Nuansy fungovania osudu, alebo karmy

To, čo nazývame osudom nie je nijaká náhoda. Ide o zákonitý dej, fungujúci približne na takomto princípe: Ak sú naše myšlienky, slová a činy dobré, rozsievame dobro, ktoré sa ku nám vráti. A úplne identické je to aj so zlom, ktoré nás nevyhnutne dostihne, ak naše myšlienky, slová a skutky boli zlé. Čo kto totiž zasieva, to aj nevyhnutne zožne! A pre tento jednoduchý zákon nie je vôbec dôležité, kde sa práve nachádzame. Či na zemi, či na takzvanom druhom svete po odchode z fyzického tela, alebo zase na zemi, po našom opätovnom zrodení, pretože opätovné návraty na zem patria k zákonitostiam nášho univerza. Skúsme však celkom prakticky bližšie objasniť takúto konkrétnu situáciu:

008_sss-a_herd_of_sheep_in_the_forest
Pán Nemeček bol vo svojom minulom živote zlý človek. Vtelil sa na zem znovu a teraz je naopak slušný. Žne ale zlo zo svojej minulosti, pretože aj keď sa chová dobre, hulvát pán Vyskočil mu všetko vracia ako na tanieri a pán Němeček je dodatočne konfrontovaný s tým, čo robil on sám vo svojom minulom živote iným.

Ale čo pán Vyskočil v budúcom živote?

Ak sa totiž teraz chová ako hulvát a slušnému človeku pánovi Nemečkovi ublížuje, malo by sa to v budúcom živote pre zmenu vrátiť zase jemu? Ak však pán Němeček musel v tomto živote zožať ovocie svojich predchádzajúcich neprávostí, tak potom pán Vyskočil iba koná svoju povinnosť a vracia mu všetko zlo z jeho predchádzajúceho života. Je teda pán Vyskočil vinný hulvátstvom voči pánovi Nemečkovi a má byť za to vo svojom budúcom živote potrestaný, alebo iba koná svoju povinnosť? A hoci sa aj správa ako hulvát, nemôže mu to nikto vyčítať, pretože pánovi Nemečkovi to predsa musí niekto vrátiť, a teda pán Vyskočil je iba vykonávateľom. Nemal by teda dostať skôr odmenu za dobre vykonanú prácu? Veď ak pánovi Nemečkovi muselo byť počas tohto života ublížené, tak prečo za to trestať toho, kto mu ublížil? Bolo to predsa tak stanovené.

Odpoveď:

Prvou zásadnou vecou, ktorú si musíme uvedomiť je, že akékoľvek konanie zla, či už z takého, alebo onakého dôvodu zostáva vždy zlom, prostredníctvom ktorého si človek vo vzťahu k sebe samému nevyhnutne nadväzuje negatívne karmické vlákna. Ideálnym stavom na zemi, ako aj v celom stvorení je totiž len a len dobro. Konaním dobra síce človeku taktiež vzniká karma, ale samozrejme pozitívna, prinášajúca iba šťastie a harmóniu. No a my si teraz, práve kvôli objasneniu vyššie spomínanej, spletitej situácie skúsme teoreticky predstaviť ideálny stav na zemi, kedy všetci ľudia konajú iba dobro. Zlý je len jeden jediný človek, ktorému tým samozrejme vzniká negatívna karma, avšak na zemi už nejestvuje nikto taký, prostredníctvom koho by sa mu jeho karma vrátila.

V takomto prípade sa mu musí vrátiť inak, ako od ľudí. A síce, trebárs prostredníctvom nejakej vážnej choroby, či nehody. Alebo prostredníctvom prírodného diania, ako je úder blesku, pád stromu, zrútenie strechy a podobne.

Úplne inak to však samozrejme prebieha v súčasnosti, keď sa na zemi nachádza veľké množstvo ľudí, konajúcich najrozmanitejšie zlo. V takomto prípade človek, vnútorne podliehajúci nejakému zlému sklonu, ako je trebárs spomínané hulvátstvo, závisť, nenávisť a podobne, bude na základe zákona príťažlivosti rovnorodého automaticky priťahovaný k ľuďom, holdujúcim rovnakým nerestiam.

006_ss-lato-szyszkin-reprodukcja-iwan-niwa-polesieV ich prítomnosti a prostredníctvom nich potom na vlastnej koži prežije všetky dôsledky negativity, ktoré tieto neresti so sebou prinášajú a ktoré aj on sám v sebe prechováva, alebo v minulosti prechovával. Účelom tohto prežívania je, aby si dotyčný na vlastnej koži uvedomil podstatu a všetky dôsledky svojich negatívnych vlastností a poznajúc ich ako zlo sa ich rozhodol zbaviť. Toto prežívanie, ktoré sa človeka niekedy naozaj veľmi bolestne dotýka je teda výchovného charakteru.

Môžeme v ňom ale zároveň vybadať i fungovanie veľkej, univerzálnej Spravodlivosti, na základe ktorej musí každý z nás jedného dňa zožať presne to, čo zasieval.

  • Kto teda sial nenávisť, na vlastnej koži musí zažiť plody nenávisti.
  • Kto sial závisť, na vlastnej koži zažije plody závisti.
  • Kto sial nemravnosť, na vlastnej koži zažije plody nemravnosti a nečistoty.
  • Kto bol hrubý, na vlastnej koži zažije hrubosť. A tak je to so všetkými ostatnými negatívnymi vlastnosťami.

Ale pozor! Ľudia, prostredníctvom ktorých sa nám v spravodlivej odplate na základe našej negatívnej karmy dostáva zla sami páchajú zlo, a teda sami pre seba nadväzujú negatívnu karmu. Negatívnu karmu, ktorá sa bude aj pre nich rozuzľovať vyššie spomínaným, negatívnym spôsobom. Lebo ako už bolo povedané, ideálnym stavom na zemi a v celom stvorení je iba dobro, zatiaľ čo konaním akéhokoľvek zla každému nevyhnutne vzniká negatívna karma, z ktorej účinkami bude musieť byť skôr, alebo neskôr osobne konfrontovaný. A tento obludný kolotoč zla, v ktorom človek pácha zlo a ním vytvorené zlo sa mu vracia prostredníctvom zla, páchaného inými ľuďmi voči nemu samému, tento nikdy nekončiaci kolotoč zla bude pokračovať na zemi až dovtedy, kým to každý jednotlivý človek neprehliadne a z tohto kolotoča nevystúpi. Avšak vystúpiť z neho môže jedine tým, že sa vnútorne diametrálne zmení. Že sa polepší!

Ak človek dokáže tieto skutočnosti pochopiť a začne vedome, vo svojich pocitoch a myslení, ako i vo svojich slovách a činoch pestovať iba dobro a ušľachtilosť, v takomto prípade by si mal ešte zvlášť uvedomiť, že jeho čerstvo nastúpená cesta dobra mu dobro neprinesie okamžite a na druhý deň. Ak totiž začal vedome siať dobro, jeho žatva nastane určite, ale nie ihneď. Nie hneď, pretože ak vložíme semienko nejakej rastlinky do zeme, musíme taktiež nejakú dobu počkať, kým vyrastie a prinesie svoje plody.

Zahájenie konania dobra je preto obdobím veľmi kritickým, pretože ovocie dobra, ktoré sme sa rozhodli konať môžeme očakávať až v blízkej, alebo vzdialenejšej budúcnosti, zatiaľ čo z našej minulosti, v ktorej sme ešte konali zlo ku nám, ako posledné doznievanie našej negatívnej karmy prúdi zlo, v spravodlivej odplate za naše predchádzajúce zlé jednanie. V tomto kritickom období teda dochádza k tomu, že človek, ktorý sa rozhodol konať dobro býva atakovaný zlom, na základe čoho si mnohí často kladú otázku, prečo tak veľa dobrých ľudí trpí?

My však už vieme, že utrpenie je ovocím predchádzajúcej negatívnej karmy, ktorá sa musí rozuzliť, pretože každý z nás musí za všetko vykonané zlo osobne zaplatiť až do posledného haliera. Takto to totiž vyžaduje veľká a univerzálna Spravodlivosť. Ak ale človek pochopí, že zlo, ktoré musí momentálne prežívať je nevyhnutným karmickým dôsledkom predchádzajúceho zla, ktoré v minulosti napáchal, a ak aj napriek tomu vytrvá vo svojom konaní dobra, môže si byť stopercentne istý, že je iba otázkou času, kedy sa jeho karma úplne vyčerpá a kedy naopak nadíde čas žatvy dobra, ktoré sa rozhodol siať.

A onen moment jedného dňa nastane! Za jeho prežitie stojí naozaj každá námaha! Zlá karma konečne ustala a dobrá konečne nadišla! Táto chvíľa sa rovná pocitu znovuzrodenia, i keď skutočným znovuzrodením bolo už samotné vedomé zahájenie konania dobra. Duša zažiari svetlom a život sa zmení v čistú radosť. Človek konajúci dobro žne dobro, šťastie a harmóniu. A na ich krídlach letí k Výšinám! K Výšinám Svetla, radosti, šťastia a dobra! Letí nahor preto, lebo sa konečne zbavil záťaže negatívnej karmy, ktorá ho dovtedy neustále ťahala dolu.

Zlo nemá nijaké opodstatnenie vo stvorení! Je nešťastím pre svet i pre každého jednotlivého človeka, ktorý mu holduje. Každým konaním zla, či už prostredníctvom našich myšlienok, našich pocitov, našich slov, alebo činov sa dostávame do súkolesia negatívnej karmy, ktorej účinky nás budú biť, zraňovať a spôsobovať nám nepríjemnosti dovtedy, kým z obludného kolotoča zla sami nevystúpime. Kým nezačneme konať dobro, totožné so spravodlivosťou, ľudskosťou, ušľachtilosťou a čestnosťou.

Dovtedy, kým toto nepochopíme a vo svojich životoch nezrealizujeme, dovtedy nás bude tiesniť naša negatívna karma. A ak budeme stále zotrvávať na pozíciách zla a nikdy sa neodhodláme plne a absolútne prikloniť k dobru, môže sa napokon stať, že sa do súkolesia zlej karmy zamotáme tak, že sa z neho už vôbec nebudeme schopní dostať. A zákonitý, železný pohyb súkolesia nás nakoniec rozdrví na prach! Na prach, ako niečo, čo je vo stvorení nežiadúce, pretože sa nikdy nedokázalo plne schopiť k dobru, spravodlivosti a ušľachtilosti.

M.Š

http://kusvetlu.blog.cz/1609/nuansy-fungovania-osudu-alebo-karmy

003_utro_v_sosnovom_lesu

Posted in Philosophy of Life | Jeden komentár

Miroslav Zelenka – Putování do hlubin vlastní duše a cesta životem

Je úžasné kolik lidí se již nespokojuje s „pravdami“ předkládanými školami a hlavními médii a hledají nové poznání. Toto hledání se uskutečňuje v mnoha oblastech, například v přírodních a společenských vědách, historii a různých duchovních naukách. Přirozená nedůvěra k předkládaným „pravdám“ dosahuje pravděpodobně nejvyššího stupně v nám známé (a nutno dodat i oficiálně uznávané) historii. Velkou zásluhu na tom má určitě internet, na kterém lze najít neuvěřitelné množství názorů a teorií, které jsou někdy i v příkrém rozporu s oficiálním výkladem.  Stává se často, že člověk je znechucený konzumním přístupem, chce to změnit, ale často si nevšimne, že prostě jen začal konzumovat něco jiného, a to není skutečná změna.

005_flintMyslím, že je zcela běžné a normální a i v pořádku, že hledající hledá napřed vně sebe a až se naplní vnějšími informacemi, přepne svůj pohled dovnitř sebe a případně do jemnohmotnějších realit. Bohužel se však obávám, že těch co nepřepnou nikdy je hodně a dokonce asi většina. Jsou tací, kteří postupují rovnou zevnitř, ale těch je opravdu málo a mají pro to vrozené dispozice a myslím, že to ani není vždy výhoda, protože pak se může stát, že běžným lidem zcela nerozumí, protože normálním je pro ně něco jiného, než je pro lidi běžné. Kromě toho z nedostatku vnějších informací mají tendenci své informace považovat vzhledem ke zdroji za výjimečné a někdy jediné správné.

Pro mnoho lidí už ten okamžik na přepnutí přišel, ale většina si toho ještě nevšimla. Možná, že pro některé je rozhodující to, když zjistí, že uvnitř je to minimálně stejně zajímavé jako vně. Když člověka něco baví, tak to samozřejmě provozuje s větší chutí. Množství práce vykonávané na sobě stoupá se stoupající kvantitou i kvalitou poznání, ale stoupá po parabole, protože poznání může růst téměř neomezeně (z pohledu lidské bytosti a její úrovně poznání), zatímco množství práce konané na sobě logicky má svá minimálně časová omezení.

V hlubinách cizích duší skutečnou příčinu vlastní špatné nálady či vlastních problémů nelze najít. Lidé se snaží si vše vyhledat na internetu, nebo se zeptat odborníka, ale nesnaží se hledat odpověď sami uvnitř sebe. Velká většina lidí, pokud například má pochybnosti jak pěstovat nějakou rostlinu (jedlou či okrasnou) stráví hodiny na internetu nebo vyzvídáním u sousedů. Na druhé straně jen velmi malé množství lidí se zkouší zeptat přímo rostliny. To se týká i vlastního léčení.

Obdobně je na tom mnoho lidí, kteří neustále probírají předměty ze střední školy a případně si neustále přibírají nové z úrovně střední školy místo toho, aby začali žít jako absolventi vysoké školy (myšleno obrazně). Někdy se tomu říká duchovní turistika. Zablokovat si cestu se dá i tím, že se stále „jen“ učím. Učení má ale význam jen jako příprava na život a proto musí přijít i ta druhá fáze žít život a používat to, co jsem se naučil.

Jestliže jsme si zvolili hru na vývoj a pro tuto hru jsme si stanovili pro sebe nějaké cesty či formy, pak nedodržení cesty či formy této hry bychom neměli brát dogmaticky. Neměli bychom hru brát tak, že automaticky každé nedodržení vlastních stanovených podmínek musí mít předpokládaný negativní účinek. Jinak by se mohlo stát, že bychom se negativně programovali v okamžiku, kdy při každém nedodržení námi stanovených podmínek bychom předpokládali, že musí nastat negativní následek.  Pro snadnější pochopení uvedu jednoduchý příklad. Pokud si zvolím, že nebudu jíst maso, aby nedocházelo ke snižování frekvence vibrací a jednou si maso vezmu, tak bych se neměl negativně programovat tak, že automaticky ke snížení frekvence vibrací dojde.

006_flintJe jen úzká štěrbina na duchovní cestě při objevování svých světlých a temných stránek. Někteří jdou tak ostře v budování svých světlých stránek, že jsou pak ozářeni vlastním jasem a dojdou k přesvědčení, že temné stránky již nemají a pak jsou oni a okolí překvapeni jejich reakcemi při krizových a stresových situacích.  Opačná hraniční varianta je ta, že hledající (často při použití stimulujících látek) objeví své stinné stránky, což ho uvrhne do deprese a zastaví jeho hledání, případně si ještě vytvoří o sobě mylný velmi negativní názor. Optimální je jít cestou světla, ale nezapomínat při tom na průzkum vlastního nitra a objevování skrytých temných stránek a jejich zpracování.  Při řešení otázky svobodné vůle se často zapomíná na to, že nikdo nemůže být plně svobodný, pokud si přeje, aby i jen jedna jediná bytost měla méně svobody než on (aby i jen jedna jediná bytost neměla stejně svobody jako on).

4 stupně uvědomělosti bytosti (duše) a tím i do značné míry 4 stádia duchovního vývoje

  • hraje svoji roli a neví, že hraje roli
  • hraje roli a ví, že hraje roli
  • hraje roli a pozoruje se, že hraje roli
  • tvoří roli, kterou hraje

Je nutno si uvědomit, že většina bytostí je umístěna někde na pomyslné stupnici mezi dvěma vrcholy, kde nahoře je schopnost konat jen “absolutní dobro” a dole je schopnost konat jen “absolutní zlo”. Bytosti v těchto krajních polohách se však v podstatě nevyskytují.

Pokud dojdeme k poznání, že hodnotíme negativně některé naše skutky, postoje či emoce, je možno se přeprogramovat tím, že koncentrujeme své vědomí na jinou verzi bytosti z mnoha alternativ naší bytosti existujících v Teoversu, bytosti ve všech jejích formách v mnoha různých životech. Jedná se o přeprogramování na základě informací o životech minulých i životě současném koncentrací vědomí na jinou verzi multidimenzionální bytosti, jejíž jsme součástí. Jinou verzi z mnoha alternativ multidimenzionální bytosti existujících v Teoversu. Jednou z variant tohoto přeprogramování je koncentrace vědomí na novou verzi multidimenzionální bytosti, jejíž jsme součástí a to takovou, jejíž součástí není dlouhodobá motivace strachem nejen ostatních bytostí, ale i sebe.

Zastavení všech myšlenek při meditaci znamená i zastavení myšlenek o tom, zda budoucnost bude v souladu s tím, jakou budoucnost chceme, a tím i zastavení strachu. Zastavení myšlenek však neznamená, že nemusí být přítomný pocit absolutní lásky. Pokud zastavíme myšlenky ve stavu všeobjímající lásky, tak v tomto stavu nemůžeme nikdy pociťovat strach. Introvertnost či extrovertnost našeho chování nemusí vypovídat nic o míře přirozenosti našeho chování. Introvert může skrývat svoji přirozenost tím, že neukazuje pokud možno nic, zatímco extrovert může přehrávat, tak aby skryl svoji přirozenost. Mnoho extrovertů jsou „překvapivě“ nesebevědomí lidé.

Je to do určité míry bludný kruh. Protože máme (někdy jen skrytou a neuvědomělou) touhu manipulovat a běžně posuzujme ostatní podle sebe, předpokládáme, že ostatní mají rovněž touhu námi manipulovat. Protože máme strach z toho, že bychom byli manipulováni, snažíme se, abychom byli my těmi, co manipulují, protože předpokládáme, že když manipuluji, nemohu být manipulován. Tudíž činím jiným to, co nechci, aby bylo činěno mně. Lékem je sebevědomí, pokora, nehodnocení, láska.  Abychom se k tomu dopracovali je nutná neustálá koncentrace mysli na všechny své činy a myšlenky s plným uvědomováním si příčin svých strachů.  

Zajímavé je čím jsou lidé sebevědomější a pokornější chovají se otevřeněji, tím jsou méně manipulováni. Právě ta otevřenost vzbuzuje v ostatních pocit dostatečné síly, a proto nemají tak často odvahu s otevřenými lidmi manipulovat. Je však nutno nezaměňovat lidi otevřené s lidmi naivními.

Je potřeba nezapomínat, že když pracuji s vizualizací (vizualizuji si skutečnost tak, jak bych chtěl, aby vypadala), tak vlastně mentálně ovlivňuji skutečnost. Tím, že ovlivňuji skutečnosti, které se netýkají pouze mé osoby, tak svým způsobem mohu omezovat svobodu ostatních bytostí, včetně jejich svobody vybrat si utrpení. Vím, že se doporučuje při léčení druhých vyžádat si jejich souhlas. Osobně bych doporučoval, aby se jednalo většinou o fyzické vyžádání takovéhoto léčení. Takovéto telepatické vyžádání souhlasu, které je považováno někdy za souhlas duše a ne ega, považuji za do značné míry problematické, protože naše vnímání souhlasu může být ovlivněno naším egem a jeho přáním, jak by měla skutečnost vypadat. První velký pokrok děláme, když začneme myslet na to, jak pomoci druhým, druhý velký pokrok uděláme, když začneme myslet na to, jak pomoci sobě.

Možná nejpřesnější vyjádření některých stavů hluboké meditace či rozšířeného vědomí je – ztráta ega. Stavy, které lze dosáhnut po delší době meditací a cvičení koncentrace, stavy, kdy nevnímáme ego, ale pouze bytostné já. Bytostné já se odpojí od ega této inkarnace a je schopno vnímat i jiné role (ega), případně více rolí najednou nebo stav prostý všech eg. Ve stavech rozšířeného vědomí se zbavujeme pocitu ztotožnění s egem a se závislostí na něm. Míra rozšíření vědomí + míra duchovního vývoje = míra nezávislosti na egu. Po odpoutání od ega může rozšířená mysl „putovat“ po paralelních egech (rolích) v časoprostorech paralelních k této naší realitě. Při kontemplaci (která je někdy pojímána jako vyšší stupeň meditace) se odpojujeme nejen od vnímání ega ale i od vnímání svého bytostného já.

Při určité schopnosti vnímání celého souboru těchto paralelních inkarnací a jejich analýze, je možno i zahlédnout obrysy této inkarnace. Do archivu naší nevědomé paměti jsou nahrány pouze ty inkarnace, které mají určitou spojitost s naší současnou inkarnací. Proto v těchto inkarnacích jsme si často podobní a jednáme v souladu s určitými myšlenkovými vzorci. Paralelně existující inkarnace, ve kterých naše myšlenkové vzorce jsou diametrálně odlišné, jsou do archivu naší nevědomé paměti nahrávány jen výjimečně. Proto se jeví určitá konzistence našich jednání v různých inkarnacích. Často také mají tyto inkarnace časové návaznosti na současnou inkarnaci.

Systém našeho stvořeného vesmíru je tak neuvěřitelně dokonalý ve své složitosti a vzájemné provázanosti, že nejsme absolutně schopni to chápat v plném rozsahu naším rozumem. Tento systém je ohromný a díky tomu má i vyšší setrvačnost, delší dobu trvá, než informace prostoupí systémem tak, aby ovlivňovala jednotlivé subjekty. Není tak jednoduché provádět během života změny své role.

033_sim_gm_perzej-in-andromeda_bigDuše si vybírá kompletní roli pro celý život a stanovuje podstatné body, kterými v životě musí projít. Takto stanoveným bodům se dá vyhnout jen zcela výjimečně u výjimečných lidí, ale stejně zůstává otázka, zda to i s takovouto zdánlivě výjimečnou změnou nebylo již předem stanoveno. Proto je dobré tyto body znát. Body, kterým není možno se vyhnout a kterými je nutno projít. Body jsou míněny konkrétní stavy bytosti a konkrétní události. Pokud tyto body neznáme nebo je odmítáme přijmout a chceme se jim vyhnout (vnímáme jako vyhýbání se pro nás nepříjemné situace, ne vyhýbání se klíčovým bodům), vystavujeme se zbytečnému utrpení a ztrátě energie. Pokud chceme udělat něco pro štěstí druhých lidí, zejména lidí blízkých, tak základním předpokladem je, abychom byli sami šťastni.

Ztratili jsme kontakt s přírodou a se Zemí. Proč zvířata poznají, že se blíží tsunami nebo zemětřesení, ale lidé ne. Možná je to tím, že zvířata dokážou vnímat signály Země (Gai), na rozdíl od lidí, kteří tuto schopnost již dávno ztratili. Kdyby se lidstvo věnovalo výcviku senzibilních lidí ke komunikaci se Zemí a jasnovidnému vnímání blížících se katastrof, tak by dosahovalo stejných výsledků jako zvířata. Dokonce je pravděpodobné, že by vzhledem k srozumitelnějšímu předání informace, byly tyto výsledky pro lidi mnohem užitečnější.

Intuici lze trénovat v podstatě stále a téměř kdykoliv. Jde jen o to se na tento trénink dostatečně koncentrovat. Například při sledování sportovního přenosu je možné se koncentrovat na intuitivní předvídání vývoje situace. Musí se však jednat o spontánní intuici a ne o logický předpoklad. Lidově se tomu říkává vnuknutí. Můžeme fungovat v roli pozorovatele a být bez emocí. Pokud jsme v roli tvořitele, je velmi pravděpodobné, že budeme mít vztah k výsledku naší tvůrčí činnosti. Tvůrčí akt je změnou s následnou interakcí, a proto přináší většinou konflikt. Ten, kdo uvěří, tak se vyléčí. Ten, kdo pochopí, už znovu neonemocní. Smyslem karmy není utrpení, ale pochopení.

Pokud chceme přijít do nebe, musíme si ho umět stvořit.

Je mnohem těžší být svým vlastním žákem než učitelem druhých.

   Jak nehodnotit? Nehodnotit v podstatě nelze, protože hodnocení je nutnou součástí rozhodovacího procesu. Co by tedy mohlo být tím kritériem pro to, kdy hodnotit a kdy nehodnotit? Jako kritérium pro to, kdy hodnotit a kdy ne, je možno si zvolit ten fakt, zda se musím rozhodnout, či nemusím. Když se nemusím rozhodovat, nemusím hodnotit. Když se musím rozhodnout, je hodnocení podkladem pro rozhodnutí. V běžném životě je v podstatě nemožné vystříhat se jakéhokoliv hodnocení, ale je možné a mimořádně důležité nedávat tomuto hodnocení jakékoliv emotivní zabarvení. Mnoho lidí dělá základní chybu spočívající v tom, že přemýšlí o tom, jaké dělají chyby, co dělají špatně a zcela zapomínají na to, aby přemýšleli o tom, co nedělají vůbec.

Každá bytost je svobodná ve svém rozhodnutí, zda se zaměří na přijímání či na dávání, ale nelze zapomínat na to, že nelze uniknout následkům tohoto našeho rozhodnutí, a to ať je v té roli, kterou zde hraje, jakkoliv vysoce postavenou duchovní bytostí. Zbavit se strachu z toho, že něco ztratíme, můžeme jen poznáním, že ve skutečnosti nemáme nic, co bychom ztratit mohli. Pouze ego je vlastníkem (přesněji má pocit, že něco vlastní), a proto pouze ego může něco ztratit. Pouze pokud se neztotožňujeme s egem, může se dostavit ono poznání.

Ten kdo odpouští, nebo to, co odpouští je ego. Odpouštění není proces duše. Duše nepoužívá mechanismus odpouštění, protože duše nevnímá to, co se děje egu, jako něco čím by trpěla a tudíž nevnímá to, jako důvod k odpuštění. Duše má ráda i ostatní ega, a to dokonce, i když hrají negativní role. Jako příklad herec hrající v pohádce kladnou roli, může mít z druhých rolí nejraději třeba roli černokněžníka, protože je to role nejzajímavější či nejzábavnější.

Specifickým případem blokace srdeční čakry je existence bytostí, které mají hodně rozšířené hranice ega, a tudíž mají citově kladný vztah k podstatně širšímu okruhu bytostí než je obvyklé. Soucítí tím s utrpením velkého počtu bytostí (nejen lidí), což mívá někdy za následek, že si rovněž ne zcela vědomě částečně zablokují srdeční čakru, čímž si víceméně zdánlivě sníží práh citlivosti na utrpení ostatních bytostí.

014_flintTento většinou nevědomý postup však má za následek zhoršení průtočnosti srdeční čakry a s tím spojené následné účinky. Tito lidé se pak mohou ostatním jevit jako méně srdeční, ač tomu tak ve skutečnosti není. Práce na opětném zprůtočnění čakry pak vede přes uvědomění si podstaty tohoto jevu, odinstalování starého programu a uvědomělé zpracovávání vlastních emočních reakcí na utrpení druhých na úrovní srdeční čakry.

Děti, když se narodí, přicházejí do této reality s vědomím, které vibruje ještě na frekvenci, která je blízká pásmu frekvence vibrací astrálního světa, a proto mají většinou schopnost vidět bytosti z vyšších realit, jako jsou například duše předků, nebo duše zemřelých, které zůstávají v místě pobytu dítěte (domě), skřítkové a andělé. Tato schopnost se postupně ztrácí s tím, jak se vlivem okolního prostředí snižuje jejich frekvence vibrací. Svůj vliv na to má rovněž morfogenetické pole nevíry v existenci těchto bytostí a jiných realit.

Na tuto schopnost má nezanedbatelný vliv i specifická výše frekvence vibrací konkrétního dítěte, která je daná vyspělostí (úrovní, stářím) inkarnované duše. „Nižší“ duše mají tuto schopnost menší (mohou vidět pouze bytosti nižší astrální reality) a dříve ji ztrácejí než duše „vyšší“. Při duchovní práci na sobě se tato schopnost může v omezené míře vracet a projevuje se zejména při stavech rozšířeného vědomí. Se vzrůstajícími frekvencemi vibrací v současné době vzrůstají i schopnosti lidí vnímat bytosti z jiných realit nebo s nimi komunikovat. Někdy se tento jev může u malých dětí projevovat tím, že zdánlivě bez příčiny pláčou, protože se obávají cizích bytostí či energií, které se mohou vyskytnout a jsou pro ně neznámé či je pociťují jako nebezpečné. V okamžiku, kdy dospělý vezme dítě do náručí, tak se uklidňuje, protože cítí ochranu.

To, že píšu některé filosofické či esoterické texty přece vůbec neznamená, že mé dosavadní aktivity by měly ustat. Nepřestalo mě bavit hrát tenis, jezdit na kole plavat nebo se dokonce jen dívat na kvalitní sport v televizi. Ani nevidím důvod, proč bych nemohl někomu ze soutěžících fandit. Proč? Vždyť vše je jen ohromná kosmická hra, tak proč se nezúčastnit s radostí a chutí „drobných“ her. Mezi lidmi panuje tolik odsudků týkajících se zábavy a radosti těch druhých. Svůj vliv na tom má dlouhodobá náboženská manipulace. Abych to upřesnil, tak to o čem tu mluvím, nemá nic společného se stále stoupající komercionalizací sportu a stále se zvyšující (dokonce i pravidly povolenou) agresivitu a se stoupající agresivitou v hledišti. Naopak jsem přesvědčen, že kdyby si lidé v životě daleko více hráli a život pojímali daleko více radostnou a tvořivou hru a ne jako tragédii, tak by se mnohé změnilo.

Mnoho lidí má představu, že s pojmem filosof, jogín nebo duchovní guru se pojí automaticky asketismus. Velký guru nebo filosof se přece nemůže jen tak projíždět na kole z radosti z pohybu a pobytu v přírodě. Ve skutečnosti opravdový jogín či osvícený (ve smyslu poznání) vypadá jako zcela normální člověk s běžnými lidskými aktivitami. Vše nám deformuje obraz Saí báby a jemu podobných „bab“ J. Je nějaký důvod, aby se člověk, který je osvícený zbavoval věcí, které mu přináší potěšení a nepůsobí utrpení druhým.

Představa, že jediný přiměřený život takového člověka je usadit se do “lotosového květu” a meditovat, případně rozdávat moudra, je mírně řečeno nepřesná. Dle mého názoru nemá zcela logiku se inkarnovat do tohoto světa a pak život strávit koncentrací vědomí na jinou realitu. K tomu si stačí vybavit obraz společnosti, kdyby tak učinili všichni. Na druhou stranu – co my víme o zákulisí různých guruů a jejich radostech a slastech. O těch se většinou moc nepíše, když ano, tak je otázka, zda pravdivě.

Přesnější vyjádření toho, že změníme svoji minulost nebo změníme svůj postoj k minulosti, může být, že svoji přítomnost napojíme na jinou časovou osu minulosti. Koncentrujeme pozornost na jinou časovou linku, čímž měníme i svou přítomnost a sebe. Někdy ovšem k terapeutickým účinkům stačí pouze změnit svůj postoj k ději v minulosti.  Je to obtížně pochopitelné, ale lze vnímat harmonii absolutna. Absolutní harmonie absolutního nic. Je to rozdílné od toho nevnímat nic.

Takový ten obecný strach některých lidí, kteří se bojí všeho a vždy předpokládají špatný konec každé životní situace, může být dán tím, že jejich podvědomá paměť obsahuje minulé životy, kdy se nechovali vždy zcela „správně“, a proto se obávají karmických následků. Vše však probíhá na podvědomé úrovni a lidé si tak neuvědomují skutečnou příčinu a podstatu svých strachů.

Míra sugestibility + míra víry = míra pravděpodobnosti realizace (uzdravení).

Na „televizní“ obrazovku své mysli si nalaďte dva programy tak, jako to například umožňují některé lepší televizní přijímače funkcí PaP (obraz a obraz). Jeden program je pocit absolutní lásky a druhý program je běžný život. A nyní v sobě vypěstujte schopnost vnímat tyto programy současně či dle potřeby některý kanál zeslabit či vypnout, zesílit či zapnout.

Cvičit schopnost pociťovat vděčnost a tím i štěstí na drobných nepříjemnostech.

http://www.miroslav-zelenka.cz/cz/clanky/putovani-do-hlubin-vlastni-duse-a-cesta-zivotem

004_flint

Posted in Philosophy of Life | Pridaj komentár

Tolerantná výchova ničí deťom hodnoty

Tolerantná výchova ničí deťom hodnoty. Sú nezvládnuteľné, zlé a nič si nevážia

Zhovievavá výchova končí zle. Deti, ktorým rodičia nevymedzili hranice, majú problémy so sebaovládaním. Chýba im motivácia, disciplína a zodpovednosť Vidia iba svoje potreby a ku svojmu okoliu sú ľahostajné. Dnešné deti rozhodujú o všetkom. Kedy pôjdu spať, čo si vezmú jesť, ako dlho budú na počítači. Vyrušujú pri stole, keď sa rodičia rozprávajú, skáču im do reči. Očakávajú, že budú centrom diania. A ak nie sú veci podľa ich predstáv, zlostia sa a sú agresívne.

073_vladimir-gusev-%d0%b2%d0%bb%d0%b0%d0%b4%d0%b8%d0%bc%d0%b8%d1%80-%d0%b3%d1%83%d1%81%d0%b5%d0%b2-1957-russian-painter-tuttart-88“Dávame deťom príliš priestoru, príliš široké hranice, naopak málo poriadku a pevnosti. Všetkého príliš škodí. Tak ako nie je dobre veľa zákazov a príkazov, nie je správna ani nadmiera voľnosti, čo je dnešný trend,” povedala psychologička Blanka Pöslová pre Český rozhlas. Kým v 50. rokoch vládli v rodinách despotickí otcovia až príliš tvrdou rukou, dnes tu naopak máme veľmi benevolentné matky. Prístup vo výchove sa veľmi zmenil po nežnej revolúcii. Spoločnosť sa preklopila do druhého extrému.

“Rodičia o svojom prístupe k potomkom premýšľajú. Čítajú psychologickú literatúru a dávajú prednosť tomu, aby bolo ich dieťa vychovávané slobodne. Nechcú zasahovať do jeho osobnosti a niečo mu diktovať,” opisuje súčasné tendencie Blanka Pöslová a odporúča, aby všetky knihy rodičia brali s nadhľadom. Každý by si mal vybrať len to, čo je mu blízke a čo podľa svojho uváženia považuje za dobrú radu.

“Tisíckrát si môžem prečítať, že by som mala byť vo vedení syna alebo dcéry pevnejšia. Pokiaľ sa ale sama pre to vnútorne nerozhodnem a nezačnem to dôsledne uplatňovať, nič sa nestane. Rodičia musia byť za svoje dieťa zodpovední. Prečo je zle, keď ide dieťa spať, ako si samo určí? Čo je zlé na tom, že si povie, čo chce jesť? Pretože malé dieťa nevie, čo je správne. Nemá tušenie, prečo by malo ísť do postele o ôsmej večer a jesť zdravo. Toto všetko musíme naše deti naučiť – pevne a láskyplne. My rodičia sme zodpovední za to, k čomu deti vedieme a smerujeme,” zdôrazňuje Blanka Pöslová.

Čo sa zákonite stane, keď si dieťa môže robiť, čo chce? Skúša viac a viac. Navyše sa v poslednej dobe zreteľne ukazuje, že takto vedené deti sú agresívne. Stáva sa, že rodičia neutlmia prvú vlnu, keď sa potomok snaží presadzovať svoju vôľu násilím. Dokonca sa nechávajú od svojich trojročných detí biť a pripadá im to roztomilé. Lenže to vedie k tomu, že sa deti začnú násilnícky presadzovať všade. To spôsobí, že tvrdo narazia v sociálnych vzťahoch. Nepoznajú hranice a netušia, kam až môžu zájsť. Nemajú rešpekt voči svojmu okoliu. Myslia si, že ich emócie a potreby sú jediné na svete.

“S prekvapením zisťujú, že aj tí druhí niečo chcú a potrebujú, ale nie sú schopní to zladiť. Majú problém sa prispôsobiť v akomkoľvek kolektíve. Nevedia sa ovládať a strádať,” vysvetľuje Blanka Pöslová.

Mnohí rodičia sú nešťastní z toho, koľko času trávia ich deti na počítači, alebo s mobilným telefónom. Ak sa pokúsia užívanie techniky regulovať, narazia na tvrdý odpor. “Najdôležitejšie je nastaviť striktne pravidlá používania. Keď dáte dieťaťu k Vianociam tablet, musíte rátať s tým, že sa bude pri odobratí zlostiť. V tej chvíli mu ponúknite inú aktivitu. Keď na to nepristúpi, nechajte ho tak. Nech sa pokojne hnevá. Prestaňte s ním komunikovať a tablet mu rozhodne nevracajte. Nikdy neustupujte. Vy rozhodnite, koľko času denne bude s tým tabletom vaše dieťa tráviť. U šesťročného dieťaťa odporúčam maximálne dve polhodiny za deň,” radí klinická psychologička Blanka Pöslová.

Desaťročné dieťa dokáže celý deň sedieť pri počítači. Ak ho rodič nevyženie k inej aktivite aj napriek jeho nevôli, škodí jeho zdraviu. Tak ako v škole platí pravidlo, že sa pri vyučovaní nesmú používať mobilné telefóny, mali by sme mať jasné pravidlá aj doma.

Zdroj: Kateřina Prouzová, Český rozhlas Pardubice

http://kusvetlu.blog.cz/1609/tolerantna-vychova-nici-detom-hodnoty-su-nezvladnutelne-zle-a-nic-si-nevazia

Posted in Philosophy of Life | Pridaj komentár

Kukučka – Кукушка

Ярослава Дегтярёва / Полина Гагарина / Ольга Задонская – «Кукушка»

Ярослава Дегтярёва – (Муром 2016)

7 ročné dievčatko na koncerte za RODINU, LÁSKU A VERNOSŤ

Posted in Ethnic Music | Pridaj komentár

RUSKÉ PYRAMIDY – NACHODKA

Pyramidy má Egypt, Čína, Amerika a dokonce i Evropa. A co Rusko? Tak rozsáhlé území a nic? Žádný humbuk, žádné výpravné publikace na křídě a filmové dokumenty ve vysokém rozlišení? Rusko své pyramidy a pyramidální vrchy bezesporu má. A není jich málo. Jen neprobíhá jejich oficiální průzkum – nebo spíš o něm mainstream nepíše – a tak informace, které lze dohledat, pocházejí vesměs od nadšených amatérů, kterým sice nechybí zápal, ale s technickým vybavením je to nalevačku. Takže to, co budu dále uvádět, berte z tohoto hlediska.

Součástí Dálněvýchodního federálního okruhu RF je Přímořský kraj rozkládající se podél pobřeží Japonského moře. Kraj lesů, hor a bezpočtu tajemných míst uchovávajících vzpomínky na velmi, velmi starou minulost Země. Druhým jeho největším městem je přístav Nachodka, který byl hlavním přístavem oblasti v polovině minulého století, tedy v době, kdy byl nedaleký Vladivostok – sídlo Ruské Tichooceánské flotily – pro civilní provoz uzavřen. Bouřlivému rozvoji dopravy však brzy nestačil, a tak bylo přistoupeno k jeho rozšíření a modernizaci. V oblasti byly za tím účelem otevřeny žulové lomy, ale…

…Ale pak někoho napadlo, že by vlastně bylo dobré při té příležitosti odtěžit ten nevzhledný třísetmetrový kopec, který tak nějak nepatřičně trčel z nížiny v deltě nedaleké řeky Sučan (dnes Partyzánská). A netrčel tam sám. Nedaleko od něj, blíže k moři se nachází druhý, jehož vrchol také přesahuje tři sta metrů. A aby toho nebylo málo, mezi nimi se krčí ještě jeden takový už menší, nepatřičný drobeček.

01_pyramidy-1931letecký snímek z roku 1931: vzadu pyramida Bratr, vpravo dole pyramida Sestra

V dobách vlády Čžurčženů se rozkládalo v ústí řeky Sučan jedno z pěti hlavních měst tohoto státu a stejně jako dnes to bylo město přístavní. Jednou z hlavních jeho atrakcí byl chrám Zlaté Bohyně, který převzali Čžučženové od Bochajců, kteří žili na tomto území před nimi. Nad městem se tyčily tři hory, které byly uctívány jako posvátná místa neznámé staré civilizace.

V průběhu časů dostaly různá jména; dnes je lidé znají jako Bratra – to je ten nejvyšší, Sestru – ta je nejblíže k moři, a to menší mezi nimi je Synovec. Již tehdy existovala legenda, že kopce Bratr, Sestra i malý Synovec nejsou obyčejnými útesy, ale pyramidy nasypané Titány pátého pokolení cyklu před milionem let a celý tento komplex je posvátnou Zlatou bránou Východu. Jednou z Východních hor prý přijde kníže Světa – Veliký Duch a touto bránou projde.

Možná to není jen pohádka, struktura geologických hornin komplexu je totiž nápadně odlišná od okolních hornin; oba kopce se skládají z homogenního mramorového vápence, jaký se jen zřídka vyskytuje v přirozeném prostředí. Další odlišnost spočívá v tom, že mají rovné stěny a dvě z nich byly nasměrovány na magnetické póly jižní a severní v dobách před posledním zaledněním Země. O tom, že tyto kopce byly pro starověké místní obyvatelstvo posvátnými místy, psal již na počátku XX. století známý ruský cestovatel, historik a antropolog Vladimír Arseňjev. Uvádí, že lidé sem přicházeli dokonce až z Číny a Koreje, aby se zde poklonili božstvu. Nikdo však ani tehdy nedokázal říci, kdo tyto stavby vlastně vytvořil.

V chrámu Zlaté bohyně se tehdy nacházela dvoumetrová socha odlitá z čistého zlata – Zlatá Bába. Podle legendy když se pluky Mongolů připravovaly k útoku na přístav, hlavní velitel města Nachate nechal tuto sochu ukrýt v hlubině hory Bratr a vchod byl následně zazděn. Z hory pak vyvezli jinou sochu, dřevěnou, zlatem jen pokrytou a odvezli ji mnoho kilometrů pryč od těchto míst. Okolo v kamenných šachtách hory i kolem ní pak našlo své hroby mnoho padlých obránců. Socha Zlaté Báby je od těch časů jedním z nejhledanějších pokladů světa. A ještě jedna podivná legenda je s těmito starověkými stavbami spojena. Na úpatí Bratra v těch dávných dobách stál velký kamenný idol na počest boha nebeských živlů Lunvana, kterému se přijížděli klanět lidé i ze vzdálených provincií. Kněží tohoto místa nikoho neodmítli. Dokázali vyléčit jakoukoli nemoc a vedle chrámu byl také léčivý pramen. I když dnes se sem modlit chodí jen málokdo, místní obyvatelé tvrdí, že se na těchto kopcích cítí obzvlášť dobře, svěže a zdravěji.

Ezoterici pokládají toto místo za velmi silné, skrze něj vyvěrá proud obrovské kosmické energie a celý komplex spadá do transtimanského pásu, který začíná v Tibetu, prochází Tian-Šanem, Altajem a končí právě zde.

02_sestrapyramida Sestra, vlevo od ní malý Synovec

Nachodské pyramidální vrchy neušly pozornosti jednoho z prvních novodobých badatelů v Pomoří Nikolaji Prževalskému. I on hledal, kromě jiného, zlatou sochu. Na jeho práci pak na počátku XX. století navázal již výše zmíněný Vladimír Arseňjev. Svérázné intenzívní archeologické práce zde probíhaly ještě v roce 1956. Na vrcholu Bratra byla objevena velká kamenná želva – tu si odvezli Japonci. Jim bylo také dovoleno otevřít hrob vojáka v drahé zbroji, vedle něhož byl pohřben i alabastrový kůň. I toto Japonci dostali a spolu s tím bylo “drahým přátelům ze Země vycházejícího slunce” předáno ještě mnoho dalších “drobností”, které se zde při vykopávkách našly. Zlatou Bohyni ani další zlato tu však neobjevili. A tak tu na vrcholu pyramidy Bratr zahájil svou neslavnou činnost lom. Po obvodu příkrého svahu byla postavena až do třísetmetrové výšky silnice, po níž se v příštích letech pracně šplhala těžební technika i těžká nákladní auta. Vytěžený kámen se pak svážel dolů, a protože tehdy ještě neexistoval současný most přes řeku, dopravovali jej téměř čtyřicetikilometrovou zajížďkou k nejbližšímu mostu, aby jej dostali na druhý břeh do Nachodky.

Zdá se vám to poněkud neekonomické? Jistě, obzvlášť když uvážíme, že v regionu bylo tehdy v provozu hned několik jiných lomů, z toho jeden dokonce v těsné blízkosti budovaného přístavu. Jenže to není všechno. Oficiální verze hovoří o těžbě žuly, ale struktury Bratra žulu téměř neobsahují. A těžit se začalo – považte – nahoře! Nahoře!! Viděli jste někdy lom na vrcholu hory? Je dobrým zvykem začít těžit u podnoží, protože k tomu existuje celá řada dost rozumných důvodů. Odstřelit vrchol Bratra proto, aby byl těžen kámen, bylo nejen velmi drahé, ale také nebezpečné. Přesto někdo trval na tom, že je třeba vybudovat strmé serpentiny na třísetmetrový kopec, nebezpečné pro těžkou techniku i nákladní vozy, kámen svážet právě z tohoto vzdáleného vrchu a pak jej oklikou dlouhou desítky kilometrů dopravit na druhý břeh široké řeky (nebo jej přeložit na lodě). To, co tu bylo hledáno, muselo být opravdu, ale opravdu velmi cenné…

Dnes pyramidě Bratr chybí celá jedna třetina výšky. V samotném lomu byly podle svědectví tehdejších dělníků nalezeny zbytky starověkých prostor se štukovanými stěnami, na nichž byly patrné stopy barev. Samotné stěny byly postaveny z podivuhodného materiálu – vysoce kvalitního betonu, k jehož výrobě je nutná teplota 600 stupňů. Nicméně hlavní svatyně se zlatou sochou “Zlaté Báby” údajně stále nalezena nebyla. A tak se na to šlo ještě jinak…

03_bratr2 04_bratr-lompyramida Bratr dnes

Pyramida Bratr má na sobě zřetelně patrné stopy mnoha mohutných výbuchů a činnosti buldozerů: jedna strana cesty na vrchol se téměř celá sesula. Druhou stranu odstřelovali vojáci i dělníci, prý hledali vchod do vnitřních prostor, kde chtěli nalézt nejen tajemnou zlatou sochu, ale prý i ještě leccos jiného.

 V roce 2000 přijela do Nachodky amatérská Amurská expedice vedená Olegem Gusjevem, která pak na hoře učinila několik zásadních objevů, jež nevyvratitelně dokázaly, že tato “hora” není přírodním útvarem. Zjistili například, že základovou vrstvu tvoří jednotlivé obrovské balvany, což u přirozeného kopce není možné. Na západní straně horní části zbytků Bratra, tedy v místě ukončení těžby kamene, byl nalezen odstřelený vchod do nitra, kde se patrně nacházela observatoř. Výzkumníci zde z velkých kusů betonu – umělého materiálu, který navíc na sobě nesl stopy barev – odebrali vzorky k pozdějším laboratorním zkouškám. Zbytky architektury vyvolávaly podle jejich slov asociaci na aztéckou kulturu. Zjistit přesnou orientaci pyramidy se jim na základě nedostatečné technické výbavy nepodařilo. Pouze vizuálně a s pomocí buzoly odhadli, že strany směřují zhruba podle světových stran, s nepříliš velkou odchylkou na severozápad. Další nalezený vchod vedl do podzemních tunelů a i zde byl použit starověký, vysoce kvalitní beton. Celé okolí však neslo stopy barbarského ničení a samotný podzemní vchod do vnitřních prostor, původně vyzdobený sloupořadím, byl vyhozen do povětří. Úlomky betonu byly rozházeny ve velkém okruhu. Členové expedice odebrali vzorky betonu, štuku i barev, ale informace o tom, že by je nějaká oficiální státní laboratoř prozkoumala, se mi nepodařilo dohledat. Jsou dobře ukryty, anebo snad byly preventivně zničeny?

Existuje však podrobná zpráva účastníka expedice, báňského inženýra-geofyzika Valerije Jurkovce (zde), v níž shrnul veškeré své poznatky ze samotného místa a také výsledky vlastního laboratorního zkoumání přivezených vzorků. Uvádí v ní dokonce, že v jednom z úlomků tohoto materiálu byl nalezen zkamenělý lidský vlas, podle barvy a struktury připomínající vlas člověka evropského typu – světle rusý a tenký.

A ještě jeden překvapující objev expedice učinila – pozůstatky starověké pece, v níž mohl být taven vysoce kvalitní kov typu železné stély nalezené v Indii, z chemicky naprosto čistého železa. Samotná pec byla rovněž vyrobena z materiálu ze 70 % složeného z moissanitu – průmyslového diamantu, který jsme se naučili dělat teprve nedávno, vysokoteplotního vodiče, který je odolný ohni a antikorozní.

Závěr V. Jurkovce zněl: hora Bratr je jednoznačně umělého původu. V případě druhého kopce – Sestry – vyslovil domněnku, že je to dodatečně dotvořený přírodní útvar, který však byl pravděpodobně již dávno výrazně poškozen tektonickou činností. Bližšímu zkoumání jej však zatím nepodrobil.

05_vrcholek-sestryvrcholek pyramidy Sestra

Hned následujícího roku se sem tato skupina vydala znova. Její vedoucí Oleg Gusjev o zjištěných faktech napsal: “…na zničení vchodu se nelitovalo výbušnin – mnohatunové balvany byly odvrženy desítky metrů daleko. Na těchto troskách bylo patrné, že výbušninou se dostali do krasového prostředí, tedy do jeskyně – některé povrchy úlomků mají stopy vyplavování vápence podzemními vodami. Protože výbuchem rozrušená hornina zůstala na místě, je jasné, že účelem konání zde nebyla těžba vápence, ale něco jiného. Co? Očividné to je i v horní třetině pyramidy Bratr – zničení stop dávné civilizace, možná předčurdženské, možná předbochajské, ale jistě – arijánské, o čemž se kromě mnoha nepřímých dat zachovala i takováto přímá svědectví”. Mnozí badatelé jsou přesvědčeni, že to byl jeden ze skutečných důvodů, proč byl vrch Bratr změněn na lom.

Podle zjištění druhé Amurské expedice byly pyramidy Bratr a Sestra vytvořeny podle střízlivých odhadů před více jak 40 tisíci lety. Je to jen velmi opatrný odhad, protože ve hře mohou být i stovky tisíc let. Postaveny jsou na průsečíku tří tektonických zlomů. Je pravděpodobné, že věk, tektonika a typ krajiny byly příčinou toho, že částečně ztratily původní symetričnost.

Před trhacími pracemi činila výška Bratra 320,5 m nad úrovní blízkého moře, což bylo jen o jeden a půl metrů více než nedaleká Sestra. Po ukončení těžebních prací počátkem 70. let měl Bratr už jen 242 metrů. Hora ztratila původní pyramidální tvar, čtyři strany, které byly původně rovné a měly správný sklon, tedy všechno, co jí dávalo vzhled pyramidy, bylo zničeno. Strana směřující k řece se působením vody jednoho z vedlejších ramen řeky sesula. 78 metrů z vrcholu zmizelo ve štěrku cest a spolu s nimi měly – podle představ těch, kdo k likvidaci kopce dali pokyn – zmizet i dávné legendy místních obyvatel o komnatách uvnitř pyramidy. Bez ohledu na to, že dnes různé skupiny badatelů se v údolí řeky Sučan objevují každý rok, oficiální archeologický výzkum se po uzavření lomu v 70. letech už nikdy neobnovil. Tehdy byly asi kilometr od Bratra nalezeny zlaté ozdoby, ale vykopávky kolem Sestry zatím neproběhly vůbec.

Takže co tu vlastně mělo být zničeno – zjevně po příkazu z vyšších míst? V první řadě to byla svatyně boha Lunvana. A problém nebyl v náboženství, ale v čínské zainteresovanosti v této věci. Koncem 50. let došlo k postupnému ochlazování rusko-čínských vztahů, což vyústilo v pohraniční konflikt na řece Ussuri. Sovětské vedení přistoupilo k plánovitému ničení všeho čínského, co v Přímořském kraji ještě zbylo. A svatyně starověkého východního boha, o němž nebylo úplně jasné, ke které civilizaci vlastně patřil, očividně byla na seznamu likvidovaných míst. Ale zničení svatyně boha živlů nestačí k likvidaci historické paměti. Nezbytné bylo zničit i jejího nositele – geografický objekt jako takový. Proto byli stavbaři nasměrováni na zvlášť stojící vrch vysoký 320 m! Tolik k tomu, proč musela pyramida Bratr zmizet. Ale třeba vás napadne, proč zde vůbec byly tyto stavby vytvořeny.

Historie Země svědčí o litosferických katastrofách periodicky se opakujících na planetě i o výměnách magnetických pólů; podle údajů paleomagnetických výzkumů k tomu za dobu existence planety došlo už více než 200x, a Slunce pro pozorovatele několikrát měnilo svou polohu na nebi. Starověké národy, které zákony těchto procesů znaly, se snažily najít způsob ochrany své civilizace před těmito pohromami nebo alespoň změkčení jejich následků. Pro sledování dynamiky probíhajících procesů po celé Zemi byla postavena síť komplexů pyramid a megalitických staveb, které však měly ještě celou řadu dalších funkcí.

Krom toho, že to byly observatoře sbírající informace o procesech probíhajících v nitru Země i v kosmu, byly samotné tyto stavby také stabilizátory těchto procesů. Pyramidy byly stavěny na průsečících hlavních tektonických zlomů zemských desek, proto potřebovaly mít velké rozměry a obrovskou hmotnost, aby dokázaly efektivně eliminovat rušivé vlny. Dolmeny, sloupy, stonehenge a další mohutné stavby roztroušené po celé planetě plnily roli štítu v konkrétním místě a byly součástí globální sítě, která sloužila jako gigantický ochranný štít pro celou Zemi. Pyramidy byly také náboženskými centry a měly úžasné léčivé vlastnosti. Léčili se tu lidé, semena, která v pyramidě nějaký čas pobyla, dávala překvapivé výnosy, a také se tu měnily vlastnosti kovů. Je zřejmé, že stavitelé pyramid měli znalosti o zákonech torzních polí a uměli je využívat.

Typy a velikost pyramid byly závislé na napětí geofyzikálních polí na konkrétním místě а byly podmíněny také svým umístěním v globální síti. V některých místech stavěli pyramidy tak, že použili jako základ přirozené skalní útvary, to je třeba případ hory Kailash v Tibetu nebo zde nedávno zmíněných bosenských pyramid. A stejně na tom jsou i pyramidy Bratr a Sestra v Primorje.

Když byl na vrcholku hory Bratr spáchán lom, obyvatelé Nachodky to pokládali za znesvěcení svatyně, které zapříčinilo radikální změnu počasí, a to nejen v samotném městě, ale v celé Zlaté dolině, kterou hora chránila před studenými větry od moře. Místní pamětníci tvrdí, že od té doby se tu velmi změnilo počasí: na místo příjemné bezvětrné pohody přišly do Zlaté doliny mlhy, mrholení, nárazový vítr a mnohadenní deště. Buď to zavinilo zničení vrcholu pyramidální skály, která sem dříve proudění z moře nepouštěla, anebo se bůh Lunval naštval. A vycházeje z předchozích úvah, nebylo by bez zajímavosti podívat se na údaje o zaznamenaných zemětřeseních v této oblasti před zničením pyramidy Bratr a po něm

Důsledky tak neuvážených kroků, jako je boření pyramid, mohou totiž být i daleko horší než pár milimetrů srážek ročně navíc.

06_vsechny-tri2Tři pyramidy v Nachodce dnes

© Vlabi

zdroje:
http://lah.ru/expedition/primorie2000.htm
http://www.lah.ru/expedition/primorie2000.htm
http://world-pyramids.com/ru/piramidy-mira
http://lglusi.ru/far-east/unikalnyie-mesta-far-east
http://www.pravda.ru/science/mysterious/past/23-10-2014/1232428-east-0/
http://www.dinos.ru/artr/20110772328.html
http://peshera.org/fredirector.php?t=khrono/khrono-08_3.html#08
http://lglusi.ru/far-east/nepoznannoe/naznachenie-piramid

http://myslenkyocemkoli.blogspot.sk/2016/09/ruske-pyramidy-nachodka.html

02_arkaim03

Posted in Dejiny | Pridaj komentár

Улетай на крыльях ветра

Е. Сотникова

 

Posted in Ethnic Music | Pridaj komentár

Komu vadí radosť, smiech, kamarátstvo. . .

Pamätám si dobu, keď sme tí, ktorí sme mali rovnaké zájmy a názory trávili spolu čas. Vždy sa dal nájsť. Cez leto sme hrávali spolu futbal, basket, chodili plávať, spoločne sme chodili na pivko, stále bol nejaký táborák, alebo výlet po vínnych pivničkách. Chodili sme slobodní, zadaní a na akcie keď sa dalo sa brávali aj deti…

aTeraz, sme čoraz viac zahltení prácou, problémami, stresom a “nedostatkom času”. Vytráca sa radosť, smiech, spontánnosť, kamarátstvo, dobrá nálada. Často stretávam zamračených uhundraných ľudí, ktorí na všetko len frfľú a nadávajú, ako keby sa už ani nedokázali zasmiať.

Namiesto ľudského kontaktu dosť času presedíme pri televízoroch, ktoré chrlia hlúposti, násilie, demagógiu, strach…, alebo pri pc a myslíme si, že sme takýto spôsobom spolu s našimi známymi, či kamarátmi… Pomaly sa naša spoločnosť stáva desocializovanou, materiálne založenou, plnou názorových rozporov, bez smiechu, radosti, kamarátskych vzťahov,pomoci tomu druhému… Zabúdame na to, že sme v pasci. Tým, že veríme falošnej propagande, že ako jedinci sme výnimoční a silní, stávame sa pomaličky osamotenými a izolovanými od priateľov a známych. Osamelý človek, je zraniteľnejší a manipulovateľnejší. Žiaľ často krát si to ani neuvedomí.

Žije v nejakej bubline presvedčený o svojej jedinečnosti a ani si neuvedomuje, že je len “produktom mocných“, ktorým takéto izolovanie sa vyhovuje. Preto, aby zabránili tomu, že sa ľudia budú spolu stretávať a ako celok môžu silnieť a môžu prejaviť svoju nespokojnosť s tým, čo sa deje a môžu začať znovu “bojovať” za svoje ideály a lepšiu spoločnosť…

Neustále a cielené vyvolávanie napätia, nespokojnosti je silnou zbraňou mocných tohoto sveta. Tým, že ľudia začali strácať sociálne istoty a sú vystavovaní neustálemu psychickému tlaku strácajú radosť zo života, prestávajú sa smiať a izolujú sa… Takým maličkým príkladom, sú napríklad zakázané diskusie pod článkami, kde sa pár ľudí názorovo zhodne a nakoniec si “dovolia” zabávať sa… O to horšie je to v bežnom živote, v práci, v rodinách…

 V podstate máme jednoduchú a účinnú zbraň proti tomu, čo sa deje, ale sme momentálne slabí a zaujatí “vlastnou dôležitosťou”, aby sme si to uvedomili a pochopili…

http://devana.blog.pravda.sk/

zdroj

Posted in Philosophy of Life | Jeden komentár