Európska identita – výzvy a úlohy

Emil Páleš

Česká konferencia, Kutná hora, 21. novembra 2015

V starodávnej orfickej poéme sa Zeus pýta bohyne Noci: ako má usporiadať svet tak, aby všetko bolo jedno a zároveň časti boli odlišné? A noc mu odpovedá: ukuj zlatú reťaz z éteru, čo mocným putom zviaže všetky veci. Jednotu pri zachovaní rôznosti si súdobá Európa vytýčila za svoj cieľ. Rozdelená a spustošená nacionalizmami po dvoch svetových vojnách hľadala mier a integráciu. Ale čo zjednocuje Európu? Čo je tá Diova zlatá reťaz?

Zakreslime si na časovú os rôznych „otcov Európy“, ako Karol Veľký alebo Karol V., ktorý pred 500 rokmi neúnavne cestoval a vyzýval k zjednoteniu zoči-voči tureckej hrozbe. Sú to obdobia Zachariela, archanjela jupiterskej sféry. Zachariel je géniom Európy. Indoeurópania sa sformovali niekde vo vnútrozemí východnej Európy v úcte k hromovládnemu bohu spravodlivosti. Odtiaľ sa neskôr rozšírili aj do Ázie. Indoeurópske slová pre človeka, muža majú spoločný koreň so slovom myslieť. Európan je ten, ktorý myslí.

Najprv diagnóza: čím trpí Európa? Je ako telo, ktoré sa rozkladá, pretože mu uletela duša a nič ho viac nedrží pohromade. Ľavá ruka nevie, čo robí pravá; každý si robí svoje a neslúži ničom stálemu ani ničomu spoločnému. Prijali sme zákony na ochranu schengenských hraníc. Ale kto ich plní, tomu už o pár rokov hrozia, že ho vylúčia z únie. A o pár ďalších mesiacov už tí čo hrozili, sami stavajú ploty a teraz rokujú aj o mini-Schengene, aby nebol voľný pohyb napríklad ani medzi Čechami a Nemeckom.

Z dejín sme si vzali poučenie zvané tolerancia, aby sme neprenasledovali inakosť len pre inakosť. Dnes máme armádu rýchlokurzových, polointeligentných aktivistov, ktorí bojujú nielen za rovnoprávnosť, ale aj za pozitívnu diskrimináciu akejkoľvek inakosti. Propagovanie inakosti len pre inakosť sa stalo náhradou za chýbajúce náboženstvo. Noví misionári planú proti inovercom už celkom iracionálnym a sebazničujúcim zápalom. Keďže im ide o vlastnú sebarealizáciu viac než o celkové dobro, nevšimli si, že horlia za veci, ktoré sa navzájom vylučujú. Človek musí byť buď islamofób alebo homofób alebo upierať práva ženám či náboženským menšinám. Kde islam určuje právo, tam je žena podriadená mužovi a nemá rovnaké práva pred súdom. Homosexualita a voľná láska sú trestné. Nie je tam ani náboženská sloboda: štát určuje, akého ste náboženstva. Za odpadlíctvo a propagáciu iného náboženstva je väzenie alebo smrť. Musíte si preto vybrať: ak nechcete obmedzovať  ženy, gayov, kresťanov – tak ste proti islamu. Nie len proti radikálnej menšine, ale proti právnemu systému moslimskej obce ako celku.

Inakejší (a drzejší) majú nárok obmedzovať práva väčšiny – ale tí normálni a pôvodní obyvatelia Európy pomaly nesmú povedať ani pravdu. Európa má byť založená na slobode slova a racionálnej diskusii – ale európske súdy už odsúdili ľudí za to, že urazili islam a podnecovali islamofóbiu – citovaním Koránu! Napríklad súra 9, 5: „Zabíjajte neveriacich, kdekoľvek ich nájdete, zajímajte ich, obliehajte a chystajte proti nim všemožné nástrahy!“ Ak som to citoval v nesúhlasnom tóne, urazil som islam (podľa niektorých európskych súdov) a to v Európe nesmiem, pretože sme humánni voči menšinám. Rozumiete… Je to úplná strata mentálnej integrity aj integrity konania.

Aj Starý zákon je plný zločinov – podľa súčasného práva – a máme ho za svätú knihu. Patriarchovia vyvražďujú celé národy, čo uctievajú nesprávnych bohov; kameňujú ženy pre neveru a hádžu svoje dcéry do ohňa ako obetu. Ale kresťanstvo k tomu pridalo Nový zákon a ďalej prešlo vývojom počas reformácie a osvietenstva. Moslimov je 1 miliarda 600 miliónov. Ak to nemá byť fatálna zrážka civilizácií, islam sa musí reformovať. Kedy sa islam bude chcieť reformovať? Až sa západ rozpomenie na svoje vlastné pravé korene a hodnoty a vstúpi si do svedomia. Sme bezbožníci, ktorí sa prestali klaňať čomukoľvek vyššiemu ako je konzumná spotreba. Dobrý západ sa musí prebrať, podať si ruky s dobrým východom a spolu sa vysporiadajú každý so svojím vlastným zlom. Džihád treba poňať mysticky, ako v súfizme, ako svätý boj s našimi vlastnými démonmi. Kresťania, moslimovia, hinduisti, konfuciáni by  v ňom stáli proti spoločnému nepriateľovi, ktorý by zjednotil celé ľudstvo.

Irán bol plný ľudí, čo nás obdivovali a túžili sa pozápadniť. Sami sme sa im znechutili svojou skrivodlivou, násilnou chamtivosťou a postrčili sme ich naspäť do náručia fundamentalizmu.  Pokryteckí západní demokrati sú neviditeľným prameňom fundamentalizmu v oriente. Toto sú skryté zákonitosti dejín: jednostranné a z celku vytrhnuté princípy tajne živia a splodia svoj vlastný protiklad.

Terorizmus vzrástol desaťnásobne, odkedy sme mu vyhlásili vojnu. Pseudo-humanisti spôsobili humanitárnu krízu. A ľavicoví antifašisti sú dnes najväčšou príčinou radikalizácie a vzostupu neonacizmu v Európe. Vnucujú nám totiž pseudo-toleranciu aj za cenu nespravodlivosti, čo musí vyvolať odpor. V Litve, Rumunsku, Bulharsku je priemerný plat 350 eur. Preň musíte každý deň pracovať a z neho si musíte zaplatiť bývanie, zdravotnú starostlivosť a živobytie pre seba aj pre svoje deti. Utečenec má tých 350 eur len ako vreckové popri tom, že dostane zadarmo byt, lekára, právnika, telefón a iné sociálne vymoženosti a jeho deti dostanú po 200 eur každé zvlášť! Sú to facky pre pocit súnáležitosti a solidarity. Sme vraj v Európe, kde sa národnostne nediskriminuje, ale každý Nemec má za rovnakú prácu v tej istej firme trojnásobne vyšší plat než Slovák.

Za tie isté peniaze, ktoré nás stojí utečenec v drahom Švédsku či Nemecku, môžeme zabezpečiť desiatich všetkým potrebným priamo tam v najbližšej mierovej zóne. Z rovnakého rozpočtu sme mohli zabezpečiť nie milión prisťahovalcov, ale všetkých desať miliónov vnútorných vysídlencov tam doma. A nemuseli sa topiť na loďkách v Stredozemnom mori. Z toho je zrejmé, že vôbec nejde o humanitárnu pomoc, ale o iné ciele.

Medzi iným o riešenie demografickej otázky. Európa starne, vymiera. Za pol storočia by v Nemecku ubudlo 20 miliónov obyvateľov a žili by tam starci. Tu sociológovia tvrdia, že jediným riešením je migrácia. Takých sociológov by som prepustil z akadémie vied. Isteže, oni dajú do poriadku demografický strom – mladých ľudí bude dosť: Nigérijčanov, Pakistancov a pod. Ako keby išlo len o fyzické kusy dobytka. A čo bude s kultúrou? To, čo už vydobyli a drahou krvou zaplatili naši starí otcovia, z veľkej časti zanikne. Lebo kultúra sa odovzdáva hlavne v rodine. Na jednom zaškolení nestvoríte nového človeka, ale trvá to generácie. Je to celkom tak ako v starom Ríme. Rimania žili z provincií, v dostatku zleniveli a stratili cnosti, nechcelo sa im už ani mať deti. Zoslabli, vymreli a nahradili ich barbari. Tí pravdaže tvrdili, že sú Rimania, ale trvalo tisíc rokov, než sa kultúra vrátila na pôvodnú úroveň.

Vymieranie súvisí s konzumnou mentalitou. Človek prestáva mať vzťah ku všetkému okrem teraz a tu a svojej fyzickej osobe. Necíti sa spojený s kultúrnym dedičstvom ani s budúcnosťou svojej vlasti, s ničím, čo bolo pred ním, ani čo bude po ňom, ani čo je nad ním. Stále znova nás to vráti do srdca problému: Európa je duchovne prázdna. Nemá víziu.

Pre jednotlivca i národy platí hlavný zákon: prameňom integrujúcich síl je cieľ, ktorý nás presahuje a leží v budúcnosti. Bez zmysluplného cieľa sa rozpadá psychika jednotlivca aj civilizačné spoločenstvá. Naopak v jeho prítomnosti zanikajú žabomyšie škriepky nižšieho rádu. Zakladateľ logoterapie, Viktor Frankel vyjadril tento zákon tak skvele, ako nikto iný. Archanjel Michael ho v koncentračnom tábore zasvätil do svojich tajomstiev. Spoločenstvá držia pohromade spoločnými ideálmi a ak nevedia poňať žiadne pozitívne, tak aspoň spoločným nepriateľom.

Pred dvadsiatimi rokmi som napísal, že „Európu môže v najvyššom zmysle zjednotiť len nejaký vznešený, ušľachtilý duchovný cieľ; komerčný egoizmus ju môže zjednotiť nanajvýš v takom zmysle, v akom sa spriahajú banditi“. Totiž iba na chvíľu, kým je to výhodné – ale nie v kríze, keď treba spoločne prekonávať prekážky. Predpovedal som, že únia bude zneužitá, pretože v jej srdci zíva duchovné prázdno. Namiesto duchovného srdca máme pár prázdnych hesiel, s ktorými sa šermuje oportunisticky do vreciek úzkej skupiny zbohatlíkov.

Vedomie o nás samých, kto sme, odkiaľ prichádzame a kam smerujeme, voláme identitou. Tieto identity sa kedysi nazývali anjelskými kniežatami, duchmi národov; skrze vzťah k nim národy povstávajú a opäť sa rozplývajú do ničoty. Identita je spojená s najhlbšou, najzákladnejšou formou moci. Najvyššiu moc má ten, kto najviac ovplyvňuje diskurz formovania identity. Kde má Európa hľadať svoju indentitu? Čo ju drží pohromade? Identita korení v minulosti, ale nemôže byť daná iba minulosťou, lebo by sa nevyvíjala. Musíme ju čerpať aj z budúcnosti, z cieľov a ideálov. Európa mala mať teraz svoje obdobie. Mohla vyžarovať spravodlivosť do celého sveta. Európania by boli našli riešenie pre Blízky východ a iné regióny, pretože Američania odlišným kultúram proste nerozumejú a správajú sa v nich ako slon v porceláne. Namiesto toho zlyhávame a budeme riešiť len sami seba.

Diovou zlatou reťazou je spravodlivosť, pravdivý poriadok vecí. Spravodlivosť a mier sú súrodenci. Ale nemyslite si, že viete, čo je spravodlivosť. Kto by si to myslel, tomu odporúčam prednášky profesora etiky Michaela Sandela. Jeho kurz o spravodlivosti je jedným z najnavštevovanejších na Harvarde. Uňho pochopíte, aké je to nesmierne zložité. Spravodlivosť nie je jednoduchá rovnosť. Nedá sa odvodiť ani od zásluh, lebo sme dostali nerovnaké vlohy a šance. Na spravodlivosť nie je algoritmus, je to živá bytosť, ku ktorej sa treba modliť tu a teraz stále odznova. Spravodlivé je to, čo najviac prispieva k trvalo udržateľnému rozvoju jednotlivca aj spoločenstva ako celku, čo robí človeka lepším. Spravodlivosť nie je bez vzťahu k nejakým hodnotám, bez ujasnenia si, čo je dobro. Tak nejako si to predstavoval aj Aristoteles. 250 rokov, od Voltaira sme v mene tolerancie vyprázdňovali náš právny systém od obsahu, aby bol čím viac hodnotovo neutrálny. Teraz už nastal chaos a treba otočiť kormidlo.

Kto si zaslúži azyl? Pôvodne azyl bol stĺpmi vyznačený okruh v blízkosti chrámu, kam sa mohol utiecť ohrozený človek, či už vinný alebo nie. Utiekal sa tam pod krídla duchovnej autority, ktorú prosil o ochranu. Tá autorita mu uložila pokánie a určila spôsob nápravy pre všetkých zapletených do problému. Ničivý kolobeh oko za oko, zub za zub sa tak presmeroval cez odpustenie do konštruktívnych úloh a do premeny charakterov. Núdza je príležitosť, ktorú nám dáva Boh, aby medzi tým, kto naozaj prosí a tým, kto sa dobrovoľne zmiluje, vznikala vďaka, láska a naviazali sa nové priateľstvá. To sa nedeje ak niekto drzo žiada a druhý je k dávaniu donútený. Takých „azylantov“, čo iba požadujú, nie sú ochotní si v ubytovni ani postlať posteľ (a musia to za nich robiť nemecké študentky), treba poslať späť odkiaľ prišli. Všetci zo starej generácie, ako náš kňaz Anton Srholec, mali normálny zdravý rozum: dostaneš pomoc, ale prestaneš piť a urobíš, čo ti poviem. Neexistujú práva bez povinností.

Politický azyl patrí tomu, kto sa postavil zločinnému režimu. Ani naši, čo mali za komunizmu červenú knižku, ale pri prvej príležitosti zostali v Nemecku, nemali žiaden nárok na azyl – mali ich vyhostiť späť domov, do komunizmu, ktorý tu podporovali. To nie sú azylanti, ale humanitárni a ešte viac ekonomickí utečenci. Všetko je postavené na hlavu. Svoje ženy, deti a starých rodičov, ktorých tam nechali – tých mali poslať do bezpečia. A oni mali zostať doma, brániť vlasť. Za rozvrat v akejkoľvek krajine môže na prvom mieste vždy povaha a správanie domácich, ktorí tam žijú. Až na druhom mieste za to môžu cudzie mocnosti, ktoré tam zasahujú nešikovne a s nečistými úmyslami. Desiatky miliónov mužov sa nevedia postaviť desiatkam tisícov fanatikov, keď majú aj technickú a finančnú podporu západu? To my tam máme poslať našich mužov, aby zomierali v pozemnej operácii, zatiaľ čo oni sa bezpečne usalašia u nás v bytoch, kde nemecký magistrát už nepredĺži nájom vlastným občanom. Keď mohli Kurdi (ktorí sú Indoeurópania) zostaviť milície a bránia svoju pôdu, mohli aj sýrski Arabi.

Azyl ďalej vôbec nesúvisí s občianstvom, lebo jedno a druhé má celkom iné dôvody. Za občana Vás môže a nemusí prijať komunita, ak sa jej páčite a zdieľate jej hodnoty. Je to česť, nesúvisí to s tým, či potrebujete pomoc. V Amerike to riešia zelenými kartami: ste tam, ale nemáte občianske práva voliť a spoluurčovať smerovanie štátu. V Európe len Švajčiari od prisťahovalcov niečo požadujú a zisťujú, kto to vlastne je. Ale tí práve nie sú v únii, asi preto si zachovali zvyšky zdravého rozumu. Nemci si pozmenili zákon, že azyl automaticky prechádza v občianstvo. To je získavanie nových občanov a nie dočasná pomoc, po ktorej by mal nasledovať návrat domov, keď núdza pominie.

Dejiny už videli veľa migrácií. A duchovne silné kultúry ich dokázali absorbovať. Lenže Európa je duchovne slabá. Cudzinci už neprichádzajú s rešpektom a snahou začleniť sa. Dívajú sa na hostiteľa s pohŕdaním. Moslimovia vytvárajú uprostred Európy štáty v štáte, kde už neplatí súdna ani výkonná štátna moc, ale islamské zvykové právo. Policajt tam dostane výprask a pať okoloidúcich dosvedčí, že všetko bolo inak. Nad tými zónami sme stratili kontrolu, nepatria viac do Európy.

V adolescencii si každý človek hľadá svoju identitu. Zdravo utvorená identita nie je externá, hotová a prevzatá zvonka. Je výsledkom vnútorných procesov, zápasu o skĺbenie srdca s rozumom a praxou, ktorý vedie k presvedčeniu. Taká identita organicky vyrastajúca zo živých koreňov je trvalá aj flexibilná, a vie nájsť aj spôsob spolužitia s inými identitami. Externé, mŕtve identity sú rigídne, neschopné vývoja, zrážajú sa navzájom a zároveň ich možno kedykoľvek vymeniť.

Európa by zdravým spôsobom mala nájsť svoju identitu. Inde som všelico povedal o podmienkach tohoto procesu, u jednotlivca aj pre kultúru kolektívneho dialógu tak, aby výsledkom mohli byť istoty mravného poznania.

Čo symbolizuje vlajka Európy? Je to modrý plášť Kráľovnej nebies a jej diadém z dvanástich hviezd. Tvorcovia tejto vlajky mali na mysli dvanástu kapitolu Jánovho zjavenia: ženu odetú slnkom, mesiac pod jej nohami a hviezdy okolo hlavy. Len kvôli  Turkom (aby neodmietli kresťanský symbol v Rade Európy) sa povedalo, že modré pozadie je obloha a hviezdy predstavujú zakladajúce štáty únie.

Stredovekej Európe kresťanstvo dávalo zjednocujúce hodnoty. Dnes musíme znova objaviť hodnoty, ktoré nás dokážu zjednotiť naprieč národnosťami, náboženstvami a sociálnymi vrstvami. Na to potrebujeme pestovať a uznávať existenciu duchovného poznania, poznanie v nehmotnej oblasti. Na upevnenie európskej identity nestačí rozvešať modré vlajočky a nevedieť, čo znamenajú. Musíme hľadať Sofiu, celistvú Múdrosť, milovať ju, ctiť si ju a slúžiť jej. Identity v dejinách vznikajú tým, že pojmeme lásku k niečomu vyššiemu, než sme my sami, skrze lásku sa tušené zjasní do poznania a to spečatíme činom, obeťou. Z toho, čo sme obetovali, povstáva duch spoločenstva, ktorý ho zväzuje dohromady.

zdroj

 

Posted in Filozofia života | Pridaj komentár

Blahobyt a nesprávne hodnoty ako cesta k sebazničeniu

Naši predkovia odnepamäti ani neuvažovali, či chcú mať rodinu a deti, a nehľadali spôsoby, ako sa vyhnúť počatiu, a to bez ohľadu na materiálne zabezpečenie. Bola to súčasť ich prirodzenosti. Nehľadali možnosti, ako si čo najdlhšie užiť život a až následne, ako akúsi zábavku či pridanú hodnotu, priviesť na svet jednu či dve “hračky” vo veku, keď už často sami trpia nejakou formou opotrebovania. Tak je to doposiaľ u zdravých národov, u ortodoxných židov či moslimov.

V tomto zmysle je pohľad na postkresťanskú Európu žalostný. Je to priama ukážka nesprávneho nastavenia hodnôt a teda cesta k sebazáhube. Zároveň je to však dôkaz, že primnoho ľudí vyberá nesprávny obraz života z ponuky hodnôt, teda volí si eutanáziu vlastného rodu či etnika. Neospravedlňuje ho ani to, že na ten koniec nedovidí.

Teodor Križka

zdroj

Posted in Filozofia života | Pridaj komentár

Zlato sa skúša ohňom, láska prekážkami a šťastie večnosťou

Rozhovor so sofiológom Emilom Pálešom

 Čo je šťastie?

Šťastie nie je potešenie. Cítime, ako sa významovo líšia. Potešenie je niečo prechodné, povrchné. Šťastie je niečo hlboké, trvalé. Šťastie sa nedá oddeliť od pravých hodnôt.

Ako rozoznáme pravé hodnoty?

V tom je smrť najlepším radcom. Predstavte si, že smrť je bytosť, anjel, ktorý je už teraz pri nás a na konci odhrnie závoj. Anjel smrti nám podá pohár čistej pravdy. Predstavte si, že máte už len pár dní života. Ako sa zmenia vaše hodnoty? Ak sa nezmenia, ste svätica. Väčšine ľudí sa zmenia podstatne. Stačí ak ochorejú a ovanú ich krídla smrti. Odrazu pocítia, čo bolo v živote naozaj podstatné a ľutujú premárnený čas. Hlboko v nás je vrstva vedomia, ktorá sa díva na veci z hľadiska večnosti a z hľadiska celku. Pri pomyslení, ako raz opúšťame tento svet, nás musí naplniť hlboký pokoj. Smrť je korunou života. Podľa toho poznáme, že žijeme dobre. Koho smrť zaskočí, kto na ňu nie je pripravený – ten nežil dobre.

Cisterciáni sa zdravili slovami memento mori, čo v latinčine znamená pamätaj na smrť. Keď som prednášal na univerzite v Olomouci, zadal som študentom práve takúto semestrálnu prácu: aby si teraz, v mladosti predstavili, že stoja na konci svojho života. A zamysleli sa, aké činy a vlastnosti povedú k tomu, že ich na konci naplní buď pokoj alebo ľútosť.

Čo je teda naozaj dôležité, aby sme boli šťastní?

Položte si takúto otázku: neboli ľudia v dobe kamennej šťastní? Tak čo je neoddeliteľne spojené so šťastím? Technika to nie je. Ani peniaze. Inak by Afričania nepáchali najmenej samovrážd. Viac než s čímkoľvek vonkajším je šťastie zviazané s našimi vnútornými vlastnosťami: s charakterom, sebaovládaním, cnosťou. Mravná výchova by efektívnejšie prispela k „hrubému domácemu šťastiunež zvyšovanie životnej úrovne.

A vieme o tom povedať niečo s istotou odborníkov, psychológov?

Áno, existuje jedna dlhodobá harvardská štúdia, pri ktorej sa sto rokov sledujú životy ľudí, od narodenia až do smrti. To je dôležité, pretože veci sa dajú zhodnotiť až keď dozrejú do plodov, až keď sa osudové kruhy toho, čo zasievame, uzavrú. Túto štúdiu si veľmi cením. Vyplynulo z nej, že najdôležitejším faktorom ovplyvňujúcim dĺžku ľudského života nie je ani dedičnosť, ani priaznivý začiatok života v dobre postavenej rodine, ani vzdelanie ba ani dobrá strava. Najdôležitejším bol šťastný vzťah. Vzťahy sú to, čo nás môže urobiť najšťastnejším alebo najnešťastnejším, napriek všetkému ostatnému.

V súčasnosti ale vzťahy prakticky zanikajú. Narušujú sa aj najbližšie vzťahy medzi manželmi, rodičmi a deťmi. O širšej rodine, pocite súnáležitosti s obcou a vlasťou už ani nehovoriac. Kam to povedie?

 

Aj to už vieme, kam. Ak sa pozrieme na hodnotové mapy zo svetového prieskumu hodnôt, tak vidíme, že celý svet sa hodnotovo posúva smerom tam, kde je Švédsko. Teda k sekulárnym, individualistickým hodnotám. Všetci smerujeme do Švédska – teda k smutnej osamelosti. Budeme sami piť, ako Švédi.

Švédsko si pred štyridsiatimi rokmi vytýčilo program, podľa ktorého šťastiu jednotlivca nesmelo stáť v ceste naozaj nič, ani vzťahy. Bohatý štát finančne zabezpečil slobodné matky, aby sa nemuseli naťahovať s mužmi; deti, aby mohli byť bez rodičov; dôchodcov, aby boli nezávislí od svojich detí. Aby indivíduum bolo celkom slobodné. Sociálny štát nahradil vzťahy, avšak len technicky, hmotným zabezpečením. Duševný rozmer vzťahov nahradiť nedokázal. Dnes väčšinu švédskych domácností tvorí jeden človek sám v byte. Ženy sa samooplodňujú injekčnými striekačkami. A stále väčší počet ľudí umiera tak, že ich smrť si nikto nevšimne. Nemajú vôbec nikoho, kto by im zavolal – ani po rokoch – a žiješ ešte? Štát musel založiť inštitúciu, ktorá rieši ich mŕtve telá a pozostalosť.

To je ako horor, nejaké sci-fi. Čo máme teda urobiť?

Musíme si kľaknúť na kolená pred Sofiou, celistvou Múdrosťou. Musíme si ju začať znova ctiť, poznávať a milovať ju. Správame sa ako spoločnosť námesačných, čo sa potácajú od jedného extrémneho bludu k druhému.

  • Komunisti nám vnucovali kolektív na úkor slobody jednotlivca.
  • Amerikanizmus vedie zas k atomizácii indivídua a zániku vzťahov.

Odvšadiaľ znie heslo: Sebarealizuj sa! Choď za svojím šťastím! No čím viac sa sebecky ženieme za šťastím, tým viac sa nám vzďaľuje. V Amerike sa za jedno desaťročie zdvojnásobil počet ľudí berúcich antidepresíva. Šťastena je  totiž priveľmi vznešená dáma, na akú sa nedá lúskať prstom. Nedá sa vyrobiť, vynútiť ani kúpiť. Ona navštívi toho, koho sama chce. Šťastie vzniká tak, že sa niekomu alebo niečomu darujeme a pritom zabudneme na seba.  Milovanej osobe, deťom, zmysluplnej práci, vlasti. Šťastie si môžeme dať len navzájom vo vzťahoch. Vďaka a úcta druhých dávajú našim životom zmysel.

Predmetom vašej práce a záujmu je sofiológia. Dalo by sa povedať, že je to veda o šťastí? Dokázala by namiešať elixír šťastia?

Človek má tri schopnosti, ktoré sú prameňmi poznania: rozum, zmysly a intuíciu. Sofiológia sa ich snaží organicky skĺbiť. Je to nad-disciplína, ktorá zjednocuje vedy, umenia a náboženstvo. Špeciálne vedy dnes už zhromaždili obrovské množstvo poznatkov. Dokážu nám však povedať veľmi málo o centrálnych otázkach života: čo je skutočné dobro? Čo dáva životu zmysel? Ako byť šťastný? Deti sa nič neučia o umení žiť. Môžete mať desať akademických titulov – a bezradne sa prizerať rozpadu vlastného manželstva. Navyše odborných autorít je veľa. Mám počúvať kňaza, ekonóma či vedca? A ktorého vedca, keď si protirečia? Kňaza ktorého náboženstva? Konečným rozhodcom svojho života zostáva človek sám, ako laik. Potrebuje zvláštny druh múdrosti, ako v tom všetkom rozoznať to podstatné. Umenie žiť z duchaprítomnosti.

Pokladám za šťastie, že som Vás stretla. Dali ste mi odpovede na mnohé otázky o živote, ktoré som si práve kládla. Ako ste Vy prišli k svojej práci, tiež šťastím?

Tak to je ďalší význam slova šťastie, ako šťastnej náhody. Je známe, že významní tvorcovia sa často už v detstve zaoberali či boli oslovení témou, ktorá sa v zrelom veku u nich premenila na objav. Malý Mendelejev napríklad vážil prvky v sklárni svojho otca – a neskôr zoradil chemické prvky do tabuľky podľa atómovej váhy. Aj u mňa to bolo tak, že sa muselo zísť mnohé, aby som nakoniec mohol dať odpoveď na takú komplexnú hádanku, ako je pôvod a význam náuky o anjeloch. Na akadémii a na vysokej škole som sa venoval kognitívnej vede, čo už je taký predstupeň sofiológie. Pretože je vysoko transdisciplinárna: skúma ľudskú myseľ a spája psychológiu, lingvistiku, robotiku, neurovedu, filozofiu i kultúrnu antropológiu.

No tieto šťastné náhody v našich životoch nie sú náhody. Pri spätnom pohľade na ľudskú biografiu sa ukáže, že sú vedené akoby zmysluplným, inteligentným zámerom. Tá inteligencia, ktorá pozná cieľ nášho života a vnáša poriadok do jeho náhodných udalostí, sa po starom volala „strážny anjel“.

Vediete Školu angelológie. O čom je a čo sa v nej žiak naučí?

Pozostáva zo siedmich trojdňových víkendov. Každý je venovaný jednému z archanjelov. Robíme ju na zámku v Topoľčiankach alebo v Mojmírovciach. Je to také dobrodružstvo poznania. Pýtame sa: o čom rozprávala stará náuka o anjeloch? Kto sú Michael, Rafael, Gabriel? Zodpovedá im niečo reálne? Skúmame psychický vývoj jednotlivca, kultúrne epochy a evolúciu prírody. Odkrývame v nich opakujúce sa vzorce a rytmy. Archetypy, pravzory a ich zákony. Zisťujeme, že išlo o starú formu poznania, ktorá vtajila múdrosť o človeku a živote do obrazov božstiev, anjelov a démonov. Siedmi archanjeli sú ako sedem elementárnych duševných síl, ktorých súhrou vzniká všetko ostatné. Niečo ako abeceda v lingvistike alebo tabuľka prvkov v chémii. Premosťujeme pritom starú múdrosť s najnovšou vedou a hľadáme ich aplikáciu v živote. Myslím, že žiaci sprvu ani nevedia povedať, čo sa tam naučili. Ale nakoniec sa na všetko dívajú iným okom, ktoré predtým nemali.

Ďakujem za rozhovor.

 „Šťastena navštívi toho, koho sama chce. Šťastie príde, ak sa niekomu alebo niečomu darujeme a pritom zabudneme na seba.“ 

zdroj

 

Posted in Filozofia života | Pridaj komentár

Hlas duše

Prečo si prestal hľadať?
Prečo si prestal veriť?
Prečo si sa predo mnou uzavrel?
Presviedčali ťa, že neexistuje nič, okrem tohto materiálneho sveta a tohto materiálneho tela.
A ty si uveril.

 

Posted in Atla-Ra | Pridaj komentár

Vnímajme rozmanitosť prírody

b11Tí ľudia, ktorí sú schopní počuť celú rozmanitosť zvukov okolitého sveta Prírody, môžu počuť tlkot svojho srdca v jedinom súzvuku s Vesmírom. A tí, ktorí počujú iba seba a svoje úvahy, nikdy nebudú počuť veľkolepú nebeskú hudbu.

Slovansko – Árijské Védy

Vo fyzickom svete nás všade obklopuje príroda, naše zmysly posielajú každú sekundu do mozgu informáciu o tom, čo sa deje okolo nás.  Vidíme a počujeme, ako vietor šelestí s lístím v lese, ako bzučí včela, keď zbiera nektár z kvetu a nosí ho do svojho príbytku. Počujeme spev vtákov a vidíme, ako poletujú po oblohe a žasneme nad krásou a rozmanitosťou prírody.

Nie je toto všetko poznanie?

Nie je, je to iba informácia o tom, čo sa deje v nás a okolo nás a táto informácia sa stáva poznaním iba vtedy, keď človek pochopí zmysel tejto informácie, pochopí vzťahy príčiny a následku a dosiahne  nakoniec osvietenie poznaním.

Nikolaj Levašov

zdroj

Posted in Dejiny | Pridaj komentár

ZIMUSHKA

Creia Wraith – ZIMUSHKA [Arkona cover]

 

Posted in Etnická hudba | Pridaj komentár

Miroslav Zelenka – Experiment Země a Měsíc

 Nejdříve něco částečně mimo téma článku, ale myslím, že to může pomoci více rodičům či jiným vychovatelům. Když děti nechtějí jít spát a je evidentní, že se bojí usnout, tak je možné, že je v noci vysává nějaký astrální parazit, který je straší, aby mohl odsávat negativní energii strachu. Měli jsme něco podobného s vnoučkem. Nechtěl jít vždy večer spát. Zeptal jsem se jeho i nahoře a zjistil jsem, že se bojí usnout, protože se mu zdají nepříjemné sny a nějaká obluda ho vysává, a proto ho straší. Dělal jsem mu ochranné vajíčko i na dálku, když už byl doma a po pár dnech to bylo opět v pohodě. Kromě vysávající astrální obludy se mohou i vracet vzpomínky na minulý život.

Doporučuji udělat dítěti duhové ochranné vajíčko. Návod je v mé meditaci na srdeční čakru (stáhnout lze z ulož.to – adresa je v rubrice meditace ke stažení). Nejlepší určitě bude, když se tvorbu vajíčka naučí přímo otec nebo matka a udělá dítěti vajíčko nahlas, tak aby si to mohlo představovat (vizualizovat). Dělal jsem to s vnoučkem, a on to vajíčko viděl. Doporučuji udělat dítěti vajíčko důkladně mentálně a zjednodušeně s dítětem, protože tvorbu kompletního duhového vajíčka by zřejmě nevydrželo sledovat celou, ale záleží to vždy na konkrétním dítěti. Vhodné je vajíčko připodobnit bublině, protože to si dítě možná lépe představí. Tato ochrana by opravdu měla pomoci. Strach z usínání bude možná ještě chvíli přetrvávat (pár dní), než si dítě zvykne, že už se nic špatného neděje.

***

Události na Zemi mají vliv na celou naši galaxii vzhledem k tomu, že se jedná o vývoj humanoidů savčího typu (mammaloidů) v této galaxii. Jedná se o jeden ze směrů vývoje, o jeden experiment. Z tohoto pohledu je to významné i pro galaxii Andromedu. Část experimentu se týká genetických pokusů křížení DNA mammaloidů a reptiloidů i vzhledem k tomu, že má v budoucnosti dojít ke splynutí jinové mammaloidní galaxie Andromedy a jangové reptiloidní galaxie Mléčné dráhy. Tam, kde se mluví o prostoru, musí být i čas, takže když mluvíme o prostorovém sblížení galaxií, pohybujeme se na lineární časové ose, tj. určité úrovni poznání. Rovněž tak, když mluvíme o bytosti galaxie Andromedy, tak se pohybujeme v oblasti iluze lineárního času. Z toho důvodu se na této úrovni poznání dá mluvit o stáří, vývojových stupních apod.

Spojením dvou či více galaxií vzniká vyšší vývojový stupeň. Po spojení dvou galaxií se jedná o vyšší duchovní bytost, nebo bytost na vyšší úrovni, než jsou bytosti původních galaxií. To je důvodem, proč se galaxie vědomě spojují. U obou je to akt svobodné vůle.

Vzhledem k tomu, že je lidstvo předmětem experimentu, prochází neuvěřitelně rychlým vývojem, který pravděpodobně není srovnatelný s vývojem na jiných planetách. Otázkou zůstává, co bude výsledkem experimentu. Zatím jsou výsledky velmi rozporuplné. Tato rozporuplnost však může být zdánlivá vzhledem k našemu omezenému poznání. Záleží na tom, zda se podaří lidstvo na Zemi ovlivnit tak, aby se vydalo tím „správným“ směrem vývoje. Toto ovlivňování by mělo a snad i je prováděno tak, aby nedocházelo k zásahům do svobodné vůle, protože jinak by experiment ztrácel svůj význam. Proto jsme také sledováni v současné době mnoha civilizacemi, a to jak mammaloidního, tak i reptiloidního charakteru.

Experiment je také součástí určitého kompromisu mezi mammaloidními a reptiloidními frakcemi v naší galaxii. Experiment oboustranně odsouhlasily obě strany, tj. mammaloidní frakce – “Galaktická federace Andromedy” a reptiloidní frakce –Galaktická federace Vnitřního okruhu”.

Právě tyto dvě federace uzavřely příměří na základě určitého kompromisu, jehož jedním z výsledků je experiment Země. Jsou však některé reptiloidní civilizace, které se snažily utajit svoji činnost směřující k ovlivnění situace na Zemi v rozporu s dohodnutými pravidly ve prospěch reptiloidů.

Zkrácená doba života lidí je úmyslná a slouží právě k urychlení vývoje. Je to obdobné, jako je používání myší k experimentům vzhledem k jejich krátkému reprodukčnímu cyklu. Může vzniknout otázka, proč urychlovat vývoj, když času je relativně neomezeně.  Jedna z variant urychlení vývoje může spočívat v tom, že vzhledem k fraktálnímu uspořádání časoprostoru jsou určitá časoprostorová období svojí kvalitou časoprostoru vhodná pro změnu, či vhodnější než jiná období a pokud se změna v tomto období nestihne či nezdaří, je nutno čekat na další, které může přijít třeba za hodně dlouho.

Samozřejmě je tato úvaha z určité úrovně poznání, ve které je uvažováno s lineární anebo spíše cyklickou formou času a pravděpodobně je to úroveň, ve které se galaktické federace pohybují, i když netvrdím, že vyšší úrovně neznají. Určitě je znají (minimálně federace Andromeda), ale pro jejich kosmickou hru obdobně jako pro naši, mají spíše filosofický smysl, i když se to nedá zcela oddělit, protože vše je součástí našeho bytí. Já také vím, že se jedná o kosmickou hru, kde smyslem je hra a ne dosažení nějakého cíle, a přesto v rámci této hry se o něco snažím a osobně v tom nevidím žádný rozpor. Když si jdu zahrát tenis, tak také chci vyhrát, i když porážka či vítězství pro můj život nemají kromě dobrého či špatného pocitu žádný větší význam.

Objevila se zcela nová technologie v rámci galaxie, která slouží k pozitivnímu ovlivnění vývoje na určité planetě tak, aby ovlivnění ze strany třetích subjektů bylo co nejjemnější a v souladu s bytostmi na planetě. Spočívá v tom, že jsou u vybraných bytostí sejmuty (naskenovány) vibrace vědomí (duše) této bytosti, přesněji specifický vzorec (matrice) těchto vibrací. Je důležité, že se jedná o vibrace vědomí a ne ega, které mívá sklony k agresi apod. Proto jsou vybírány tak zvaně starší a moudré duše, tj. duše, které mají poznání a lásku. Ty jsou následně zesíleny a vyslány na určené místo či místa, což si nelze představovat pouze prostorovým určením. Může se jednat i o konkrétní bytosti určené i skupinově, o konkrétní oblast nebo na konkrétní situaci například nyní na Ukrajině.

Zesílený vzorec vibrací pak v dané oblasti či situaci působí na vibrace bytostí zúčastněných či zainteresovaných tak, že synchronizuje jejich vibrace se vzorcem vibrací, které byly sejmuty z vybraných bytostí. Tato synchronizace vibrací pak působí tak, že bytosti, na něž je takto působeno, mají tendenci používat obdobné vzorce řešení situací jako bytosti, jejichž vzorec vibrací byl sejmut. Snímání specifického vzorce vibrací vědomí u tzv. vyšších duší za účelem ovlivňování vývoje na Zemi má určitý vliv na jemně hmotná těla. K těmto účelům je snímán vzorec vibrací jemně hmotných těl a ne vzorec vibrací ega. Proto je potřeba pracovat na obnově vzorce vibrací a harmonii jemně hmotných těl. Kvantoví fyzici (a samozřejmě nejen oni) tvrdí, že jakékoliv pozorování ovlivňuje pozorovaný objekt či subjekt. V daném případě je možné si to představit obdobně jako funkci skeneru nebo radaru. Toto snímání či skenování vibrací má pak za následek částečnou disharmonii vibrací i skenovaných bytostí, což se projevuje částečně negativně na rozladění těchto bytostí. Pravděpodobně se to děje hlavně v noci a ve spánku, aby to nenarušovalo běžnou činnost těchto bytostí, a proto nejhorší bývají pro tyto bytosti rána.

Tato disharmonie vibrací má za následek i zhoršení příjmu prány, a proto tyto bytosti pociťují i nedostatek energie. Ideální pro obnovu harmonizace je pobyt v přírodě a na slunci.

Vzhledem k tomu, že se jedná o technologii novou, tak zřejmě proti ní zatím neexistuje obrana. Nejedná se o elektromagnetické vlny, takže běžné způsoby odstínění nefungují. O přesném způsobu fungování této technologie zatím nejsou žádné informace a pravděpodobně také asi ani nebudou.

Je mnoho hypotéz a názorů, které tvrdí, že je pouze určité časové okno, ve kterém jsou vhodné podmínky pro přechod lidstva a planety na vyšší vibrační úroveň, a že pokud k tomuto přechodu nedojde v daném období, tak další obdobné okno bude až za mnoho tisíc let, například za 12 či 26 tisíc let. Zároveň je součástí těchto názorů i informace, že v takovémto časovém okně se právě nacházíme. 

Existuje varianta, že tato informace není zcela pravdivá, ale byla uměle infikována (snad) světlými silami. Důvodem je to, že globální paraziti se budou snažit všemi možnými silami zabránit, aby k přechodu na vyšší vibrační úroveň došlo, protože by tak ztratili svoji moc, majetek a pozice. Proto vyvinou intenzivní úsilí v kratším časovém úseku, než by jinak bylo z jejich pohledu vhodné. Tím začnou činit kroky a akce, které pomohou pochopit motivy jejich chování i běžným lidem.

Stvořitel vesmíru či jeho hlavní programátoři mají zájem na dokončení vývojového programu člověk na Zemi s genetickými prvky reptiloidů, a proto se nebude realizovat ani NWO ani zničení lidstva či Země.  Je zajímavé, že se mluví a píše o mnoha kosmických katastrofách, které Zemi v minulosti postihly a měly pro ni i velmi vážné následky (například posun na jinou oběžnou dráhu kolem Slunce, nebo posun osy otáčení Země) a některé z nich jsou přičítány pravidelnému přiblížení planety Nibiru k Zemi v cyklu cca 3600 let. Přitom žádná z těchto kosmických katastrof či vlivů neměla vliv na velmi zvláštní postavení Měsíce vůči Zemi. Takovýto vliv zřejmě neměly ani kosmické katastrofy týkající se přímo Měsíce, a které je možno snadno vystopovat na „tváři“ Měsíce v podobě mnoha kráterů. Stále stejná a velmi specifická vzdálenost od Země, stále přiklonění stejnou polokoulí k Zemi, stále stejná rychlost oběhu kolem Země a rychlost otáčení kolem své osy zůstaly přese všechny kosmické vlivy zachovány.

Nabízí se logické vysvětlení této podivuhodnosti v souvislosti s teorií o tom, že Měsíc je umělé těleso, které bylo zaparkováno na specifické oběžné dráze kolem Země jakousi vysoce technologicky vyspělou civilizací. Měsíc jako umělá družice Země má vlastní pohon, takže po každé katastrofě či jinému kosmickému vlivu dochází ke korekci negativních vlivů katastrof a návratu na původní pozici.  

Je tu ještě jedna možnost, a to, že Měsíc se dostal či byl umístěn na oběžnou dráhu kolem Země až po všech těchto katastrofách. Do určité míry proti tomu hovoří skutečnost, že některé národy jako například Keltové se řídily hlavně dle lunárního kalendáře a ne slunečního z toho důvodu, že doba oběhu kolem Slunce s vlivem již zmíněných kosmických vlivů měnila. Jak je možné, že se neměnily měsíční cykly? Například při předpokládaných vlivech planety Nibiru (viz Ivo Wiesner nebo Zecharia Sitchin) a jejím průletu kolem Země nelze přepokládat, že tento průlet by měl vliv pouze na Zemi a již ne na Měsíc, přestože Měsíc je mnohem menší objekt a tudíž i snadněji gravitačně ovlivnitelný.

 Působení umělého Měsíce na bytosti na Zemi bylo v astrální rovině a především na astrální tělo. Proto náměsíčnost a podobné vlivy. Měsíc působil zejména na astrální rovině a působil tak zejména na malé děti, které nemají ještě plně vyvinuté astrální tělo a jejich hranice mezi astrální realitou a 3D realitou nejsou ostré a přechod mezi nimi je podstatně plynulejší než u lidí dospělých.

 Je to zřejmé při jejich probuzení ze snu, kdy se často stává, že rozdíl mezi sněním a bděním plně nevnímají. Trvá jim delší dobu, než si uvědomí, že se jedná o bdění a jinou realitu.

Nová hypotéza o našich dětech.

Protože toto působení měsíce mělo největší vliv na děti, vzhledem k uvedeným důvodům a vzhledem k tomu, že působení měsíce ovlivňovalo směrem k poslušnosti a poddanosti, byly děti dříve přirozeně poslušnější než dnes, kdy toto působení je již jen přes morfogenetické pole. Dnešní děti již nejsou tolik ovlivňovány, protože morfogenetické pole na ně nemá takový vliv. Malé děti jsou ještě na přechodu z jiných rovin reality a morfogenetická pole na ně nepůsobí tolik jako v pozdějším věku.

Malé děti testují své vychovatele, kam až mohou zajít, co si mohou dovolit, což se dříve zdaleka v takové míře nedělo. Není se toho třeba nějak zvlášť obávat, je to přirozený proces. Při vhodné výchově a pochopení principů tohoto chování, to samo pozvolna vymizí. Když se s dětmi rozumně pracuje a vše se jim v klidu a bez emocí vysvětlí, což neznamená, že se jim vše dovolí, tak výchovný proces může probíhat bez problémů.

Bohužel tomuto fenoménu není přizpůsobena výchova a výuka, která funguje stále dle starého systému, i když jsou mnohé pokusy o nová pojetí. Vzhledem k tomu, že tato nová pojetí nevycházejí z dostatečného poznání, často se nová pojetí míjejí žádoucím účinkem a v některých případech dosahují ještě horších výsledků než tradiční principy výchovy. V rámci této hypotézy není nutno vnímat nové děti jako děti indigové či podobné, ale jako děti normální, které však jsou osvobozeny od předcházejícího ovlivnění, a proto jsou daleko přirozenější a svobodnější, což však není plně chápáno a často je to vnímáno v porovnání s dřívějšími generacemi děti jako prvek negativní. Při vhodné a osvícené výchově, která spočívá především v trpělivém vysvětlování všeho i malým dětem a dostatečném věnování se jim, lze dosahovat podstatně lepších výchovných účinků než dříve. Toto nové pojetí však neznamená, že se dětem absolutně ponechá svoboda k jakýmkoliv projevům a činům bez jakýchkoliv výchovných zásahů. Je třeba dětem naslouchat srdcem i rozumem. Situace však vypadá spíše tak, že s dětmi o jejich problémech nikdo nediskutuje a ponechá se jim absolutní svoboda nebo jsou řízeny systémem příkazů a zákazů.

Děti přirozeně bojkotují nepřirozený a víceméně lidem vnucený matrix, kteří dospělí většinou již vzhledem k dlouhodobé manipulaci (výchovou, výukou, životem) a v neposlední řadě i působením vysílání měsíce přijali za svůj. Dnešní působení (manipulace) je podstatně více v rovině lidské činnosti, zejména všech médií a v neposlední řadě i školské výuky. Školská výuka je pro mnohé děti částečně osvobozené od vlivu matrixu nepřirozená. Rebelská hnutí hippies se snažily odrušit vliv měsíce i dalších manipulačních aktivit pomocí psychotropních látek (rozšiřujících vědomí) užívaných ve velkém rozsahu, i když zřejmě většinou nevědomě či podvědomě.

Současná situace by se dala přirovnat k tomu, že Zemi se všemi jejími bytostmi a zejména bytostmi lidskými byl podán homeopatický lék, který ve svém počátečním působení se projevuje (někdy i bouřlivým) zhoršením příznaků choroby, což bývá většinou projev účinnosti homeopatického léku. Proti běžnému působení homeopatického léku u člověka je podstatně delší průběh, což je vzhledem k velikosti léčeného organismu pochopitelné. Podobnost s homeopatií není zcela náhodná, jedná se rovněž o léčení působením určité léčebné informace.

zdroj

 

Posted in Filozofia života | Pridaj komentár