PŘEDSUDKY VŮČI OSTATNÍM

Následující tvrzení se dotýká mého zdraví: Když někoho ponižuji nebo odsuzuji, a není důležité, zda jde o dítě nebo dospělého člověka, nejvíc tím ubližuji sám sobě. Odsuzováním ostatních oslabuji sám sebe. Ztrácím chuť do života a dobrou náladu, prostě se cítím mizerně. V neposlední řadě se mi zhoršuje odolnost, což dokazuje změna hladiny bílých krvinek. Smýšlím-li o ostatních ponižujícím způsobem a přistupuji k nim s předsudky, určitým způsobem mě to svazuje. Už nedokážu být k těmto osobám otevřený (k pacientovi, zákazníkovi, žákovi, členu rodiny…). Zjišťuji, že je pro mne obtížné se k nim chovat vřele a dívat se jim otevřeně do očí. To nejlepší ve mně (mé lepší Já) už nevyzařuje vstřícnost. Začnu se mu nebo jí vyhýbat a někde v hloubi duše cítím, že jsem se oddělil od mého lepšího Já. S tímto člověkem už nikdy nebudeme naladěni na stejnou vlnovou délku.

Neříkám, že je to jednoduché. Neříkám, že sám hravě zvládám žít bez odsuzování a obviňování ostatních. Vím ale jednu věc: Mám potvrzeno, že odsuzováním ostatních si ubližuji a oslabuji. V takovém případě se nikdy necítím dobře. Člověk, opovrhující a přezírající jiné osoby není nikdy šťastný. To vědí všichni. Každého člověka občas napadají negativní a odsuzující myšlenky o jiných lidech. Stává se nám to všem. Otázka zní, jak na tyto své myšlenky reflektujeme…

viac

This entry was posted in Filozofia života. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s