Situácia vo svete

Momentálne je veľa ľudí zúfalých. Nevidí riešenie. Apartheid ide na plné obrátky a vyzerá, že smeruje k zavedeniu totalitného režimu. Verte, že téma korony postupne utíchne a o chvíľu začne stále viac a viac rezonovať téma záchrany planéty, uhlíkovej stopy a zelených kreditov. Pokrivená veta „verejné zdravie ako verejný záujem“ alebo „verejné zdravie nad zdravím jednotlivca“ sa pomerne rýchlo zmení na „obetuj jednotlivca za záchranu planéty“. Smerujeme k technokratickému čínskemu modelu kreditného systému, kde bude štátna moc vedieť o každom Vašom kroku. Pozrite si film The Circle. A pochopíte. Pozrite si prejav našej prezidentky na VZ OSN. A pochopíte. Pozrite si reklamu nemenovanej banky na investíciu do zelených fondov. Áno, zachránite planétu a obetujete ľudí.

V tejto naoko ťažkej dobe zverejnil generál Michael Flynn obrázok, na ktorom ukazuje, v ktorom úseku zmeny spoločnosti sa nachádzame. Aj keď sa to nezdá, začína sa to lámať v prospech tých, čo si ctia právo a spravodlivosť a k svojim spoluobčanom nie sú falošne solidárni, ale empatickí. A to je zásadný rozdiel. A tu je sľúbený odkaz od generála z USA. Hlavy hore, bude dobre.

nepodrobimsa

https://akw.sk/covid-19/situacia-vo-svete/

Pridaj komentár

Efekt obzoru

Prečo sú kozmonauti po návrate na Zem silne nespokojní s okolitým svetom

kozmos

Dôvodom je málo preskúmaný jav: silné emocionálne zážitky zakaždým, keď sa kozmonaut pozrie na našu planétu z obežnej dráhy. Vo vnútornom svete človeka prebiehajú zásadné zmeny, mení sa vnímanie planéty, ľudstva a našej kultúry. Psychológovia tento jav nazývajú efekt obzoru, alebo rozhľadu. Vedci sa domnievajú, že sa objavuje iba u tých, ktorí sa nachádzajú vo vesmíre.

Pri práci na obežnej dráhe mnohých astronautov zrazu prenikne pocit zraniteľnosti Zeme. Napríklad také pocity vznikli u Jurija Gagarina, Edgara Mitchella, Alexandra Misurkina, Scotta Kellyho a ďalších, často o tom hovorili v rozhovoroch a písali vo svojich autobiografiách. Podľa astronautov sa Zem javí ako krehká, „visiaca v prázdne“ a chránená iba tenkou vrstvou atmosféry, sférou, ktorú chce človek chrániť a zachovať pre budúcu generáciu pozemšťanov.

Okrem toho ľudia začínajú vnímať našu planétu ako ucelený, jednotný svet bez štátnych hraníc, ktoré sú zvyčajne vyznačené na mapách, bez delenia na „svojich“ a „cudzích“. Výsledkom je, že astronauti majú pocit, že ľudstvo je jedna veľká rodina, ktorá nie je rozdelená z rasových, náboženských alebo iných dôvodov.

Je zvláštne, že „efekt obzoru“ môže po návrate domov strašiť astronautov ešte dlho. Pre takýchto ľudí je ťažké žiť v spoločnosti, sú ohromení silnou nespokojnosťou so stavom sveta, pretože mnohí pozemšťania naďalej bojujú, ničia lesy, to znamená, že si stále nevážia našu planétu a pokúšajú sa o všetky možné spôsoby, ako zničiť jej krehký ekosystém.

„Efekt obzoru“ na Medzinárodnej vesmírnej stanici.

Vedci píšu, že astronaut nepotrebuje vidieť celú Zem, aby pocítil „efekt obzoru“, stačí iba jej časť. Také pocity je možné zažiť na nízkej obežnej dráhe Zeme, kde pôsobí ISS. Na vesmírnej stanici je človek dostatočne ďaleko od povrchu, aby videl Zem ako zaoblenú, ale nie tak ďaleko, aby videl celú guľu. ISS má modul „Kupola“, čo je niečo ako „miestnosť s panoramatickými oknami“: sedem priehľadných okien otvára očarujúci výhľad na Zem. Toto je pravdepodobne perfektné miesto na zážitok z „efektu obzoru“. Aj keď sledujete video natočené z „Kupoly“, ohromia vás neopísateľné emócie.

Dá sa „efekt obzoru“ zažiť bez opustenia zemského povrchu? Mnoho odborníkov študuje „efekt obzoru“ ako fenomén, ale na túto tému je veľmi málo údajov. Otázky zostávajú otvorené:

  • Prečo vzniká?
  • Prečo to neprežívajú všetci astronauti?
  • Dá sa tento efekt zažiť aj na povrchu Zeme?

Koncom roku 2019 sa vedci z USA pokúsili navodiť „efekt obzoru“ u ľudí pomocou používania flotačnej nádrže, roztoku anglickej soli a virtuálnej reality. Nie je známe, či sa to vedcom podarilo, vedecké články o výsledkoch skúseností Američanov zatiaľ neboli publikované.

Astronaut Apolla 14 Edgar Mitchell k tomu povedal:

„… začnete myslieť globálne a hodnotiť existenciu ľudí inak. Objavuje sa silná nespokojnosť so stavom sveta a chce sa s tým niečo urobiť.“

Z toho vyplýva, že by bolo potrebné vziať na obežnú dráhu Zeme povinne každého obyvateľa našej planéty…

https://www.biosferaklub.info/preco-su-kozmonauti-po-navrate-na-zem-silne-nespokojni-s-okolitym-svetom/

Pridaj komentár

Ako roztvoriť dieťaťu obraz sveta

Boris Ratnikov

deti

Neexistujú tu žiadne špeciálne triky a techniky. Jedinou podmienkou a metódou je úprimnosť, morálna čistota a pravda. Nepotrebujete nič vymýšľať. Hlavnou a základnou úlohou je predviesť dieťaťu všetky tie smery, otázky, energie a pohyby, ktoré tvoria tento svet.

Svet ako taký je vnímaný prizmou vedomia a podvedomia, preto musí byť poznanie vedené empatiou a zapojením. Musíte len dôsledne, správne, hladko, bez náhlenia, ale vytrvalo zapojiť dieťa do plnosti života. Vylúčenie a izolácia detí je naopak škodlivé. Dieťa by sa malo cítiť ako plnohodnotný účastník života, člen rodiny alebo tímu, účastník procesu alebo dejov.

Len tým, že s dieťaťom prejdete a prežijete niektoré situácie, ukážete mu a vysvetlíte niektoré dôležité detaily, otázky a momenty, dokážete ho upútať mentálnou a duchovnou prácou, naučiť ho porozumieť, zažiť, súcítiť, snažiť sa pracovať nad sebou a svetom a veriť.

Nemali by ste sa báť hovoriť so svojim dieťaťom a hlavne ho počúvať. Rozhovor a dialóg by sa mali viesť iba v jazyku prístupnom pre dieťa a v prístupných podmienkach. Najdôležitejšie je zapamätať si a porozumieť jeho odpovediam práve na základe toho, že sú dieťaťu podávané v takých dostupných termínoch a v takom jazyku. Rozširovanie chápania sveta je tým silnejšie, čím väčší je počet udalostí, do ktorých je dieťa zapojené spolu s rodičmi a potom aj samé, tým je táto skúsenosť rozsiahlejšia a celostnejšia.

Robte všetko spoločne: jazdite, sledujte, pracujte, študujte a pamätajte si, že najlepší spôsob, ako dieťaťu ukázať a odhaliť svet, je prežiť ho a porozumieť mu spolu s ním, vybudovať mu myšlienkové formy a svetonázor. A priori sa, samozrejme, konštrukcia obrazu sveta bude vyvíjať tak, že vám tento obraz sveta bude nejasný. Dialóg však nikto nezrušil. Výchovný proces musí začať jednotou s rodom a nie izoláciou a individualizmom. Až potom sa dá prejsť k individuálnym vlastnostiam a osobnostným črtám, pretože práca novej duše dieťaťa na začiatku je spoločnou prácou jeho a rodičov, prácou a kolektívom detí, ktoré medzi sebou komunikujú.

Hlavným aspektom je socializácia duchovného princípu prostredníctvom spoločnej práce rodičov a detí v tíme. Až potom môže vzniknúť rezonancia energií a myšlienok, ktorá môže vytvoriť všeobecnú víziu obrazu sveta, porozumenie jeho štruktúre, úlohám a vzťahom ako takým.

ČO JE DUCHOVNOSŤ

Duchovnosť je prispôsobenie mentálnych a duchovných síl a energií (vibrácií a frekvencií) človeka dobrému, konštruktívnemu, tvorivému správaniu a aktivite. Duchovnosť dáva vzniknúť zodpovedajúcemu toku energií a myšlienkových foriem, ktoré samy osebe ovplyvňujú ľudí, svet a menia ho, pričom realizujú tie varianty priestoru udalostí, ktoré s nimi frekvenčne súhlasia.

bosí1

Duša je ovplyvnená mnohými energiami. Ich transfúzia v ľudskej sfére, vplyv energetických obalov a tiel na seba, spojenia s božským svetom sú súčasťou všeobecného ducha a jeho vplyvu na človeka. Duša anjela a človeka môže komunikovať z mnohých dôvodov a kritérií. A niektoré z týchto kritérií sa hodnotia ako schopnosť duše hraničiť s duchom, s jeho magickými vlastnosťami. Túto vlastnosť človek vníma ako spiritualitu – duchovnosť.

DETI INDIGO

Ide o tie isté bežné deti, líšia sa v tom, že majú viac vyvinutú pravú hemisféru mozgu, ktorá je zodpovedná za obrazné myslenie. To všetko je produktom súčasnej informačnej doby a zrýchleného vývoja okolitého sveta. Pre tieto deti je, obrazne povedané, oveľa jednoduchšie pozerať sa do priestoru a vyberať odtiaľ potrebné informácie, než budovať dlhé logické reťazce charakteristické pre bežné deti s ľavou hemisférou.

Plne ospravedlňujú ľudovú múdrosť: „Cez detské ústa hovorí pravda.“ Okamžite postavia na svoje miesta klamstvá a bludy, ľahko rozlíšia pravdu od nepravdy. A musíme byť na to pripravení, inak nám rýchlosť času nadiktuje zo dňa na deň nepredvídateľné dôsledky a sociálne zmeny.

Dnes je potrebné klasickú psychológiu prispôsobiť súčasným podmienkam s prihliadnutím na skorý mimoriadny vývoj dieťaťa. Je potrebné vychádzať z obrazov, ktoré sú na jednej strane zrozumiteľné a prístupné na najjednoduchšej a najzákladnejšej úrovni, ale na druhej strane ich spájať so zložitými vzájomnými vzťahmi.

Pri komunikácii s dieťaťom tohto veku a s takým zvláštnym vnímaním sveta komunikujete viac s podvedomím a nie s logickým myslením. Je to podvedomie, ktoré by malo prebudiť, zapnúť a vstúpiť do rezonancie s témou diskusie, pretože na tejto rezonancii podvedomie nezávisle číta obraz sveta v jemných rovinách tak, že bude lepšie ako akékoľvek vysvetlenie a čítanie. Kľúčovou pozíciou je vytváranie správnych obrazov, aby sa spustil mechanizmus podvedomej mysle. Tieto obrazy – „spúšťače“ sú vytvárané v mysli predškolského dieťaťa s najjednoduchšími slovami a konceptami, ktoré sú k dispozícii na úrovni počiatočných znalostí, predstavených a formovaných z predchádzajúceho života a komunikácie s informačnými poľami.

Láska, radosť, dobro, odpor, zlo, krása, bolesť, jednoduchosť atď. – tu je súbor základných pojmov a termínov, v rámci ktorých je potrebné vybudovať vysvetlenie všetkých vecí, ktoré sa dejú vo svete a štruktúry sveta vôbec. Takýmito pojmami sa dá všetko vysvetliť. V nich a prostredníctvom nich sú vytvárané obrazy sveta a bytia, ktoré sú fixované komunikáciou s jemnou rovinou a zostávajú v tejto osobe navždy. Formujú jeho svet a on premieta tento svet do vonkajšieho sveta a svet sa mení. Takéto chápanie sveta bude založené na najspoľahlivejšom primárnom zdroji a zakorení sa tak pevne a zrozumiteľne, že samotné dieťa, keď vyrastie, si ho prestane všímať.

Toto bude ten svet a spôsob myslenia, ktorý vždy bol a nikdy iný nebol a nevzniká ani otázka, pretože takýmto chápaním sveta bude sám človek ako súčasť tohto sveta.

Hlavným záverom práce s takými mimoriadnymi deťmi je vytváranie obrazov sveta v zmysle základných pojmov najvyšších hodnôt stimulujúcich prácu podvedomia. Vysoká rýchlosť myslenia takýchto detí ich rýchlosťou blesku unáša do obrovského vesmírneho priestoru a oni často „chýbajú“ vo vlastných telách.

A ťažkopádni a malátni predstavitelia detí s ľavo hemisférnym mozgom v tejto dobe sú prekvapení ich duchom neprítomnosťou. A oni len tak rastú. To najhoršie sa vždy stane bez určitej životnej skúsenosti, ktorá je charakteristická pre mladú dušu. Takíto mladí ľudia, ktorí nevedia a nepoznajú strach z porážky, dnes robia „Bordel“, pretože práve im uznávané kompetentné svetové výskumné laboratóriá na štúdium indigových detí pripisujú nesústredenosť a neovládateľnosť.

Rôzne smery duchovného a bezduchého učenia, ktoré majú pod sebou chvejúcu sa zem iluzórneho sveta, upútajú týchto jedinečných ľudí a „osvietia“ v kontexte, ktorý potrebujú. S týmto „psychologickým prístupom“ k neskúsenému srdcu zostáva transcendentná pravda nevyužitou a v dôsledku toho zomiera iskra svetla. Silne zmýšľajúci intelektuáli si s výberom ľahko poradia a časom ustúpia a ako vždy, slabší alebo menej nadaní budú trpieť.

Spravidla im chýba stabilná viera a kompetentnosť v ťažkých životných záležitostiach. Namiesto tohto pocitu vzniká prirodzená túžba – podriadiť sa vôli niekoho iného, ​​kde vždy existuje celé stádo spolucestujúcich za jedným vedúcim „vtákom“, takže dnes môže mať masová psychóza nepredvídateľné dôsledky. Je ťažké riadiť vzdelávacie a priemyselné procesy, pretože od roku 1980 tvorili indigové deti približne 5 % všetkých novorodencov a teraz je to viac ako 90 %.

Ako hovoria odborníci: „Mozog takýchto detí sa vyvíja dlhšie, a preto až do veku puberty (14 rokov) vykazujú nielen hyperaktivitu, ale aj odolnosť voči chorobám, vyznačujú sa aj neadekvátnou rozptýlenosťou, neovládateľnosťou atď.“Čo sa vlastne deje naozaj – ukáže čas a neúprosne napraví naše chyby.

Generálmajor Boris Konstantinovič Ratnikov (11.6.1944 – 5.12.2020) pôsobil v KGB v Moskve, od roku 1981 – 1982 a 1985 – 1987 pôsobil v Afganistane. Od roku 1991 bol prvý zástupca náčelníka Hlavnej správy bezpečnosti RF. V rokoch 1994 – 1997 bol hlavný poradca bezpečnostnej služby prezidenta RF a poradca náčelníka Federálnej služby RF.

https://www.biosferaklub.info/boris-ratnikov-ako-roztvorit-dietatu-obraz-sveta/

bosí

Pridaj komentár

Posvátné knihy Rady Devíti vládnoucí světu

Podle legendy ze III. století př. n. l. si indický král Ašóka poté, co pozoroval krvavou nelítostnost bitevního pole, uvědomil, že lidstvo je schopné zničit samo sebe, pokud ovládne k tomu potřebné zbraně. A tehdy král nařídil vybrat devět mudrců, aby vytvořili tajnou Radu Devíti, která měla neobvyklý úkol – všemožně bránit technologickému pokroku vedoucímu ke zdokonalování lidské civilizace.

Rada Devíti

Legenda dále praví, že byli vybráni nejlepší vědci, mágové, astrologové a filosofové, kteří sice měli pokračovat ve svém bádání, ale v žádném případě své objevy nesměli odhalit. Protože hlavním úkolem Rady Devíti bylo zabránit zavedení a dokonce i vytváření vynálezů, znalostí a objevů schopných povznést lidstvo na vyšší úroveň poznání. Pokud by si však navíc taková skupina naverbovala další vědce, politiky i vládce, mohla být upotřebitelná i k posílení možností a vlivu na svět…

Podle legendy jména jejích devíti členů nebyla nikdy zveřejněna. Důsledky jejich neobvyklé činnosti jsou však patrné v celé historii, kdy významní vědci, kteří byli schopni průlomových objevů, byli likvidováni a výsledky jejich výzkumu ztraceny.

Únik informací

Louis Jacolliot, francouzský konzul v Kalkatě za Napoleona III., měl přístup k mnoha tajným dokumentům a postupně tak vytvořil knihovnu vzácných svazků o velkých tajemstvích lidstva. V jedné ze svých prací říká, že tajné spojení “Devíti Neznámých” skutečně existovalo a existuje dosud. Po dvaadvacet století probíhal tajný výzkum ve všech oblastech znalostí, jehož výsledky pak byly zaznamenávány ve zvláštních knihách. V souvislosti s tím se zmínil i o neobvyklých technologiích, které byly v roce 1860, kdy to napsal, nemyslitelné, jako například o volné energii či psychologických válkách

Tato nejcennější sbírka vědeckého myšlení a technologií se prý nachází v oblasti hlavní činnosti Devíti Neznámých… na jihu samarské gubernie a v orenburgských stepích. Není známo, zda je to pravda, nebo ne, ale jak Francouz tvrdí ve své další knize „Požírači ohně“ – byla v Rusku vydána v omezeném nákladu v předvečer revoluce – i kdyby se sbírka v Rusku skutečně nacházela, po zveřejnění informací Louise Jacolliota byla v každém případě ukryta.

Devět svatých knih (Devět knih poznání)

Legenda také říká, že existuje devět tajných knih, ve kterých se shromažďuje moudrost a poznání lidstva, včetně znalostí, které pocházely od předchozích civilizací. Každá kniha je věnována jednomu oboru vědy a všech devět knih je pečlivě skryto a chráněno Radou Devíti.

1389

Široká veřejnost se o existenci tajných knih dozvěděla v roce 1927, když Talbot Mandy, který 25 let sloužil u britské policie v Indii, publikoval jakýsi poloromán – polopátrání. V něm anglický rezident potvrdil informace Louise Jacolliota, že „Devět Neznámých“ skutečně existuje, a navíc dodal, že každý z devíti nejvyšších členů je držitelem jedné Knihy věnované určité vědě. Tyto knihy jsou neustále aktualizovány a jsou ve skutečnosti nejúplnější sbírkou vědeckých děl v dějinách lidstva. Je takový cíl opravdu ušlechtilý?

Předpokládá se, že Rada Devíti neznámých se podílela na odstraňování poznatků o elektřině ze starověkého Sumeru a Egypta, vědci vedoucí úspěšný výzkum v oblasti jemné energie a bezdrátového přenosu energie na dálku často mizeli nebo zemřeli a jejich výzkum zmizel s nimi.

Přitom ne všechny ztracené objevy byly vojenského zaměření; mizely i znalosti, které nebyly spojeny se zbraněmi v žádném případě, a to nejen používání elektřiny ve starověku, ale i výzkum v oblasti telepatie a dalších lidských nadpřirozených schopností. Samozřejmě pokud by byla potřeba, i to vše může být také zneužito jako zbraň, ale přesto… některé tyto ztracené znalosti by lidstvu přinesly značné výhody. Nicméně jsou nyní nedostupné.

Do značné míry díky právě Radě Devíti byla elektřina veřejně přiznána až v 19. století, výzkum v oblasti magie a telepatie je neznámý stále, alternativní zdroje energie se nezavádějí a často nejsou ani známy. Stále věříme, že Země je jediná osídlená planeta, že magie a telepatie jsou výmysl, a že benzín a turbínový motor jsou nejúčinnější zdroje energie, přitom toto zadržování či dokonce degradace nezachránily svět před mnoha válkami a katastrofami, které lidstvu zabránily stát se lepším.

Je nutné ničit vědu tak horlivě, aby se zabránilo Armagedonu? Sotva. I když samozřejmě existují znalosti, které mohou lidstvo poškodit nebo dokonce i vyhubit, je tu však řada ztracených neobvyklých znalostí, které by naopak lidstvu přinesly mnoho dobrého. Některé, ale opravdu jen nemnohé, objevy jsou z nějakého důvodu lidstvu k dispozici již dnes. Rozhodně to však neplatí o těch znalostech, jejichž cílem je pozvednout lidstvo na novou, vyšší úroveň – což jasně vypovídá o skutečném cíli Rady Devíti.

Legenda říká, že Rada měla původně v držení tajné knihy z Atlantidy; bylo to devět knih. Každá obsahovala znalosti z jednoho konkrétního vědního oboru, znalosti, které jsou na mnohem vyšší úrovni, než ty, které máme my dnes. Legenda také říká, že každému z Devíti byla dána jedna z těchto knih, aby ji chránil, doplňoval a především zabránil úniku znalostí z ní. Rovněž se tvrdilo, že Rada sama znalosti z těchto knih používala a díky těmto dílčím znalostem dosáhla obrovského vlivu a možností.

  • První kniha Devíti neznámých hovoří o psychologii davu a působení na masy. Někdy se tvrdí, že tato „První kniha“ je jednou z nejnebezpečnějších, protože umožňuje ovládat celý svět.
  • Druhá kniha Devíti neznámých je věnována nervovému systému. Obsahuje informace o různých způsobech, jak zabít. Podrobně popisuje, jak kontrolovat tok nervových proudů v těle, jak nejen zabíjet, ale i oživovat člověka jediným dotekem. Únikem informací z této knihy se někdy vysvětluje vznik bojových umění, protože „jednou se jistý tibetský mnich vrátil z dlouhé cesty a naučil své spolubojovníky prvních patnáct způsobů”.
  • Třetí kniha Devíti neznámých obsahuje informace o mikro- a makrobiologii.
  • Čtvrtá kniha Devíti neznámých obsahuje znalosti chemie a popisy vzájemné transformace a transmutace kovů.
  • Pátá kniha Devíti neznámých popisuje pozemské a mimozemské komunikační metody.
  • Šestá kniha  Devíti neznámých je o gravitaci. Před lety byly v Tibetu (Lhasa) objeveny staré sanskrtské dokumenty a následně byly poslány k překladu na univerzitu Čandrigarh. Dr. Ruf Reina z této univerzity nedávno řekla, že tyto neobyčejné dokumenty obsahují pokyny pro stavbu mezihvězdných kosmických lodí! Také se tu popisuje možný let na Měsíc.

 Tyto lodě se nazývají vimány. Jejich způsob pohybu, jak řekla, byl „antigravitací“ a byl založen na systému podobném systému používanému v „laghime“, neznámé síle „já“ existující v mentální struktuře člověka, „odstředivé síle dostačující k překonání všech gravitačních přitažlivostí“. Podle učení indických jogínů tato tajemná “laghima” umožňuje člověku levitovat. 

Možná, že nalezené sanskrtské dokumenty byla jedna z těchto posvátných knih a majitelům se ztratila, i když je těžké uvěřit, že by tak vlivná Rada Devíti zveřejnění těchto informací umožnila. Spíš to tedy je jen text napsaný některým ze zasvěcených a později ztracený.

  • Sedmá kniha Devíti neznámých hovoří o světle, světle jako jevu – slunečním, elektrickém, atd.
  • Osmá kniha Devíti neznámých obsahuje informace o kosmogonii a zákonech vývoje vesmíru.
  • Devátá kniha Devíti neznámých je věnována sociologii a hovoří o zákonech evoluce společností. Tato kniha umožňuje předvídat jejich vznik, fáze vývoje a zánik.

Není pochyb o tom, že společnost, která měla takové tajné znalosti, mohla dosáhnout neuvěřitelného vlivu a nebývalých úspěchů.

PS: Král Ašóka se proslavil tím, že to byl on, kdo úspěšně šířil buddhismus v celé Asii – od Afghánistánu a Indie, Číny a Mongolska, po celé jihovýchodní Asii a dokonce i Indonésie. Že by mu pomohly ony tajné znalosti?

Podle https://www.kramola.info/vesti/vlast/svyashchennye-knigi-soyuza-devyati-neizvestnyh-upravlyavshih-mirom

překlad: Vlabi

https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2019/04/posvatne-knihy-rady-deviti-vladnouci.html

Isis

Pridaj komentár

Vy rozhodujete o tom, jaký svět bude

Odpovězte sami sobě, lidé Země. Co je pro vás důležité? Je to klid mysli anebo klid duše? Je to láska anebo čistota citů obecně? V tomto čase si již musíte být vědomi toho, co je vaší prioritou. Bez tohoto nebudete moci kráčet dále.

Синташта6-sintashta-prototip-arkaima_14

Chcete jít tímto světem jako jedinečná bytost anebo stále být podobní jeden druhému ve všech směrech? Bojíte se být odlišní? Musíte se rozhodnout, neboť vše směřuje k dalšímu rozdělování a třídění. Rodiny se mohou definitivně rozpadnout, můžete mít pocit, že již nedokážete vzdorovat. Avšak pokud budete sami v sobě jisti tím, kdo jste a co je vaší prioritou, vytvoříte si jistotu, na které dokážete stavět dále. Láme se čas, rozpadá se a drobí na množství časových linií. Vaše identita jako lidstva bude změněna. Mnozí toto nemusí přijmout, neboť stále žijí v souladu s informacemi, které získali ve vašich školách. Avšak otevře se téma původu lidské bytosti a historie bude změněna. Toto je otázkou nejbližších let.  Někteří budou jen bezmocně přihlížet a další si řeknou… Konečně je to tu. Jste na pokraji důležitých změn a zároveň probíhá masívní probouzení bytostí Země.

Přináší to sebou nepohodlí, zmatenost a otupělost, ale také pocity extáze, kdy si začínáte uvědomovat vyšší spojení se sebou samými. Pod vámi se řítí most a vy se budete muset rozhodnout, na kterou stranu přejdete a jak se zachráníte. Téma změny a společenských rozdílů je na denním pořádku. Rozhoduje se o tom, zda i nadále uvěříte tomu, co je vám sdělováno, či poslechnete hlas své intuice a svého srdce.

Lidé Země, možná si sami nedokážete uvědomit, jak důležitou etapou si procházíte. Ano, chápeme, jste záměrně odpojováni. Museli jste však hodně pracovat, abyste překročili hranici mezi světlem a temnotou. Ale tím jste získali ohromnou sílu. Nezahoďte své úsilí a vyberte si správnou stranu. Každý z vás bude podpořen ve svém rozhodnutí, ať již se rozhodne jakkoli. Není potřeba mít obavy. Jste tu proto, abyste změnili běh dějin, abyste konečně dokázali prolomit hradbu, která vám brání vrátit se zpět tam, kam patříte, ke zdroji, který vše vyživuje. Jste odvážní, neboť jste přijali tyto úkoly. Proto o sobě nepochybujte, neboť veškeré informace a veškeré jistoty se nachází uvnitř vás samých a nikoli vně. A všichni na úrovni srdce víte, co máte dělat. Milujeme vás a žehnáme vám na vaší cestě. Člověk je bytost malá vzrůstem, ale velká svými činy. Neboť i přesto, že byl tolikrát zlomený, přesto se zvedl a opět kráčel dál vstříc své budoucnosti. A tento člověk také způsobí posun zpět ke Stvoření, ke spojení toho, co bylo rozpojeno, k nalezení toho, co bylo ztraceno. Ale toto je ještě vzdálená budoucnost. I přesto, že se vše děje v jednom okamžiku.

http://zlata.dusicka.sweb.cz/new_page_4.htm

25478-1-f

Pridaj komentár

Továrna na vojenské extrasenzoriky v SSSR

Rozhovor s generálporučíkem Alexejem Savinem, který vedl expertně-analytické oddělení Generálního štábu

Ve vědeckých centrech silových struktur Sovětského svazu 15 let tajně pracovali s extrasenzoriky, kteří pak působili v rozvědce, v Čečně, v boji proti zločinosti. Analogické výzkumy probíhaly 20 let v programu Hvězdné války i v USA. Označení „Přísně tajné“ bylo v Rusku i v USA už sňato.

Savin

Alexeji Jurjeviči, jak se stalo, že důstojník, který obhájil dvě doktorské disertace a úspěšně postupuje ve vojenské kariéře, najednou prudce změní běh života a zabývá se prací, jíž mnozí známí vědci a akademici pokládají za, jemně řečeno, nesmyslnou?

Na konci 80. let se na ministra obrany dopisem obrátila skupina extrasenzoriků. Byli přesvědčení, že dokážou hledat ztracené lodě, určovat místo, kde se nacházejí zmizelí lidé, diagnostikovat a léčit. Dopis – tehdy jsem sloužil na obraně – postoupil ke mně s rozkazem: prozkoumat a podat zprávu zástupci ministra a náčelníkovi Generálního štábu. Tím tenkrát byl armádní generál Michail Mojsejev. Ten mě se zájmem vyslechl. Mezi podepsanými v dopise se nacházelo několik výjmečně nadaných extrasenzoriků.

Moje zpráva se po čase dostala na ministerstvo obrany spolu s doporučením zástupce předsedy KGB generála Nikolaje Šama zorganizovat práci s těmito lidmi a vyjasnit možnosti jejich použití v rozvědce… Tak vzniklo armádní oddělení s číslem 10 003 připomínající těmi nulami superagenta 007 Jamese Bonda.

Soudě podle toho, že jste se ochotně ujal zkoumání „výjimečně nadaných extrasenzoriků“, cítil jste se podobný jim?

V dětství, v předškolním věku, jsem celkem třikrát upadl do klinické smrti po špatně provedené operaci apendixu a nemoci. Když jsem se uzdravil, nečekaně jsem zjistil, že dokážu pronikat do mysli druhých lidí. Ba co víc, znal jsem jejich osud, kdy a z jaké příčiny zemřou. Tak se jednou stalo, že jsem předpověděl smrt našeho velmi dobrého známého. Byl u nás na návštěvě, a když odešel, řekl jsem, jen co zavřel dveře: „Škoda, strýček Dima dnes umře, ani nedojde domů.“ A on skutečně zemřel na zástavu srdce jen kousek od průjezdu jejich domu. Rodiče mi vštípili, že číst něčí myšlenky není správné, že to je jako dívat se klíčovou dírkou a že není dobé někomu předpovídat hoře.

Cítil jsem v sobě sílu, která mě vedla životem. Už v době, kdy jsem chodil do školy, mě znepokojovala nedětská otázka, v čem je smysl životamého i celého lidstva. Četl jsem Platona, studoval jeho Kosmogonii, hledal odpovědi v jiných filosofických dílech. Vliv na mě měl také dědeček, který mi vnukl myšlenku, že prvotním zdrojem všeho je vědomí – prvotní je vědomí, nikoli hmota.

Ale vyrůstal jsem v rodině vojáka a tak jsem následoval svého otce a vstoupil do učiliště vojenského námořnictva, kde jsem se stal inženýrem-poručíkem. Naše armádní oddělení 10 003 původně tvořilo 10 lidí (v průběhu let se pětinásobně  zvětšilo) s přímým spojením na vládu, s takzvanou „věrtuškou“ (systém vládní telefonní komunikace v SSSR), abych se v případě potřeby mohl přímo obracet k vedoucím osobnostem země.

Prvním naším úkolem byla analýza prací probíhajících v programu psychologických válek v USA a v zemích Západu, které jsou členy NATO. Jiné úkoly pokrývaly řadu témat podobných tématům v USA, zabývajícím se supersenzorickým vnímáním, dálkovým sledováním, jeho studiem a využitím.

Fyzici z Ústavu rádiového inženýrství a elektroniky Akademie věd SSSR, jak si vzpomínám, nazývali svůj státní program „Fyzikální pole biologických objektů” a v extrasenzoricích viděli lidi s přecitlivělostí na teplo, infračervené záření a další známá pole. Jaký byl název vašeho programu? Jak se lišil od toho, čím se zabývali fyzici?

Nazvali jsme ho „Program pro rozvoj skrytých nadlidských možností a schopností“. Za tímto účelem byly shromážděny stovky specialistů ze silových struktur, ale i studentů, učitelů, lékařů, geologů, umělců, dokonce i školáků a důchodců. A pod dohledem lékařů a psychologů jsme je měnili na extrasenzoriky.

Jak probíhalo takové neuvěřitelné přetváření? Tomu je těžké uvěřit!

Podařilo se nám vymyslet a prakticky realizovat dialog učících se s jejich podvědomím. V důsledku tohoto dialogu byli obdařeni mimořádnými vlastnostmi mysli, dokázali si zapamatovat velké množství informací, operovat s mnohacifernými čísly a informačními toky. V lidech se otevíral jejich tvůrčí potenciál a extrasenzorické schopnosti. Snažili jsme se rozvíjet schopnosti, které do každého člověka vložila příroda, na fenomenální úroveň a ne prostě jen hledat extrasenzoriky, i když se takoví samozřejmě rodí. Tato metoda byla použita pro výcvik armádních specialistů-operátorů, kteří mají za úkol překonat vojenské extrasenzoriky nepřítele.

Když jsme podali hlášení o své práci ministru obrany maršálu Jazovovi, nezdržel se a vybuchl: „S vámi uvěřit i v čerta! Zmizte mi z očí!” Zmizeli jsme, a to tak úspěšně, že uplynulo skoro deset let, než se objevily první neurčité fámy o naší práci, které prosákly do tisku.

Ano, vy jste byli tak utajeni, že jsem o vás neměl tušení, když jsem psal o Džuně a Ňiněl Kulaginové, které tajně školili ve skryté laboratoři.

extrasenzorici

Specialisté na „distanční konfrontace“ se vracejí z bojového úkolu

Uvažoval jsem takto: „Pokud existuje spektrum jevů mimořádných schopností, existuje i mechanismus pro jejich konzistentní formování.” A tím jsme se také zabývali. Historie je plná příkladů, kdy generálové vyhráli bitvy, i když jejich síly byly mnohem menší než síly protivníka. To znamená, že když dáte dohromady tým velmistrů, můžete vyhrát jakýkoli boj…

 Jak se k vašim myšlenkám stavěli v Generálním štábu?

Myšlenky byly posuzovány. Náčelník Generálního štábu dal programu zelenou a hned před nás postavil řadu vojensko-operačních úkolů, v první řadě pro extrasenzorickou rozvědku a obranu před tímtéž ze strany protivníka. Bylo nutné řešit otázku extrasenzorického vlivu, to znamená psychotronních zbraní.

Ke sledování vojenských sil jiných států jsme připravili skupiny důstojníků ve vojenském námořnictvu i v leteckých silách. Pro námořníky je velmi důležité sledovat umístění raketových ponorek. Je velmi obtížné je najít, snaží se neprozradit. Naši extrasenzorici po speciálním tréninku tyto ponorky nacházeli na mapě v reálném čase, a to s velmi vysokou přesností. Připravili jsme tak pro flotilu několik skupin, které slouží dodnes.

V aviacii naši kluci s přesností na 80 – 85 % našli pozemní cíle jak na mapě, tak i v terénu během letů. V sledovacích skupinách důstojníci-extrasenzorici znali do detailu zdravotní stav, osobní vlastnosti i vztah ke službě prakticky každého člena posádky amerických strategických bombardérů. Z fotografie dokázali určit technický stav mnoha typů amerického vojenského vybavení a míru připravenosti hlavních typů zbraní.

Námi připravení důstojníci odcházející kvůli věku do výslužby, se jasně projevili i v civilu, kde například diagnostikovali a léčili nemoci. O naší práci natočilo filmové studio Ministerstva obrany několik dokumentů pro interní použití. Později byly odtajněny a fragmenty z nich byly uvedeny i v centrální TV.

Soudě podle vašich slov, Alexeji Jurjeviči, to, co bylo pokládáno za vzácnost – schopnost zapamatovat si v mžiku text, násobit v hlavě víceciferná čísla, což v televizi předvádějí zázračné děti – to jste spustili do masové produkce, ano?

Nabrali jsme skupiny vysloužilých vojáků, kteří měli být po šesti měsících demobilizováni. Přišli k nám “dědci”, otravní kluci. Začali jsme se s nimi zabývat a předtím, než byli propuštěni do civilu, byli k nepoznání. Básně najednou začali psát, květy vedoucí projektu nosit, cigarety zahodili, komunikovali jemněji…

 Ale to všechno se mohlo stát pod vlivem krásy a kouzla ženy, být vychováván obvyklými pedagogickými metodami…

Jistě, ale to není všechno. Po 6 hodinách samoregulace naši „dědci” chodili bosí po střepech, po rozžhaveném uhlí, píchali jim do těla jehly – ale oni necítili bolest. Zlepšila se jim paměť, rychle se naučili cizí jazyk… Ke konci služby neexistovaly mezi těmito vojáky nepřátelské vztahy. Toto je příklad toho, jak může extrasenzorika vyřešit problém šikany v armádě.

 Chůze po rozbitém skle a rozžhaveném uhlí je předváděna v cirkusu, to před zraky lidí předváděl například Valery Avdějev, o kterém jsem psal. Povězte nám o tom něco víc, protože tohle málokdo ví.

Nás lákalo odhalování těžkých zločinů, zjištění osobních kvalit lidí, kteří se ocitli v oblasti pozornosti zvláštních služeb a prognózy politicko-ekonomické a seismické situace. Například známý generál Valery Očirov, Hrdina Sovětského svazu se na nás obrátil s prosbou o pomoc jeho rodné Kalmykii. Tam v 90. letech vyšli z podzemí kriminální živly, zloději a banditi, republiku si začali rozdělovat do sfér vlivu zločinecké skupiny. Země potřebovala pomoc, takový úkol však nebyl součástí našich povinností.

Ale poté, co jsem dostal povolení od náčelníka generálního štábu, poslal jsem do Elistu skupinu analytiků, do níž jsem začlenil operátory-extrasenzoriky. Za dva dny úkol vyřešili: odhalili hlavní zločinecký řetězec. Ze seznamu podezřelých a dále ze seznamu obyvatel vybrali zvlášť nebezpečné zločince. Na mapě určili tajné místo banditů – jejich shromaždiště a sklad zbraní. Místní čekisté a policisté pak pozatýkali vůdce teroristických skupin. Zločinecký svět republiky ztratil své vůdce a rozpadl se na malé skupinky, které sesbírala policie a bezpečnostní služby.

 Zmínili jste se o seismické situaci; extrasenzorici by skutečně mohli předvídat zemětřesení?

Ano, jednou jsme řešili takový úkol, který nám ale pěkně zavařil. Volal mi náčelník generálního štábu a požádal mě, abychom prozkoumali sesmickou situaci na Kamčatce. Potřeboval prognózu v souvislosti s nadcházejícím vojenským cvičením. Přinesl jsem mu vypracovanou zprávu s instrukcemi, kde, kdy a s jakou silou dojde na Kamčatce k zemětřesení. Zpráva se dostala do rukou generála pověřeného daným regionem a ten poslal do oblasti šifrovanou zprávu s žádostí provést preventivní opatření.

Zpráva se rozšířila po okrscích, ale místo preventivních opatření se lidé v těchto místech rozhodli po svém a začali masivně opouštět místa uvedená ve zprávě. Vypukla panika. Dozvěděli se o tom i na Starém náměstí (v sovětské době zde v domě č. 4 sídlil Ústřední výbor KSSS). Stalo se to na začátku roku 1991, kdy takové akce mohly být považovány za zločin před stranou i národem.

Byl jsem v úzkých: volali mi z úřadu ministra obrany a varovali mě, že pokud nedojde k zemětřesení, tak se nejen rozloučím s generálním štábem, ale také budu souzen jako alarmista a nezodpovědný podněcovatel. Situaci komplikovaly i další telefonáty: tu s dotazy, tu s hrozbami z Ústředního výboru, Rady ministrů, Ministerstva vnitra, Akademie věd…

Zavolal mi i onen generál, který odeslal šifrovanou zprávu. S účastí v hlase mi řekl: „Buď silný, Alexeji, je to horší, než si dokážeš představit!” Bylo mi jasné, že pokud nebude zemětřesení, budou se mnou postupovat tvrdě pro výstrahu ostatním.

V uvedený den jsem zůstal ve službě, nešel jsem domů. Byla půlnoc, jedna hodina, kolem druhé jsem zdříml na židli. Vzbudila mě „věrtuška“ Zvedl jsem telefon a slyšel generálův křik: „Je to pravda, Alexeji, došlo k tomu!” Všechno se stalo, jak jsem předpovídal, zemětřesení skutečně v uvedených oblastech proběhlo (chyba byla jen několik málo kilometrů), a to dokonce v předpovězené síle a v daném čase!

Určitě vás po takovém úspěchu navrhli na vysoké státní vyznamenání!

Kdepak! Po všem, co jsem předtím schytal zhora, mě nyní začali znova pronásledovat a téměř mě obvinili ze sabotáže. Prý skrýváš před národem metodu předpovídání zemětřesení. Vzpomněl jsem si ještě na jinou prognózu, ale ne seismickou. Často jsem musel komunikovat s generálem Andrejem Nikolajevem, prvním náměstkem generálního štábu. Jednou během setkání mi se smutkem řekl:

„Mé dny v generálním štábu jsou sečteny.”

„A kam vás posílají?” zeptal jsem se překvapen.

„Kam mě posílají, to mi raději řekněte vy. O vašich prognózách mluví všichni.“

O den později jsem zašel k němu do kanceláře a předpověděl mu, že jeho další služba bude svázaná se zahraničím. On si myslel, že jej pošlou zastupovat do NATO. Ale jmenovali ho vedoucím pohraniční služby. Takže ještě jedna moje prognóza se naplnila.

Vaše služba byla vždy doprovázena úspěchem a porozuměním ostatním, vždyť všechno, co vyprávíte, se týká toho, o čem ještě dnes mnozí lidé hovoří, že to nemůže být pravda, ba co víc, považují to za pseudovědu.

Ne všichni nám samozřejmě věřili. V Hvězdném městečku jsem měl rozhovor s velitelem týmu kosmonautů Vladimírem Šatalovem. Navrhl jsem mu, aby použil extrasenzoriky při přípravě kosmonautů; Šatalov bez obalu uvedl, že tomu všemu nevěří a nechtěl o tom ani mluvit. Tehdy mu jeden z mých studentů navrhl:

„Položte tužku na dlaň a nakloňte ruku.“ Tužka spadla na podlahu přesně podle zákona gravitace. Student se na Šatalova upřeně zadíval a znova řekl:

„Položte znova tužku na dlaň, ale zatím ruku nenaklánějte… A teď ji pusťte!“

Tužka zůstala k ruce jak přilepená. Šatalov se ji snažil setřást jako vosu a křičel: „Věřím! Věřím!“ Ale k oddílu kosmonautů nás stejně nepustil. I když v té době v NPO (vědecko-výrobní sdružení) „Energia“, kde se pod vedením generálního konstruktéra akademika Valentina Gluško vyráběly kosmické lodě, bylo extrasenzoriků hodně.

Tajnou extrasenzorikou, podobnou té naší, se v generálním štábu zabývali i na ministerstvu vnitra pod vedením plukovníka, doktora medicínských věd Vjačeslava Zvonikova; dále ve Federální službě ochrany pod vedením generálmajora Borise Ratnikova a ve FSB pod vedením generálmajora Nikolaje Šama. Ten také koordinoval extrasenzorní rozvědku v ruských silových strukturách.

zdroj: https://www.kramola.info/vesti/neobyknovennoe/fabrika-voennyh-ekstrasensov-v-sssr

překlad: Vlabi

https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2018/06/tovarna-na-vojenske-extrasenzoriky-v.html

dietky_01

Pridaj komentár

Psychologické metody ovládání mysli

Občas si při sledování televize říkáte: může snad těmto nesmyslům někdo věřit?  Bohužel ano. Určitá část diváků naprosto nekriticky vnímá každý nesmysl, který je jí předložen. A nejen to: ukazuje se, že situace je ještě horší. Lidská paměť je strukturována tak, že do ní lze vložit zkreslené informace dokonce i o tom, co člověk zná osobně, a on pak není schopen rozlišovat fikci od toho, co se skutečně stalo.

Anna

Implantace vzpomínek

První experimenty s implantací falešné paměti provedla v 90. letech minulého století Elizabeth Loftus. Rozdala 24 účastníkům experimentu krátké (jeden odstavec) popisy čtyř příběhů, které prožili ve věku 4 – 6 let, z toho tři příběhy byly pravdivé (byly zjištěny od příbuzných účastníků) a čtvrtý, vyprávějící o tom, jak se účastník v dětství ztratil v supermarketu, byl zcela vymyšlen. Účastníkům bylo řečeno, že jsou součástí experimentu, který studuje možnost navrácení dávných vzpomínek z dětství, a byli požádáni, aby na místě napsali, a po týdnu vyprávěli všechny podrobnosti zadaných čtyř příběhů, které si vybaví.

Ze 24 účastníků si šest nejen „vzpomnělo“ na to, jak se ztratili v supermarketu, ale dokonce tuto epizodu doplnilo pestrobarevnými detaily, ačkoli si všimli, že tyto vzpomínky jsou trochu nejasnější než na ostatní tři epizody. Vnější pozorovatel by však z jejich řeči nedokázal určit, která ze čtyř událostí byla nepravdivá. I následující experimenty pak ukázaly, že v závislosti na počátečních podmínkách je implantace falešné paměti v podobném experimentu prováděném Loftusovou úspěšná u 20 – 40 % účastníků.

Největšího úspěchu dosáhla Kimberly Wade v roce 2002. V experimentu tentokrát nepoužila popis příběhu, nýbrž montáž fotografie letu balónem, kterého se pokusné osoby údajně kdysi zúčastnily. V důsledku toho si asi 50 % účastníků na tento let vytvořilo úplné nebo částečné vzpomínky – přestože k němu nikdy nedošlo.

Další zajímavý experiment, tentokrát na téma přesnosti vzpomínek na skutečnou událost, předložil Ulrich Neisser. V roce 1986, den po katastrofě Challengeru, se zeptal několika lidí, kde byli a co dělali, když prvně o katastrofě slyšeli – existuje totiž domněnka, že okolnosti, za kterých člověk zažívá silný emoční šok, jsou do jeho paměti zapsány velmi jasně. Po nějaké době se Neisser týchž lidí na tutéž událost zeptal znova – a prakticky u žádného z nich se nová verze příběhu neshodovala s původní. Navíc když jim byl předložen zápis původní verze, lidé jí prostě nevěřili.

Je zvláštní, že stejný případ zažil samotný Neisser: jak říká, naprosto jasně si pamatuje, že o japonském útoku na Pearl Harbor se dozvěděl během sledování přenosu zápasu v baseballu – přestože později naprosto přesně zjistil, že v ten den k žádnému takovému vysílání nedošlo.

Pokrok vědy však nestojí na místě a výzkumníci od té doby pokročili dál. Podle některých zpráv jsou struktury mozku odpovědné za vložení nové verze příběhu již známy, a sledováním aktivity těchto struktur během procesu je možné zkontrolovat, zda se skutečně jednalo o vymývání mozku, nebo ne, zda subjekt skutečně uvěřil ve falešné vzpomínky, nebo se tak jenom tváří.

Strategie psychologické manipulace médii

  • Rozptylování

Základním prvkem sociální kontroly je strategie rozptylování. Cílem je odvrátit pozornost veřejnosti od důležitých otázek, kterými se zabývají politické, ekonomické i vědecké elity, využitím “technologie záplav“ nebo „povodně“, to je nepřetržitým rozptylováním i naprosto nevýznamnými informacemi. Permanentní rozptylování zabraňuje občanům získat přehled o skutečné politické situaci, ale také si osvojit důležité a potřebné znalosti v oblasti ekonomiky, psychologie, neurobiologie, kybernetiky a dalších.

  • Vytvořit problém – navrhnout řešení

Tato metoda se také nazývá „problém-reakce-řešení“. Vytvoří se problém, „situace“, která vyžaduje určitou reakci veřejnosti, a to tak, aby lidé sami začali hledat řešení. Například po umožnění zvýšeného násilí ve městech nebo organizování krvavých útoků občané sami požadují přijetí zákonů na posílení bezpečnostních opatření a provádění politiky omezující občanské svobody.

  • Strategie postupného

Chcete-li zavést nepopulární řešení, musíte je uplatňovat postupně, po kapkách, roky. Takto byly v 80. a 90. letech v zásadě zavedeny nové sociálně-ekonomické podmínky (neoliberalismus): omezování role státu, privatizace, nejistota, masivní nezaměstnanost, mzdy, které již neposkytují slušný život… Tedy všechny ty změny, které by, pokud by byly provedeny současně, vyvolaly revoluci.

  • Strategie odkládání

Dalším způsobem, jak uplatnit nepopulární rozhodnutí, je prezentovat je jako sice „bolestivé, ale nezbytné“ a získat v tuto chvíli souhlas občanů k jejich realizaci v budoucnosti.

  • Primitivní jazyk

Většina reklam zaměřených na širokou veřejnost používá jazyk, argumenty, symboly a zejména intonaci určené ke komunikaci s dětmi. Je to, jako by divák byl velmi malé dítě nebo mentálně zaostalý. Proč? Pokud budete na adresáta mluvit, jako by mu bylo dvanáct či méně, pak podle zákonů vnímání existuje šance, že bude jako dítě reagovat – nekriticky.

Les-Pando5

  Více emocí než přemýšlení

Používání emočního aspektu je klasická technologie pro blokování racionální analýzy a kritického vnímání individua. Krom toho využívání emocionálního faktoru navíc umožňuje otevřít dveře do podvědomí lidí, aby se tam dostaly myšlenky, přání, obavy, strach, nátlak nebo požadované vzorce chování.

  • Udržování lidí v nevědomosti a průměrnosti

Vytvoření závislé společnosti, neschopné porozumět technologiím a metodám sociální kontroly a útlaku je věcí vzdělání. Jeho kvalita poskytovaná nižším sociálním třídám by měla být co nejnižší, průměrná, aby rozdíl mezi nižšími a vyššími sociálními třídami zůstával a hranice nemohla být překonána.

  • Povzbuzování davu, aby se zapojil do průměrnosti.

Vnuťte masám myšlenku, že je módní být hloupý, vulgární a neomalený.

  • Vyvolávání pocitů viny

Záměrné vytváření situací, kdy se jednotlivci cítí být viní za své problémy a selhání v důsledku nedostatku inteligence, schopností nebo úsilí. Pak místo toho, aby se vzbouřili proti stávajícímu systému, cítí se bezmocní a ztrácejí sebedůvěru. To vede k depresím a efektivně pomáhá omezovat lidskou aktivitu.

  • Vědět o lidech více než oni o sobě

Během posledních 50 let vedl vědecký pokrok k rychlému zvětšování rozdílu ve znalostech převážné části společnosti a těmi, kteří patří k vládnoucím elitám, nebo je využívají. Díky biologii, neurobiologii a aplikované psychologii má „systém“ pokročilé znalosti o člověku, o jeho fyziologii i psychologii. To znamená, že ve většině případů má větší kontrolu a větší moc nad jednotlivci než jednotlivci sami nad sebou.

Zdroj: https://via-midgard.com/news/analitika/upravlenie-soznaniem-podmena-vospominanij.htm

překlad: Vlabi

https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2019/10/psychologicke-metody-ovladani-mysli.html

005_flint

Pridaj komentár

„Lidé byli mučeni k smrti“

Americký spisovatel Stephen Kinzer hovoří o tajném programu kontroly mysli CIA

CIA strávila celé roky studiem, jak ovládat lidské vědomí. Americké zpravodajské agentury používaly metody vyvinuté v nacistických koncentračních táborech a také celý arzenál jedů. Tajný program však selhal – experimentátoři pouze zničili mysl, ale nedokázali ji podřídit sobě. Mnoho získaných poznatků bylo použito ve věznici Guantanamo a také ve vojenských kampaních ve Vietnamu a na Středním východě. O tom všem redaktoru RT America Chrisi Hughesovi vyprávěl americký novinář a spisovatel Stephen Kinzer, který činnosti tajných služeb věnoval svou knihu „The Main Poisone. Sidney Gottlieb a CIA při hlédání způsobů ovládání mysli.“

obr1

© Charles Ommanney/Getty Images

V USA existují dva typy moci. První, viditelná, je Bílý dům, Kongres, soudy, státní zákonodárci, guvernéři. Druhým typem je tzv. „deep state“, který pokračuje v práci bez ohledu na to, která strana zrovna vyhrála volby. Jeho nejsilnějšími orgány jsou zpravodajské služby. Ovládají obrovskou stínovou síť, jejímž úkolem je podporovat fungování „neviditelné“ vlády. Můžete nám o tom říct více?

Celá moje kariéra věnována právě tomu, o čem jste právě mluvil – snaze pochopit, co se skrývá za fasádou zahraniční a domácí politiky. A objevil jsem spoustu podivných věcí. Nemůžu uvěřit tomu, že takový člověk, jako třeba Gottlieb (americký chemik Sidney Gottlieb, který se účastnil tajných programů CIA. – RT) skutečně existoval. Ale pojďme to vzít po pořádku. Ještě předtím, než se na scéně objevil Gottlieb, propagandisté CIA vytvořili pojem „vymývání mozků“. Poprvé jej použil člověk, který pracoval pro tuto službu a který se pokusil přesvědčit Američany, že SSSR jim chtěl „vymýt mozky“. A pracovníci CIA ve vlastní fikci uvěřili. Důvodů bylo několik. Za prvé došlo k událostem, které si zpravodajské oddělení ne zcela správně vyložilo.

О co šlo?

Jednou z nich byl soud s katolickým kardinálem v Maďarsku v roce 1949. Během tohoto procesu se někdy zdálo, že jeho řeč je příliš monotónní, jeho oči jsou „zasklené“ a běžně připouští, co ve skutečnosti nespáchal. A tehdy v USA rozhodli: byl mu vymyt mozek.

obr2

Stephen Kinzer © RTD

Později se však ukázalo, že kardinál byl přinucen přiznat vinu metodami, které vyšetřovatelé používali už po celá staletí. Ale CIA také chtěla věřit ve své vynálezy, a tak rozhodli, že v SSSR vymysleli jakousi „pilulku“, která umožní ovládat mysl. K takovým závěrům je přivedla situace s americkými válečnými zajatci propuštěnými po válce v Koreji, kteří podepsali prohlášení odsuzující Spojené státy.

Navíc někteří z nich přiznali použití bakteriologických zbraní, které podle Washingtonu USA nikdy nepoužívaly. Jediné vysvětlení, které CIA chtěla vidět, bylo opět: „byly jim vymyty mozky“. A pak přišel ředitel vedení Allen Dulles s novou myšlenkou: klíčem k ovládnutí světa je kontrola mysli. A pokud najdete způsob, jak ovládat vědomí druhých, můžete ovládat celý svět! Opravdu věřil, že je to možné. Částečně kvůli událostem, které jsem zmínil.

Ale byla tu i jiná okolnost. Mluvím o popkultuře – všechny ty filmy, knihy a příběhy o manipulativních hypnotizérech nebo o těch, kteří něco kapali do sklenice někoho jiného a o osobě, která nápoj vypila a pak spáchala vraždu, což si samozřejmě neuvědomovala. A CIA se rozhodla: s čím mohou přijít spisovatelé beletrie, vědci jistě dokáží uvést do života. Potřebovali chemika, který umí přemýšlet perspektivně a zároveň byl připraven ignorovat jakékoli etické standardy, které se zdají být pro většinu závazné. A tak objevili “úžasného” muže jménem Sidney Gottlieb, který zaujímá ústřední místo v mé knize.

Vraťme se však ještě do poválečného období a operaci zvané „Paperclip“: USA verbovaly a zbavovaly obvinění německé válečné zločince, kteří prováděli lékařské experimenty s lidmi v koncentračních táborech a v Japonskem okupované Manchurii. Řekněte nám o vědcích, kteří byli do tohoto programu zahrnuti.

Gottlieb přemýšlel takto: dříve než vložíš novou mysl do něčího mozku, musíš nějak zničit tu předchozí, zničit lidskou psychiku, jeho duši a tělo, pokud je to možné. Kde začít? Existují v takových záležitostech experti? Samozřejmě – lékaři nacistických koncentračních táborů! A také ti, kteří se zabývali vivisekcí v Manchurii (během druhé světové války, japonská armáda vytvořila na okupovaném území Číny „Oddělení 731“, které provádělo experimenty na lidech. – RT). Namísto popravy těchto lidí se USA rozhodly je “najmout”. A právě oni se stali základem amerického programu pro kontrolu vědomí.

Píšete, že pro Američany se staly pro jejich výzkum dostupnými i vzorky tkání, které byly v Japonsku často odebírány od ještě žijících lidí…

Ano a ve Spojených státech byli nadšení, když se dozvěděli výsledky fatálních experimentů. A lidé, kteří je vedli, se stali ceněnými kolegy lékařů z CIA. Při studiu materiálů pro mou knihu se ukázalo, že jsem našel první tajné vězení CIA – krásnou chatu v Německu. Na první pohled si řeknete, že se jedná o hotel. Současný majitel, mladý německý podnikatel, byl velmi laskavý: pustil mě dovnitř a vzal mě i do suterénu. Tam řekl: „Zde byly místnosti, kde lékaři CIA spolu s nacistickými kolegy zahájili experimenty, které byly jen pokračováním experimentů v koncentračních táborech.“ Podle něj všichni staří lidé žijící v okolí velmi dobře vědí, co se přesně v této budově dělo. Řekli mi i o hrobech. Bývaly tu lesy, v nichž byla zahrabána těla. Teď jsou pod výškovými budovami.

Tito lidé byli dokonce označeni termínem „spotřební materiál“…

Tak nazývali ty, které bylo možné mučit až k smrti nebo použít v experimentech, které vedly k smrti oběti. Byli to lidé z Evropy a východní Asie: údajní nepřátelští agenti, uprchlíci bez známého spojení s kýmkoli, kdo by mohl podat stížnost. Na takovém „materiálu“ Sidney Gottlieb a jeho tým zahájili ty nejodpornější experimenty.

Čeho přesně chtěli dosáhnout?

Chtěli zjistit, jak mentálně zničit člověka. Gottliebovy projekty byly realizovány jak ve Spojených státech, tak v zahraničí. V Americe rád experimentoval s vězni.

Afroameričany?

Většinou. Mimochodem, právě s nimi byl proveden jeden z nejnepředstavitelnějších experimentů. Jeden z Gottliebových lékařů vybral sedm Afroameričanů z federálního vězení v Kentucky a krmil je trojnásobnými dávkami LSD každý den po dobu 77 dnů. Oni o tom samozřejmě nevěděli. Úkolem v tomto případě bylo zjistit, zda takové nakládání s člověkem dokáže zničit jeho psychiku. Ukázalo se, že to dokáže. Osud těchto sedmi není znám, také neznáme jejich jména… všechny dokumenty byly zničeny.

A v Evropě a východní Asii provedl Gottliebův tým ještě hroznější experimenty, během nichž byli lidé mučeni až k smrti. V jednom z nich byly „spotřební materiály“ pomocí barbiturátů nejprve ponořeny do hlubokého kómatu a poté jim byly podány kolosální dávky stimulancií. A při přechodu z kómatu na hyperaktivitu je bili proudem a uskutečňovali prudké přechody z extrémně nízké teploty na extrémně vysokou. Zničil takový pokus psychiku? Samozřejmě!

Je známo, že Gottlieb zařídil takzvaná útočiště v New Yorku, San Franciscu a Marin County. Jak to fungovalo?

Zorganizoval celou řadu experimentů – 149 tzv. „podprojektů“. Účelem jednoho z nich například bylo zjistit, zda lze člověka „rozklížit“ pomocí sexu a drog dohromady, ale v různých kombinacích. Za tímto účelem otevřel v San Franciscu bordel – v oblasti Telegraph Hill.

Zde je nutné zmínit Whitea, který měl bordel na starosti…

Ano. Na základě rozhodnutí Gottlieba se George Hunter White, agent Federální protidrogové správy, stal manažerem bordelu v San Franciscu. Celý tento experiment se jmenoval Operation Midnight Climax.

obr3

Reuters © Stephen Lam

White byl strážcem zákona, ale sám ho nedodržel. Jeho postavení mu nebránilo v užívání drog a alkoholu ve velkém množství.

Mimochodem, předtím zničil život jazzové hvězdy Billy Holiday…

Ano, pronásledoval jazzové hudebníky v New Yorku a poté se přestěhoval do San Francisca. Najal skupinu prostitutek, aby pracovaly v bordelu, a byly tam placeny za lákání mužů k experimentům, o nichž samozřejmě neměli tušení. A George Hunter White, muž, který neměl vzdělání psychologa ani relevantní zkušenosti, sledoval, co se děje přes zrcadlo a přitom popíjel martini. Později se ukázalo, že v práci CIA zanechal nápadnou stopu. Dokonce napsal řadu materiálů o vyšetřovacích metodách. Zdůrazňuji, že Gottlieb také znal jedy, snad lépe než kdokoli jiný v Americe a možná i ve světě.

Ano, Gottliebovi lidé pracovali s biologickými prostředky, se sarinem, měli celý arzenál takových zbraní. Myslím, že stojí za zmínku vědec CIA Olson…

Ano, chemik Frank Olson byl v Gottliebově skupině. Pracoval v laboratoři ve Fort Detrick v Marylandu a měl o všech těchto činnostech velké pochybnosti. V létě roku 1953 Olson odjel do Evropy, kde viděl, jak mučí lidi až k smrti jedy které on sám vyvinul. Tím, co viděl, byl tak zasažen, že měl v úmyslu opustit CIA a svěřil se s tím svým kolegům. Informace rychle dorazily ke Gottliebovi. Z celé skupiny byl Olson jediný, koho trápilo svědomí. A několik týdnů poté, co o svých pochybnostech promluvil, Olson zemřel po pádu z okna ve třináctém patře budovy.

Gottlieb přece tajně dával LSD dokonce i svým podřízeným, včetně Olsona, aby viděl jeho účinek…

Gottlieb byl z LSD nadšený. Až po 22 letech byla Olsonova rodina informována o tom, že nešlo jen o sebevraždu kvůli depresi: „Musíme přiznat, že jsme mu tajně dávali LSD. Měl narkotickou psychózu, k níž jsme přispěli.“ Americký prezident Gerald Ford tehdy pozval jeho příbuzné, aby se omluvil – to se nikdy předtím nestalo! Nyní však rodina věří, že i okolnost s LSD je jen dalším pokusem skrýt skutečné informace a že Olson nespáchal sebevraždu – z okna byl shozen.

Provedli exhumaci. A co se ukázalo?

Na jeho čele byl nalezen obrovský hematom…

Přitom dopadl na záda…

Později jsme našli „instrukce“ k vraždě napsané Gottliebem. Uvádí v nich, že nejúčinnějším způsobem je shodit člověka z velké výšky. Nejdříve ho je však nutné „vypnout“ ranou do čela. Takže to všechno zapadá dohromady.

Nyní – o McGill University, kde se studovalo, jak zlomit člověka, a následně to našlo uplatnění v tzv. „Nouzovém přenosu lidí“ – v Guantánamu a tak dále.

Ano. Všechny metody, které Gottlieb používal a popisoval, se staly základem příruček používaných ve Vietnamu, Latinské Americe a na Středním východě. Byl použit extrémní stupeň izolace, senzorické přetížení a deprivace. A ukázalo se, že s jejich pomocí můžete velmi rychle přimět člověka, aby se prakticky vrátil do dětství a stal se zcela závislým na tom, kdo ho vyslýchá…

Závislost hraje klíčovou roli. Gottlieb byl prvním v CIA, který vyvinul následující myšlenku: aby člověk splnil vaši vůli, musíte ho odříznout od všech smyslových podnětů a přimět ho, aby věřil, že jste jeho jediný způsob, jak se vrátit do skutečného světa. Takto jednali ve Vietnamu a Latinské Americe a poté – velmi sofistikovaně – na místech jako Guantanamo.

obr4

Psychiatrická léčebna ve státní věznici v San Quentinu v Kalifornii. Reuters © Stephen Lam

To je ve skutečnosti aktualizovaná verze stejné příručky pro výcvik?

Toto je jen jeden příklad toho, jak Gottliebova práce o sobě stále dává vědět. Na začátku studené války úřady uvedly, že v případě nouze, v případě mimořádné hrozby Spojeným státům, by se Američané museli vzdát některých právních, etických a morálních zásad, kterými se obecně řídíme. Nyní nám říkají totéž. Neustále vznikají nejrůznější nouzové situace, kvůli nimž jsme nuceni poslechnout prohlášení jako:

„Musíme posílit dohled, zvýšit kontrolu a omezit občanské svobody. Až hrozba pomine, vše se zase vrátí na své místo.“ Ale k tomu už samozřejmě nikdy nedojde.

autor: Chris Hughes

zdroj: https://russian.rt.com/world/article/693741-kris-hyodzhes-stiven-kincer-intervyu-opyty-cru

překlad: Vlabi

https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2019/12/lide-byli-muceni-k-smrti.html

cobra flower of life

Pridaj komentár

Generál Boris Ratnikov o vplyve stresu na dĺžku života

ratnikov-4-325x300

„Existuje určitá kvantitatívna hranica vnímania negatívnych informácií, udalostí, ktoré spôsobujú strach, nervozitu, úzkosť.

Po prekročení tejto hranice sa stráca sebakontrola, znižuje sa úroveň samoregulácie, pozoruje sa stav vnútorného napätia alebo stresu, človek v tomto stave začne robiť chyby, logika zdravého rozumu začne zlyhávať, je potrebné dať si pár dúškov vody na upokojenie.

Vedecké štúdie ukázali, že aj premýšľanie o negatívnych udalostiach v každodennom živote sa mení na stresové vplyvy a začína sa postupne formovať „nahromadený stres“. Tento vzorec bol vytvorený pomocou špeciálnej stresovej stupnice, kde boli rôzne skúsenosti hodnotené v určitých jednotkách – bodoch. Celkovo 160 bodov po 2 – 3 mesiacoch viedlo k neurogénnym a psychickým chorobám. Je potrebné poznamenať, že príjem “pozitíva” a “negatíva”, ich hodnotenie by malo prebehnúť v pomere najmenej 6 ku 2, čo zaisťuje optimálny režim mozgu pri prijímaní informácií.

  • Podľa informačnej teórie emócií, pozitívne emócie sprevádzajú človeka, keď dokáže uspokojiť svoje potreby, pričom má na to potrebné prostriedky.
  • Pri negatívnom emocionálnom pozadí v ľudskom správaní prevláda patologické sebavyjadrenie, agresivita a tendencia páchať zločiny.

Zmena hodnotovej orientácie po rozpade ZSSR zničila predtým prijaté obrazové stereotypy ľudského správania (to znamená – jeho maticu správania) a to postihlo drvivú väčšinu našich občanov. Neboli schopní získať potrebné informácie na predpovedanie variantov vyvíjajúcich sa udalostí, ktoré v mysliach ľudí vyvolávali strach, paniku a vnútorné napätie. To narušilo prácu regulujúcich orgánov človeka.

V stresovom stave začali nadobličky vstrekovať do krvného obehu obrovské množstvo hormonálnych produktov, čo prispelo k zablokovaniu ľavej hemisféry mozgu, ktorá je zodpovedná za logickú analýzu. Takáto osoba začala strácať zmysel pre realitu a bola podrobená klamu a podvodným činom zo strany morálne bezohľadných osôb. V tomto stave človek žije emóciami, pocitmi, zážitkami a je otvorený manipulácii s ním zvonku, pretože je zaneprázdnený svojim vnútorným bojom o motívy, na ktorý sa vynakladá všetka jeho energia.

Stres je fyziologická reakcia nášho organizmu na akýkoľvek podnet, ku ktorému dochádza pri interakcii s vonkajším prostredím, s inými ľuďmi. Vplyv môže byť stresujúci v závislosti od hodnoty, ktorú mu človek pripisuje, teda od jeho fyziologických a emocionálnych reakcií na vonkajšie podnety. Dlhodobé stresové podmienky vedú k depresii.

V každom prípade sa stres prejavuje vo forme všeobecného adaptačného syndrómu. V ňom sa postupne striedajú, alebo existujú dlhý čas fázy úzkosti a vyčerpania. Celý život hráme toto predstavenie a ono určuje našu dlhovekosť.

Úzkosť a prekvapenie zažívame, keď sa v detstve a dospievaní učíme o svete a v dospelosti sa stretávame s ťažkosťami, porovnávame svoje potreby so schopnosťami adaptačnej energie biopoľa, ktoré sú nám vlastné už pri narodení.

Mnohostranný a nemilosrdný stres je nebezpečný v tom, že sa stane nečakane hmatateľným, keď dávka spotreby energie človeka presiahne normu, ktorá určuje stav jeho psychického a fyzického zdravia. Prechod na deštruktívnu reakciu trvá asi mesiac, keď sa spotrebujú nedotknuteľné zásoby adaptívnej energie, inými slovami „poistky sa jednoducho spália“, kanály pre zásobovanie energiou čakrami sú zatvorené, t.j. dochádza k zlyhaniu systému v dôsledku vnútornej nerovnováhy organizmu.

V tomto období sa vytvára pretrvávajúci emočný stres, ktorý je možné určiť hormonálnym výskumom. V dôsledku takého psychologického stavu dochádza k imunodeficiencii, rastú infekčné a vírusové ochorenia. Stres je často spojený so subjektívnym vnímaním hrozby, osobnostnými vlastnosťami. Úzkosť zasahuje do kompenzácie spotreby energie celého organizmu, ktorá určuje stav biopoľa.

Človek začína cítiť „voľne plávajúcu úzkosť“, pocit ohrozenia a nebezpečenstva, ktorý je cítiť zvnútra („pokožkou“). Na rozdiel od bolesti je úzkosť nebezpečným signálom, ktorý ešte nebol realizovaný. Jej intenzita skôr odráža jednotlivé vlastnosti osoby než skutočný význam hrozby. Úzkosť zároveň bráni vzniku adaptívneho správania a je základom všetkých zmien v psychickom stave, ku ktorým dochádza počas stresu. Rýchlosť starnutia je dôsledkom všetkého stresu v živote človeka! Zvlášť nebezpečný je stres z neplodného úsilia, ktorý spôsobuje nevratné chemické zmenyich hromadenie vedie k starnutiu buniek, poškodzovaniu neurónov.

Úspešná činnosť vedie k dlhému a šťastnému životu. Včasná preorientácia, kvalitná rekvalifikácia osobnosti pomáhajú zastaviť vplyv úzkosti na psychický stav, inhibovať výskyt psychosomatických chorôb.

Pri profesionálnej činnosti úzkosť vzniká vtedy, keď je nedostatok informácií, ich nesúlad, nejasné požiadavky, príliš rozmanité alebo monotónne činnosti. Porušenie mechanizmov mentálnej adaptácie vedie k vzniku zlej nálady, syndrómu „vyhorenia osobnosti“. Najčastejšie sa to vyskytuje u tých, ktorí prichádzajú so svojim biopoľom do styku s inými ľuďmi počas služby a liečení.

Všetko to začína tlmenými emóciami a nedostatkom túžob človeka, potom v správaní začne prevládať agresivita a konflikty. Nezáujem o akékoľvek udalosti, vrátane potešenia, varuje pred nástupom depresie.

Najbežnejšie neurogénne ochorenia sú založené na nahromadenom strese. Nástup ochorenia nastáva vtedy, keď človek nemôže obnoviť svoju energiu biopoľa v dôsledku pôsobenia negatívnych myšlienkových foriem sprevádzajúcich všetky faktory na stupnici stresu. Najúčinnejším liečebným prostriedkom je myseľ človeka, nie tabletka. Malo by sa uplatňovať pozitívne programovanie v stavoch tranzu.

V dôsledku poklesu energie biopoľa sa začínajú objavovať ochorenia štítnej žľazy, poruchy tráviaceho systému, choroby kardiovaskulárneho systému a pod. Prejavy týchto porúch boli zaznamenané v počiatočných formách vplyvu stresu na energetiku biopoľa.

psy

Patria sem: zhoršená chuť do jedla, poruchy trávenia. Porucha spánku v aktívnej fáze predchádza vaskulárnym a sexuálnym poruchám.

Najsľubnejším smerom v náprave od stresových vplyvov, emočného stresu, optimalizácie procesov vylučovania endorfínov (neutralizátory stresu) je obnova psychoenergetiky v dôsledku samoregulácie mozgu v stavoch tranzu. Programy pozitívneho myslenia, ktoré sa používajú v tranze, sú jedným z najúčinnejších spôsobov prevencie a liečby depresívnych stavov a obnovy biologického poľa. Tranz umožňuje odstrániť emočný stres, regulovať hladinu endorfínov a zabezpečiť prevenciu neurogénnych chorôb a depresívnych stavov. Prvými príznakmi stresovej nevoľnosti u zdravých ľudí sú bolesti hlavy, celková slabosť, pokles krvného tlaku, potom sa pridávajú imunodeficiencie.

Všetci sme iní v zdrojoch stresu doma i v práci, ale všetci sa musíme naučiť to cítiť a vyvinúť vlastný spôsob, ako sa s tým vyrovnať. Je potrebné presvedčiť ľudí, aby sa prestali prezentovať ako obete stresu bez akéhokoľvek východu z tejto situácie.

Stres nie sú len okolnosti, ktoré vznikajú. V prvom rade sú potrebné preventívne kroky, ktoré zmenia vašu reakciu naň, váš prístup k tejto situácii. Vplyv sa stáva stresujúcim kvôli dôležitosti, ktorú mu človek pripisuje.

Závažnosť emocionálnej reakcie je možné odstrániť aplikáciou metódy „psychologickej škály“, keď sa problém človeka porovnáva so skutočne vážnym možným nešťastím a na tomto pozadí je jeho problém alebo ťažkosti iba nezmyslom! Choroby, ktorých hlavným dodávateľom je stres, sú tieto: vysoký krvný tlak; koronárna trombóza; migréna; alergia; astma; intenzívne svrbenie; peptické vredy; zápcha; kolitída; reumatoidná artritída; menštruačné komplikácie; poruchy trávenia; hyperfunkcia štítnej žľazy; cukrovka; kožné choroby; depresia.

Ako môžeme rozpoznať príznaky akumulujúceho sa napätia v našom organizme skôr, ako sa prejavia vo forme nejakého druhu choroby?

Tu sú fyzické prejavy nadmerného stresu: nedostatok chuti do jedla; neustále prejedanie sa (v dôsledku nadmerného stresu); časté poruchy trávenia a pálenie záhy; narušený spánok; neustály pocit únavy; nadmerné potenie; nervózny tik; neustále hryzenie nechtov; bolesti hlavy; svalové kŕče; nevoľnosť; ťažké dýchanie; mdloby; plačlivosť bez zjavného dôvodu; impotencia alebo frigidita; zvyk vrtieť sa na stoličke (nervozita); vysoký krvný tlak.

Vedecké štúdie ukázali, že väčšina ľudí trpí chorobami na základe nevyriešeného stresu…“

Generálmajor Boris Konstantinovič Ratnikov (11.6.1944 – 5.12.2020) pôsobil v KGB v Moskve, od roku 1981 – 1982 a 1985 – 1987 pôsobil v Afganistane. Od roku 1991 bol prvý zástupca náčelníka Hlavnej správy bezpečnosti RF. V rokoch 1994 – 1997 bol hlavný poradca bezpečnostnej služby prezidenta RF a poradca náčelníka Federálnej služby RF.

https://www.biosferaklub.info/stres-a-prevencia-depresie/

voda

Pridaj komentár

Vplyv spoločného psi poľa na vedomie človeka

Experiment „stá opica“ je všeobecne známy. Ešte v roku 1952 na japonskom ostrove Kosima žila kolónia divých opíc, ktoré japonskí vedci – biológovia kŕmili sladkými zemiakmi – batátmi tak, že ich rozhadzovali po piesku. Opice mali radi batát, ale nemali radi piesok na ňom. Jedného dňa 18 mesačná opica zistila, že tento problém môže vyriešiť tým, že umyje batát vo vode.

index

Táto samica opice naučila tento trik svoju matku a iné opice. Keď počet opíc prevýšil číslo sto, všetky opice žijúce na blízko ležiacich ostrovoch, z ničoho nič, bez akéhokoľvek vonkajšieho podnetu, taktiež začali umývať batáty. Vo vede tento jav dostal názov „efekt stej opice“.

Mohlo by sa zdať, že nič mimoriadne, ale faktom je, že niekoľko skupín vedcov pozorovalo opice na rôznych ostrovoch. V jednom momente, kedy sa určitý počet opíc naučilo čistiť zemiaky, všetky ostatné opice na rôznych ostrovoch začali čistiť zemiaky. Toto sa stalo so všetkými opicami v Japonsku, dokonca aj v zoologických záhradách. Tieto opice nemali medzi sebou žiadnu možnosť komunikácie, preto závery vedcov boli prekvapujúce. Podľa nich, aby určitá populácia získala novú informáciu, alebo urobila nejaký objav, je potrebné kritické množstvo jedincov, ktorí sa budú snažiť hľadať odpoveď na danú otázku.

O niekoľko rokov neskôr skupina vedcov z Austrálie a Veľkej Británie uskutočnila podobný experiment s ľuďmi. Bola zhotovená fotografia zložená z malých aj veľkých obrazov stoviek jednotlivcov a dokonca boli tváre aj vo vnútri očí. Všetko sa skladalo z podôb tvárí ľudí, ale pri prvom pohľade na fotku bolo vidieť iba šesť alebo sedem tvárí. Aby bolo možné uvidieť ostatné, bolo treba trénovať. Zvyčajne niekto najprv musel ukázať, kde sa tváre nachádzajú.

Vedci priniesli fotku do Austrálie a uskutočnili tam experiment. Vybrali určitý počet ľudí z rôznych častí populácie a ukázali každému z nich fotku, pritom všetci dostali čas na preštudovanie fotografie. Potom dostal každý otázku: „Koľko ľudí vidíte na tomto obrázku?“ Za daný čas študovania fotografie našli ľudia v priemere šesť, sedem, osem, alebo maximálne desať podôb ľudí. Iba niektorí jedinci videli hneď viac.

Keď počet účastníkov experimentu dosiahol niekoľko stoviek ľudí, jeden z vedcov odišiel do Veľkej Británie a ukázal túto fotografiu v TV programe miestnej káblovej televízie, ktorej programy sa vysielajú iba vo Veľkej Británii. V programe starostlivo ukázali, kde sa nachádzajú všetky tváre, zvlášť každého jednotlivca. Zároveň o niekoľko minút neskôr vedci opakovali pokus s novými ľuďmi v Austrálii. Zrazu všetci ľudia mohli ľahko zaznamenať všetky tváre.

V tej chvíli bolo zreteľne jasné, že ľudí spája niečo, čo dovtedy nebolo známe. Domorodci v Austrálii vedeli o tomto „neobjavenom“ jave už dávno. Vedia, že existuje energetické pole spájajúce ľudí. Dokonca aj v našej spoločnosti sme sa stretli s tým, že keď niekto na jednej strane planéty vymyslí niečo veľmi zložité, v rovnakom okamihu niekto na druhej strane planéty vymyslí to isté. Po austrálskom experimente sa stalo zrejmé, že nás niečo spoločné spája.

Každý si musí uvedomiť svoju osobnú zodpovednosť voči spoločnosti za svoj individuálny rozvoj vedomia. Zvyšovaním svojho povedomia pozitívne vplývate na zvýšenie povedomia celej spoločnosti.

Sila národa je v jeho jednote a táto sila nie je iba v jednote jazyka, kultúry a ekonomiky. Sila národa je v jeho spoločnom psi potenciále, ktorý sa skladá z individuálnych potenciálov všetkých nositeľov spoločnej genetiky.

https://www.biosferaklub.info/vplyv-spolocneho-psi-pola-na-vedomie-cloveka/

DNA_com_GGN

Pridaj komentár

Nikolaj Levašov – O psychickej manipulácii človeka narušením ochranných psi polí

mozog psi

Človek má zložitý psi systém, ktorý sa skladá zo štrnástich miliárd neurónov, ktorý je pri správnom rozvoji schopný riešiť takmer všetky vznikajúce problémy. Okrem toho, neuróny ľudského mozgu majú maximálny stupeň spolupráce medzi sebou. Takú kvalitu spolupráce je prakticky nemožné dosiahnuť v stave nadorganizmu, ktorý sa prejavuje u termitov, včiel a mravcov.

psi

Nadorganizmus, absolútna idea, spoločný rozum, nie je krokom dopredu, ako sa to stalo u termitov, včiel, mravcov, atď., ale krokom späť… Pretože v tomto stave nadorganizmu u človeka nie je možný harmonický rozvoj spoločného psi systému. Pri normálnom rozvoji človeka, ochranné pole vytvárané mozgom maximálne izoluje psi systém človeka od vonkajšieho vplyvu.

Vo väčšine prípadov, pre otvorenie tohto ochranného poľa musí prísť podnet zvnútra psi systému človeka. Ale k tomu musia byť splnené dve podmienky:

  1. Veľká koncentrácia ľudí na malom priestore. Pritom psi pole každého človeka ovplyvňuje ochranné polia okolitých ľudí a naopak, psi polia okolitých ľudí potláčajú účinok ochranného poľa každého človeka. V dôsledku toho sa potenciál ochranného psi poľa ľudí v tejto skupine značne znižuje.
  2. Pri zníženom potenciáli ochranného psi poľa človeka je potrebné emocionálne rozkolísanie systému zvnútra, najčastejšie negatívne. Pri prekročení určitej úrovne emocionálneho rozkolísania sa ochranné psi pole človeka stáva nestabilné a mizne. Každý človek v tejto skupine prestáva byť individualita a jeho mozog sa podriaďuje emóciám, ktoré planú v tomto dave ľudí. V tomto stave stačí iba dav „správne“ nasmerovať a dav urobí všetko, čo potrebujú tí, ktorí ho riadia.

To je princíp pôsobenia takzvaných psi zbraní (psychotrónnych zbraní) v jednom z ich prejavov. V ďalekej aj blízkej histórii ľudstva je možné vidieť mnoho príkladov podobného pôsobenia a čo je zaujímavé, v stave „davu“ človek robí často také veci, ktoré dovtedy, ani potom, vedome nikdy nerobil. Často je to dokonca v rozpore s jeho zásadami etiky a morálky.

Pokiaľ si uvedomíme, že iba 3 až 5 % neurónov mozgu človeka pracuje na jeho myslenie a ostatných 95 – 97 % sa nezúčastňujú vedomej činnosti, vtedy sa môže realizovať nasledujúca situácia… Pokiaľ má niekto „kľúč“ od vstupu do týchto 95 – 97 % mozgu a vie, akým spôsobom je možné otvoriť tieto „dvere“, tak tento človek alebo skupina ľudí je schopných riadiť ľubovoľným počtom ľudí. Najčastejšie sa to deje pri pôsobení takzvaných riadiacich psi poliach, ktoré môže vytvoriť buď jeden človek alebo skupina ľudí.

Pritom ľudia, ktorí sú vystavení pôsobeniu týmto psi zbraniam, absolútne nič necítia a nechápu, prečo a čo ich prinútilo urobiť to alebo ono To je veľmi silná a hrôzostrašná zbraň, oveľa nebezpečnejšia ako rádioaktívne žiarenie, bomby, chemické alebo biologické zbrane. Už iba tým, že ľudia, ktorí sú vystavení pôsobeniu tejto zbrani ani netušia, že na nich niečo pôsobí.

Týmto spôsobom tí, ktorí používajú tieto zbrane, sú úplne beztrestní. Pretože najčastejšie tí, ktorí používajú tieto zbrane, sa snažia presvedčiť všetkých ostatných, že dokonca aj myšlienka takéhoto pôsobenia je absurdná a smiešna… Presviedčajú a schovávajú sa za lživú filozofiu a opierajú sa o falošné základy, čo sami dobre vedia. Psi zbrane sú najneľudskejšie zo všetkých, ktoré existujú vo svete, a keď sa dostanú do „čiernych“ rúk, tak naozaj začneš veriť, že nastal „súdny deň“.

Týmto spôsobom stav nadorganizmu u človeka môže vzniknúť spontánne v dôsledku nahromadenia negatívnych emócií vo väčšom dave a tiež v dôsledku pôsobenia riadiacich psi polí pri použití psi zbraní.

Nikolaj Levašov „Posledný apel ľudstvu“

https://www.biosferaklub.info/o-psychickej-manipulacii-cloveka-narusenim-ochrannych-psi-poli/

001

Pridaj komentár