Lesní panny

by:  Mars Ultor

(obrázok) – Konstantin Vasiljev, Rusalka

Vedle divých žen obývají v lesích báječné bytosti, jež lid »Lesními pannami« nebo »Lesními žínkami« nazývá. Co do podoby jsou lesní panny krásné a něžné dívky, oděné rouchem bílým anebo zeleným, hebounkým jako pavučina, jež napolo zakrývá bohatý vlas barvy zlaté nebo tmavé splývající po alabastrové šíji a ramenou. Hlavu zdobí vínek z lesního kvítí nebo růží, – nebo také klobouček s páskou ze svatojanských mušek [1], jak také líčí lesní pannu Čelakovského balada »Toman a lesní panna«.

Někde popisují vily, lesní panny, takto: Jsou krásné dívky v listnatém šatě; v rozpuštěných vlasech skvěly se jim růže; bílá ramena byla ozdobena náramky z pestrobarevných květin. Víly mají svou královnu, která sluje „Lesana“; vyniká nad ostatní bílým šatem a náčelenkou ze sedmi démantových hvězd. Pěkný popis lesní panny jest v Heydukově básni: Přišla s večerem pod lípu k tanci. Oděna byla krátkou suknicí s fábory; zlatý vlas věnčil vínek z barvínku, za pasem tkvěla kytice z vřesu. Umělé popisy tyto šíří se pak četbou.

Lesní panny jsou stále mladé a spanilé. Nikomu neublíží, – leč dráždí-li je svévolně nebo k nim přijde v nevhodnou dobu. Nejmilejším zaměstnáním jejich jest tanec a zpěv z večera, kdy vše v přírodě utichlo. Když slunce vychází, umlkne hudba, a víly zmizejí. Také v poledne tančívají lesní panny; v době té není radno vstoupiti do jejich kruhu; jsouť velice popudlivy. Kdo slyší jejich zpěv a dá se přilákati, toho utancují neb ulehtají k smrti. Málo komu se podaří utéci; prchajícího zastihne jistě nevidielná střela, mířená do srdce a ta ho okamžitě usmrtí. Tak se stává jmenovitě mladým hochům. Místy věří, že mládenec – lesní pannou o život připravený – se promění v květinu bazalku. (Nový Bydžov) – Děvčata naproti tomu víly milují a pomáhají jim jako oné přástevnici, která měla stádo pásti a při tom přísti. S tou se krásná víla vytančila při zvuku ptačí hudby a potom spředla její len v okamžení. Vedle toho jí dala do mošinky březové listí, které se proměnilo v zlato.

V lese „Chlumě“ tančívaly prý víly v pravé poledne. Aby nebyly vyrušovány, měly strážce – malé psíky, kteří běhali ve velkém kruhu kolem tančících a kousali každého, kdo se místu tomu blížil; odehnati se prý nedali; rána z ručnice se jich nedotkla. (Bydžovsko) – V černém lese, jenž se táhne za Dobrošovem, jest pověstné smutné místo “ Malý dol“; tu prý bylo sídlo lesních pannen. Sedávaly na pařezích v zelené sukničce, majíce černé vlasy, sahající až po paty, rozpuštěné. Kolem nich pobíhal dav vižlat. Nebožtík Hrábek viděl prý jednou u potoka tancovati lesní panny a kolem nich pobíhati po stráni i v křovinách strážce jejich – vížlata. V zmíněném dole rostlo divné bejlí; kdo jej překročil, bloudil a nesnadno odtud cestu našel.

V noci před sv. Janem Křtitelem mají víly největší moc a hledí přilákati jinochy, jež z čarovného kola živé nepropustí. Tancují s nimi, až je usmrtí. Potančivše si přicházejí lesní panny v Zlatodol, kde prý taví zlato, jež za celý rok nashromáždily a zlatí jim dlouhé vlasy své, aby jimi lid mámily. Na Zvolensku věří, že na lukách a hájích tancují víly a bosarky v bílých plachetkách, a běda chlapci, jenž se do kola jejich přivábiti dá; tomu prý utnacují nohy a do smrti ho ulehtají. – Lesní panny libují si nejvíce v lesích listnatých a bavívají se také tím, že za zpěvu na větvích se houpají a kolemjdoucí hochy k sobě vábí. Lesní panny – zvláště zakletá, hledí se vysvoboditi tím, že se provdá za muže z lidu, avšak musí jí slíbiti, že jí nikdy neublíží; jinak by e stala zase lesní pannou a musila by čekati na vysvobození své sto roků.

Nějaký sedlák si vzal za manželku lesní pannu; před svatbou jí slíbil, že jí nikdy neublíží. Žili šťastně po dlouhou dobu. Jednou přede žněmi odjel sedlák do města na trh. Žena jeho dala všechno obilí, ač bylo dosud zelené, posíci a do stodoly odvézti. – Hospodář vrátiv se a spatřiv, co se stalo, udeřil ženu několika klasy přes ruku a zvolal: „Je viděti, že jsi divá žena.“ Sotva dořekl, zmizela lesní žínka. Druhého dne rozpoutala se nad krajinou zuřivá bouře, a krupobití zničilo všechno obilí na poli. – Sedlák poznal, že chybil, zvláště když seznal, že obilí v stodole dozrálo. Litoval svého přenáhlení, ale bylo pozdě, žena se do statku nevrátila.

V lese, v němž se víly zdržují, jest studánka, jejíž voda uzdravuje každou nemoc; ale obyčejný člověk nedostane vody té; neboť jakmile někdo ze studánky vody nabere, zlomí se bílá lilie, – s níž spojen jest život toho, kdo vodu nabírá – a člověk ten zemře. Studánka ta jest prý nepřístupna a možno jí spatřiti jen za noci jasné.

Lesní žínky trestají děti, jež hledajíce v lese houby pokřikují. V lese abrspašském sbíraly děti houby, při tom se smály a křičely tak, že vzbudily lesní žínku, která na břehu jezera spala. Byla to veliká paní zeleným šatem oděná. – Děti se daly na útěk, ale lesní ženka je honila a jedné holčičce strhla šátek s hlavy. Dítě vypravovalo doma, co se mu přihodilo, Matka šla na radu farářovu ve 12 hodin do lesa a vzala dítě s sebou. Lesní ženka vrátila holčičce šátek se slovy: „Podruhé v lese nekřič, sic bude s tebou zle!“

Dívkám, jež rády zpívají, pomáhají prý lesní žínky hledati houby; zpěv je přiláká. Jakmile se objeví, mají je dívky poprositi, aby jim houby okázaly, což prý rády učiní, poněvadž nemohou na místech, kde hojně houby rostou, rejdy své prováděti. (Nový Bydžov) Hubařům se radí, aby přijdouce do lesa volali:

Lesní žínky, hledám houby
z vašeho loubí,
přijďte ku pomoci,
vy lesní moci!

(Nový Bydžov)

K lesním pannám řadí se Myška – malinká panenka lesní, která prý nosila oděv hnědý jako mech; vlasy šedivé jí splývaly po šíji a byly tak dlouhé, že se jimi celá zahalila. Běhala prý velmi rychle. (Hořejší Štěpanice) Někde jí jmenují „Mniška“ a bájí o ní, že jest ustrojena jako jeptiška. Jest prý úplně neškodná, ale procházejíc se lesem straší děti, které v lese hřmotí a rozpustile pokřikují. (Na horách Orlických)

K lesním pannám patří také Jezinky“ (Jeskyňky), které jsou povahy zlé. Dle víry lidové hledí unésti malé dítky do jeskyň a krmí je za tím účelem, aby si je k jídlu připravily. Dospělé lákají zpěvem do svého kruhu, uspávají je a oči jim vylupují.

Dříve se prý zdržovaly víly v hojném počtu mezi lidmi; ale nyní jich tále ubývá a které zbyly, jsou smutny. Příčinou toho jsou prý zvony, jejichžto hlasu víly snésti nemohou. Vedle toho i proto prchají zděšené sbory lesních pannen, poněvadž se kácejí lesy lupenaté a jehličnaté, dávná to sídla obyvatelů lesních.

Košťál, J. 1901: Lesní panny. In: Zíbrt, Č. (ed.), Český Lid X, Praha, 205-206.

Zdroj

Súbor:Růžena Maturová as the first Rusalka.jpg

This entry was posted in Atla-Ra, Dejiny. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s