať v takéto niečo je číra utópia a absolútny nezmysel.

Áno, je každopádne maximálne pohodlné sedieť niekde pri pive a nadávať na vládu, ktorá je neschopná. Schopná vláda je totiž podľa všeobecne naivnej predstavy taká, ktorá si dokáže poradiť sama. Jedine ona sama má dokázať učiniť život lepším bez toho, že by sa v tomto smere museli až tak namáhať bežní, rádoví občania. Veď v konečnom dôsledku, členovia vlády sú predsa za to dobre platení. Takto uvažovať je naozaj veľmi pohodlné, pretože to hlavné bremeno spočíva na niekom inom, iba nie na mne. Ja, obyčajný človiečik som predsa príliš bezvýznamný na to, aby som mohol niečo ovplyvniť. Ja sa tak môžeme maximálne posťažovať a trpezlivo očakávať, že sa snáď jedného dňa stane konečne zázrak.

009_sss-dub_shishkinĽudia, nežime v podobnom blude a omyle! V blude a omyle, dokonale vyhovujúcom našim slabostiam a našej pohodlnosti. Nikto za nás nič neurobí! Vždy budeme mať len takú vládu, akú si zaslúžime! Akú si zaslúžime tým, akí sme my samotní. Ako my samotní vážne usilujeme o dobro, česť, ľudskosť a ušľachtilosť.

My, jedine my sme strojcami vlastnej lepšej budúcnosti! Ak neučiníme nevyhnutný krok a nezačneme sami od seba, nikdy sa nijakej lepšej budúcnosti nedočkáme! Nikto iný nám ju za nás nevytvorí, ani nevybuduje. Nijaká politická strana, ani nijakí štátnici! Veľkou a doposiaľ nepoznanou zákonitosťou totiž je, že ľudia na vrcholných riadiacich postoch spoločnosti so všetkými ich chybami a slabosťami predstavujú v istom zmysle zrkadlo, v ktorom má národ možnosť spoznať svoju vlastnú tvár. Zrkadlo, ktoré národu neomylne hovorí: ľudia, takýto ste!

V súčasnosti sa totiž na vrchole spoločnosti nachádzajú majstri našich vlastných chýb. Chyby a nedostatky predstaviteľov politickej moci totiž zrkadlia chyby a nedostatky národa, z ktorého vzišli. Ak túto zákonitosť a toto prepojenie dokáže národ pochopiť a jeho základné bunky, čiže jednotlivci sa začnú vedome meniť k lepšiemu, potom, jedine potom sa budú môcť do vedenia štátu postupne dostávať ľudia omnoho vyšších morálnych a mravných kvalít. Lebo práve vládu takýchto ľudí si bude potom národ celkom oprávnene zasluhovať.

Myslieť si, že ja osobne som príliš nepatrným na to, aby som niečo zmenil je blud! Je to zásadný omyl, ktorým sa ľudia snažia ospravedlniť svoju lenivosť. Každá spoločnosť sa totiž skladá z jednotlivcov a morálna a mravná úroveň každého z týchto jednotlivcov určuje a ovplyvňuje morálnu a mravnú úroveň celej spoločnosti, ako i úroveň politickej reprezentácie, ktorá daný národ spravuje. Všetko je teda úplne inak! Každý z nás nesie obrovskú osobnú zodpovednosť za to, či bude naša spoločnosť smerovať k lepšiemu. Ak totiž začneme vážne a zodpovedne meniť seba samých k lepšiemu, začneme tým zároveň meniť k lepšiemu absolútne všetko.

A práve o tomto zásadnom dosahu jednotlivcov na charakter veľkého celku spoločnosti by sa malo začať viac otvorene hovoriť. Malo by sa o tom učiť a mal by si byť toho vedomý každý človek. Každý z nás by si mal konečne uvedomiť, aká veľká zodpovednosť spočíva na jeho vlastných bedrách. Ak ale túto osobnú zodpovednosť z nejakého dôvodu neprevezmeme, ak budeme iba lenivo dúfať, že lepší život za nás a pre nás vybuduje niekto iný, nejaký štátnik, vodca, alebo správna politická strana, potom si môžeme byť stopercentne istí, že sa skutočného zlepšenia kvality nášho života takým spôsobom, ako by sme si to predstavovali a priali nikdy nedočkáme.

A celkom na záver ešte pár slov od Johna Hancocka, ktoré dokonale potvrdzujú vyššie popisovanú zákonitosť vzťahu medzi druhom hodnôt, ktoré ľudia uznávajú a charakterom vlády, ktorú musia znášať. Tento múdry človek povedal:

“Ľudia, ktorí preukazujú väčší rešpekt bohatému podliakovi než čestnému a statočnému človeku, ktorý žije v chudobe, si zaslúžia byť zotročení, pretože jasne ukazujú, že bohatstvo, nech už je získané akýmkoľvek spôsobom, má podľa nich väčšiu hodnotu než poctivosť.”

A ja iba dodávam, že práve pre túto ich vlastnú nepoctivosť im vládnu nie príliš poctiví. Skoro tak, ako nám.

M.Š

http://kusvetlu.blog.cz/1701/k-zmene-k-lepsiemu-nepride-zhora-od-politickych-spiciek

011_sss-ivan-shishkin-swamp-marshy-woodlands

 

Posted in Filozofia života | Pridaj komentár

SKRYTÁ IDEOLOGICKÁ ZBRAŇ

Prinášame vám článok, ktorého obsah je viac ako aktuálny. Hoci autorka nevychádza z védických postojov, jej postrehy sú mimoriadne dôležité. Je to dobré znamenie, znamenie toho, že kto chce, ten dnes naozaj začína vidieť. Problém je iba v tom, že väčšina jednoducho vidieť nechce…

oblek_01Džínsy s tričkom a bundou… Odev je skrytá ideologická zbraň. Nesie v sebe obrovskú ideologickú bombu a náklad. Televízor nemusíme zapnúť, ale oblečenie si oblečieme. Nemusíme počúvať rádio, nemusíme čítať časopisy, nemusíme prezerať internet, ale oblečenie si tak či onak oblečieme. A to, aké oblečenie si dáme na seba, presne to bude určovať, akej kultúry sme nositeľmi. Najskôr sa oblečieme a potom sme už ako výkladná skriňa, celý deň chodíme, všetkým ukazujeme seba. A tu dáme na seba americký nápis – anglické nápisy sú dnes pravidlo – americkú alebo britskú zástavu, americké plavky atď. A 99% tričiek s krátkym rukávom, ktoré nájdeme na uliciach v Rusku a vo Francúzsku v Paríži, proste kdekoľvek, to sú americké alebo anglické nápisy. Dokonca ani vo Francúzsku nie sú francúzske a podobne. Je to proste reklama, v danom prípade anglosaského sveta, absolútne konkrétna, to nie je skrytá reklama, jednoducho ľudia nerozmýšľajú. Takže oblečenie je absolútne ideologický prvok a to prvok expanzívneho podrobovania si nových krajín. Pretože keď Amerika obsadzuje novú krajinu, tak tam najskôr vlieva Hollywood (pozri video „AKO ŽIDIA VYTVORILI HOLLYWOOD“ – video je z youtube odstránené, pozn. prekl.), potom sa tam zmocňuje médií a obsadzuje trh oblečenia. A začína diktovať: ľudia sa vyzliekajú zo svojho oblečenia a obliekajú si džínsy a tričká. A bundy a saká.

Do sák sa obliekajú. Také dlhé saká, topánky a kárované nohavice. Mnohí starí Arabi v Paríži sa tak obliekajú, čo je veľmi nepraktické, ale oni sa snažia byť Európanmi, hoci im to vôbec nejde. Im by lepšie pristal ich odev s pokrývkou hlavy, tak im bude dobre. Ale vidno aj Arabov, ktorí sa obliekajú do plne európskeho obleku a na hlavu di dávajú svoju pokrývku. Alebo dievčatá oblečené do džínsov a v obtiahnutom tričku a navrchu ich dlhé, arabské šaty, čím je ako keby všetko dodržané. Teda oblečenie hrá ohromnú úlohu a čím sa tým viac zaoberala, stala som sa na to odborníčkou, chodím po uliciach a pozerám, do čoho sa ľudia obliekajú. Je to nástroj podrobenia si nových teritórií, má ohromný vplyv na ľudí, pretože je dôležité, do čoho sa obliekajú od detstva, do čoho obliekame deti. Napríklad, teraz je na Západe úplne zjavná tendencia – pokiaľ som žila 10 rokov vo Francúzsku – a to je tendencia zníženia farebného spektra.

oblek_02Je to veľmi dobre vidno o niečo skôr na príklade automobilov, ktoré v osemdesiatych rokoch boli rôznofarebné, ale teraz sa zmenili na čierne a strieborné. Ak vyjdete na ulicu, tak väčšina automobilov v Paríži bude na 90% buď strieborné, alebo sivé – žiadna červená, žiadna žltá, zelená, svetlomodrá, hoci v Moskve je viacfarebnosť, vo Francúzsku to je konkrétne viditeľné.

Ďalej, existuje svet nápisov: človek chodí ako reklama s informáciou. Predáva sa ohromné množstvo tričiek – neraz ich kdekade rozdávajú zadarmo – na ktorých sú americké univerzity, proste ohromná téma. Nejaká univerzita – Illinois – všakovaké USA, univerzity v rôznych štátoch USA, New York a podobne. Gigantické množstvo vyrobených tričiek má takéto nápisy, okrem toho Disney, čo propagujú všetky tieto nápisy. A to už je zachvátenie detského trhu, detskej psychiky.

Nájdete to všade, ale okrem toho predávajú aj veci ako odevy, doplnky a tašky, plážové šatky, čokoľvek. Ale to hlavné je, že to tým alebo oným spôsobom programuje ľudí, že celý svet je čo do podstaty anglosaský – ovláda, dominuje, čo je už úplne otvorená expanzia.

Táto expanzia je viditeľná vo všetkých krajinách BRICS. Najodolnejšou je určite podľa môjho názoru zatiaľ Čína. Expanzia beží v Brazílii, expanzia beží v Indii, t.j. ľudia sa menia. Zovňajšok je odzrkadlenie vnútornej podstaty. Ak sa prezlečiete znamená to, že inak rozmýšľate, že sa budete inak chovať. Ak sa žena zrazu prezlečie z dlhých šiat do šortiek alebo nejakých obtiahnutých nohavíc znamená to, že bude behať, skákať, robiť niečo podobné, zmení sa nejako jej mód činnosti, chovanie sa, budú na ňu inak pozerať ľudia druhého pohlavia, starí ľudia atď.inak prezentuje samú seba. Prečo existuje oblečenie? Ak sa prezlečiete, tak sa môžete inak chovať, inak sa cítiť.

oblek_03Západné oblečenie, do ktorého sa teraz oblieka väčšina ľudí povedzme vo svete, má svoje špecifické charakteristiky. Je to západné oblečenie, spravidla vyrobené v Číne podľa západných šablón. Je spravidla obtiahnuté, obsahuje elastan. Toto oblečenie obťahuje všetko, čo obťahovať netreba, zvyčajne je veľmi nepohodlné, bráni pohybu.

Chudák deti, ktoré v takýchto džínsoch plazia po detských ihriskách – všetko im vypadáva, všetko ich tlačí, všetko je nepohodlné. Aj dospelým je podobne, keď si sadajú, všetko sa im posúva, všetko je rovnako nepohodlné. Plus tento povinný kult – žena na vysokých podpätkoch, muži v kravatách a oblekoch. V tých oblekoch sa nedá normálne dýchať, a ja som presvedčená, že mužom je v tých oblekoch veľmi nepohodlne. Ale sú prinútení.

oblek_04Poznám veľa mužov, ktorí hovoria: „Ja si nikdy nemôžem dať kravatu, dusí ma to, je to nepohodlné, ale v určitých situáciách som nútený to robiť“. Je to akási uniforma, ktorá je vymyslená. Počula som aj verziu, že kravaty v skutočnosti symbolizujú rabstvo – je to ten povraz, ktorý bol kedysi na krku raba, a teraz iba prešla do podoby kravaty. Myslím, že na tom niečo je.

oblek_05Všetko toto oblečenie neexistuje nato, aby človeku bolo lepšie, ale nato, aby človeka presne naopak zoskrutkovať, znehybniť, vovliecť do špecifického rámca. Okrem to má ešte druhú charakteristickú vlastnosť, ktorá je čo do podstaty anomálna: zdôrazňuje všetko to, čo netreba zdôrazňovať a obťahuje všetko to, čo netreba obťahovať. Prepína pozornosť na všakovaké sexuálne veci namiesto toho, aby bolo možné vidieť človeka takého, akým on je.

oblek_06 oblek_07A tak Európanov a Západ – a teraz už aj Rusko – prinútili k tomu, že konfekčný druh odevu je norma. Hotové, konfekčné oblečenie sa šije na manekýnky, ktoré nemajú k normálnym ľuďom žiadny vzťah. Prečo sa celý čas mučíme, prečo meriame – to je dlhšie, to je kratšie. Opakovaným meraním sa snažíme v čomsi sami zorientovať. To vôbec nie je prirodzený proces, strácame na tom množstvo času, množstvo síl a energie, lebo nám nabili do hlavy, že to je norma. Ale to vôbec nie je žiadna norma. Za normu môžeme považovať výber tkaniny a modelu, ale ušiť si na mieru. Tak robia hviezdy, tak robia všetci bohatí ľudia. Všetci ostatní, sami podmienečne označení za rabov – ako zahnojení gadžovia, choďte do obchodu s konfekciou a tam sa mučte, vyberajte si, skladajte si všetky tie veci jednu k druhej ako vám sadnú. A to je nekonečná snaha preberať sa v odpadkoch, ľudia si kupujú množstvo zbytočných vecí, ale tak či onak budú nakoniec vyzerať chaoticky.

oblek_08Množstvo vecí v každej skrini až sa skrine rozchádzajú, následkom čoho treba kúpiť väčší byt, lebo do starého sa už nezmestia všetky tie skrine s oblečením. A toto všetko sú opäť tie isté elementy spotreby. Afričania by mali také množstvo oblečenia na všetky možné situácie a u Indov by to bolo na niekoľko vekov. Ale principiálne hovorím, že nie je prirodzené mať také množstvo oblečenia. Ale spotrebiteľská spoločnosť vytvorila podmienky na to, aby ľudia kupovali všetko, a ešte viac, a ešte viac. Aj tak nebude stačiť a budete kupovať znovu. To je trvalé neuspokojenie.

Toto je absolútne presne prvok spotrebiteľskej spoločnosti, ktorá núti ľudí trvalo utrácať peniaze. A tým, že neustále utrácajú peniaze sú aj neustále nútení pracovať. Takže načo je vlastne vytvorená väčšina spotreby? Nato, aby rabi robotovali. Inak by si ľudia kúpili to, čo im treba a povedali by si: „A načo mi viac, načo robotovať, všetkého mám dostatok, mám vecí nakúpených na 20 rokov dopredu. Potrebujem iba na jedlo, raz do týždňa čosi urobím a bude mi stačiť“. Ale v spotrebiteľskej spoločnosti čím viac človek robí, tým viac oddáva navyše pánom, parazitom. A na človeka treba naložiť maximálne a maximálne aj musí mať potrebu stále niečo nakupovať, vrátane oblečenia. A tak skrz módu a skrz spájanie nespojiteľných vecí je človek trvale nútený sa cítiť akýsi nesvoj, lebo čosi ešte stále treba, potom k tomu ešte topánky, lebo staré sa už nehodia – a stále dookola. A to mu ešte vykladajú rozprávky, že džínsy sa k saku hodia, džínsy možno nosiť ku všetkému, k akémukoľvek oblečeniu.

oblek_09Džínsy bolo kedysi dávno oblečenie amerických skladových robotníkov. A kedysi dávno sa aj veľmi dlho nosili. Dnes džínsy, ktoré stoja 100€ sa do roka predrú, jednoducho sa rozpadne tkanivo. Dokonca ani nie švíky, ale samotné tkanivo sa zodrie do dier. Ženské aj mužské – s tým sa často stretávam, ale to je už otázka kvality. Alebo spomeňme ešte jednu veľkú oblasť, ktorý ma naozaj udivuje. Na veľmi veľkom množstve oblečenia sa objavili lebky, kosti aj všakovaké iné podobné symboly smrti, ktoré sa postupne dostávajú z odevov pre dospelých na mládežnícke, ba dokonca na detské oblečenie. A tí rodičia, ktorí také niečo kupujú ma proste nevyvádzajú s údivu.

 oblek_10 oblek_11 oblek_12 oblek_13

 Tieto veci nenakupujú deti – kupujú im ich rodičia. Ale ako vlastne môžete kúpiť dieťaťu tričko so zobrazením lebky s hnátmi? Prečo? To ešte okrem toho, že symboly smrti – ako som kdesi čítala – sa implementujú do tej krajiny, ktorej obyvateľstvo sa bude likvidovať. Aby si ľudia na smrť navykli, aby si zvykali na mŕtvoly – všade, v televízore – ako také. Aby potom, keď ich budú zabíjať ani neodporovali, lebo smrť, to je super fasa… takáto propaganda smrti bečí okolo nás.

oblek_14 oblek_15Lebky, kosti a všakovaké časti kostry, to je dnes móda. Vidíte chlapca povedzme v tričku, na ktorom má kompletnú kostru. Načo? Prečo si to kúpil, prečo to vôbec nosí? Myslia si, že to je zábava? Je treba, aby sa ľudia zobudili, aby prestali tak rozmýšľať – to nie je zábava. Keď nosia na sebe symboly smrti znamená to, že sa smerujú k smrti.

oblek_16Podobne, ako všetky tieto módy u mládeže: Góti, Emo – to všetko sú rýdzo satanistické kulty. Čo do svojej podstaty symbolizujú smrť v jej rôznych prejavoch.

ZDROJ: Jelena Rybkova

Odevný časopis VYROBENÉ V RUSKU

09.02.2017

http://www.tartaria.sk/hadanie-pravdy/vylo-inde/2017-02-09-12-55-37

000-a_misovie-dievcina

Posted in Atla-Ra | Pridaj komentár