Pavel Karpeta – RAGAUIAN VYPRÁVÍ aneb O životě, práci a dění tady a teď v nás i kolem nás z mnoha úhlů pohledu – 09, II. část

 predchádzajúca časť

Dovol mi odbočku, Pavle. Přiznám se ti, že je pro mne i po těch několika letech jiného pohledu na svět pořád dost šokující tvůj naprosto odlišný pohled na nutnost milovat ty druhé kolem nás. To, co jiní považují za absolutně prioritní, ty chápeš jako důsledek realizované lásky k sobě. Co mi k tomu ještě můžeš říct?

Pamatuj si však, přednostní orientace směrem ven na lásku a pomoc lidem v okolí tě zavádí na scestí a je tou širokou cestou podle Krista, která nikam nevede. Ty a lidstvo kolem tebe kráčí touto cestou po tisíciletí a tím se točíte ve stále stejném v bludném kruhu. Ne nadarmo hovoří Ježíš Kristus o to, že máme milovat „bližní své jako sebe sama“. Tomu, kdo skutečně rozumí jeho slovům, zní přes propas dvou tisíc let v uších jako fakt to, že kdo skutečně nemiluje sám sebe, nemiluje ani své bližní. Proto to takhle na té Zemi vypadá! Osobně nemám problém přes svůj pohled na náboženství a jeho fatální dopad do lidských životů vidět v Ježíši Kristu bytost z vrcholu oné hory poznání tak, jak o ni píši jinde. Stejně tak nemám problém vidět v jeho preferencích tzv. úzké cesty, cesty dovnitř sebe / skutečné lásce k sobě / i řešení základního problému lidstva. O tom, že tenhle můj pohled na věc je zcela na místě, svědčí zřetelně to, že onomu muži v naší vizi se dostává vzápětí varování, Cituji z textu vize :

„v jednu chvíli jako by mi někdo řekl, že nastal čas a už mám jít. Ukázal na světla na černé obloze, která stoupala vzhůru.“

Jeho duchovní průvodce mu připomíná, že má nechat ostatní být, že jeho místo je tam nahoře. Připomíná mu v podstatě skutečnost, že všichni lidé vyvíjející se právě teď na Zemi jsou duchové ponoření v duši a ve fyzickém těle a měli na svůj vývoj dostatek času v mnoha inkarnacích. Všichni měli proto i šanci dopracovat se k cíli těchto svých inkarnací a nyní na „konci věku“ mohli realizovat spolu s ním svůj vzestup. Pokud své možnosti nevyužili, pokud řečeno slovy bible svoji hřivnu zlata zakopali a nerozmnožili ji, je to jen a jen jejich problém a ne jeho. Všichni mohli, kdyby chtěli. Vždy, a v časech třídění zrna zvláště, jsme tu každý sám za sebe. On je k vzestupu připraven a proto je vyzván, aby odvrátil zrak z pozemské roviny a pohlédl vzhůru.

A vidí v povětší mizet ty, kteří z této Země mají odejít a také odcházejí, protože ukončili svůj vývoj a není jim určeno na konci věků prožívat ono biblí prorokované soužení.  Poslechněme si opět text bible /cituji /:

toto vám říkáme podle slova Páně: my živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme – zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice – sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve – potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu – a pak už navždy budeme s Pánem – těmito slovy se vzájemně potěšujte –

Milí čtenáři, odmyslete si neodmyslitelnou hatmatilku celých generací církevních přepisovačů „písma svatého“, kteří pod tlakem svých nadřízených upravovali věty původních záznamů ke stále většímu zmatení ve zbožném šílenství až do dnešní podoby. Věděli, proč tak činí.

Protože vždy s výjimkou úplných počátků křesťanství oni i jejich nadřízení chlastali víno, smilnili a koupali se v krvi nevěřících a nakonec i svých oveček, byť kázali vodu, lásku a milosrdenství. Aby zamaskovali své v historii tohoto lidstva dokonale zadokumentované viny před sebou navzájem i vůči okolí, ve svých opisech starých textů chtěli být božštější něž Bůh samotný.

O skutečné kvalitě jejich temného nitra obecně svědčí i dnešní přečetné celosvětové skandály římsko-katolické církve a jejich / i v našich podmínkách / nezřízená touha po majetku a moci nad námi všemi. Byť onou apokalyptickou šelmou z Janova zjevení není nikdo jiný než právě sama římskokatolická církev, již nejednou jsem tobě i čtenářům doporučil, abychom navylévali s vaničkou církevní špíny a hnusu dlouhých staletí i dítě pravdy v ní ponořené. Vraťme se ale k tématu. Onomu muži je tedy v dané vizi andělem strážným či jinou pověřenou bytostí připomenuto, že ostatní odcházejí. Vidí světla, lidi, kteří mizí nahoře v nebi.  Mizí jemu i těm ostatním, kteří jsou kolem něho, ale kteří si z vlastní vůle za eony svého vývoje zde v hmotných světech tuto cestu vzhůru neotevřeli.

Ve chvíli onoho napomenutí a při pohledu na ty, které vidí mizet směrem vzhůru, konečně pochopí, co je jeho povinností vůči sobě samému. I on se rozbíhá, vyskočí a vzdaluje těm, kteří zůstávají na této Zemi. Je prostě jiný než ti kolem něj a proto dostává jinou šanci. Jeho vize letu směrem vzhůru nemusíte vnímat jako skutečný pohyb směrem vzhůru z hlediska přírůstku vzdálenosti od Země v prostoru. Jde opět o symbolický obraz. Za letem směrem vzhůru je velmi pravděpodobně skryt mžikový dimenzionální posun jeho multidimenzionálního těla / fyzické tělo, duše, duch / ve vibracích směrem vzhůru tak, že mizí z obzoru vnímání těch, kteří zůstávají na této planetě.

V TÉTO REALITĚ PO NĚM NEZŮSTÁVÁ ANI STOPA
ODCHÁZÍ TOTIŽ I SE SVÝM HMOTNÝM TĚLEM

Povšimněme si další fáze biblického textu / 1. Tesalonickým, 5 /, kde se hovoří :

-ale vy bratři nejste ve tmě, aby vás ten den jako zloděj zachvátil – všichni vy synové světla jste a synové dne – nepatříte noci ani tmě – nespěme tedy jako jiní, ale bděme a střízliví buďme – neboť kteříž spí, v noci spí, a kteříž se opíjejí, v noci opilí jsou – ale my synové dne, jsouce, střízliví buďme, oblečeni jsouce v pancíř síly a lásky –

Apoštol Pavel zde zcela zřetelně nehovoří ke všem lidem, ale pouze k těm, kteří jsou “Jeho“. Tedy těm, kteří vyhovují určitým kriteriím. Protože jen ti budou vyvedeni směrem vzhůru ve vibracích. Srovnej s biblickým tvrzením / Matouš 24,40 /, kde je psáno, že v těchto událostech konce budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý ponechán. Osobně podle toho, co vidím kolem sebe, by poměr těch, kteří budou vzati oproti těm, kteří zůstanou, mohl být i několikanásobně nepříznivější. Náš muž ve své vizi se rozbíhá, vyskakuje směrem vzhůru a letí. Samotný rozběh a následný let je aktem definitivního odhození jakéhokoli lpění na čemkoli pozemském. Neohlíží se po těch, které ještě před chvíli vedl a nevěnuje jim dále pozornost.

Symbolizuje to jeho konečné rozhodnutí skutečně uplatnit své právo odejít tam, kam si svým vývojem otevřel cestu. Zároveň je to jeho naprosto správné rozhodnutí respektovat svobodnou vůli těch, kteří, ač mohli, nevyužili daných jim šancí k přípravě na tento vrcholný okamžik svých mnoha pozemských existencí. Muž ví a přijal už myšlenku, že mnohým je prostě souzeno zůstat zde na Zemi a procházet tím, co se stává zcela po zásluze jejich osudem. Ti, kteří zde umírají či přežívají ve víru kosmických událostí zasahujících tuto planetu v okamžiku jeho odchodu, jen sklízejí to, co sami zaseli a pro co se vývojem v mnoha inkarnacích sami rozhodli. Vrcholem vize je okamžik, kdy onen muž popisuje takto:

– pak jsem najednou cítil, že něčím prolétám – plně jsem slyšel takové zašustění, jak jsem něčím tam nahoře proletěl – bylo to zvláštní, nevím ani, jak to popsat –

Tento popis je popis průchodu mezidimenzionální branou. Mizí z jedné a objevuje se v jiné, podstatně vyšší realitě mimo stávající dualitu. Jeho fyzické tělo obdrží při průchodu branou jednorázově transformační kvantum energie, které převibruje atomy jeho těla na vyšší rovinu bytí. Právě v této proměně je skryt fenomén, který je tradován jako následné získání „nesmrtelnosti“ a bezchybného zdraví po odchodu do sfér nazvaných v bibli slovem „Nebe“. Přečtěte si, co k tomu je psáno v bibli / 1 KOR 15,51 – 58 /:

-aj, tajemství vám pravím – ne všichni zajisté zesneme, ale všichni poměněni budeme – hned, najednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu – neboť zatroubí a mrtví vstanou neporušitelní a my proměněni budeme – musí zajisté toto neporušitelné tělo obléci neporušitelnost a smrtelné toto obléci nesmrtelnost – a když porušitelné toto obleče neporušitelnost a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest : kde je, smrti, vítězství tvé –

KDO CHCE A MŮŽE VIDĚT,
TOMU JE VIDĚT DÁNO !
DÍVEJTE SE I VY !

Dovolím si vám na tomto místě připomenout poznatky George Kavassilise z kontaktů s mimozemskými civilizacemi. Nalistujte si je zde zpětně a posuďte sami, nakolik se dokonale shodují s tím, co vám zde předkládám.

No to je jen těžko uvěřitelné! Řekni mi, Pavle, jsou-li skutečně pravdivé děje, které tady popisuješ a které jsi již dříve ve svých textech „Ragauian vypráví“ nám všem v hrubých rysech představil, proč jsme dnes my v takové nevědomosti o tom všem ? Proč tohle lidé kdysi, myslím tím autory těchto starých textů, věděli a odkud ?

Odpověď je jednoduchá. Představy dnešních „vědců“ o historii Země jsou představami odpovídajícími dětem kojeneckého věku, které si dělají do plínek, cucají dudlík a jsou ještě závislí na mámině mlíku. Země jako živá bytost je v tomto inkarnační okruhu právě ve čtvrté a půlté periodě, a to v nejnižší vibrační fázi svého vývoje. Teď minula nejnižší bod a směřuje vibračně nahoru. Existenci jedné takové periody, tedy časového cyklu trvání jednoho „Slunce“ / jak říkají Hopiové / odhaduji v řádech stovek či maximálně tisíců let.

 Každá část vesmíru i vesmír jako celek prochází ještě delšími cykly až po ten cyklus nejdelší: cyklus vesmírného dne a vesmírné noci. Vědecká představa o nepřetržitém vývoji naší Země či blízké části vesmíru v řádu miliard let je nejméně hodně nepřesná.  Staré texty v bibli i v apokryfních textech do bible nezařazených čerpají za záznamů dávné minulosti a jsou podloženy zkušenostmi z dějů, které se při každé „Slunci“ / řečeno terminologií Hopiů / vždy opakují. Pokud máš sílu a chuť do těchto oblastí poznání alespoň trochu proniknout, doporučuji ti studovat spisy Rudolfa Steinera, esoterika a zasvěcence žijícího na přelomu 19. a 20. století.

Na konci každého věku dochází k třídění bytostí, které se zde vyvíjejí. Není to dnes nic, co by už tu nebylo. A vždy jde zhruba o tři stupně vývoje, které jsou ve hře. O ty, kteří beze zbytku uspějí, o ty, kteří zůstanou o krok zpět a pak o ty, kteří se nedokázali vývojově pohnout z místa a padají zpět o kroky dva a více. Podrobnosti nejsou dnes na pořadu dne. Snad jen se zmíním o tom, že ty, co zůstali o krok zpět v předchozích fázích vývoje této planety, znáš nejspíše pod označením ahrimanských, luciferských a asurských bytostí. Co cyklus, to jedna skupina bytostí o krok zpět. A všechny se dnes podílejí na společné snaze nepustit toho lidstvo ze své moci.

Nečetla jsi něco zde na Matrixu v perfektním seriálu Jaroslava Chvátala o „Skryté ruce“? Tak se to myslím jmenovalo a tam se můžeš o působení těchto bytostí na dnešní lidstvo leccos dozvědět. Ale pojďme k závěru naší dnešní spolupráce. Zopakujme si, kterak onen muž popisuje své pocity z prožití své vize v závěru svého textu:

– bylo to zvláštní – nevím ani, jak to popsat – a pak jsem se asi probudil či probral z té vize a otevřel oči – bylo mi naprosto úžasně jako snad ještě nikdy na tomto světě – žádný strach z toho všeho, ani strachy, úzkosti, deprese a pochybnosti, které přes veškerou práci na sobě jsou u mne zatím stále doma – nic, jen usměv a nádhera v duši – bylo to jako bych byl jeden okamžik někde a najednou zase zpět a přinesl si to prožití té nádhery odtamtud – zvláštní bylo, že jsem si připadal i fyzicky jako bych se toho účastnil – jako by se mi to reálně stalo – něco jako představa, ve které jsem byl ale až příliš ponořen – opravdu pak průchod něčím a opět návrat do této reality, ale tak zvláštně, opravdu –

Ve své vizi bylo našemu muži dáno nahlédnout za onu dimenzionální bránu. Nepamatuje si to, ale pro hovoří jeho pocity, které natolik zřetelně ve svém textu vyjádřil.  Cílem toho, že mu tato vize byla dána, je m.j. potřeba dát mu „ochutnat“ něco, nač už nikdy nezapomene. Dát mu vizi toho, co je mu souzeno a čeho nutně má dosáhnout. Jakási pojistka pro to, aby nezabředl do svých pochybností a neztroskotal v šalebném světě iluzí o sobě, svém místě tady a iluzí o této Zemi a tomto lidstvu. Protože tento muž je rozhodně svým původem nepravý člověk této Země.

 A protipólem vzestupu, který se u něho předpokládá, je možnost, že bude nucen se v případě neúspěchu ponořit zpět do kola znovuzrozování zde. Tristní představe, že ano !

-konec-

(c)2012 Pavel Karpeta

http://www.matrix-2001.cz/

This entry was posted in Filozofia života. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s