Pavel Karpeta – STRACH Z NEPŘIJETÍ, STRACH Z BUDOUCNOSTI A STRACH Z BEZMOCI JAKO FAKTORY LIMITUJÍCÍ NAŠE PROŽÍVÁNÍ SVĚTA V DOSPĚLOSTI 2/2

P a v e l   K a r p e t a

Aneb Jak nás rodiče a společnost i s jejich pomocí deformuje k nepoznání a vytváří z nás budoucí adepty závislosti na mnohdy pochybných systémech lékařské péče.

První část tohoto textu jsme věnovali tak trochu úvahám o skutečném stavu věcí vezdejších a nezbytné přípravě, která nutně předchází práci na odstranění strachů z nepřijetí, z budoucnosti a z bezmoci. Povězme si nyní o příčinách oněch strachů něco více.
Strachy obecně je z mého pohledu možno přiřadit k poruchám emocionálních struktur lidské psychiky. Tyto poruchy z podvědomí obvykle silně ovlivňuji život toho, kdo je jejich nositelem. Základním strachem, který je jakýmsi jádrem těchto tří strachů, bývá ve většině případů, se kterými pracuji, právě strach z nepřijetí.

Strach z nepřijetí je možno stručně charakterizovat jako strach z toho, že nás tento svět, rodiče, okolí a vůbec lidé v něm nepřijmou či nepřijímají. Že nás nepřijímají takového či takovou, jaký či jaká jsem. Svět se pak pro nás stává něčím, v čem nejsme řádně ukotveni, místem, kde necítíme pevnou půdu pod nohama

Strachy z nepřijetí, z budoucnosti a z bezmoci jsou navzájem propojeny. Svojí intenzitou obvykle o něco zaostávají za jinými typy individuálních strachů, jako jsou například strach z vody, strach z výšek, strach z uzavřeného prostoru či strach z pohybu mezi více lidmi. V dlouhodobé perspektivě však tyto strachy trvale poškozují mezilidské i mnohdy i partnerské vztahy člověka, který jimi trpí a ve svých důsledcích vedou postupně k vážnému poškození kvality jeho života.

Uveďme si příklad určitých životních situací, které jsou pro tuto trojici strachu typické. S tímto typem strachů se setkal a pravděpodobně dodnes jim trpí například každý, kdo si vzpomene na situace, kdy se opakovaně necítil dobře v kolektivu dětí, ať už ve školce, ve škole či kdekoli jinde..

Normální v těchto vzpomínkách jsou pocity vykořeněnosti z okolí a vnímání situací, kdy jako dítě koukám mnohdy nevěřícně na dění kolem sebe a říkám si : to snad ne, tady přece nepatřím ! Tohle přece nejde, aby se tady děly takové věci ! Tohle já nechci ! Proč je ten svět tak zlý ? Proč jsou ti lidi kolem mne takoví ? A co tu vlastně dělám ? Já tu přece nepatřím !

Jen si vzpomeňte na své pocity dítěte ve školce, kdy stojíte stranou a máte pocit, že mezi ty kolem vás nějak nemáte šanci zapadnout. Vy muži si jistě vzpomenete na okamžiky své neschopnost reagovat příslušně agresivně na fyzický útok někoho ze spolužáků či ze svého okolí. Ženy si zase vzpomenou, kterak fascinovaně sledovaly, aniž by se dokázaly účinně bránit, proud pomluv a intrik inscenované spolužačkami či jinými lidmi ve svém okolí.

Cítíte se zraněni, zaskočeni, zoufalí z toho, že vás okolí nechápe či nechce chápat. Jste ve stresu z toho, že se od vás jako normální mnohdy očekává chování, které vy považujete za nesprávné a pro sebe nepřijatelné. Jste prostě jiní než ostatní a proto máte pocit, že jste okolím a lidmi v něm nepřijímáni, odsuzováni, nepochopení a roste ve vás pocit, že to už asi nikdy nebude jiné. A cítíte se bezmocní s tím cokoli udělat.  Strach z nepřijetí v dospělosti má ten, kdo má výrazný problém zařadit se do nového kolektivu lidí při změně zaměstnání či změně postavení v zaměstnání. Má ho každý, kdo má dlouhodobě pocit, že není přijímán svým partnerem, případně partnerovou či vlastní rodinou a bezprostředním okolím / sousedé, známí /.

Jistě vy, kteří jste prošli lekcemi lásky k sobě, nebudete mít problém pochopit, že tohle vše jsou vlastně jen důsledky onoho prvotního nepřijetí vědomí těla /„já“/ vědomím ducha /„Já“/. A je vám proto taky jasné, že teprve poté, až se tohle přijetí uvnitř vás samotných stane skutečností, odblokujete si v sobě přístup k řešení těchto druhotných pocitů nepřijetí. Podle mých zkušeností obecně platí, že čím z vyšších vibračních světů v jemnohmotnosti člověk do této reality přichází, tím pravděpodobněji a tím intenzivněji se tento typ strachu u něj projeví. .

Prapůvod strachu z nepřijetí leží v téměř stu procentech případů již v prenatálním stadiu vývoje lidské bytosti. Ve svém seriálu Dvě cesty podávám podrobné zdůvodnění toho, že spojení duše a ducha s fyzickým tělíčkem se datuje od chvíle, kdy vyvíjející se plod v děloze matky se po napojení skrze astrální matrici spojí s entitou duše obsahující i energii ducha / duchovního těla v nejnižších duchovních vibracích /. Od této chvíle se člověk stává bytostí tohoto světa a je jí až do chvíle smrti fyzického těla způsobené rozpadem oné spojovací astrální matrice těla a duše.

Zde v prenatálním období také dochází k tomu, co ve svých textech nazývám šokem ducha ze zrození na této Zemi. Spojení s fyzickým tělem velmi omezuje prostor vědomí ducha /„Já“/ k seberealizaci a zejména pro ducha těch, kteří jako duše žijí mezi inkarnacemi ve vysokých vibračních jemnohmotných světech, představuje tělo v pozemském prostoru místo střetávání se s energiemi těch, jejichž duše přicházejí do spojení s fyzickými těly z mnohem vibračně nižších světů.

A toto střetávaní s podstatně nižními a případně i nízkými energiemi je pro ducha bytosti z vysokých vibračních světů silně traumatizující a vede ho k nelásce k tomu, skrze nějž mu tyto traumatizující energie přicházejí. Tedy k vědomí jeho vlastního fyzického těla /„já“ /, takto partnerské bytosti po dobu lidského života zde na zemi. .

Duch daného jedince, tedy duchovně vyspělé bytosti vysokých jemnohmotných světů, totiž energie tohoto „slzavého údolí“ těžko snáší a odvrací se proto s neláskou od svého těla jako entity, skrze kterou tyto nízkovibrační a pro něj nepříjemné energie přicházejí.

Datum začátku strachu z nepřijetí je z výše uvedených důvodů možno obvykle zařadit do období konce čtvrtého až pátého měsíce prenatálního vývoje. Zárodečná osobnost fyzického vědomí se sice teprve začíná vyvíjet, ale od samotného počátku je její zdravý vývoj narušen poruchami v proudění lásky ze strany vlastního ducha, který zraňován energiemi hmotného okolí se stahuje od hmotné roviny co nejdále a svou fyzickou bytost přestává svoji láskou k vlastní a oboustranné škodě podporovat. .

Je třeba říct, že základní energií, které se zárodečnému fyzickému vědomí dostává do vínku, je láska a touha po lásce. Ta je do fyzického vědomí vložena ze strany ducha v okamžiku jejich propojení astrální matricí a to v tím ve větší míře, oč méně jemnohmotný obal duše toto vyzařování ducha směrem k hmotné rovině zcela zákonitě stíní.

Poté co se duch z důvodů, které jsem dostatečně vyložil jinde, odvrací od těla a pozemského světa s neláskou, je zárodečná psychika budoucího dítěte zbavena své opory a zůstává osamocena v dosahu mnohdy obtížných jemnohmotných energií svého pozemského okolí. A ty nejsou obvykle ani zdaleka takové, jaké z hlediska své potřeby prožívání lásky by budoucí nový človíček potřeboval.  A pokud tato nepříznivá situace je trvalá a pokračuje i po narození dítěte, strach z nepřijetí se dále prohlubuje. Registruji ho běžně i u lidí, kteří zdánlivě prošli podle svých slov šťastným dětstvím.

Svého maxima strach z nepřijetí dosahuje obvykle v období od narození po třetí rok věku a drží se na vysoké úrovni do dvaceti až třiceti let věku. V souvislosti s osobnostním dozráváním osobnosti člověka poté klesá, ale je připraven kdykoli znovu vystartovat vpřed. V dospělosti se tento strach projevuje tak, že se člověk ve společnosti lidí kolem sebe cítí víceméně stísněně a má tendenci hledět na své okolí prizmatem svého strachu, že nebude přijímán. Přijmou mne ? Nepřijmou mne ? Co si o mně myslí ? To jsou otázky, které se opakovaně vynořují z nitra člověka a stále dokola si žádají odpovědi, které nepřicházejí.  Takto uvažující člověk vykazuje ovšem svým chování na podvědomé úrovni značnou dávku nejistoty, která je jeho okolím rovněž podvědomě vnímána. A protože si to daný kolektiv a jednotlivci v něm nedokáží ztotožnit s ničím, co je jim známo, reaguje okolí na to přesně podle zásady : zvenčí dostaneš to, co očekáváš. A obavy z nepřijetí okolím se opakovaně potvrzují.  Charakteristická pro strach z nepřijetí je určitá strnulost osobnosti pod zatížením ve společnosti, neschopnost se v přítomnosti cizích lidí a zejména většího kolektivu uvolnit a otevřít plnému projevu vlastní osobnosti.

Strnulost dokonale zasahuje řeč těla, je zde zřejmá křečovitost výrazu i chování, pokus o nasazení masky. Strach z nepřijetí a doprovodné strachy blokují v člověku v širším pohledu vnitřní prožívání radosti ze života a i byť jen částečná absence radosti ze života v jeho nitru vede opět k tomu, že se radost ze života tímto strachem trpícímu člověku v zevním světě skutečně vyhýbá.

Svého času jsem si prováděl mezi svými klienty jakousi anketu, kolik času průměrně žili dříve radostí ze života a kolik času pak různými strachy, obavami, úzkostmi a depresemi. Věřte nebo nevěřte, ve svém procentuálním hodnocení vlastního prožívání svého bytí zde se většinově přikláněli k názoru, že před absolvováním oněch změn ve svém nitru činilo prožívání v negativním spektru až 80 procent.

Tolik teorie a nyní k tomu, co se s tím dá dělat. Jako s každým strachem je možno i se strachem z nepřijetí, strachem z budoucnosti či strachem z bezmoci reálně pracovat. Jako vše v tomto vesmíru i zde na Zemi je strach pouze jistou energií dané vibrace prostupující lidskou auru a jako s energií je s ním možno proto také zacházet.

A energii mohu odvést či transformovat v energii jinou. Vezmeme-li v úvahu, že energie strachu je nutně energií nízkých vibrací, naskýtá se otázka, jak jí v reálu tohoto světa dodáním určitých kvant energií podstatně zvýšit vibraci a tím ji transformovat do energií pozitivních až pokud možno vysoce pozitivních. Pro ty z vás, kteří touží proniknout do podstaty tohoto děje, si řekněme následující : představte si, že lidský život jako takový by byl nahrán na magnetofonové pásce klasického magnetofonu starého typu. Podobně jako na magnetofonu je nahrán pouze zvuk hudby a nikoli obraz kapely, která ho nahrála, i u záznamů života jedince jsou na magnetofonovém pásku pouze emoce, nikoli situace, které k nim vedly.

Není tam tedy nahráno, co se konkrétně stalo, ale to, co bylo tím v lidské psychice vyvoláno. Tyto záznamy je možno určitým netechnickým způsobem vyhodnocovat jednak v souborech sobě podobných emocí, je ale také možné jednotlivé emoce / v našem případě strachy / v oné nahrávce izolovat a relativně je kvantifikovat.  Strach z nepřijetí je dokonale sladěn se strachem budoucnosti. Pokud mám strach z toho, že mne svět a lidé v něm právě nyní nepřijímají, mám nutně také strach toho, jak tomu bude dále v mé budoucnosti.

A obojí je propojeno se strachem z bezmoci, protože dítě a později dospělý člověk nevěří tomu, že si svými omezenými silami bude schopen se stále opakujícími se strachy poradit. Dá se říct, že trojice těchto tří strachů mají vždy u každého člověka individuální hodnoty a mohou se v průběhu života poněkud měnit.  Ne vždy bývá strach z nepřijetí kvantitativně nejvyšším. Případ od případu to může být i strach z budoucnosti, nejméně zaznamenávám nejvyšší úroveň u strachu z bezmoci.

Běžně se setkávám s tím že v okruhu klientů, kteří ke mně přicházejí, je povědomí a mnohdy i jistota o existenci těchto strachů u nich na úrovni tzv. „denního vědomí“ registrována a mnohdy si ho zcela správně spojují s konkrétními problémy svého života. Běžně si však s ním nedokáží nijak poradit.

Podívejme se blíže na strach z nepřijetí. Když si poměrné hodnoty strachu z nepřijetí vyneseme do grafu pod vodorovnou osu znázorňující nulovou hladinu energií v závislosti na jejich velikosti v jednotlivých letech, můžeme podle takto získané plochy kvantifikovat určité množství negativních energií, které vedly právě k zakotvení onoho strachu v životě jedince.

Tyto emoce, neustále v podobných situacích uváděné v činnost podněty z okolí, vedou ve svých důsledcích k tomu, o čem již byla výše řeč. Tedy k omezení prožívání radosti ze života, která přechází až v určitou strnulost a mnohdy ve sníženou schopnost volně prožívat a vyzařovat emoce v kolektivu a vztazích s lidmi ve vlastním okolí. .

Princip práce s těmito strachy je vyjádřen právě přirovnáním k nahrávce na magnetofonovém pásku. Při likvidaci strachu prostě určitým způsobem nastavíme mazací / a v tomto případě samozřejmě i nahrávací hlavu / na úsek pásku, kde ještě daný strach má nulovou hodnotu.

A poté uvedeme v činnost v psychice člověka určitý proces, který umožní vymazat původní záznam a nahraje záznam nový, tomu vymazanému opačný. Prostě skutečně prožitý vysoce negativní vjem z prenatálu či dětství překryjeme vložením pozitivních emocí za pomoci fiktivního vysoce pozitivně laděného příběhu, který si k danému účelu jednoduše podle určitých kriterií zvolíme a hluboce prožijeme na obou úrovních reálné existence tady a teď.

Při této operaci v psychice jednotlivce využíváme v praxi ověřeného faktu, že prožívání negativní emoce strachu u ještě nenarozeného dítěte či dítěte v raném věku je dáno určitou psychickou silou jeho energií, která je řádově mnohonásobně slabší než psychická síla dnes již dospělého člověka.

Dá se tedy říci, že mentálním návratem dospělého jedince / nikoli tedy návratem v regresi ! / můžeme přemazat celé roky strachu pouhými minutami prožívání citových a myšlenkových podnětů opačného charakteru směřovaných do daného období života.

Pozn.: zdůrazňuji použití mentálního návratu při plném zachování vědomí klienta při dané práci oproti návratu ve změněném stavu vědomí v regresi… regresní návraty při aplikaci všech mých pracovních postupů / a tedy i tohoto / jsou naprosto zbytečné… z mého pohledu veškeré energie z minulých životů vstupují do tohoto života skrze bloky formující se přes konkrétní události v našem dětství…a proto se dají řešit právě tam… bez rizika, které často málo kvalifikované provádění regrese s sebou nese…

Klíčovým pro úspěch celé operace v oblasti psychiky klienta je úzká spolupráce obou duálních vědomí „já“ a „Já“. Vědomí „Já“ je léčitelem svého partnerského „já“. To ovšem znamená, že jakákoli práce v tomto směru, které nepředchází osobní úsilí klienta o sladění a vzájemnou každodenní spolupráci obou duálních vědomí na bázi toho, čemu říkáme láska k sobě samému, se nutně míjí účinkem.

Praktické provedení onoho výmazu negativity a záznamu pozitivity do emocionálních psychických struktur člověka vyžaduje úzkou spolupráci obou těchto vědomí v člověku.

Konkrétní návod, jak se v podobných případech postupuje, nebude součástí tohoto výkladu. Tady totiž není místo pro amatérismus a svépomoc. Ne proto, že by při případném nedokonalém provedení hrozilo nebezpečí pro psychiku klienta. Ale v případě, že nejsou dodrženy přesně všechny zásady pro tuhle práci / což se u amatérského provedení na základě kusých informací psaného textu dá předpokládat /, je tu nebezpečí největší ze všech : že se celá akce nepodaří a člověk si svým zklamáním sám uzavře cestu k tomu, co jinak může mít na jeho psychiku blahodárné účinky.

Již výše jsem naznačil, že k přemazání záporných emocionálních energií v daném období života používáme mentální práce při sdílení fiktivního vysoce pozitivně laděného příběhu z daného období života láskyplnou spoluprací obou duálních vědomí těla i ducha.

Zde je ve hře více variant podle stupně, jakým je klient vůči změně blokován. Varianty se volí případ od případu podle konkrétních podmínek. Cílem je vytvořit v potřebném množství zhruba čtyř až pětiminutových mentálních soustředění tolik pozitivního prožití z oblasti prenatálu či raného dětství, aby byla negativita původních vstupů z tohoto období života dokonale s rezervou přemazána.

Hlavní důraz je zde kladen na souhru mentálních vstupů do daného věku s intenzívním rozvíjením řeči těla. Mentální energie vašeho ducha prostě zpracovávají v radostném provedení onen fiktivní vysoce pozitivně laděný příběh a fyzické „já“ prožívá na úrovni těla co nejintenzivněji svoji radost z toho, že tomu tak skutečně bylo.a že tahle nová pozitivní verze léta starého příběhu z prenatálu či dětství je pravdivá.

Každý z vás, kdo touto zkušeností prochází, si hluboce uvědomuje, jak se při této práci potvrzuje fakt, že jedině existující je pro nás bytí tady a teď. Zjistí, že minulost neexistuje, existuje jen emoční záznam. A bývá překvapen, jak docela maličko je třeba udělat pro to, aby se nastavení jeho vnitřních energií zcela změnilo pozitivním směrem.

Je-li naprosto klíčovým faktorem při této radikální léčbě strachu respektování samostatné existence vědomí lidského těla / „já“, ega / a práce s ním, jistě pochopíte, že na svém „vědeckém“ přístupu hoří a selhává zcela oficiální věda, která prostě takový nesmysl, jakým je samostatná existence vědomí ega, prostě nesmí a nemůže přijmout. Co na tom, že to v praxi funguje ?

Výsledky takovéto terapie jsou vynikající. Cílevědomá práce s blokováváním strachu ukrytých ve vědomí fyzického těla / „já“ / pro náš život otevírá i dosud skryté a nevyužívané možnosti pozitivního prožívání vlastních emocí, které byly dříve právě oněmi strachy dokonale blokovány.

Vymazání starých emocionálních vzorců a zapsání nových znásobí již dříve dosažený pozitivní vliv duální lásky mezi vědomím těla / „já“ / a vědomím ducha /“Já“/ a má pozitivní vliv na prožívání radosti ze života bezprostředně po provedeném zásahu v psychice na klienta. Dá se tedy říci, že přenos do současného bytí tady a teď je prakticky okamžitý.

Podle celkových projevů v psychice klientů se dá říci, že likvidace strachů z nepřijetí, strachu z budoucnosti a strachu z bezmoci cíleně zasahuje v lidské psychice mechanismus, který by se snad nejlépe dal nazvat otevíráním srdce člověka. Kdo sleduje mé texty pravidelně, ví, že řadím fenomén srdce do oblasti duálu tělo, žena, srdce a odblokování těla od výše uvedených strachů významně přispívá i k prožívání podstatně vyšší rovnováhy srdce a mysli člověka. Tento fenomén má další doprovodný účinek. Klienti kteří projdou fází osvojení lásky k sobě a poznáním cesty k odblokování vlastních strachů, udávají jako vysoce pozitivní skutečnost, že mnohem lépe rozumí sami sobě a že se jim otevírá i pochopení toho, proč a z jakých příčin se tak či onak chovají ti druzí kolem nich.

Osobně tohle připisuji mně z osobní praxe známému faktu, že mysl sice hodnotí a analyzuje, ale jedině otevřené srdce dá člověku pochopení, kde je pravda o tom, co jest.

Ano, je opravdu jednoduché dát se psychicky dohromady. Dokáže to každý, kdo pochopí, že jako bytost s Božskou jiskrou má k dispozici mnohé z dílny toho, kdo jej tady na zkušenost vyslal. Dokáže to každý, kdo pracuje intenzívně na zvýšení vibrací svého vědomí na úzké cestě do vlastního nitra. Protože tím si dá šanci, aby se vymanil ze zažitých schémat závislosti na strnulých strukturách vlastního lidského bytí vložených do něj bez jeho souhlasu rodinou a společností.

Staňme se proto sami sebou vlastním přičiněním a uzdravme se vlastní prací na sobě samých. Odmítněme být nadále čísly v plánech tržních schémat tandemu lékařských pracovišť a pojišťoven. Jen se rozhlédněte kolem sebe, jak přibývá v systému zdravotnictví těch, které nezajímáte jako člověk, ale pro které se stáváte stále více jen položkou nádherně honorovaného byznysu štědře dotovaného z vašich vlastních daní a poplatků.

Tento stát nás vědomě působením našich totálně zkorumpovaných politiků a jejich neschopných vlád pravice či levice vrhá do bludného kruhu strachu, úzkostí a depresí. A oficiální medicína pak z nás činí jedince závislé na spotřebě stále dražších a dražších chemických preparátů, tak štědře ke škodě našeho zdraví s vysokým ziskem produkují nadnárodními farmaceutické koncerny.

Ty koncerny, které financují vládní strany i jednotlivce v nich a pod záminkou kongresových setkání stále častěji zvou naše lékařské kapacity na luxusní pobyty v zahraničí / proč asi ? /. Divíte se pak, že tytéž koncerny prosazují v poslední době intenzívně v zájmu svého zisku na scéně Evropské unie vyhlášky, které alternativní léčitelství a jeho metody postaví mimo zákon ?

Bojíte se, co bude dále s tímto makrokosmem ? Zbavte své malé „já“ ve vlastním mikrokosmu strachů a dívejte se s důvěrou vpřed. Pamatujte, že stará zkušenost našich předků hovoří o tom, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. A nepochybujte o tom, že ty mlýny mají zařízení na oddělení zrna od plev. Tak prostě mákněte na tom, aby jste se stali zrnem a starosti nechte koňovi. Ten prý má větší hlavu.

Mějte krásný máj, čas lásky.

(c)2011 Pavel Karpeta

http://www.matrix-2001.cz


This entry was posted in Filozofia života. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s