Pavel Karpeta – RAGAUIAN VYPRÁVÍ aneb O životě, práci a dění tady a teď v nás i kolem nás z mnoha úhlů pohledu

Pavel Karpeta

Pavle, jsem ráda, že se vracíme jako každý rok k tradici tvých odpovědí na mé otázky. Myslím si, že tím vyhovím i dalším lidem, kteří nemají možnost ti je položit přímo. A pojďme hned k té první. V minulých dnech jsi zde uveřejnil materiály k egu a jeho místu v našem životě. Velmi mne to oslovilo. Ale slíbil jsi v textu několik úhlů pohledu na toto téma. A uvedl jsi jen dva. Nenechal sis ještě něco pro sebe ?

Chci poznamenat, že jsem věnoval problému duality v člověku zde již tolik času, že bych se rád zase věnoval něčemu jinému. I proto, že si bohužel musím přiznat, že snaha dát na vědomí veřejně pochopení skutečného fungování duality v člověku pro jeho duchovní vývoj a život na této planetě se nesetkává s příliš velkým úspěchem. Tak už ale to chodí. Je to věcí svobodné vůle každého člověka. Každý se může rozhodnout, čemu chce věřit a jakou cestou se vydá. Jen musí počítat s tím, že svým rozhodnutím si také volí to, co bude jeho příštím osudem. Za sebe jsem přesvědčen, že jsem v minulých dnech a týdnech posledními dvěma seriály udělal maximum pro objasnění toho, co je pro člověka této Země v současné době podstatné. Takže počítám s tím, že červený puntík v nebeském dispečinku za dobrý skutek mám už na svém kontě a věřím, že mi ho už nikdo nevezme.

Podívejme se tedy spolu na vztah energií ducha a ega, resp. muže a ženy v nás lidech ještě z jednoho úhlu pohledu. Ale budeš sama překvapena, až si uvědomíš, že přímý odkaz na vzájemný vztah ducha a ega ty sama máš před očima již odedávna, prakticky od svého nejranějšího dětství.  Myslíš, že přeháním? To tedy určitě ne! Jen sis to nikdy neuvědomila a možná budeš mít problém s pochopením určitých souvislostí i nyní, když tě na to přímo upozorním.

Byli to moudří zasvěcenci minulých staletí a tisíciletí, kteří zašifrovali do pohádek pro děti návod na možnost návratu do jednoty každé lidské bytosti. Ty pohádkové příběhy jsi slýchávala v ústním podání, později sis je četla v dětských knížkách a snad jsi je občas i sledovala na televizní obrazovce. Měly ti něco říci a asi neřekly. Podle toho, jak se na mne udiveně díváš, je jasné, že pravdu o tom všem do nich zašifrovanou jsi dodnes nepochopila. Zkusím ti ji teď přiblížit.

Znáš tu pohádku o zlém draku, nešťastné princezně a hodném a statečném Honzovi? Určitě ano, patří do zlatého fondu českého písemnictví. Podívejme se na děj pohádky mýma očima a pojměme všechny naznačené děje v co nejširších souvislostech.

Drak tu představuje animální svazující sílu nízkých vibrací, která vězní ve svých spárech část nás samotných. Vězní podle tradice někde v jeskyni / symbolika energie Země / ženu-princeznu / ženskou část nás samotných /, tedy vědomí ega v nás. Drak drží princeznu-ego v zajetí a nemá v úmyslu se jí vzdát. Plánuje ji lidově řečeno sežrat / zcela pohltit /.

Pak je tu starý král, otec princezny. Představuje v pohádce vědomí duše, člověka této Země, který se na Zemi stal rodičem dítěte-dcery-princezny-ega, tedy těla s jeho vědomím. Princezna vyrůstá a v rozkvětu mládí se jí drak násilím zmocní a nemíní se ji nijak vzdát.

Král chápe, co se děje, je z toho zděšen, ale není schopen akce. Vyhlásí v království smutek / stav životní krize /. Z jeho vibrační úrovně proti drakovi / drtivému vlivu temného hmotného okolí / je ovšem zásah vyloučen. Ví, že na to prostě nemá sílu a připadá si zcela bezmocný. Hledá tedy / jako mnozí lidé v obdobných situacích / pomoc zvenčí u těch kolem sebe. Ohlíží se po někom, kdo princeznu z drakových spárů vysvobodí. Obrací se na renomované drakobijce, kteří deklarují, že boj s draky mají v popisu práce a vyznačen na svých bojových korouhvích. Žádá je, aby jeho problém vyřešili a princeznu osvobodili. Tito rytíři bez bázně a hany s erby na štítech a zarámovanými osvědčeními o zasvěceních do čehokoliv či diplomy z psychiatrie a psychologie zkoušejí možné i nemožné, ale pokaždé dostávají od draka na frak. Odjíždějí z podobných bojů se zlomenými meči a pocuchanými brněními a princezna má smůlu.

Oni rytíři s důležitostí sobě vlastní si ovšem snaží připisovat zásluhy, které nemají a výsledkem jejich práce bývá často jen to, že pořádně pouštějí žilou královské pokladnici. Nemluvě o tom, že se traduje, že sežerou všechno, co v královských kuchyních k sežrání je.  V boji samotném neuspěli a aby to nějak zdůvodnili, mezi lidem obecným trousí poznámky o tom, že by princezna / lidské ego / měla být ponechána svému osudu. Co prý drak jednou vezme, je už prý drakovo a je lépe se princezny zbavit. Ona stejně je asi pěkné kvítko, když se zapletla s někým takovým jako je tenhle drak s devíti hlavami.

Ti studovaní mezi drakobijci podstrkávají králi / člověku, duši / přehršle tlumicích pilulek proti depresím s fatálními vedlejšími účinky na jeho podlomené psychické a fyzické zdraví a radí mu, aby se s tím vším nějak smířil. Svoji pomoc si samozřejmě nechají pořádně zaplatit na dřevo z královské nemocenské pokladny. Nikdo zvenčí nedokáže pomoci. Král se po zkušenostech s těmito amatéry vydávajícími se za experty nakonec vzdává naděje a z nezbytí se obrací tam, kde dosud nehledal. Dovnitř sebe, dovnitř svého království s příslibem, že ať zachrání princeznu / ženu v nás, vědomí ega / kdokoli, dostane princeznu za manželku a půl království k tomu.

Honza je představitelem mužské složky nás samotných, muže / ducha / v nás. Je to sice pravým rytířem, ovšem tato Země se vším všudy mu nijak nevoní. V této jako i po mnoho minulých inkarnací volil pobyt v zápecí jako optimální variantu přežití dané inkarnace, válel se v duchnách s přesvědčením, že ten pobyt tady na Zemi na té peci nějak přečká. O dění v království pozemském se nezajímal ani v nejmenším. Vždy ho štvalo a i nyní ho štve, že skrze starosti a kontakty s lidmi v okolí ho zasahují jemu protivné nízké pozemské energie, kterých se prostě štítí a odmítá se jimi zabývat. Běžné lidské radosti a starosti byly a jsou pod jeho úroveň vnímání. On je přece ten čistý tam nahoře / na peci / a ať si ti pitomci dole / pod pecí / poradí, jak chtějí. To si říkával a dodával: já si své nádherné čisté ručičky přece tímhle pozemským blátem špinit nebudu!

Krize království, smutek a zoufalství nad osudem princezny, které zasáhlo všechny královské poddané v čele s králem / tedy duši jako celek / nakonec nenechalo ani Honzu se dál válet na peci. Pochopil konečně, že by si měl najít tu pro sebe pravou. Uvědomil si, že už dospěl / prošel celým vývojem zde na Zemi / a měl by už ze sebou něco udělat. Výzva pomoci princezně ho tentokráte chytí za srdce, sbalí pár buchet do uzlíku a jde hledat štěstí na královský zámek.

Drak má mnoho hlav. Boj s mnohohlavým drakem, kterému navíc odseknuté hlavy znovu narůstají, dokumentují v pohádce nutnost velmi obtížného zápasu s tím, co ženu-princeznu-ego pevně drží ve své moci. Je to zápas o osvobození naší vlastní vnitřní ženy / vědomí ega / v nás na cestě k její záchraně a Honzovým konečným cílem je po vítězství nad drakem pozvednout ženu-princeznu-ego k sobě na koně do sedla vlastních čistých vysokých vibrací a společně s ní se vrátit ke králi. Vůbec to není lehké. Honza si hezky mákne, ale dobrá věc se nakonec podaří. A on přiváží princeznu zpět jejímu zoufalému otci / přibližuje ji zpět k vlastní společné duši, od které byla nízkými vibracemi v důsledku působení okolí – draka – dočasně odtržena a kontakt s ní byl ztížen /.

Následuje veselí, společná radost a nutně vše směřuje ke svatbě / svatba – vzájemné sjednocení Honzy / ducha / a princezny / ega / do posvěceného svazku /. Po svatbě / potvrzení sjednocení ducha a ega ve společných vibracích / je Honzovi odměnou půl království / samozřejmě nebeského! /.  Po smrti krále / duše, člověk umírá a už se nikdy na této pozemské rovině nezrodí /, pak jemu i jí, sjednoceným v jedno, patří království / nebeské / celé.

Ne náhodou je Honza v českém podání prostý chlapec z pece. Také ne náhodou uspěje tam, kde selžou mnozí renomovaní drakobijci ověnčení mnoha diplomy ze svých mnoha pseudorytířských klání.  On jediný totiž má sílu a motivaci tam, kde cizí selhávají. On jediný / svatá prostoto! / se snaží pomoci princezně-egu z pozice své bezpodmínečné lásky a nedělá to ze zištných důvodů. Tu sílu lásky Honzy-ducha k princezně-egu nazývám ve svých textech onou tzv multidimenzionální silou a právě ta dokáže skutečné divy.

          Ten pohled na pohádku jako zdroj poučení je podnětný. Hledat tam hlubší význam, to mne opravdu nikdy nenapadlo! Podobenství o renomovaných rytířích bez šance a prostém Honzovi, který jediný nakonec zvítězí, je velmi příjemné a inspirující. Uvědomuji si, že i já jsem dříve chodívala a hledala ony „renomované rytíře“, kteří mne oslňovali leskem svých diplomů o zasvěceních do toho či onoho. A o tom, že se za ta léta skutečně poctivě starali o vyprázdnění mé osobní pokladnice, taky něco vím.

Ber prosím příběh o prostém Honzovi jako potvrzení toho, že nemusíš být žádným duchovědcem, guru či členem nějakého oficiálního důležitého akčního týmu Světla v pozemských podmínkách, aby jsi uspěla v pozici Honzy při záchraně vlastní vnitřní ženy a při získání vlastního království / nebeského /, které pak bude patřit vám oběma.

Ne, opravdu nikdo nepotřebuje hromadit diplomy o zasvěceních do toho či onoho a už vůbec se nikdo se nemusí cítit méněcenný před těmi, kteří tyto diplomy mají a hromadí. Závislost na těchto hmotných projevech vlastní / zdánlivé / dokonalosti na to či ono jsou pouhým projevem duchovní pýchy některých a současně nesporným projevem touhy po handlu s tímto předstíraným duchovnem. Meče těchto lidí jsou až do chvíle, kdy něco pochopí, vyrobeny z papundeklu a brnění z vaty a nepomůžou nakonec ani jim samotným.

Boj s drakem pouze předstírají a drak z nich má srandu. Bohužel nepříjemné je to, že po dlouhou dobu obvykle zabírají místo na bojišti Honzovi, který musí čekat, až se ti druzí přestanou na draka vytahovat a král / vy, vaše duše / konečně dospěje k názoru, že hledá pomoc tam, kde nic k nalezení není. Dnes je to opět jako za časů Kristových: jeho apoštoly se nestali profesionální farizejové z chrámů, ale prostí lidé, nezkažení žádnými falešnými doktrínami.

Ježíš Kristus předpověděl dobu, kdy na Zemi nastane doba Syna člověka. To on si odvede ty, kteří patří jemu. Odvede si / do království nebeského / i vás, pokud se dokážete podobně jako Honza-duch porazit draka nízkých vibrací, který vězní vaši princeznu-ego. Pak se duch a ego, muž a žena ve vás po eonech věků vývoje vrátí do jednoty ve svém vnitřním mikrokosmu a duální svět dále již není místem, kde by jste měli setrvávat.

STAŇTE SE HONZY
A OSVOBOĎTE SVOJI VNITŘNÍ ŽENU.
POZVEDNĚTE JI K SOBĚ VE VIBRACÍCH
A VAŠE JE KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉ !

S královstvím nebeským rozhodně budou mít potíže v této fázi vývoje Univerza jak papež s jeho suitou černokněžníků, tak další mocní tohoto světa. Ani mnozí další z těch, kteří se dnes honosí odznaky světské a duchovní moci, na potřebné vibrace sjednocení v rámci vlastního mikrokosmu nedosáhnou. Nedosáhnou na ně, protože se jako králové na svých panstvích místo boje s nimi ochotně klaní drakům, kteří vězní jejich vlastní princezny. Mnohem větší šanci obstát v boji s drakem máte vy, prostí lidé, nezatíženi představami a rétorikou všech těch oněch falešných guru, kteří vás po léta, desetiletí i staletí vedou ke Světlu jen zdánlivě a to proto, aby si zajistili svoji moc nad vámi a svůj prospěch z takto získané moci.

Budiž také poučením pro tebe a ostatní, že pokud je mně i vám známo, neexistuje varianta pohádky, kdy se Honza poté, co se dozví o možnosti zabít draka a získat princeznu a království, pouze otočí na teplé peci a glosuje to směrem k mamince výrokem: je to kráva, spustila se s drakem, dobře jí tak! A odmítne se z pece hnout. Z mnoha důvodů výše uvedených i uvedených jinde v mých textech se zatraceně nevyplácí ponechávat princezny, které jsou nám souzeny, k sežrání drakům tohoto světa!

A jistě jste taky nikdy neslyšeli o tom, že při pokusu o záchranu princezny zvolí Honza posed v asáně a intenzívně v meditacích posílá ubohé princezně trpící v zajetí draka energie Světla.  Těžko říci, zda představa, že drak oslněn oním světlem z meditací se děsně vyděsí a v náhlém záchvatu prozření si dobrovolně vezme život, je jen směšná nebo spíše i životu nebezpečná.

          Děkuji ti za otevření části obzoru, který mi byl dosud skryt.Tak mne napadá, že podobně by se mohla vyložit třeba i další typicky česká pohádka o Šípkové Růžence. I v ní láska vítězí nad stagnací způsobené přírodními vlivy. I zde je princezna osvobozena díky lásce svého prince. Je to možno tak vnímat?

Ano, samozřejmě. Je to tak. Právě v dnešním období transformace se slétají draci strachů ze všech stran, mlátí křídly, ječí a řvou a děsí nás, prosté lidi tohoto světa. Odvádějí do jeskyní naše vlastní princezny a dělají si na ně nárok. Je na čase slézt z pece a ony princezny v nás jednou provždy osvobodit. Vlastní silou, láskou k sobě samým. Láskou Honzy-ducha k princezně-egu.  Co dodat ? Přeji všem, kteří uplatňují ve svých životech svoji svobodnou vůli tak, aby pro její uplatnění našli třeba v pohádce o Honzovi svoji inspiraci.

A tobě díky za to, že ses ptala!

(c)2012 Pavel Karpeta

http://www.matrix-2001.cz/

This entry was posted in Filozofia života. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s