Pavel Karpeta – FALEŠNÝ MÝTUS O EGU JAKO NEPŘÍTELI – Pozor na duchovní pasti, pasti, pastičky I., část druhá

predchádzajúca časť

 ALE VŠECHNO JE JINAK

Pojďte na to podívat mýma očima, které vidí. A pro začátek si vyberme nějaký příklad a ocitujeme si z jediného z mnoha a mnoha zdrojů tohoto nesprávného pohledu na ego, které jsou dostupné na internetu a podívejme se na to blíže. Po zvážení nakonec neuvádím z humanitárních důvodů webovou adresu, na níž jsem níže citované texty objevil. Pokud autor pozná svou práci, věřím, že mi odpustí přesnou citaci svých myšlenek. A také věřím, že se poučí. Při čtení jsem si povšiml na daném webu znění části textu s názvem „Střezte svou mysl i své myšlenky“ v kapitole „Co dnes odešleme jako myšlenku, to bude zítra naše realita…“ Tady je výtah ze stati s názvem / cituji / :  Způsob chápaní příčin se mění

 Kdo z nás si přeje celý život trpět a být v podstatě nešťastný ? Budete možná dost překvapeni, ale ve skutečnosti takto nemilovaných lidí, kteří si podvědomě či dokonce vědomě přejí „trpět či být litováni“ žije mezi námi dost, sám jich znám několik. Někteří projevují vysokou míru sebelítosti, jiní silnou agresi s obviňováním nejbližšího okolí. Jejich problém bývá jiný a tím je nedostatek uznání či pozornosti o ně samé / pomíjím rozličné komplexy /. Proto hledají důvody, jak pozornost na sebe upnout a přitáhnout lítost či soucit druhých na svou existenci ….. tito lidé, i když mohou být zcela šťastni, protože mívají z hmotného světa obvykle vše, si však permanentně stěžují, jsou trvale nespokojeni se vším, co jim život poskytuje, cítí vůči sobě silnou křivdu a nespravedlnost, se kterou se těžko vyrovnávají …. Tito, lidé zažívají obvykle jako důsledek dost často vnitřní psychické utrpení a trvalé zdravotní problémy, které si však sami projektují právě s cílem upoutání zájmu a pozornosti na sebe sama. Pak totiž mají opět důvod jít mezi své věrné přátele a krásně si postěžovat, jak mají ten svůj život strašně těžký a kolik léků už dnes do sebe museli dostat.

Nic proti tomu, tady je to v pohodě. Ano, mohl bych se pod tuto část textu i podepsat. Velmi přijatelný pohled na stav, kterým ve svém životě mnohdy projde v určité míře každý z nás. Autor vyvozuje následně jako řešení tohoto stavu i tento sice už ne tak přesný, ale přesto sympatický závěr / cituji / :

„Léčba je při tom obvykle prostá – začít s přijetím sebe sama, začít si vážit sám sebe, milovat dar svého života a žít Láskou pro druhé, kteří svůj zájem o osobu samotnou realizují následně zcela automaticky.“

Věty o nutnosti přijetí sebe sama, o nutnosti vážit si sebe sama i milovat dar svého života jsou skutečně výstavní a přesné. Jako méně přesné vidím ono přehnané zdůrazňování žití Láskou pro druhé a důraz kladený na potřebu automatiky realizace jejich zájmu o nás. Tahle úvaha je již zatížena zásadní chybou, jejíž objasnění ovšem dnes není na programu dne. . Pojďme se nyní podívat na znění části textu téhož autora tamtéž na jiném místě s názvem „Dualita jako prostředek pochopení jednoty“ v kapitole „Jak je to s tím dělením na dvě poloviny…“ Tady je výtah z jedné z uvedených statí / cituji / :

 Proč máme zažít dualitu ?

 Jednoduchá odpověď : v naší stávající dimenzi je pro naše pochopení duality optimální. Jak jinak bychom dokázali odlišit oba extrémy daného jevu, události či veličiny ? Nalezení společných průsečíků nebo dokonce celého spektra nám totiž jednotu jako optimální rovnovážnou variantu postupně poodhaluje. Poslední dobou vnímám v živých snech dualitu jako pouhý první stupeň našeho poznávání – zprostředkováno odlišením, ,které se postupně bude vytrácet a bude na nás, za jak dlouho tuto změnu sami zpracujeme. Můžeme tak postupně ztratit iluzi výše popsaného přirovnávání / měřítek /, tím se s Jednotou ztotožníme a staneme se jí osobně – resp. přestaneme sami osobně existovat a začneme žít takové stavy štěstí, že pouze a prostě jsme. Přijetí pokorné služby svým nejbližším a posléze celému lidstvu, světu a stvoření a těm, kteří ji zrovna potřebují, o pomoc sami stojí či o ni dokonce požádají-– stát se jakýmsi živoucím nástrojem Lásky.

I informaci v úvodu je možno s určitou výhradou přijmout jako možný pohled na věc. Jako zcela chybný však již vnímám předpoklad, že dokonalým rozpoznáním a zpracováním duality v makrokosmu kolem nás se ztotožníme s Jednotou. A už vůbec nemohu přijmout variantu bytí, o níž autor hovoří takto / cituji / : „přestaneme sami osobně existovat a začneme žít takové stavy štěstí, že pouze a prostě jsme.“ Jen obtížně si dovedu představit, že přestanu osobně existovat a současně budu zažívat takové stavy štěstí, že pouze a prostě budu. Jak mohu současně přestat existovat a současně být a zažívat stavy štěstí ?  Skutečně šokující je ovšem teprve zásadní požadavek na popření vlastní nezpochybnitelné vnitřní duality v následující větě. Zde autor vyvozuje jako pravděpodobnou nutnost podmínky dosažení výše popisovaného stavu tento závěr / cituji /:  Snad jedinou důležitou podmínkou je dokonalé zvládnutí našich vlastních myšlenek a absolutní rozpuštění našeho nevyzpytatelného ega.

Položme si obě tučně vyznačené části k sobě :

Léčba je při tom obvykle prostá – začít s přijetím sebe sama, začít si vážit sám sebe, milovat dar svého života a žít Láskou pro druhé, kteří svůj zájem o osobu samotnou realizují následně zcela automaticky. Snad jedinou důležitou podmínkou je dokonalé zvládnutí našich vlastních myšlenek a absolutní rozpuštění našeho nevyzpytatelného ega. Člověk skutečně znalý věci stojí před touto směsí pohledů v hlubokém údivu. Na straně jedné ano, skutečně je nutno řečeno autorovými slovy „začít s přijetím sebe sama“, „začít si vážit sebe sama“ a samozřejmě i „milovat dar svého života“.  Jak ale může být cestou k tomuto cíli zároveň popření sebe sama v podobě absolutního rozpouštění vlastního dejme tomu i nevyzpytatelného ega ?

Pojďme se spolu podívat z několika úhlů pohledu na to, proč onen tolikrát a ze všech světových stran propagovaný požadavek moderních falešných proroků na absolutní rozpouštění / umenšení, prosvětlení, potlačení či eliminaci / ega je totálním nesmyslem.

ÚHEL PRVNÍ : tradice uchovávaná v naší rodné mluvě

Všichni běžně používáme v naší krásné české řeči slovní obrat typu „sebe sama“. Naše řeč má své kořeny v dávnověku, kdy lidé ještě znali souvislosti, které dnešnímu člověku již nejsou známy. A byli to naši ještě tehdy vědoucí předkové, kteří do naší řeči / podobně jako do pohádek / vložili řadu mystérií, o kterých věděli, že se k nim jednou budeme probouzet.

Takovýmto mystériem v naší řeči tady a teď je slovní obrat „sám sebe“, „sebe sama“. Kdo z vás ale už dnes ví, co to ve skutečnosti znamená ? Komu z vás přišlo někdy skutečné pochopení toho, že možná vy sami jste si v některé z předchozích inkarnací dávnověku do lidské řeči zafixovali jeden z klíčových důkazů o vaší vlastní vnitřní dualitě? Běžným používáním obratu „sebe sama“ v jeho mnoha obměnách vám vaše vlastní rodná řeč vkládá před váš vnitřní zrak / a v naprosté většině případů zbytečně / jako fakt skutečnost, že ve vás, tak jak právě sedíte a čtete tyto řádky, je zcela jistě bez jakýchkoliv pochyb nějaký či nějaká „sám“ či „sama“ a současně i nějaký či nějaká „sebe“.  Jste prostě dva v jednom, dvě samostatné bytosti, dvě rozdílná vědomí v jediném těle. Přesně tak, jak bylo již řečeno výše. Na této planetě, v této realitě tady teď jste tělem a duchem. Jste vědomím těla / ego / i vědomím ducha / Já /. A to ať už jste připraveni to respektovat nebo je vám to šumafuk.

Řekneme-li si tedy s autorem citovaných řádků na straně jedné, že je nutné, abychom „začali s přijetím sebe sama“ a „začali si vážit sebe sama“ a řekneme-li s tímtéž autorem vzápětí, že je nutné, abychom jednu zcela reálnou a legitimní část naší vnitřní duální bytosti, tedy ego, absolutně rozpustili, není tu něco v pořádku.

Nebo mi nabídne někdo z těch, kteří případně touží tolik ego rozpustit a ega se zbavit beze zbytku, jinou variantu pohledu na to, koho se Já jako nesmrtelný duch žijící momentálně na této planetě spojen se svým egem mám naučit milovat, když mi jedním dechem mnohde jinde ve svých textech doporučujete, abych „miloval sám sebe“ ?

Pokud chcete, abych miloval sám sebe duch jako ducha, to si snad děláte bobky, ne ? Tohle kdysi činil Narcis blahé paměti a dodnes se mu směje celý svět. Mně tedy to rozum nebere. Náš autor a mnozí další propagátoři tohoto pohledu na vlastní lidské ego se mýlí, hluboce se mýlí. Nemějme jim to za zlé. Jejich omyl je převzat z omylů, které jsou ve společnosti hluboce zakořeněny nikoli neúmyslně římsko-katolickou církví za dlouhá staletí jejího zločinného působení mezi námi.

To, že autor výše uvedených rozporuplných výroků a mnozí jemu podobní za svůj omyl možná nemohou, není omluvou pro jejich počínání. Prostě není možno tohle vše smést ze stolu ani v tomto konkrétním případě s poznámkou, že mýliti se je lidské.

Proti hovoří desítky děkovných a souhlasných diskusních příspěvků na daném webu od řady lidí, kteří tuto iluzi buď již přímo sdílejí nebo ji právě přejímají k realizaci. Proti hovoří i šíření tohoto duchovního jedu výchovně vzdělávacími pořady esoterických internetových televizí a kanálů, kde se potlačování ega propaguje stejně usilovně jako kdysi vedoucí úloha jediné správné strany.

Což se neproslýchalo ještě donedávna v esoterických kruzích něco o tom, že každý z nás je karmicky zodpovědný za to, když jiné přivede na scestí byť omylem a zabrání jim tak jít jejich vlastní duchovní cestou ? Čtěte Bardona a jeho pohledy na zákon karmy ! A zamyslete se nad tím !

-pokračování-

(c)2012 Pavel Karpeta

http://www.matrix-2001.cz/

This entry was posted in Filozofia života. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s