Zápisky z minulých životů: Před inkarnací – Cesta k podstatě

V dálce vidím malou černou energii, velkou jako pingpongový míček. Světlo ve mně mi vysvětluje, že mám za úkol tuto energii zvládnout. Toto je můj cíl. Nemá se s ní bojovat, ale přijmout ji. Jinak bude narůstat a může přerůst i to světlo, co v sobě nyní mám. Má velkou moc, kterou nemohu z dálky ucítit. Černá kulička je dost malá, nevím, co na ní může být nezvládnutelného. Mám svůj zavedený systém myšlení, který je osvědčený – šance pro EGO. Chybí mi pokora, otevřenost, umění přijmout. Nemám chuť jít ten problém řešit, zároveň si myslím, že to zmáknu, ale stojím na místě. Potřebuji motivaci, která by mne vedla k tomu, abych problém začala řešit. Uvědomuji si, že je něco výš i níž než já, ale mám tak silné EGO, že mi je dobře, jsem spokojená, ale často mi ta spokojenost chybí. Hledám problém jinde, ale ne v tom EGU. Když je mi tak dobře, tak ani nechápu, proč bych měla jít řešit ten problém. Je to absurdní, tu malou kuličku musí každý zvládnout. V hrudníku cítím náboj pozitivní energie, který je velký, ale povrchní. Jinak bych takovou blbost nemohla tvrdit. Jdu na to vědecky, ne vnitřně. Neumím to, někde je blok, jsem zaměřena hodně na hlavu, tou to nejde vyřídit. Mně je dobře v té hlavě, tam se to dá ovládat. V nitru jsem k ovládání ještě nedospěla. Hlava má strach, že by ztratila EGO. Je připoutaná, závislá. Vytváří si to sama a teď neví, jak se toho zbavit. Je to těžké a tlačí to opačným směrem.

Konzistence hlavy je hutná, energie vnitřku je velmi jemná. Hutnost a tíha se nechce podřídit té jemnosti. V té je úžasná síla, ale hutnost to neumí přijmout. Nevím, jak se dostat do té jemnosti. Cítím ji, ale zpovzdálí. Neumím se jí otevřít. Dřív jsem vždycky otevírala dveře zvenčí a ne zevnitř, pak ten problém nemůže přijít. Plýtvám energií sluníčka. Jdu do té energie. Vidím slona. Energie je příjemná, lehce se zvedá, zaplavuje hlavu. Jemnost se násobí, cítím nárůst té energie. Celé tělo mám zaplavené tou energií. Černou energii lemuje zlatá energie. Náboj zlaté energie se zvětšuje. Obklopuje mi hlavu, více hlav. Černá energie je vlastně hodná, protože mne má hodně naučit. Ta černá kulička je moje, jsem to já, musím je umět propojit. Je to moje EGO, moje zlo. Nechávám to vyplynout, prolnout. Energie světýlka už nejde obloukem, ale přímo do černé energie. Plamínek je laskavý, kulička je vzpurná, tváří se hodně, ale má strach, že se ztratí, rozplyne. Jde o změnu, změnu k lepšímu. Má strach z neznáma, má se dobře v tom, co zná. Intenzita světla se stupňuje v levé části. Kulička způsobuje blok. Je zbytečné, že tam je, bojí se, žádá mne o informace. Radím jí. Poddává se tomu. Černá barva mizí.

Cítím tíhu pocházející ze Země. Dochází ke spřátelení zákeřné energie se žlutou energií. Jde to samo. Hlava musí mít pozornost. Světýlko ji drží vzpřímenou. Cítím špatnou energii v pažích. Světýlko ji přijímá. Obě energie se přátelí, cítím lásku a pochopení. Nestačí, že to víš, vědět je dost hrubé, cítit je jemnější. Přeměň svoje vědění na cítění, tak vstoupíš do světla. Násilím to nejde.

Cítím narůstající bolesti v kolenou, kyčlích, hlavě. Bolest se zlobí, chtěla by se pomstít. Bolest v nohou přetrvává. Je způsobena nepřátelstvím mezi zemí a kosmem. Žádám Kosmos a zemi, aby se usmířili. Nabízím jim své nohy jako vhodné místo. Kosmu i matce Zemi narostlo EGO. Jako všemu kolem nás. Je to charakteristický rys věku, ve kterém se nacházíme. Dochází k likvidaci bolesti v kyčlích. Narůstala, až se rozpadla v jemnou energii.

Vidím les s pramenem světla, který žádám, aby mne zaplavil. Nechce, čeká, až ustoupí moje EGO. Klouby si kladou podmínku většího vnitřního otevření. Nemám už sílu. Posiluje mne žlutá energie. Postupně a těžce se vnitřně otevírám.

Chci jít ke světlu – k podstatě. Nemohu tam pro bolest v kyčlích. To je zkouška. Je to pomůcka k pochopení, že musím cítit svoje tělo lhostejně. Dost dlouho trvá, než ta jemnost prostoupí hrubou energii. Musí se cvičit pravidelně, aby se hrubost nestupňovala. Chybí mi pokora, jsem dost dospělá, abych ji měla v sobě. Moje tělo mne unavovalo a já jsem neměla sílu s tím bojovat. Plácala jsem se tam, kde se ze mně energie odčerpávala a neuměla jsem ji dobýt. Stačí maličký pohyb a může z toho vzniknout obrovská síla. Čím jemnější, tím větší.

Zdroj

This entry was posted in Minulé životy. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s