Tisulská princezna – konec příběhu?

predchádzajúca časť

Anonymní svědectví z internetu

Na jednom internetovém fóru se objevila od nějakého Alexeje zpráva tohoto znění:

„V roce 1974 jsem byl ve 4. ročníku na osmileté škole N76 v Kemerově a ředitelka školy Jekatěrina Ivanovna nám o tomto nálezu vyprávěla. Nepamatuji si údaje o genetické expertýze a ani informaci o stáří. Pouze přibližný věk ženy, její stav, oblečení a že byla v nějaké kamenné schránce s víkem naplněné barevnou tekutinou. Čekalo se tehdy na podrobnější článek v regionálních novinách, ale žádné články nebyly nikdy zveřejněny.“

A jiná podobná:

„Před 20 lety, když jsem byl mladým specialistou Aeroflotu, jsem jednou v noci v hotelu letiště v Orenburgu náhodou vyslechl vyprávění už postaršího velitele vrtulníku Mi-8. Podle jeho slov kdysi sloužil ve zvláštní letce pohraniční stráže — čti KGB SSSR. A jeho posádka se údajně podílela na přepravě kamenných sarkofágů někde v Altaji nebo v Zabajkalí a možná v Kuzbasu, to už si nepamatuji. Tyto rakve prý byly vyzvednuty z velkých hloubek v nějakém uhelném dolu. A v těch rakvích byli lidé. Ne mumie, ale lidé jako živí. Protestoval jsem tehdy, že uhlí je přece velmi starodávná fosilie, že tam lidé nemohli být, protože tehdy ještě neexistovali. Ale… pilot si stál na svém, že to prý je pravda. Během let jsem na tento příběh pozapomněl, protože jsem to tak trochu pokládal za folklór. Ale nyní jsem narazil na článek Olega Kuliškina a zůstal jsem ohromen. Několik posledních dní jsem přemýšlel, v jaké podobě tento příběh dát na blog, aby si o mně přátelé nemysleli, že jsem úplně blázen. Ale máme tu tentýž příběh, pouze od jiné osoby!“

Velmi zajímavá je i další skutečnost: na různých internetových fórech psalo mnoho lidí, kteří žili v blízkém okolí nebo měli v tisulském rajonu příbuzné, že se tam o tomto nálezu tehdy opravdu mluvilo. Jiní však, kteří se představili jako přímo místní obyvatelé, naopak kategoricky popírali, že by tam kdy o tom šly nějaké řeči, a vše o tisulském nálezu se dozvěděli až z internetu.

Jistě namítnete, že internetové anonymní informace nemusí být, a také často nejsou, pravdivé.

  • Ale vezmeme-li to do důsledku, pak které ze svědectví v předchozí části tohoto článku bychom mohli s klidným svědomím označit za „istinu“?
  • Kdo nám zajistí, že to nebyla právě skupina archeologů vedená profesorem Martynovem, kdo objevil ony sarkofágy (či něco jiného velmi významného) a z vyššího příkazu to překryl „nádhernými komplexy a památkami z 1. tisíciletí př. n. l.“?
  • Kdo může prokázat, že různé do očí bijící nesrovnalosti ve vyprávění příběhu si tam nevložil zcela úmyslně sám autor, aby tak už předem celý příběh zdiskreditoval?
  • A co ty absurdní informace z oblasti genetiky – neměly snad také celý případ zesměšnit a spláchnout do zapomnění spolu se svým slovanskoárijským protagonistou?
  • A vůbec – kdo dnes zjistí, zda se obyvatelé Ržavčiku nestali objektem vymývání mozku s vložením náhradní paměti? Technologie na to tehdy už dávno existovaly.

Takže nehodnoťme, ale uložme si jen tato sdělení do povědomí a pokračujme dál.

Stalo se už někde něco podobného?

Je známo, že v uhelných slojích se často vyskytují neobvyklé nálezy. Například v r. 1891 byl v Morrisonville (Illinois) v hroudě uhlí nalezen zlatý řetízek velmi jemného zpracování. Nebylo pochyb o tom, že se do hroudy musel dostat v době vzniku uhlí, a to podle tehdejších znalostí nemohlo být před méně než 260 miliony let.

V roce 1856 ve Spojených státech, když se stavěl důlní tunel na Stolové hoře v Tuolamanské župě, byla v uhelné sloji nalezena kompletní lidská kostra identická s kostrou moderního člověka. Věk nálezu byl tehdy odhadnut na 33 – 55 milionů let.

Nebo v roce 1897 byl v jiné uhelné sloji v hloubce 40 metrů dolu Leching poblíž města Webster Job nalezen úhledně vyřezávaný kámen s dokonalými kosočtverci. Uprostřed každého kosočtverce byla velmi jasně znázorněna tvář starší osoby. Po důkladném prozkoumání bylo konstatováno, že v místě, kde byl tento kámen nalezen, nebyly dříve uhelné sloje nikdy porušeny. Podle odborníků patří uhlí z Lechingu do období karbonu a jeho věk je stanoven na 320 – 360 milionů let.

A tak bychom mohli pokračovat. I když dnes už se výpočty stáří uhelných slojí radikálně změnily, uvážíme-li místní geologickou a historickou situaci Kuzbasu, nějaký ten pátek tisulský sarkofág pod uhlím určitě ležel. A nebylo těch pátků málo.

Na internetu nalezneme analytický článek geologa V. Charina, který se také s legendou Tisulské princezny pokusil vypořádat. Navštívil tuto oblast a ke geologii kraje zjistil, že uhelná ložiska se tam nacházejí pod dnem zmizelého pravěkého oceánu. Zkamenělé stromy černé jako samet a třpytící se křišťály pod vápencovou vrstvou jsou toho dokladem, ačkoli se oficiálně tvrdí, že planeta byla před příchodem oceánu mrtvá. Jinak ale ve věci archeologického objevu Charin neohlásil nic nového. Od přátel se pouze dozvěděl, že tajemný sarkofág byl nejprve přepraven do Novosibirska, pak byl převezen do Moskvy a poté do Japonska. Upozornil však, že mnozí Tisulskou princeznu zaměňují s mumií princezny z Altaje, takže on sám nemůže zaručit, která z nich byla vlastně přepravována, a zda vůbec.

Zmiňme však jinou informaci, kterou uvádí, jež s princeznou možná nesouvisí, ale zajímavě vykresluje tuto oblast. Vedoucí správy obce Těba, Taťána Kokunová, mu sdělila, co jí vyprávěl její zesnulý manžel, který pocházel z Tisulu. Řekl, že tento okres je velmi neobvyklý, pravidelně zde docházelo a dochází k podivným incidentům, mystickým případům a výskytům UFO. V sovětských dobách se prý v okolních horách těžil nějaký vzácný minerál a moc se o tom nesmělo mluvit. V blízkém okolí pak Charin našel šungit, což jej jako geologa nesmírně překvapilo. A nejen jeho…

Podrobnosti k případu Tisulského nálezu a analýzu jeho historie popsal také petrohradský spisovatel Oleg Gusjev ve své knize „Starověká Rus a Velký Turan“, kapitola 11. “Typická ruská tvář”. Nicméně i on staví pouze na informacích Olega Kuliškina.

Je vůbec možné, aby se tělo uchovalo po tak dlouhou dobu bez poškození?

V historii jsou popsány případy, kdy se těla zesnulých z neznámého důvodu nerozložila: například relikvie některých svatých zázračně zůstaly nezměněny.

Existuje i legenda, že za vlády papeže Pavla III. (1534 – 1549) byl v Římě na via Appia objeven starodávný hrob dcery římského státníka Cicera (Markus Tullius Cicero, 106 – 43 př. n. l.). Tělo mladé ženy bylo ponořeno do nějaké průhledné tekutiny a díky ní bylo tak dobře zachováno, že se zdálo, jako by jen spala i po patnácti staletích od data úmrtí. Ale nejzajímavější byla hořící lampa, která prý stála u jejích nohou. Zhasla, až když byla hrobka otevřena. Možná je to jen legenda, ale Cicero měl opravdu dceru jménem Tulliu Cicero. Narodila se v roce 78 př. n. l. a v roce 45 př. n. l. při porodu zemřela.

Věčně hořící lampa z legendy také není fikce. Pocházela z druhu tzv. „nezničitelných lamp“, které jsou zmíněny v spisech mnoha historiků a spisovatelů starověku. Například sv. Augustin (354 – 430) popsal takovou lampu hořící v chrámu Venuše. Ani vítr ani déšť ji nedokázal uhasit. Řecký spisovatel a cestovatel Pausanias (II. stol.) viděl stejnou lampu v chrámu Minervy v Aténách a historik Plutarchos (46 – 120) v egyptském chrámu Jupiter-Ammona. Stejně jako Augustine tvrdil, že živly to nedokázaly uhasit. Podobné lampy byly použity v chrámech a hrobkách starověkého Egypta a když byly hrobky otevřeny, záhadně zhasly. Tyto staré technologie zůstávají tajemstvím dodnes a my je zmiňujeme jen jako další doklad toho, že to, čemu nerozumíme, ještě nemusí být nesmysl.

Tisulská princezna bývá často zaměňována s Altajskou princeznou z náhorní plošiny Ukok, která byla objevena o čtvrt století později, v r. 1993. V tomto případě se však jedná o skutečnou mumii, i když výjimečně zachovalou.

Altajská princezna, zdroj

Známe však ještě jinou starověkou „princeznu“, která má k té tisulské jistý vztah. Je to Čínská princezna Xin Zhui. Podle odborníků byla Xin Zhui bohatá Číňanka z dynastie Chan, která zemřela kolem roku 160 př. n. l. ve věku kolem 50 let. Její mumie je jednou z nejlépe dochovaných vůbec.

Hrobka Xin Zhui měla zvláštní tvar – byla postavená 12 metrů pod zemí ve tvaru obrácené pyramidy. Hrob byl pokryt 5 tunami uhlí (!) a metrovou vrstvou jílu. Nad úrovní půdy pak byl nasypán patnáctimetrový kurgan. Vrstva dřevěného uhlí byla použita proto, aby absorbovala vlhkost ze země a dešťovou vodu. Dodatečně byly rakve (v kurganu byly tři) obsypány silnou vrstvou hlíny.

A co nás na této mumii zajímá ve vztahu k Tisulské princezně? Tělo Číňanky bylo zachováno zcela neobvyklým způsobem. Nebylo vysušeno jak bylo při mumifikování zvykem, ale také ponořeno do kapaliny: vznášelo se v 80 litrech nažloutlé tekutiny. Avšak 5 minut po otevření rakve se tato látka před očima vědců doslova vypařila a nezbyla po ní ani kapka.

Při pitvě byla v žilách zesnulé nalezena krev, vnitřní orgány byly zachovány, jako by k smrti došlo teprve před několika týdny. Na rozdíl od vysušených těl egyptských mumií zůstaly klouby této mumie pohyblivé a svaly a kůže elastické jako u živé bytosti. Všechny vnitřní orgány zůstaly na svém místě a na těle nebyl proveden jediný řez. Klouby si udržely schopnost pohybu, vnitřní orgány byly na místě a pokožka si zachovala elasticitu přestože ležela v balzamovací tekutině déle než 2000 let! A kolik dalších let by tato záhadná kapalina mohla udržet pružnost těla je jen otázkou.

A je třeba ještě doplnit, že podivnou náhodou čínský vědec Wu Lin Zhu, který tuto mumii studoval, bezprostředně po práci vážně onemocněl a o týden později zemřel na neznámou nemoc. Příznaky tohoto onemocnění připomínaly SARS. Připomeňme v této souvislosti smrtelné onemocnění onoho horníka, který si lízl tekutiny, v níž byla ponořena Tisulská princezna…

Pro naše pátrání je však důležité především to, že hrobka Čínské princezny byla objevena až 2 roky po Tisulské princezně, v r. 1971. Z toho je zřejmé, že pokud si celý příběh princezny z Ržavčiku vymyslel nějaký ambiciozní kreativec z Tisulu, inspirací mu mohla možná být Puškinova Spící krasavice, ale rozhodně to nemohla být mumie z Číny…

A pro úplnost nesmíme vynechat ani úvahu o mimozemském původu

Ačkoli starší profesor z článku Olega Kuliškina vyloučil – zřejmě z vlasteneckých důvodů – mimozemský původ Tisulské princezny, nebuďme tak kategoričtí a zvažme i tuto možnost. Dnes už přece málokdo pochybuje o mimozemské přítomnosti na Zemi – ať už nynější nebo v dávné minulosti, a pokud sem už nějací humanoidé dorazili, museli také mít špičkové technologie. A abychom nechodili daleko, mohli to být například přeživší Marťané, kteří během obrovské katastrofy opustili svoji zdevastovanou planetu; anebo posádka kosmické lodi, která havarovala na Zemi. V té souvislosti se pak nabízí myšlenka, že Tisulská princezna mohla být ve stavu pozastavené anabiózy, a černá krabička v sarkofágu byla jakýmsi časovačem pro její probuzení a prostředkem, jak poskytnout příležitost dostat se ven. Podle pozice těla princezny však lze předpokládat, že se k tomu v roce 1969 určitě nechystala. A předčasné otevření sarkofágu a vypuštění kapaliny tuto cestovatelku v čase zabilo.

A když už jsme zabrousili do konspirací, obraťme ještě pozornost na klíčovou postavu vypravěče záhadného příběhu, na niž se nějak zapomíná: onoho důstojníka KGB ve výslužbě, který tento příběh Olegu Kuliškinovi údajně vyprávěl. Šťouraly totiž už jistě dávno napadlo, odkud měl takové přesné údaje o jakémsi zastrčeném uhelném dole ztraceném uprostřed Sibiře, protože tehdy tam ten důl opravdu byl? Znal dokonce celá jména a pracovní zařazení jednotlivých horníků. To je jistě pozoruhodná okolnost. Ale skutečnost, že v sovětských dobách by mohl zpravodajský důstojník někomu cizímu jen tak vyzradit státní tajemství, vyvolává velké pochybnosti. Ani v té době by totiž nebylo pro takovou organizaci obtížné zjistit ve vlaku totožnost konkrétního cestujícího. A pak by – pokud tedy skutečně existoval – jak je obvyklé v případě úniku důležitých informací, nezmizel jen on, ale i autor článku.

Napadá mě však jiná věc. Styl tohoto článku připomíná žurnalistiku populárních vědeckých publikací z přelomu 80. a 90. let. V textu je navíc, jak už jsme výše zmínili, mnoho nesrovnalostí. Například karbonské období (zkrátka karbon) je předposlední (páté) geologické období paleozoické éry, která začala před 360 miliony let a skončila před 300 miliony let. Jméno dostala kvůli výrazné tvorbě uhlí v této době. Profesorovo prohlášení o 800 milionech let je tedy očividný nesmysl. A konečně – jak se odborníkům podařilo provést příslušné analýzy za pouhých pět dní, kdy onen profesor už mohl obyvatelům Ržavčiku vykládat o stáří a příslušnosti „spící princezny“? A tak bychom mohli pokračovat.

Za sovětských časů se v novinách takové kachny neobjevovaly, a pokud snad výjimečně ano, pak to muselo být výlučně na pokyn strany. Přitom informace o tisulském nálezu byly publikovány v celé řadě sovětských populárně-vědeckých časopisů (jmenujme alespoň „Techniku mládeži“) a také v některých novinách („Komsomolskaja Pravda“ a další). Teď samozřejmě už není snadné tyto publikace najít, ale třeba televizní tým REN TV, který natáčel příběh na toto téma, se mohl – pokud by mu na tom skutečně záleželo – s tímto úkolem docela dobře vypořádat. Proč to neudělal?

Vypadá to tedy, že autor napsal článek podle pokynů zhora a pro důvěryhodnost přidal “křoví” tajných služeb, armády a pár úmrtí. Něco podobného, jako jsme již slyšeli třeba o incidentu v Roswellu: něco se stalo a něco se nestalo, ale skutečnost byla taková, že tu došlo k úniku přísně tajných informací, a tak úřady otočily celou věc „správným směrem“, aby zmátly stopy.

Tak tomu mohlo být i v našem příběhu o princezně z Tisulu.

Byl tam nějaký rozruch? Patrně ano. A proč? Chtěl si snad někdo z lidí jen vystřelit? V takovém případě by však určitě bylo snazší si nějaký takový fantastický příběh úplně vymyslet a nestavět na konkrétních místech a konkrétních osobách. V sovětských dobách mohla s takovýmto „vtipem“ přijít pouze jedna organizace, a to pouze na pokyn jediné struktury – Ústředního výboru KSSS…

Jak ukazují zkušenosti, na internetu je naprosto zbytečné hledat informace, které se někdo snaží skrýt. Veškerá data v tomto systému lze velmi snadno upravovat. Běžně čelíme skutečnosti, že filmy a dokumenty v archivech se liší od premiérových originálů a řada článků, webů či videí je zablokována – údajně kvůli hrozbě virové infekce nebo ohrožení autorských práv.

I v sovětských časech, kdy nebyl internet, se někdy objevily neautorizované zprávy. Pokud to však bylo něco důležitého, okamžitě následovalo buď kategorické vyvrácení, nebo bylo vypuštěno velké množství dezinformací, jež primární informaci zcela eliminovaly, a autor sám zpravidla v médiích skončil a odstěhoval se někam hodně daleko.

Můžeme tedy říci, že k nějakým důležitým nálezům patrně opravdu došlo, ale z nějakého velmi závažného důvodu byla okamžitě zahájena dezinformační kampaň. A pokud tohle připustíme, pak tu okamžitě vyplouvá otázka, proč tolik utajování kolem celého případu. Důvodů mohlo být nepřeberně. Nemuselo to být jen zázračně uchované tělo, ale zajímavá by určitě byla například i ona krabička u hlavy princezny, anebo barevná konzervační tekutina. A pak by bylo docela možné, že dnes se na nějaké význačné klinice k léčbě význačných osobností už nějaký čas používá „zázračná“ tekutina, jako vynikající prostředek, který lze široce použít. Doufejme alespoň, že ve prospěch lidstva.

Takže co vlastně víme nabeton?

Můžeme s určitostí říci, že noviny s názvem „Arkaim“ skutečně existují, jsou vydávány jednou týdně a vycházejí ve městě Zlatoust, a noviny „Chakasia“ jsou republikánské noviny, vydávané ve městě Abakan. Článek Olega Kuliškina nalezneme v srpnovém čísle roku 2002 a také ve vydání „Arkaimu“. Máme tu dále tvrzení známého historika KGB, který však i přes širokou publicitu působí poněkud, no… nevěrohodně. A stejně je tomu i v případě REN TV a jejího populárního moderátora. Máme tu také očité svědky, kteří však jako na potvoru říkají každý něco jiného. A máme tu analogie, jež však naznačují pouze jediné: ano něco trochu podobného se už někde potvrdilo.

Stačí to?

Seriózní vědci nepovažují příběh „Tisulské princezny“ za nic víc, než za výrobu mýtů. Tato legenda však kupodivu našla silnou odpověď v srdcích lidí. A tak na místě údajného nálezu dnes stojí pamětní kámen.

Michail Volkov, vedoucí odboru kultury Tisulského regionu, který se také účastnil výše zmíněné televizní diskuze na federálním kanálu, to upřesnil:

Vybrali jsme si Tisulskou princeznu jako značku cestovního ruchu v oblasti. A v posledních třech letech se skutečně počet lidí, kteří přicházejí do regionu, aby se o princezně dozvěděli něco víc, zvýšil. Nyní se již čtvrtým rokem v našem okrese koná tvůrčí festival „Legendy Tisulské princezny. 

Říkáme sice, že je to legenda. Ale jsou lidé, kteří nám sdělují opravdu velmi zajímavé věci… A já věřím, že není kouře bez ohně.

– konec –

Zdroje:

https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2019/11/tisulska-princezna-konec-pribehu.html#more

Zverejnené v kategórií Dejiny | Pridaj komentár

Tisulská princezna – pokračování příběhu

https://myslenkyocemkoli.blogspot.com

Úryvok z pôvodného článku:

Začátkem září 1969 v obci Ržavčik (Rusko, Tisulský okres, region Kemerovo) v místním uhelném dole došlo k unikátnímu archeologickému nálezu. V uhelné sloji, v hloubce více než 70 metrů pod zemí horník Karnaukov (následně zemřel pod koly motocyklu) našel dlouhý mramorový sarkofág, úžasně přesně a jemně opracovaný.

Na příkaz velitele oblasti Alexandra Alexandroviče Masalygina (zemřel v roce 1980, oficiální verze – žaludeční vřed) byly všechny práce v dole okamžitě zastaveny. Sarkofág vytáhli na povrch a začali jej otvírat, odlamujíce na okrajích zkamenělý tmel. Ani ne tak z tlaku jako spíš účinkem slunečního tepla se onen zvláštní tmel postupně měnil v čirou ​​tekutinu. Jeden z dělníků ji dokonce okusil na jazyku (do týdne zešílel a v únoru pak zmrzl u dveří svého domu). Víko rakve dokonale přesně zapadalo do 15 cm silných stěn, ale samotné otevření bylo opravdovým šokem pro všechny přihlížející.

Sarkofág byl naplněn až po okraj růžovomodrou, křišťálově průzračnou kapalinou, pod jejíž hladinou spočívala vysoká (asi 180 cm), štíhlá žena nevšední krásy, věk kolem třiceti, s jemnými evropskými rysy a velkýma, široce otevřenýma, modrýma očima. Husté, tmavě hnědé kadeře s načervenalým nádechem jí sahaly až do pasu a podél těla volně ležely měkké bílé ruce s krátkými, úhledně ostříhanými nehty. Byla oblečená ve sněhobílé krajkové šaty, průhledné, v délce těsně pod kolena s krátkými rukávy vyšívanými různobarevnými květy. Nic jiného na sobě neměla. Zdálo se, že není mrtvá, ale jen spí. V hlavách sarkofágu ještě ležela černá, obdélníková, na jednom konci zakulacená kovová krabička o rozměrech přibližně 25 x 10 cm.

Sarkofág byl otevřený pro veřejnost asi od 10 do 15 hodin a na zázrak se přišla podívat celá vesnice. Objev byl také okamžitě hlášen do okresního města. Přijeli hasiči, armáda, policie. Do 14 hodin přiletěl i vrtulník cihlové barvy a z něj vystoupila skupina mužů v civilu, kteří řekli, že místo je nakažlivé a nařídili přítomným se vzdálit od hrobu. Potom zajistili místo objevu a zapsali všechny, kdo se dotkli rakve, a také ty, kdo stáli poblíž – prý kvůli naléhavému lékařskému vyšetření.

Sarkofág se pak snažili naložit do vrtulníku, ale břemeno bylo příliš těžké, a tak se rozhodli z něj odstranit tekutinu. Při čerpání kapaliny však začalo tělo přímo před očima černat. Proto kapalinu ihned vrátili zpět a zčernání rychle zmizelo. Po chvíli zas na tvářích ženy hrál ruměnec a celé tělo získalo původní vzhled. Sarkofág byl uzavřen a přenesen do vrtulníku, spolu se zbytky tmelu v celofánovém pytlíku. Pak lidem nařídili, aby se rozešli, vrtulník se vznesl a zmizel směrem k Novosibirsku.

Viac sa dozviete:

https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2014/02/tisulska-princezna.html

***

Před několika lety vyšel na tomto blogu překlad velkého příběhu z malé sibiřské vesničky Ržavčik. Během času se rozběhl po českém internetu a od té doby se mě čtenáři ptají: Je to pravda, nebo nás zas někdo tahá za nos?

Odpovím upřímně – nevím. Ale nic mi nebránilo po věci zapátrat. Letos od této události totiž uplynulo 50 let a na ruské internetové scéně se opět zvedla vlna zájmu o tento polozapomenutý případ. V tomto materiálu vám tedy nabízím, co dalšího se mi podařilo objevit. Předem však upozorňuji, že se v drtivé většině jen stále opakuje už známý příběh a nových informací je jak šafránu. Obzvlášť ze strany těch, kdo by mohli něco opravdu seriozního říci, je ticho. Někdo by řekl, že podezřelé.

Těm, kdo onen článek nečetli, doporučuji se k němu před čtením tohoto pokračování vrátit. A pro ty, co nemají čas, alespoň v krátkosti  pár slov k jeho obsahu.
V uhelném dole u vesničky Ržavčiku (55.6934939N, 88.2766642E, Kemerovská oblast, RF) byl v září roku 1969 objeven starověký sarkofág, ve němž byla uložena mladá žena evropského vzhledu. Ačkoli ležela v hloubce 70 m pod dvacetimetrovou vrstvou uhlí – stáří nálezu se uvádělo ve stovkách milionů let!nebyly na ní patrné vůbec žádné známky rozkladu. Ženu, jež vstoupila do povědomí pod jménem Tisulská princezna, si přišla prohlédnout téměř celá vesnice. Pak ji však i se sarkofágem odvezli vrtulníkem „odpovědné orgány“. A tím se po ní slehla zem.

Článek o tom byl poprvé publikován v novinách „Arkaim“ č. 124. Jeho autorem je novinář Oleg Kuliškin, který v něm zaznamenal příběh neznámého spolucestujícího. To bylo v roce 2002.

Hledání svědků

V roce 2007 a znova v zimě 2013/2014 se korespondent novin „Sibděpo“ Roman Jančenko rozhodl prověřit pravost této legendy a navštívil místa, kde údajně před 38 lety došlo k popsanému zázraku. Přestože hovořil s několika dosud žijícími obyvateli tehdejšího Ržavčiku, udělat ve věci jasno se mu nepodařilo.

Taťána Pavlovna Karnauchova, manželka onoho horníka Karnauchova, který je v legendě zmiňován, uvedla, že její manžel sice skutečně v dole pracoval, ale nezemřel tehdy při nehodě na motocyklu, ale teprve před pěti lety v důsledku dlouhé těžké nemoci.

Podle ředitelky vesnické školy Galiny Rebrikové vedoucí pracoviště Alexander Masalygin, také na dole pracoval, nezemřel však v roce 1980, ale později v letech 1983 nebo 1984 na leukémii.  A důl byl uzavřen v roce 1973, nyní je již zarostlý a proměnil se v obyčejný les.

Novináři se podařilo setkat s Nikolajem Michajlovičem Garmanovem – posledním žijícím z pracovní skupiny, která podle legendy našla tajemný sarkofág. Garmanov tehdy pracoval jako řidič rypadla. Řekl, že Masalygin pracoval jako strojník, Karnauchov byl kovář a jako kovář také zemřel – opilý spadl z motocyklu pod kola náklaďáku. Nezemřel hned, ale až za dva dny… Bylo to v 80. letech, ale nedokázal si vzpomenout na přesné datum. Současně však Garmanov řekl, že za celých 33 let, co pracoval jako technik rypadla, nenašel žádné sarkofágy ani jiné artefakty.

Takže svědci popsaných událostí tvrdili, že žádný tisulský nález nikdy neexistoval. Ale proč jsou jinak jejich svědectví tak odlišná? Navíc příběh každého svědka o dalších postavách se s legendou shoduje jen napůl. Pouze v jednom všichni souhlasí a opakují to jako mantru – nic takového se nikdy nestalo!

V březnu 2012 se autor senzačního článku o Tisulské princezně – Oleg Kuliškin ozval znovu. Zde je jeho sdělení:

Vážená redakce, od vydání článku o Tisulském nálezu uplynulo deset let a je čas vyjevit pravdu o jeho napsání! V tomto článku – a poprvé vyšel v novinách „Chakasia“ (republikánské noviny ve městě Abakan) v srpnu 2002, pod názvem „Dáma, které je 800 milionů let“- jsem nelhal ani slovo, zatajil jsem pouze skutečné okolnosti známosti s plukovníkem (taková byla podmínka!). 

Den po zveřejnění tohoto materiálu mě srazilo auto, naštěstí ne smrtelně – odbylo se to jen s pár modřinami (možná jen náhoda?). V redakci se tomu zasmáli, mysleli si, že článek je kachna. „No jo, druhého Buškova vypěstovali!” vesele rozumoval vedoucí. 
A pak to začalo… Následovaly telefony od „Federálního úřadu dobrých rad”, ukázalo se, že náhodou jsem zveřejnil velké státní tajemství. Nejprve po mně chtěli podobu onoho plukovníka, a když jsem popsal filmového Stirlitze, naléhavě „doporučili“, abych napsal zábavné senzační pokračování „Odhalení plukovníka KGB-2“ o tom, jak se kráska vzbudila, utekla a že ji stále hledají atd. atd. atd. Napsal jsem tedy Odhalení plukovníka KGB-2, ale na úplně jiné téma, po kterém skončila moje novinářská kariéra v nejlepších novinách Chakasie. Takový je v krátkosti příběh vzniku slavného článku „Tisulský nález“, který proslavil vesnici Ržavčik po celém světě. 

S pozdravem, 

Oleg Kuliškin (Gončar).

11 března 2013 byl na televizním kanálu REN TV pořad o Tisulském nálezu (Živé téma č. 33. Rodová abeceda, 03/11/2013). A jen o dva dny později, 13. března, Oleg Gončar (Kuliškin) poděkoval REN TV za informaci o spiknutí kolem nálezu a za odvážné hledání pravdy. Své poděkování pak doplnil patetickým provoláním:

Všem, všem, všem! 

Nastala hodina vyjevit světu celou pravdu! Informuji slovanskou veřejnost, že v tuto chvíli jsem zahájil vytvoření všeruské kozácké strany… s cílem okamžitého nástupu k moci, obnovení slovanskoarijského védského životního stylu a odhalující světu pravdu o Tisulském nálezu! První den, kdy se kozáci dostanou k moci, budou odtajněny všechny materiály o tomto nálezu a ti, kdo jsou zodpovědní za vraždu svědků a skrývají pravdu, budou nalezeni kdekoli na světě a postaveni před soud. Skutečnost znesvěcení největší ruské svatyně všech dob nezůstane bez pozornosti.

Ve své zprávě Oleg Kuliškin napsal, že v současné době v blízkosti vesnice Ržavčik, na místě nálezu sarkofágu s „ruskou carevnou“, vytvořily místní úřady skládku odpadu.

K vytvoření představy o tom, kdo asi je Oleg Kuliškin/Gončar, ještě malý dovětek. Nenašla jsem, jak je tomu nyní, ale před několika málo lety byl skutečně autor článku o Tisulském nálezu, vojenský staršina Oleg Gončar (Kuliškin) předsedou organizačního výboru ustavujícího sjezdu kozácké strany „Svobodná Rus“, kontaktní telefon: 8-953-257-92-42; E-mail: kpsr2013@mail.ru; Web: http://www.svobodurusi.info (odkazy jsou však nefunkční).
Tolik tedy k vykreslení toho, kdo stál na počátku celého příběhu.

A když už je tu řeč o REN TV, podívejme se, co nového v tomto tajemném příběhu přinesla ona. Záznam dokumentu (v ruštině) naleznete zde. Tisulskému případu je v tomto poněkud chaoticky uspořádaném pořadu věnován pouze čas 1:20 – 3:00 a 38:55 – 44:20 Co se tam dozvíme?

Svědek dávných událostí, geolog uhelného dolu Vladimir Podrešetnikov, v tomto dokumentu uvedl, že kromě princezny byly nalezeny i další hroby. Také řekl, že v roce 1973 byla místa vykopávek v oblasti Ržavčik střežena armádou. Tvůrci dokumentu dále uvedli, že sarkofág s Tisulskou princeznou byl převezen do Moskvy na seriózní výzkum. A dále, že od roku 1969 do roku 1973 byli údajně v oblasti nálezu dokonce zachyceni zahraniční špioni lovící cenné artefakty a informace. Celkově však, jak se ostatně dalo očekávat, televizní štáb REN TV tečku za tímto příběhem neudělal. Jejich tvrzení místo odpovědí přinesla jen další otázky.

K tématu se tento televizní kanál vrátil ještě jednou ve zkrácené podobě, v níž dospívá známý moderátor Igor Prokopenko za podpory Georgije Sidorova k ještě k úžasnějšímu zjištění:

DNA Tisulské princezny se na 100 % shoduje s genetikou současné populace Uralu a Ruské roviny. Což má být důkaz praslovanského osídlení těchto území už před stovkami milionů let (!!!). A zaskočený divák se samozřejmě překvapeně zeptá: Kde se vzaly ty vzorky DNA?)

V těchto televizních dokumentech, dlužno říci šitých velmi horkou jehlou, hovoří i generál-major ve výslužbě Valerij Malevannyj, často vystupující v médiích jako odborník na dějiny ruských speciálních služeb. Zasvěcené diváky však asi poněkud překvapí jeho tvrzení, že k události došlo v roce 1973 a že nález „ženy nevídané krásy“ tvůrci dokumentu dokládají opakovaným záběrem úplně jiné “princezny”- známé mumie Krásky Xiaohe z Tarimské pánve. Takže následná generálova záměna tisulského jezera Berčikul čeljabinským Čebarkulem (proslaveným jako místo dopadu čeljabinského meteoritu) je vedle toho už jen detail.

Přesto i po 50 letech tento úžasný příběh zřejmě v ruské společnosti stále žije (a leckdo se na něm i přiživuje), a tak mu televize Rossija 1 v červenci tohoto roku věnovala hodinový diskuzní pořad Andreje Malachova „Прямой эфир“. K případu se v něm vyslovovali jednak představitelé některých sektorů majících větší, menší (či žádný) vztah k celé události, a zároveň i obyvatelé Tisulského regionu. Vedle nich pak na lavici usedl i nepostradatelný V. Malevannyj. Uvedl zde, že v r. 1972 na osobní příkaz Andropova  byly práce v dole zastaveny (ale to by přece bylo podle generálových údajů rok před samotným nálezem!). O rok později – v r. 1973 – armáda obklíčila celý prostor a začaly vojenské vykopávky. Na tomto místě pak byly údajně nalezeny ještě další dva sarkofágy (jinde uvádí hned tři). Podle generál-majora Malevanného však je toto vše ještě utajované a lidé, kteří byli svědky události, všichni museli podepsat prohlášení o mlčenlivosti; v sovětském období by je za vyzrazení čekalo 10 let vězení. Odtud prý pramení jejich až do dnešních dnů trvající popírání jakékoli existence jakékoli princezny.

Podivné chování obyvatel Ržavčiku však potvrdili i dva mladí novináři vystupující v tomto pořadu, kteří – na rozdíl od některých zde přítomných “expertů” – vesnici osobně navštívili. Podle nich místní skutečně odmítají na toto téma podávat jakékoli informace, uzavírají se do sebe a rychle odcházejí…

Historici však mají ve věci jasno. Kemerovský rodák profesor Anatolij Martynov, doktor historických věd a akademik Ruské akademie přírodních věd, prováděl právě v těch letech v Tisulském regionu archeologické vykopávky.

„Pracovali jsme tam od roku 1956, 1957. Byly vykopány nádherné komplexy a památky z 1. tisíciletí př. n. l. Vykopávky byly po mnoho let velmi intenzivní. Ale nic, co by se týkalo Tisulské princezny, tam nebylo. V té době jsem tam organizoval a vedl expedice. Myslím si, že je tato legenda jen ozvěnou nálezů objevených v pohoří Altaj, kde jsou nádherné památky pazyrykské kultury. Tam ale byly tyto hroby zachovány v důsledku permafrostu. Tady máme trochu odlišný region a jiné kultury. Ne, v Kuzbasu to nemohlo být. Toto je moderní epos. Ti, kdo tohle propagují, si vymýšlejí, nemají žádné základní historické ani archeologické znalosti.“

A historik a archivář Nikolaj Galkin si zase dal práci a prošel staré místní archivy. Z dokumentů uložených ve Státním archivu Kemerovského kraje vyplývá, že v roce 1969 fungovaly na lomu obce Ržavčik dvě sekce: č. 4 a č. 6. Uhlí z povrchu země bylo relativně mělké: nejhlubší úseky těžko dosáhly 40 metrů (Kuliškin uvádí 70 a více). Důlní personál tehdy tvořilo více než 70 lidí, z toho osm inženýrů a zaměstnanců, ostatní byli horníci. I kdyby to byli směnoví pracovníci a v jednu chvíli jich v dolu byla třeba jen třetina, je těžko představitelné, že by těch svědků nebylo více, než jak se vypráví v legendě. Galkin uvádí i řadu dalších nesrovnalostí a uzavírá, že podle jeho názoru se jedná nejspíše o podvod.

Takže podtrženo a sečteno, celé to vypadá dost nevěrohodně. Jenže… Jenže jsme ještě neskončili.

pokračovanie

Zdroje:

https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2019/11/tisulska-princezna-pokracovani-pribehu.html

Zverejnené v kategórií Dejiny | Pridaj komentár

Autoregulus – Zániky národů

Zániky národů nastanou střetem mezi kohortami Generací X a Z, procesy budou kopírovat Calhounův experiment s kolonií myší! Social Justice Warriors a fenomén genderismu ztělesňují v ČR gardy Milionu chvilek a umělecké fronty, která v novém songu vyzývá ke svržení prezidenta a premiéra! Degenerativní procesy ve společnosti mají původ v genetických změnách generace Z, která připomíná závěrečnou fázi vymírání myší kolonie! Proces je objektivní a nezvratný?

Pokud jste již četli moje dvě knihy, tak už víte, nakolik je bílá civilizace vystavena procesům útoků na svůj genom. V tomto článku bych rád rozšířil jedno z témat, které jsem do poslední knihy neumístil a nechal jsem materiál pro veřejnou publikaci zde na Aeronetu. Pracovní a otrocká bílá rasa, která má funkci bojovníků a budovatelů, bude čelit postupem času nezvratnému procesu zvanému “Autoregulus”. Je to de facto datum expirace lidské DNA, kdy genom bílé rasy začne postupně degenerovat a kopírovat procesy, které jako první objevil Dr. John B. Calhoun a správně odvodil mechanismus, který ovšem neuměl ještě pojmenovat.

Článek a video z experimentu najdete zde. Proces “autoregulus” lidského genomu je součástí projekcí Kapitoly II. Syndikátu a Dr. Calhoun nemohl o tomto mechanismu v roce 1972, kdy po 4 letech zakončil svůj výzkum myšího habitatu s katastrofálním výsledkem myší populace, vůbec nic tušit. Správně ale popsal jeden z poznatků, který nazval “Behavioral sink” ve smyslu odpadní jímky, která při vypouštění vody vytváří mohutný vír a nasává všechno z okolí.

Dr. John B. Calhoun

Calhounův koncept “Behavioral sink” na populaci myší byl samovolně aktivován ve chvíli, kdy došlo k přemnožení myší v umělém habitatu v laboratoří. Dr. Calhoun to přičítal přemnožení, ale tento jeho závěr je zcela chybný. Koncepční vývoj v Číně, ale vlastně i v Indii ukazuje, že přemnožení, tedy přelidněnost v případě lidí, nevede k nastartování behaviorálního sinku.

Nikde v Indii, v Číně a ani v Brazílii není vidět, že by v přemnožených ghettech docházelo k vymírání, nebo dokonce k úpadku libida a porodnosti, což bylo ovšem v Calhounově experimentu s kolonií myší zcela patrné. Dr. Calhoun tehdy v 60. a 70. letech nemohl svoji teorii více rozvinout na hlubších výzkumech, nebyly k tomu ani v té době podmínky a zkušenosti z praxe. Přesto však jeho poznatek “Behavioral sink” je správný. Ovšem to, co je chybné, to je spouštěč tohoto procesu. Není to nadměrná populace v rámci jednoho habitatu, ať už myší nebo jiných tvorů, ale je to iterační genový mechanismus zabudovaný přímo do genomu tvorů.

Přelidnění a vysoká populace nevede k zániku civilizace, spouštěčem je něco jiného

V případě myší dochází k nastartování procesu “Autoregulus” po zhruba 10 až 15 generacích myší, což je zjevný přírodní mechanismus, který má zabránit tomu, aby planeta Země nebyla zamořena triliony myší. Architekti planety udělili myším jen několik generačních cyklů genomu, než dojde k nastartování autoregulus mechanismu. V Calhounově experimentu celou kolonii myší v roce 1968 na začátku experimentu odstartoval jediný pár dvou myší. Z nich potom vzešly další tisíce potomků v dalších generacích, až nakonec v roce 1972 projekt skončil, protože celá populace vymřela, naprosto zdegenerovala, jejich těla nebyla schopna životních funkcí, ani příjmu potravy.

Počet iterací genomu myši byl vyčerpán a autoregulus zahájil destrukci genomu kolonie myší. Lidská bílá rasa má počet těchto cyklů rovněž omezený. Toto ovšem Dr. Calhoun vůbec netušil, to je poznatek a informace z Kapitoly II Syndikátu a procesy, které nás čekají, budou otřesné. Přesto ale cítím potřebu tyto informace uvolnit, je to nezbytné. Níže máte video z Calhounova děsivého experimentu. České titulky zapnete tlačítkem “CC” v liště videa.

Možná jste si všimli a zaregistrovali, že každá další generace bílé rasy je nějaká divná a jiná. V celé západní civilizaci probíhají procesy, kdy každá další kohorta, tedy generační skupina své doby, je méně odolná a více se odchyluje od ustálených hodnot, která platily po celá dlouhá staletí. Ten proces začal v polovině 60. let, kdy se začala v bílé civilizaci rodit tzv. Generace X, která je v ČR a na Slovensku jinak označována jako Husákovy děti.

Tato generační vlna trvala přibližně od roku 1961 (plus mínus pár let) do roku 1980, přesné ohraničení ale není dané, jde o přibližné zaměření. Tato generace se totiž od všech předchozích generací v něčem liší. Je to první generace, na které lze pozorovat zahájení procesu autoregulus. Právě tato generace dnes představuje první generaci, jejíž členové jsou rozštěpeni. Část členů této generace vyznává hodnoty předchozí Generace W – Baby Boomers (lidé narození po II. sv. válce do roku zhruba 1960), ale druhá část generace X už vykazuje podivné chorobné procesy, např. odpor k vlasti, vítání cizích ras a etnik, podpora a obdiv deviací, inkluzí, podpora homosexuality, podpora feminismu, LGBTQ a pedofilie.

Generace X bude poslední generací, která bude podobná svým předkům

Tady je třeba si uvědomit, že Generace X vyrůstala ještě před rokem 1989 a před érou sionistických globalizačních procesů v Evropě, které tyto degenerativní procesy v bílé rase akcelerují. Přestože tedy Generace X by měla být nenarušená, přesto to už neplatí. Nejde tedy o poruchu genomu způsobenou indukcí z léků, z potravin a vody, ale jde o náhlý genetický proces ve velké části Generace X. V případě Generace W nic takového zpozorováno nebylo. Ten proces navíc byl nastartován globálně v zemích celé bílé populace přibližně ve stejnou dobu, v různých politických režimech, v různých společenských systémech. Je vyloučené, aby nastartování autoregulus procesu bylo indukováno. Je to tudíž s vysokou pravděpodobností iterační odpočet, který byl u bílé rasy odstartován v polovině 60. let.

Jednotlivé kohorty generací po II. sv. válce.

Poslední generací v současné době je Generace Z, tedy lidé narození přibližně ve druhé polovině 90. let, kteří dnes dospívají a půjdou poprvé k volbám. Tato generace již vykazuje zcela prokazatelně znaky poklesu IQ, projevy degenerace, úpadku libida, rozvratu pohlavní identity, zvýšení pohlavní nejistoty a neurčitosti, projevy sterility, procesy feminizace biologických znaků u mužů, neplodnost žen, ztrátu libida u bílých žen na bílé muže, odcizení od vlasti, od národa, neuznávání autority rodičů, úpadek vzdělání.

Mnoho z těchto procesů je samozřejmě indukovaných, protože děti vyrůstaly v prostředí sionistické globalizace a byly vystaveny působení prostředků řízené genocidy, jako jsou léky, potraviny, kontaminovaná voda, elektrosmog atd. Nicméně, je v tom jeden zásadní háček. Tyto změny a degenerativní procesy probíhají nejen v tzv. západních neoliberálních zemích, ale je možné je sledovat i v Rusku a ve Skandinávii, kde tyto indukční faktory zdaleka nejsou tak daleko. Proto i zde musíme přiznat, že ani v případě Generace Z nejde výhradně o indukovaný proces, ale jsme svědky objektivního procesu spuštění a prohlubování autoregulus mechanismu destrukce genů bílé rasy.

Záchrana bílé civilizace bude možná přechodem do jiného nosiče vědomí, který nemá genetickou expiraci

Obávám se, že jde o součást genetické expirace bílé rasy, která byla stvořena k účelům boje a budování, o tom píši více v nové knize. Velice rád bych věřil, že jde pouze o indukované procesy, ale všechny závěry ukazují na opak, že došlo k nastartování autoregulus mechanismu v genomu bílé rasy, a začalo to právě v Generaci X. Jedinou záchranou bílé rasy v takovém případě, a to je hrozivé zjištění, je opuštění biologického těla a přenesení vědomí do jiné schránky, logicky se nabízí singularita a splynutí se strojem. Vidíte, že najednou všechno do sebe časově a synchronně zapadá.

Procesy splývají a slučují se. Co je ovšem důležité, to jsou Židé, tedy nositelé kompendia, o kterém více píší v knize. Jejich rasa evidentně je těchto autoregulus mechanismů ušetřena, a je to i logické, když víme, jak vznikla bílá rasa. Snaha o zachování Amšelah Hare’dim u Židů znamená, že jejich genetický kmen neobsahuje autoregulus. Osobně mám pocit, že autoregulus byl zabudován do genetické výbavy bílé rasy po kontaktu lidské civilizace v době před cca. 6000 lety s nezvanými hosty, o kterých podrobněji píši v knize.

Generace myší to mají spočítané.

Zatímco Židé vzešli z krve Nephilim, u bílé rasy je to mnohem komplikovanější a v knize jsem to raději nerozváděl, abych nevnesl do hlav čtenářů ještě větší chaos. Je naprosto zjevné, že dnešní bílá rasa pochází z Íránu a tzv. Aryanů. Nephilim vytvořili nejen Židy, ale i bílou rasu, ale jen určitou její část, která nese krevní skupinu 0 s faktorem Rh negativní. To je faktor, který pochází z Nephilim a nemá nic společného s touto planetou. Pokud máte krevní skupinu 0 Rh negativní, potom pocházíte z Nephilim stejně jako Židé.

Bílá rasa tak byla spolu s Židy v době před 60,000 lety na stejné úrovni. Procesy degenerace a autoregulus mechanismu se tak s největší pravděpodobností nikdy nebudou týkat lidí s krevní skupinou 0 Rh negativní. Tito lidé se ale stanou terčem zájmu, protože nesou kompendium Nephilim stejně jako Židé. Snaha o import migrantů do Evropy a masivní likvidace bílé rodiny je de facto hromadným ničením celé bílé rasy s cílem eliminovat tu část bílé rasy, tedy její většinu, která nevychází z Aryan báze a byla v době před cca. 6,000 lety upravena pro práci, budování a boj.

Střet generací bude fatální, děti (z Generace Z) budou nenávidět své rodiče a prarodiče (z generace X)

Proto je tak důležité komplexně porozumět procesům v nacistickém Německu v okruhu okultních společností Vril a Thule, které úplně stejně pochopily, že na Aryanech je něco zvláštního, ale nebyla to nadřazenost, to je naprostý nesmysl. Ta důležitost spočívala v tom, že nesou úplně stejné kompendium Nephilim jako Židé. V tom je ta důležitost Aryanů, Adolf Hitler tohle nikdy nepochopil a ani Heinrich Himmler na to nepřišel. Bylo to navíc nepřípustné uvažovat, že by Aryané a Židé měli něco společného. Ideologický dogmatismus tak nepřekročil stín tvůrců III. Říše. Autoregulus mechanismus tak především způsobuje, že vlivem genového křížení i mnoho sionistů a Židů bude čelit autoregulus procesu. Právě proto globalčiky tak spěchají s výzkumem umělé inteligence a především kvantových neurálních sítí. Je to de facto úprk z biologických těl a nosičů, které budou čelit genetické expiraci genomu stejně jako kolonie myší v Calhounově experimentu.

Děsivým procesem střetu Generace X a Z v České republice jsou organizátoři Milionu chvilek a skupina členů kulturní fronty složená ze zástupců Generace X,  která nahrála píseň s názvem Pýcha předchází pád. Song nazpíval raper Galen a refrén zpívá Bára Basiková. V písní zaznívají výzvy k demisi Andreje Babiše a Miloše Zemana a zaznívá dokonce výhrůžka s odkazem na defenestraci. Skupina umělců a zpěváků v tomto songu je právě mix Generace X a Generace Z. Najdeme tam i zástupce Generace Y, tzv. Mileniály. Část Generace X je ještě nezasažena autoregulus mechanismem a z nich se rekrutují právě voliči alternativy, ovšem část jejich vrstevníků stejného věku je hojnými účastníky akcí Chvilkařů.

Degenerace bílého genomu není indukována zvenčí, jak se původně myslelo. Externí faktor degeneraci urychluje, ale primárně nezpůsobuje. Příčinou je autoregulus

Indukce degenerativních procesů v bílé rase hraje značnou roli, ale právě procesy z Ruska a také ze Skandinávie, kde se žije nejzdravěji snad v celé bílé populaci, ale přesto degenerativní procesy skandinávských zemích běží úplně stejně rychle jako všude jinde. Těžko budete podezřívat Norsko, že mají znečištěnou vodu bifenyly a PCB, nebo že tam mají špatné jídlo, které indukuje degeneraci a procesy úpadku rasy. To je prostě nesmysl, žijí tam zdravě tak, jak je to jen možné. A přesto jejich národ degeneruje, odmítá vlastenectví, projevují se u nich syndromy vítání migrantů, kteří je terorizují, nechají si to líbit. A to přesně ukázal Calhounův experiment v předposlední fázi autoregulus mechanismu.

Část populace myší byla apatická a nechala se ohrožovat a nebránila se. Proto veškerá fakta ze Skandinávie, tedy ze zemí jako je Norsko, Švédsko, Finsko a také Dánsko, ukazují jasný fakt. Jedná se o proces v genomu, nikoliv o indukci z prostředí. Norové, Švédové, Finové a Dánové se utápí v migraci a vítají muslimy s otevřenými náručemi. Národy Vikingů a dobyvatelů se najednou chovají jako národy sluníček. To je proces, který nevzešel z indukčních procesů, protože ty se snaží autoregulus proces urychlovat, ale primárně ho zjevně nezpůsobují. A to je šok, kterému jsem nechtěl věřit, ale Kapitola II je otřesná. Všechno do sebe dokonale zapadá.

V návaznosti na knihu Superkrize: Behaviorální genocida vlastního druhu

Proto se nezlobte, pokud tento článek vás překvapil, že místo politiky se v pátek více věnuji genetice, ale vzhledem ke knize, která právě vyšla, cítím potřebu rozvinout a doplnit informace o Kapitole II pro ty čtenáře, kteří již přelouskali mé dvě knihy. Procesy se urychlují, protože bílé lidské rase nezbývá už mnoho času, každá další generace bude na tom hůře. Obětí procesu autoregulus budou sionisté, Chazaři, velká část Židů bez čistého původu Amšelach Hare’dim, zkrátka všichni, kteří mají v sobě geny bílé rasy, nebo její stopy.

Autoregulus sekvence byla bílé rase vložena do genu zjevně jako pojistka a Židé to zřejmě dlouho nevěděli, protože smíšené židokřesťanské svazky jsou hlavně v USA široce rozšířené, ale nejen v USA, stejně tak i Čechách a na Moravě, na to se nesmí zapomínat. Zániky národů tak budou probíhat jako konflikt mezi Generací X a nejmladší Generací Z. Toto je proces, jehož budeme v následujících měsících a letech svědky na celém světě. Uvidíme výjevy z Bible. Syn bude nenávidět otce, dcera bude opovrhovat matkou.

Nejen o autoregulus mechanismu a jeho objektivních charakteristikách budeme hovořit dnes večer od 19:00 hodin v pravidelném pořadu na Svobodném vysílači CS. Probereme i další aktuální témata z domova i ze světa. Všichni jste srdečně zváni k poslechu.

https://aeronet.cz

-VK-

Šéfredaktor AE News

 

Zverejnené v kategórií Atla-Ra | 2 komentáre

Miroslav Zelenka – Dotazy

Miroslav Zelenka – Dotazy na Svobodném vysílači

 Jaký význam má příslušnost k národu, k rase, např. ke Slovanství?

Významem je, že si člověk prožije určitou zkušenost, kterou si vybral, splní tu určitý úkol, který mu umožňuje právě příslušnost ke konkrétnímu národu, ke konkrétní rase. Jak jsem již říkal, někdo kdo odsuzuje cikány, židy, indiány apod., tak se mu “poštěstí” v příštím životě být někým z těchto etnik, nebo prostě někým koho odsuzoval, aby si to prožil.

Je možné, aby se inkarnace v různé rasy řídila vyspělostí duše (a teď nechci vůbec povyšovat některé rasy nad jiné)?

Můžeme si položit otázku co to je vyspělost duše. Ale nepochybně se inkarnace do různé rasy řídí frekvencí vibrací. Jestliže má duše vysokou frekvenci vibrací, tak se nebude inkarnovat do těla s nízkou frekvencí vibrací, což je dané možná rasou, možná prostředím nebo konkrétní rodinou. Takže si počká, až pro ni bude k dispozici nějaké vhodné tělo. Je dokonce možné, že  vysokovibrační duše se ani nemá možnost inkarnovat do nízkovirbačního těla. Alespoň takové informace mám, že se nemůžeme inkarnovat do zvířecích těl vzhledem k tomu, že jsou nízkovibrační.

Je lidstvo nositelem vzácného genomu, který tak svou existencí vlastně střeží jakási genetická banka?

Podle toho, jaké jsou poslední informace od insiderů apod., je na lidstvu pácháno mnoho genetických experimentů a myslím si, že my momentálně v současné době jsme jejich výsledkem. Vzhledem k tomu snad máme do určité míry i nějaký vzácný genom z pohledu těch mimozemských civilizací, které na nás tyto pokusy páchají, takže si myslím, že tato možnost tu je. Nevím, že bychom ho svou existencí střežili, ale podle informací, o kterých jsem tu už mluvil a které jsem dostal, dochází k jakémusi kompromisu mezi zájmy planet jako Země (její znečištění a všechno to, co lidé napáchali) a mezi zachováním lidské rasy vzhledem k určitému procesu těch experimentů a jejich výsledků. Takže je zájem na zachování jak genomu lidské pozemské rasy, tak i té kvalitní nezničené planety Země.

 Jsou chvíle, kdy si myslím, že to vše je jen taková velká virtuální hra a já si vyberu pouze svou postavu, za kterou budu hrát. Jednou jsem klaďas a dobrák a bráním se ve vybraném postavení, a když mě to přestane bavit tak si vyberu drsného záporáka reptíka a jdu na ty klaďase.

Souhlasím. Myslím si, že to tak skutečně je, ale záleží na zorném úhlu pohledu a z jaké úrovně poznání. A tady bych si dovolil tvrdit, že to je z té třetí úrovně poznání, kde se vše děje současně, je to ta vícedimenzionální bytost nebo duch. Z pohledu Teoversa, kdy vše je jen kosmická hra, tak neexistuje nic, co by bylo jen záporné z eticko-morálního hlediska. Kdyby tu byli všichni světlí, tak se nic ve vesmíru neděje a to by stvořitele nebavilo. To je podobné, jako bychom chtěli hrát šachy, ale všechny figurky by byly jen bílé.

 Co se stane s parazitickou kvazibytostí po smrti člověka, pro kterého byla vytvořena. Rozplyne se nebo je také možné, aby se přenesla na dalšího člena rodu, např. při rodovém prokletí?

Pokud se jedná o rodové prokletí, tak ta pravděpodobnost, že po úmrtí jednoho člena rodiny přejde na druhého je velká. Kvazibytost se nerozplyne, ale je potřeba vnímat, že je to v podstatě program. Jestliže je to program stvořený na odsávání energie z konkrétního člověka, tak když ten člověk zanikne, tak program přestane fungovat.

Je pak někdy program vyčerpán, pokud nevíme o možnosti rozptýlení?

Jestliže je program vytvořen na čerpání energie z konkrétního člověka, tak zánikem toho člověka program přestane fungovat. Ale jsou programy, které jsou vytvořeny na čerpání energie z různých lidí, kdy je černý mág přesouvá podle svých potřeb. Pak se ale může stát, když černý mág takovouto parazitickou bytost nezlikviduje, že si na něj v příštím životě počká a vysává energii z něj. A protože on v té příští inkarnaci ani neví, že existují parazitické kvazibytosti a popřípadě ani nezná formuli pro ukončení parazita, kterou v minulém životě věděl, tak má z toho  pak velmi těžké problémy. Pokud nenajde někoho, kdo ten program umí kvalifikovaně rozptýlit nebo odstranit, tak na tom pak není vůbec dobře.

Jak se dají odstranit manipulační programy, které jsou do nás vkládány a ukládají se do morfogenetického pole (uč se nebo budeš popelářem, bez práce nejsou koláče)?

Odstranit se to dá jen poznáním a prací na sobě. Jestliže se jedná o určité závislosti, tak se to dá odstranit meditací na odstranění závislostí. Ale ty manipulativní programy se nedají jinak odstranit než vlastní prací na sobě, než vlastním poznáním. Neuznávám ty praktiky, které nabízejí různí léčitelé, že Vás za nějaký peníz zbaví a očistí od těchto programů. Některé programy, které máme v morfogenetickém poli z minulých životů, se dají odstranit pomocí regresní terapie. Býváme naprogramováni k určitým reakcím nebo činnostem, které realizujeme podvědomě. V tomto případě je opět prvotní poznání, že se děje něco co mně ovládá a brání mé svobodné vůli, a pak je nutno na tom pracovat, získat informaci, proč se tak děje, a tu právě můžeme zjistit pomocí regrese.

 Jak vlastně funguje rozhovor s vyšším já? Vnímáte nějaký hlas nebo je to nějaký pocit nebo intuice?  

Nefunguje to vždy stejně. Odpověď se může dostavit v různých formách. Když se položí otázka, tak ta odpověď může přijít v mnoha různých formách. Z mých vlastních zkušeností je nejčastější verbální odpověď. Je to spíše telepatická odpověď, není to tak, že bych slyšel přímo hlas, i když někdy trochu ano. Může se i objevit obraz. Pokud položíte otázku: Je to tak?  Tak se stane, že Vám naskočí zimomravky a okamžitě víte, že to tak je. Kdežto když ta odpověď je NE, tak se nic neděje. Pokud máme hodně rozšířené vědomí, tak můžeme i tu událost prožít s emočním zážitkem, což je nejsilnější a nejpřesvědčivější. V podstatě je to intuice, právě když nám např. naskočí ty zimomravky.

Několikrát jsem takový pocit intuice měla a některé věci se mi pak potvrdily, je to v tom případě vyšší já, které se mnou mluví nebo je to něco jiného?

Obě možnosti jsou možné. Pocit intuice bych ale dal do jiné kategorie než je informace od vyššího já. Člověk, který s tím nějaký čas pracuje, poměrně přesně rozliší informaci od vyššího já od informace intuiční. Intuice je více samovolný proces než odpověď od vyššího já, která je přímo odpovědí na náš dotaz.

Máte nějaký návod nebo meditaci na to jak se naučit komunikovat s vyšším já?

Meditace na pátou a šestou a sedmou čakru. Pátá čakra je komunikace, šestá intuice a sedmá napojení nahoru.

Chtěla bych se ještě zeptat na morfogenetické pole duše. Je možné, aby si morfogenetické pole duše zapamatovalo nějakou situaci z minulého života tak, aby se to v současném životě nějak projevilo na fyzickém těle?

Morfogenetické pole si nic nepamatuje. Morfogenetické pole je pole návyků, to znamená, že morfogenetické pole se potom projevuje a ovlivňuje i fyzické tělo. To znamená, že pokud jsme měli nějaký úraz v minulém životě, který se projevil ve fyzickém těle, tak se to dostalo do morfogenetického pole (pole návyků) a může nás to v současném životě ovlivňovat. Jsou to naprosto známě věci, že z minulých životů máme např. mateřská znamínka na místě jizev, které jsme měli v minulých životech. Je to naprosto běžné a v mnoha případech zdokladované. Přesněji řečeno morfogenetické pole je pamětí, a ne, že má paměť. I když i to není přesné vyjádření.

Můj otec zemřel, když jsem měla 8 roků, bylo to v roce 1992, byl zastřelen, kulka mu proletěla spánkem. Můj syn se narodil v roce 2015 a přesně v této oblasti má kruhové znamínko. Tak mě napadlo, že by můj syn byl inkarnovaný můj otec?  A to znamínko tam má proto, že to má zaznamenané z minulého života?

Je to samozřejmě možné, je tu určitá míra pravděpodobnosti.  Pravděpodobnost té inkarnace by se dala zjistit porovnáním podoby, pohybů apod., i když jde o tříleté dítě. Není to nic výjimečného, že se příbuzní takto k sobě inkarnují. Je to poměrně běžné, čímž nechci říci, že to tak v tomto případě je, ale těch indicií by tam mělo být více, zejména ve vzhledu. Zajímavé by bylo posoudit fotku otce ve věku syna. V následujících inkarnacích bývá poměrně dobře zachována podoba vzhledem k morfogenetickému poli, které ovlivňuje stavbu těla. Zejména když se jedná o stejné geny. Je to působení morfogenetického pole na stejné geny, které si duše vybrala. Duše si vybírá z genů rodu, takže si mohla vybrat i genů vlastní předchozí inkarnace.

Vezmeme-li v potaz skutečnost přestupu do 5D, co se stane s dušemi, které v okamžiku přestupu nebudou mít hmotné tělo, míněno, nebudou právě žijícími lidmi na Zemi? Se stále se zvyšujícím počtem lidí na Zemi mám dojem, že se snaží vtělit co nejvíce duší, aby se stihly připravit a přímo tohoto procesu přestupu zúčastnit. Myslíš, že pokud někdo zemře dříve, má šanci se ještě vtělit, resp. se znovu narodit také v 5D nebo zůstává pro něj otevřené pouze 3D? Jak jinak si vysvětlit ten obrovský nárůst obyvatel Země?

Tady bych zpochybnil to 5D, není důvod, abychom přestupovali do 5D a 4D tzv. měli přeskočit, nevím, jak by se to mělo stát. Já tomu říkám pásmo frekvence vibrací, takže jestliže jsme ve třetí, proč bychom měli přeskočit čtvrtou, to nemá logiku. Podle mého názoru duše, které v okamžiku přestupu nebudou mít hmotné tělo, tzn., že budou v bardu, se budou inkarnovat do toho prostředí, které bude odpovídat jejich frekvenci vibrací. Tzn., přestoupí-li planeta Země s lidmi do čtvrtého pásma frekvence vibrací, tak duše, které budou právě v bardu, se budou inkarnovat do toho pásma frekvence vibrací, které bude odpovídat jejich frekvenci vibrací. Tzn., pokud odešly duše nízkovibrační, tak se budou inkarnovat na jinou planetu, která bude odpovídat jejich frekvenci vibrací. Pokud někdo zemřel a měl vysokou frekvenci vibrací tak bude mít šanci se inkarnovat do čtvrtého pásma frekvence vibrací, tzn., že mu nehrozí, že by to měl promeškat.

Důvodů pro to, jak si vysvětlit ten obrovský nárůst lidí je více a z různých pohledů. Samozřejmě je tu dost duší, které se sem chtějí “dostat” právě proto, že by si to chtěly prožít. Ten okamžik transformace je samozřejmě velice zajímavý a my tím vývojem procházíme zde v této fyzické realitě. V bardu, v té astrální realitě se náš vývoj neuskutečňuje. Tam získáváme informace, které můžeme uplatnit, ale vývojem tam neprocházíme. Proto je zájem si to tu prožít, protože se tu dá udělat v současné době největší pokrok, nejvíce urychlit svůj vývoj ve fyzické formě.

Další důvod je z jiného zorného úhlu. Lidstvo je předmětem genetických experimentů. Podíváme-li se na to z pohledu, jak my provádíme pokusy s laboratorními zvířátky, tak velký rozdíl je provádět experimenty s deseti zvířátky nebo s pěti tisíci. Pak se pochopitelně dá provést mnohem více experimentů a v mnohem širším spektru.  Proto jsme motivováni, aby nás bylo hodně.

 Další otázky se týkají hlubšího pochopení fenoménu přisedlík a usedlík.

Pokud má člověk dobrou nebo řekněme průměrnou aurickou ochranu (energetickou ochranu nebo jemněhmotný imunitní systém), a z důvodu nějaké psychicky náročné události nebo fyzické únavy či jejich kombinace “chytne” přisedlíka, odejde potom přisedlík sám i bez vědomého odvedení nositele či externím odvedením třetí osobou, pokud dojde k načerpání psychických či fyzických sil a tudíž navýšení energie v organismu?

Nechci říkat, že to není možné, když pak člověk nabere extrémně hodně sil, ale podle mých zkušeností na mém těle, jsem ho odvedl, jakmile jsem ho zjistil a nečekal jsem týden nebo 14 dní až nabudu potřebné síly.  To znamená, že pravděpodobnost pozdějšího odvedení už není tak velká, protože přisedlík tou svou vlastní existencí odčerpává energii, a obnovit ji do původní podoby není tak snadné.

 Může přisedlík v období těhotenství přisednout i na plod?

Myslím, že nemůže, ale nevím to jistě.

https://www.miroslav-zelenka.cz/cz/clanky/dotazy-na-svobodnem-vysilaci

Zverejnené v kategórií Filozofia života | Pridaj komentár

Sintašta – Starobylé mesto Синташта

Синташта – Sintašta

Sintašta je kultúrne a duchovné centrum Arkaimskej „krajiny miest“ na južnom Urale. Pokiaľ ide o chronológiu udalostí výskumu tohto regiónu a historický význam, tak Sintašta predbieha aj slávny Arkaim.

Vďaka tomuto mestu vedci získali veľa archeologických údajov o dobe „krajiny miest“ a na základe týchto poznatkov bolo logickým výsledkom objavenie a preskúmanie Arkaimu a Arkaimskeho údolia ako druhého hlavného centra regiónu. Osídlenie Sintašta je viacvrstvové, okrúhleho tvaru, priemer vonkajších stien je 140 m. Celková plocha celého komplexu je viac ako 30 000 m2. Podľa rôznych odhadov v ňom žilo súčasne najmenej 4 000 ľudí.

Komplex Sintašta objavili archeológovia Uralskej univerzity z mesta Sverdlovsk začiatkom 70. rokov v Bredinskom regióne v Čeľabinskej oblasti. Nachádza sa medzi súčasnými obcami Mirnij a Rymninskij, v záplavovej zóne nádrže na rieke Sintašta. V súčasnosti je časť bývalého archeologického výkopu („hradisko“) zaplavená a druhá časť („pohrebisko“) bola zničená, pretože stála bez rekultivácie takmer 30 rokov. Je zaujímavé, ako sa na dôležitých archeologických náleziskách rýchlo projektovali vodné priehrady, aby sa náleziská stali nedostupnými. Presne takto takmer skončil aj Arkaim, keď budovanie priehradného múru bolo zastavené už v procese výstavby, z dôvodu veľkého ohlasu verejnosti a rôznych odborníkov.

Vykopávky Uralskej a Čeľabinskej univerzity pod vedením profesorov V.F. Geninga a G.B. Zdanoviča začali v roku 1972 a pokračovali s prestávkou 9 poľných období. Ukončené boli v roku 1986 a v roku 1987 bol objavený Arkaim, ktorý je od Sintašty vzdialený 44 km na severozápad.

Archeologický materiál komplexu Sintašta bol uverejnený až v roku 1992 v monografii, ktorej anotácia znie takto: „Monografia je úplnou publikáciou jedinečného kultúrneho komplexu zo 17. až 16. storočia pred našim letopočtom, ktorý zahŕňa opevnené sídlisko, pohrebisko a chrámovú pohrebnú štruktúru. Monografia je prvou časťou štúdie. Druhá časť je venovaná histórii a kultúre árijského obyvateľstva uralsko-kazašských stepí.“

Hlavné pamiatky komplexu sa nazývajú „hradisko“ – opevnené osídlenie Sintašta, veľká mohyla Sintašta a pohrebisko. Geometrické stredy týchto kruhov z hľadiska štruktúr sú inštalované na jednom skutočnom poludníku. Komplex tiež obsahuje: malé pôdne pohrebisko s rituálnou štruktúrou v strede, malú mohylu s priemerom 16 m a výškou 0,4 m a komplex pôdnych a mohylových pohrebísk koncentrovaných pod hrádzou s priemerom 32 m a výškou 1 m. Vek osídlenia je 4 000 rokov a datovaný bol na základe zistených pohrebísk a rôznych nálezov. Predpokladá sa existencia oveľa hlbšej histórie tohto starobylého mesta.

Komplex bol postavený podľa zásad kozmologickej architektúry – napríklad ako Nebeský kruh. Na rozdiel od Arkaimu, geometrická analýza neodhalila žiadne znaky Zemského kruhu (vnútorného kruhu) na „hradisku“ Sintašta.

Najzložitejšou otázkou pre archeológov zostáva: „Prečo je tu v kozmologickej architektúre pohrebisko? Je potrebné poznamenať, že mohyly Sintašta nemajú analógov v dobe bronzovej v severnej Eurázii. Do opevnení Sintašta patria ohyby riek vpísané do reliéfu, vonkajšie obdĺžnikové a vnútorné kruhové línie stien a priekop, za ktorými boli dôkladne a dômyselne vybudované obytné budovy so studňami, pivnicami a kanalizačnými odtokmi.

Sintašta je jedným z najvýraznejších komplexov krajiny miest, ktorá leží na juhu Čeľabinskej oblasti, medzi Uralom na západe a Tobolom na východe.

Starobylé mesto bolo opakovane spomínané v prastarých legendách a v súčasnosti mu niektorí vedci pripisujú mystické a duchovné vlastnosti.

Генинг В.Ф., Зданович Г.Б., Генинг В.В. “Синташта: археологические памятники арийских племён Урало-Казахстанских степей”. Ч.1. Челябинск, 1992.

www.biosferaklub.info

***

Zverejnené v kategórií Dejiny | Pridaj komentár

Miroslav Zelenka – Jak je lidstvo dlouhodobě ovládáno a jak se z toho vymanit

Existuje snad nekonečné množství pojednání a textů na téma, jak lidská civilizace na Zemi funguje, a jakým způsobem je dlouhodobě řízena a ovládána. Pyramida ovládání je popisována různě, včetně odlišných názorů, jaké bytosti jsou na vrcholu této pyramidy. Jen namátkou uvádím Rothschildy a Rockefellery, Vatikán, jezuity, zednáře, ilumináty, archonty, či mimozemské entity jako jsou například reptiloidi. Panují shodné názory v oblasti časového zařazení, většinou je uváděna doba Babylonu, domnívám se, že tímto není myšlen počátek dlouhodobého ovlivňování dění na Zemi, ale konec posledního systému ovládání významné části lidstva.

Nehodlám se věnovat přesnému určení, kdo je na vrcholu, i když nějaký názor projevím. Mým cílem je sdělit svůj názor, jakým způsobem se to děje, případně naznačit, jaká forma by mohla být úspěšná pro vymanění se z tohoto ovládání. Soudím, že pokud by můj předpoklad o formě ovládání byl správný a rovněž by byla známa vhodná forma pro vymanění se z tohoto ovládání, není již tak podstatné, kdo je na vrcholu pyramidy ani přesný časový rámec ovládání. Proto bych byl rád, aby následující text byl vnímán z tohoto zorného úhlu a koncentrace pozornosti nebyla upírána na časový rámec nebo přesnou strukturu vládnoucí vrstvy, ani způsobu jejího vzniku či důvody její činnosti.

Začnu hypotetickými předpoklady, kdy, jak a proč toto ovládání vzniklo, i když jak jsem uvedl, nepovažuji to pro účely tohoto textu za podstatné. Z pohledu konkrétního posuzovatele se tato část může jevit jako nevěrohodná, nemělo by to však mít zásadní vliv na posuzování druhé a třetí části. Samozřejmě nelze opomenout známou myšlenku, že podmínky vzniku ovlivňují celý fenomén.

 Vycházím z předpokladu, že Sluneční soustava stále je, či byla, v jakémsi pásmu na pomezí mezi hvězdnými soustavami ovládanými mammaloidy, tedy bytostmi velmi blízkými nám lidem a reptiloidy, tj. humanoidy plazího typu. Z toho důvodu docházelo k četným konfliktům a bojům ve snaze Sluneční soustavu a zejména naši planetu ovládnout jednou ze stran tohoto dlouhodobého konfliktu. Vzhledem k tomu, že se zdá, že planeta je zajímavá pro obě tyto formy inteligentního života a ani jedna ze stran nemá zájem na jejím zničení, došlo k dohodě na úrovni zřejmě galaktických uskupení mammaloidů a reptiloidů o nepřenášení válečných konfliktů na planetu Zemi.

Lidstvo v době uzavření této dohody planetu víceméně ovládalo, proto mu byla ponechána zdánlivě svobodná vůle k vlastnímu vývoji. Reptiloidní civilizace, které se považují za původní obyvatele planety, se však nikdy nevzdaly své touhy po jejím ovládnutí. Vzhledem k uzavřené dohodě, však nemohly použít násilné prostředky, přestože jejich technologická a vojenská převaha by jim toto umožňovala poměrně velmi snadno, ovšem za předpokladu, že by nezasáhla jiná mimozemská vojenská síla, což by však mohlo vést ke zničení převážné části života na Zemi. Proto vytvořily plán ovládnutí Země prostřednictvím systému, ve kterém by byla moc nad planetou v rukou velmi úzkého okruhu lidí, který by pak předal dobrovolně vládu nad planetou reptiloidním civilizacím pod různými možnými záminkami.

 

Například, že jsou to bohové z našich bájí, kteří lidstvo stvořili, a protože si lidstvo evidentně neumí vládnout samo, což je vidět na stavu planety a neustálých bojích, tak přišli převzít vládu nad Zemí a dát to zde do pořádku. Ovšem s vysvětlením, že se jedná o přechodnou dobu a formu vládnutí na způsob krizového managementu. Teorií a hypotéz podobného druhu je na internetu a v knihách opravdu hodně. Osobně jsem pevně přesvědčen, že toto je cílená desinformace, protože většina ras na Zemi, ne-li všechny, nejsou původními zde vyvinutými rasami, ať už přirozeně či za přispění vyšších civilizací, ale jsou zde imigranty z jiných hvězdných systému. Například dle mých informací bílá rasa Praslovanů přišla z hvězdného systému Vegy.         

Za tímto účelem se na naší planetu, přibližně v době kolem roku 3 500 před naším letopočtem pravděpodobně do oblasti Babylonu, inkarnovaly do vládnoucích rodů reptiloidní duše, tj. duše, které byly v předchozích inkarnacích v reptiloidních tělech.  V těchto dobách již neexistovaly rozvinuté civilizace typu Atlantidy, Lemurie či Hyperoborey  S největší pravděpodobností lidské bytosti zde žijící se zdály pro tuto úlohu vhodné a také je mohly geneticky snáze ovlivňovat. Rovněž jejich emoční výbava odpovídala plánovaným účelům. Z jejich pohledu by bylo nejvhodnější se inkarnovat do Praslovanů, ale vzhledem k velké rozdílnosti frekvence vibrací to nebylo možné.

Lidské bytosti s reptiloidními dušemi se vyznačovaly a stále vyznačují vysokou inteligencí a absencí emocí. Nutno však chápat, že emocí jak pozitivních, tak i negativních. Tato psychická výbava je přímo předurčovala k ovládání ostatních lidí, protože je absolutně neomezovaly při jejich jednání takové emoce jako je láska, soucit, lítost, svědomí a podobně. Po určité době rody s takto inkarnovanými bytostmi ovládly část populace na Zemi a postupně víceméně celou planetu. K tomu přispěla mimo jiné i výrazná informační podpora zřejmě i technologická, která zapříčinila rychlý rozvoj tehdejší civilizace.

S určitou mírou pravděpodobnosti zde inkarnované reptiloidní duše měly vzhledem ke svým znalostem a podpoře zvenčí vypracovaný systém, který jim zajišťoval opětovné inkarnace do toho samého rodu či rodiny, čímž byla zachována kontinuita vládnutí stále stejných duší. O principu fungování tohoto systému nemám, a doufám, že zatím, bližší informace. Jedna z možných variant je taková, že v přechodné fázi, tj. po své smrti neodešly tyto duše do barda, případně se ihned znovu neinkarnovaly, ale fungovaly jako přisedlíci u dalších vlivných osob dané civilizace a výrazně ovlivňovaly jejich rozhodování. Když přišla vhodná doba, inkarnovaly se do počatého dítěte – pokračovatele rodu. Předpokládám, že tento systém do značné míry funguje až do dnešní doby.

Domnívám se, že existuje možnost, že tyto rody ve spolupráci s vnějšími mimozemskými silami pracovaly na genetických úpravách dalších lidských bytostí, aby si tak vytvořily vrstvu, která by se v dnešní terminologii dala označit jako vyšší obslužné vrstvy. Principem těchto genetických úprav bylo opět zvýšení IQ a odstranění emocí. Tyto vyšší obslužné vrstvy jsou dnes mnohými označovány jako vrchol pyramidy.

Jak jsem již na začátku zmínil, tento uvedený příběh jsou mé spekulativní informace a je vhodné k nim takto přistupovat. To, co považuji za podstatné, zejména z pohledu naší současnosti a blízké budoucnosti je to, jakou formou se stále daří této vrstvě specifických lidských bytostí ovládat víceméně celý svět.

Předpokládám, ale v podstatě o tom vůbec nepochybuji, že tito do značné míry stále ještě lidé, mají při své vysoké inteligenci i ve srovnání s velkou většinou lidí včetně vědců, ale i esoteriků a konspiračních teoretiků, informace a poznání, které jim umožňují realizovat své plány a ovládat planetu. Také je nutno vzít v úvahu, že jejich plánování vzhledem k opakovaným inkarnacím do stejných rodin, zdaleka není omezeno jedním lidským životem a plánují opravdu velmi dlouhodobě a mají tím velký předstih a velkou výhodu před ostatní lidskou společností.

Samozřejmě nemám detailnější vědomosti o tom, co vše patří do okruhu jejich poznání, ale dá se předpokládat, že jejich poznání obsahuje i informace, které zde na planetě zatím uvádějí badatelé mimo oblast oficiální vědy, a oni rozhodně nejsou touto víceméně materialistickou vědou nijak omezováni. Za předpokladu, že jsou schopni vědomé a opakované inkarnace do stále stejných rodů, by bylo opravdu podivné, pokud by vycházeli z vědeckého materialismu. Pokud vyjdeme z předpokladu, o jaké bytosti se jedná, a že přicházejí z civilizací, jejichž trvání mnoho násobně převyšuje trvání naší civilizace, tak je poměrně snadné učinit logický závěr, že i jejich poznání výrazně převyšuje naše poznání.

Nevím, zda přímo vycházejí z předpokladu, že vše je jen vědomí, ale velmi pravděpodobně vycházejí z předpokladu či vědění, že si svým vědomím tvoříme vlastní realitu. Každá lidská bytost a lidstvo jako takové si tvoří vlastní realitu a tím i svoji přítomnost a budoucnost. Jak tedy mohou ovládat lidské bytosti tak, aby si tvořily realitu a budoucnost dle jejich představ a záměrů, když každá lidská bytost má sílu tvořit si svoji vlastní realitu? Toto je rozhodující otázka dle mého názoru ve vývoji lidstva v posledních dejme tomu pěti tisících letech. Podle čeho si tvoříme svým vědomím realitu? Nepochybně podle svých představ o tom, jak by tato realita, případně budoucnost měla vypadat. Není tudíž mnohem jednodušší, než všechny mocenské prostředky včetně vojenských, vytvořit a vložit do myslí lidí vize a představy o tom, jak by měla realita vypadat?

Proto byly vytvořeny a vloženy do myslí lidí a celého lidstva dlouhodobou manipulací různé obrazy naší reality, podle kterých si my lidé tvoříme svoji realitu. Svým způsobem je to vlastně geniální způsob ovládání lidstva. Osvícenci, kteří se snažili v historii lidstva tyto falešné obrazy reality odhalit, většinou neskončili dobře. Národy, které měly jiné vize reality, byly většinou vyhubeny, nebo přežívají zcela na okraji, bez možnosti ovlivnit běh našeho světa.

Všechny náboženské ideologie včetně vědy, která se dnes již také dá vzhledem k neudržitelnosti jejích dogmat celkem úspěšně zařadit mezi náboženství, vytvářejí lidstvu obrazy, podle kterých si vytváří svoji realitu. V novodobé společnosti, kde začínaly selhávat náboženské ideologie, byly vytvořeny nové obrazy typů konzumní společnosti s iluzí nedostatku. Vzhledem k dlouhodobému plánování těchto rodů je možné sledovat v dějinách, jak se vize a obrazy reality stále přizpůsobovaly vývoji v poznání lidstva, a jak v okamžiku jejich neudržitelnosti se vždy objevily nové manipulační obrazy. Jedním z takových příkladů je doba, kdy se různá náboženství v jejich dogmatické podobě stala pro intelektuálně vyspělé lidi neudržitelná, a tak byl lidstvu předložen materialismus. Když se pro jisté vrstvy stal materialismus nedostatečným popisem reality, objevil se New Age. A objevují se stále nové vize a obrazy, například Tajemství amenti nebo Wing makers.

Samozřejmě, aby tyto obrazy byly přitažlivé, a přilákaly určité množství lidí, obsahovaly téměř vždy částečně pravdivé popisy reality, nebo uváděly popisy určitého modelu reality z určitého úhlu pohledu. Takový model může popisovat realitu pravdivě, ale již nikdy není sděleno, že se jedná o model reality pouze z jednoho úhlu pohledu. Pokud však chceme porozumět realitě v celé její komplexnosti, musíme vzít v úvahu více modelů z různých úhlů pohledu a chápat, že tyto modely jsou vzájemně pouze zdánlivě rozporné. Tato zdánlivá rozpornost je dána naším subjektivním vnímáním reality a vzhledem k omezením našich myslí, které odpovídají našemu vývojovému stupni, naší nedostatečnou schopností vnímat realitu komplexně. Uvádím pouze známé příklady ze současnosti, protože tento mechanismus manipulace lidstvem se dá vystopovat v celé historii.

Další stránkou manipulace je právě předkládání

  • konkrétního modelu reality jako jediného pro určitou část lidstva
  • a pro jinou část lidstva je zase předkládán jiný konkrétní model reality.

Vzájemné zdánlivé rozpory těchto popisů modelů reality jsou další formou ovládání, protože konflikty mezi jednotlivými částmi lidstva majícími jiný model reality, o němž jsou přesvědčeny, že je modelem jediným, jsou opět ideální formou ovládání lidstva v rámci hesla “rozděl a panuj”. Opět názorným příkladem jsou konflikty mezi stoupenci různých náboženství. Zajímavé je pozorovat to operativní plánování. V době, kdy se zdálo, že náboženský fanatismus už není tou hlavní hnací silou konfliktů, vytvořil se nový zásadní konflikt kapitalismus versus socialismus. V okamžiku odplynutí tohoto konfliktu je opět na scénu přiveden náboženský fanatismus.

Forma vkládání vizí a obrazů reality se v průběhu doby logicky měnila a vždy se přizpůsobovala konkrétním podmínkám a stavu lidstva, v té které části planety. Každá, i původně dobrá idea, byla k těmto účelům využita či spíše zneužita. Klasickou ukázkou, a pro nás zřejmě nejnázornější, je učení Krista. Toto učení bylo deformováno do podoby, která s původním učením již nemá mnoho společného a jeho forma v podobě církevního křesťanství je pro mnoho lidí názorným příkladem, jak ovládat lidi k tomu, aby věrně a s přesvědčením sloužili systému. Obdobně je to i s judaismem a islámem, ale nedělejme si zvláštní iluze o hinduismu ani o buddhismu.

Pro lidi, kteří se již nenechají ovlivňovat přímo náboženstvím, bylo vytvořeno nové “náboženství”, které by se s jistou nadsázkou dalo nazvat konzumismem.

Zdálo by se, že v době internetu a televize by se lidé automaticky mohli probouzet, ale tato média naopak ve své převážné většině opět velmi urputně manipulují lidmi k vytváření falešných obrazů reality a tím i vizí budoucnosti, které slouží zájmům těch, kterým můžeme říkat dejme tomu globální elity. Tyto obrazy reality a vize budoucnosti jsou vmanipulovávány i do myslí tak zvaných obslužných elit, takže ani ony nejednají zdaleka svobodně, jak si zřejmě velká většina z nich myslí a tvoří si realitu k obrazu těch, kteří je řídí.

Nejsem v žádném případě pesimista a nepochybuji, že v dnešní době je již hodně lidí, kteří si tvoří vize budoucnosti odlišné od těch, které se nám snaží vnutit globální elity. Zásadní nedostatek z pohledu možné úspěšnosti je ten, že tyto vize jsou značně roztříštěné, což účinnost těchto vizí velmi oslabuje. Vize globálních elit a jejich představa o budoucnosti je jednoznačná. Je to moc nad lidmi a ovládání planety. Mnoho filmových děl a mnoho i zdánlivě odhalujících informací o NWO jsou manipulací snažící se nás přesvědčit, že toto je budoucnost lidstva a že lidstvo nemá jinou šanci.

 

Určitým omezením mnoha lidí je, že jejich vize budoucnosti a omlouvám se, že budu poněkud tvrdší a asi nespravedlivý, se pohybuje v rozmezí – máslo bude o dvacet korun lacinější, nebo že Babiš nebude předsedou vlády. A nejedná se zdaleka jen o lidi intelektuálně slabé. Jak potom mohou naše vize konkurovat vizi nám stále vkládanou do myslí dlouhodobým organizovaným působením na základě velmi kvalitně vytvořeného plánu. Tato jejich vize reality je již bohužel obsažena i v morfogenetickém poli lidstva.

Vize probuzených jedinců jsou v mnoha případech i kvalitní, ale chybí jim sjednocující prvek. Každý jsme specifická bytost, a tak máme i odlišné představy o tom, jak by naše budoucnost měla vypadat. To výrazně ztěžuje realizaci našich vizí oproti sjednocené vizi globálních elit. I když jsou naše vize sebenádhernější jsou rozličné a zejména v technických detailech, jak by budoucnost měla vypadat.

Přemýšlel jsem, jak tuto názorovou rozdílnost překonat, jak najít nějaký sjednocující prvek, který by vyhovoval všem. Dospěl jsem k závěru, že pokud by měl být takový prvek úspěšný, nemůže jím být žádný technologický stav společnosti ani ideální systém. Tou sjednocující vizí reality přijatelnou pro všechny může být jen pocit lidského štěstí a harmonie. Něco jako ráj na Zemi a ráj je něco podobného jako štěstí. Štěstí je stav mysli, stav duše. Ráj není místo někde na nebi nebo ve vesmíru, ale ráj je místo (prostředí), kde stavem naší duše je štěstí, kde jsme v harmonii sami se sebou, s jinými lidmi a bytostmi a s přírodou.

Myslím, že na vizi takovéto budoucnosti se můžeme všichni shodnout a pěstovat ji ve svých myslích stále a co nejčastěji. To je aktivita, ve které nám žádné globální elity nemohou nijak zabránit. A jak se doporučuje téměř ve všech oblastech tzv. duchovna, vytvořme si vizi, neustále si ji představujme a nechme na vesmíru, jakou formou ji bude realizovat.

Považuji za nutné zdůraznit, že by to samozřejmě neměla být jediná aktivita, kterou budeme vykonávat ve prospěch pozitivní budoucnosti. Je to ale aktivita, která nás nestojí žádné zvláštní úsilí a může ji vykonávat absolutně každý a každodenně. Příkladem takové vize je druhá část meditace na posílení egregoru slovanství a pozitivní budoucnosti. Tato meditace je ke stažení zde:

https://uloz.to/!uCgnHr0ROBfu/miroslav-zelenka-meditace-na-posileni-egregoru-slovanstvi-a-pozitivni-budoucnosti-mp3

Další věcí, o které se domnívám, že by mohla výrazně prospět na naší cestě k pozitivní budoucnosti je práce se srdeční čakrou. Každý člověk může v podstatě kdykoliv a kdekoliv při většině činností přijímat energii sedmou čakrou do srdeční čakry a ze srdeční čakry pak tuto energii posílat do svého okolí. Tuto aktivitu je možné v podstatě vykonávat neustále i při běžných denních činnostech a dokonce i při mnoha pracovních povinnostech. Důležitá je jen koncentrace pozornosti. Při delším takovémto působení je reálné, že se zprůtočníme a energie bude protékat do prostoru stále i například při našem spánku a bude stačit jen dvakrát či třikrát denně se na tuto činnost koncentrovat. Tato energie pak bude působit na celé naše okolí. Když si představíme, že tuto aktivitu bude vykonávat například deset tisíc lidí každodenně a stále, a myslím, že to není nereálné, a dokonce by to mohlo postupně narůstat, tak zde bude deset či postupně dvacet tisíc generátorů energie lásky, z kterých bude tato energie neustále plynout. Energie lásky bude zaplňovat celý náš prostor a pronikat všemi bytostmi, které se v něm vyskytují. Jedná se o příjem božské čiré energie a její transformaci na energii srdeční čakry a božské energie je nekonečné množství, takže se nemusíme obávat, že bychom ji vyčerpali.

Čím více lidí bude tuto aktivitu vykonávat, tím více to bude působit na ostatní a budou se přidávat další a další lidé a tato aktivita by se mohla šířit, doufejme i geometrickou řadou. Jsem opravdu přesvědčen o účinnosti této aktivity. Mnoho lidí, kteří se nechali inspirovat a začali pracovat se srdeční čakrou již má svoji individuální zkušenost s tím, jak energie srdeční čakry pomáhá měnit sebe i okolí.

Krátká meditace na tvoření generátoru srdeční čakry ke stažení zde:

https://uloz.to/!xiFVu4NevCoJ/miroslav-zelenka-generator-energie-srdecni-cakry-mp3

Nyní se jedná jen o to, aby lidé začali být opravdu takto aktivní. Nestojí to ani čas ani námahu. Je možné tuto aktivitu vykonávat kdekoliv a kdykoliv při jakékoliv činnosti. Kromě všeobecné prospěšnosti to bude mít i silný kladný vliv na každého, kdo se stane generátorem energie lásky, protože neustále bude zprůtočňovat svoji sedmou a čtvrtou čakru a spojku mezi nimi.

Dalším nezanedbatelným efektem je to, že bytosti, které nám vládnou, jsou bez emocí a to z hlediska jejich vývoje velmi dlouhodobě v kategorii tisíců let. Jak geneticky, tak i v osobních morfogenetických polích vzhledem k absenci emocí nemají ani receptory na energii lásky. Nejsou schopny ji vnímat. Takže kromě toho, že nemají žádnou možnost nám v uvedené aktivitě bránit, samozřejmě kromě vytváření negativních situací jakou jsou válečné konflikty a krize, bude tato energie působit i na ně, přestože ji nebudou vnímat. Je to podobné jako radioaktivita. Nejsme schopni ji přímo vnímat, ale přesto na nás působí. Tyto bytosti energii lásky necítí ani nevnímají, a tak ani nemají důvod se jí bránit kromě toho, že je problém, jak se jí bránit. V současné době nemám dostatek informací, jak by to na ně mělo působit, ale mělo by to oslabovat jejich síly minimálně ve směru agresivity vůči ostatním.

Je jen na nás, zda si budeme tvořit realitu, dle představ globálních elit, nebo dle našich představ. Na závěr bych si dovolil ocitovat jednu myšlenku. Naše poznání je velmi důležité a je základem našich pozitivních aktivit ale:

Není důležité věřit či dokonce vědět, ale důležité je konat.

https://www.miroslav-zelenka.cz/cz/clanky/a-jak-je-lidstvo-dlouhodobe-ovladano-a-jak-se-z-to

Zverejnené v kategórií Filozofia života | Pridaj komentár

Ovplyvňovanie ľudí na diaľku

Ešte v časoch ZSSR špeciálne služby vyvinuli metódy ovplyvňovania ľudí na diaľku

Už od 80. rokov minulého storočia sa začali objavovať nové zaujímavé javy. Na začiatku sa objavili psychotronici, potom, v období perestrojky, s jej novými normami slobody informácií v ZSSR, sa začali sypať informácie o rôznych mystických javoch, predpovediach a superschopnostiach. Špeciálne služby ich okamžite začali skúmať a uvedomili si, že všetky tieto javy sú skutočne možné, preto začali na nich intenzívne pracovať. Aby však väčšina obyvateľstva nevedela o týchto tajných výskumoch, bola rôznym ľuďom darovaná úplná sloboda predstierať, že sú čarodejníci a kúzelníci.

V tých časoch sa šírili aj informácie, že rôzny psychotronici môžu uzdravovať aj na diaľku cez fotografie. Bolo tiež známe, že čierni mágovia a kúzelníci môžu cez fotografiu naopak človeku poškodiť. V ZSSR začali tajné služby seriózne študovať tieto metódy a vyvíjali metódy ovplyvňovania ľudí na diaľku, napríklad cez fotografie. Konkrétne išlo o projekt „Vývoj princípov, metód a prostriedkov diaľkového bezkontaktného riadenia správania biologických objektov“, rozdelený do sekcií „Lava-5“ a „Ruslo-1“. Projekt sa uskutočnil v súlade s tajným uznesením Ústredného výboru komunistickej strany ZSSR a Rady ministrov ZSSR z 27. januára 1986 č. 137-47, pod všeobecnou koordináciou vedeckého a technického strediska pre alternatívne technológie (Vent). V Kyjeve sa práca vykonávala v rámci týchto organizácií:

  • Ústav materiálov, Akadémia vied Ukrajinskej SSR (riaditeľ V.I. Trefilov), téma – „Diaľkové polia s dlhým dosahom“ a „Efekt prenosu informačných akcií (PID) pomocou funkcie adresného poľa“ (napríklad fotografie).
  • Vedecko výrobné združenie “Vidguk” pod vedením profesora Sitka Sergeja Panteleimonoviča.
  • Výskumná a výrobná spoločnosť “Biopolis”, riaditeľ Kolbun Nikolaj Dmitrievič.

V týždenníku „Час Пик“ bol článok so zaujímavým názvom – „Pred 25 rokmi Kyjevský obranný závod Oktava vytvoril strašné zariadenie … V jednom z vojenských výskumných ústavov hlavného mesta sa vytvorilo zariadenie, ktoré podľa fotografie vplývalo na osobu, ktorá sa mohla nachádzať kdekoľvek. Pocit eufórie alebo hrôzy, infarkt alebo skok z balkóna – všetko, čo si želáte: neexistujú žiadne obmedzenia. Bolo to možné pomocou mikrovlnného žiarenia. Presnejšie povedané, išlo o mikroleptonové alebo torzné alebo spinorné polia. Krstným otcom vývoja týchto psi-zbraní bol akademik Vlail Kaznačeev, vedúci špecialista na bioenergiu z čias ZSSR.“

Dokonca už koncom 80. rokov boli v ZSSR vyvinuté také metódy diaľkového ovládania ľudí, že mohli prinútiť urobiť dotyčného čokoľvek. V 60. rokoch Morel zistil, že každá bunka v organizme má svoju vlastnú špecifickú frekvenciu v elektromagnetickom spektre, odlišnú u zdravých a chorých buniek. Na tomto základe bola vyvinutá metóda liečby frekvenčnou rezonanciou (alebo biorezonanciou). Široko sa využívala biorezonančná diagnostika. Pri liečbe biorezonanciou sa aplikuje frekvencia chorej bunky, ale s inverznou amplitúdou. Výsledkom je, že bolestivý proces mizne. Táto technika je základom pri neviditeľnom deštruktívnom pôsobení psychotronických zbraní, keď sa zdá, že ľudia zomierajú na prvý pohľad na prirodzené choroby, ktorými už dlho trpeli.

V súčasnosti existuje minimálne niekoľko možností psychotronického vplyvu:

  • Implantáciou čipov;
  • Cez fotografie (biometrické sú najspoľahlivejšie);
  • Získaním zo vzorky DNA vlnového kódu prístupu k určitej osobe a následným ožiarením z mobilných antén alebo satelitov;
  • V dôsledku zmien DNA, pri priamom vplyve laserom na pokožku počas procesu biometrickej fotografie.

Použitie čipov je príliš zrejmé. Zlyhalo dokonca aj v Amerike, väčšina Američanov implantáciu odmietla. Tajnejšie je použitie biometrickej fotografie. Pri biometrických fotografiách sa používajú špeciálne zariadenia vyrobené v Amerike. Predpokladá sa, že existuje taký laser, ktorý pod rúškom fotografovania trojrozmerných fotografií má špecifický účinok, na ktoré mení DNA.

Princíp vlnového pôsobenia na základné mechanizmy psychiky je tajný objav, ktorý by zostal utajený, ak by nebolo otvorenej práci akademika Petra Garjaeva. Charakteristickým rysom psychotronického vplyvu je to, že človek nebude nič podozrievať. Áno, na začiatku, po uskutočnení biometrii, samotné ovplyvňovanie nemusí byť vykonávané. Biometria poskytuje iba možnosť pôsobenia vplyvu. A samotný vplyv sa bude uskutočňovať v rôznych skupinách z rôznych dôvodov. Napríklad počas volieb môže byť každý ovplyvnení, aby mal pozitívny prístup k určitým stranám alebo kandidátom.

Vysokým predstaviteľom, poslancom, generálom sa môže vnútiť pozitívny prístup k vláde alebo konkrétnej myšlienke atď. Dôchodcovia môžu byť eliminovaní vysielaním signálov, ktoré posilnia ich existujúce choroby. Možnosti použitia týchto technológii sú široké. Už počas vojny v Juhoslávii bola experimentálna skupina vojakov psychotronicky ošetrená laserovým ožiarením kože, čím sa zmenila ich DNA tak, aby sa ich zdravotný stav mohol ovplyvniť cez satelit a mohli sa vyliečiť, aj keby boli v obkľúčení. Ale ak je možné liečiť svojich, potom je možné zabíjať aj nepriateľa.

Čo robiť? Po prvé, a čo je najdôležitejšie, musia sa prijať okamžité opatrenia na záchranu, ochranu pred ovplyvňovaním polície a armády. Ako presne to možno urobiť, nie je úplne jasné. Informácie, ktoré nedávno unikli na internete, objasňujú možnosť ochrany pred psí ovplyvňovaním, pretože zamestnanci psychotronických inštalácií sú sami chránení pred psychotronickou expozíciou. Zverejnilo sa, že v centrách hromadnej (nie individuálnej) psychotronickej expozície obyvateľstva, ktorá existovala od čias ZSSR vo všetkých veľkých mestách, sa uskutoční inštalácia nového zariadenia „Graždanin 4“. V pokynoch sa uvádza, že na ochranu personálu samotnej stanice sa používa hliníková fólia.

Pre úplnú analýzu situácie so psychotronickými účinkami na populáciu je potrebné vytvoriť verejnú komisiu nezávislú od orgánov pod vedením akademika P. Garjaeva. Tomu sa samozrejme budú brániť tí, ktorí pripravili toto psí ovplyvňovanie. Z tohto dôvodu musia patriotické sily armády, polície a špeciálnych služieb vziať toto vyšetrovanie pod svoju kontrolu.

https://www.biosferaklub.info/este-v-casoch-zssr-specialne-sluzby-vyvinuli-metody-ovplyvnovania-ludi-na-dialku/

Zverejnené v kategórií Atla-Ra | Jeden komentár