O zlatém ptáku

Byl kdysi král, měl krásný zámek, za tím zámkem rozkládala se zahrada, které se každý obdivoval. Prostřed zahrady stála stará jabloň, zlatá jablka nesla. Král měl jablka dobře spočítaná, ale jak dozrála, do rána jedno zmizelo. Ohlásili to králi, a ten poručil každou noc pod stromem hlídat. Měl ten král tři syny a nejstaršího poslal první noc, aby jabloň hlídal. Ale jak bylo k půlnoci, na toho králevice dřímota přišla, ne a ne se jí ubránit. A když se ráno probudil, zase jedno jablko pryč. Na druhou noc poručil král druhému synovi, aby hlídal pod jabloní. Ale i toho králevice spánek přemohl, a do rána bylo zase jedno jablko pryč. Přišla řada na nejmladšího. Ale král už nevěřil, že by tam ten jeho syn něco zmohl, když druzí dva nezmohli, a nechtěl ani králevice na hlídku pustit. Nakonec mu přece dovolil a králevic uložil se v zahradě pod stromem a bránil se spánku, jak jen mohl. Když na věži v zámku bilo dvanáct, slyší králevic letět něco zahradou a v měsíčném světle vidí velikého ptáka, ten měl zlatolesklé peří. A pták rovnou na jabloň, hned zase jedno jablko utrhl a chtěl s ním odletět. Králevic uchopil luk a šípem po ptáku střelil. Pták ulétl, ale jak mu šíp peřím projel, vypadlo zlaté pero a spadlo do trávy. Králevic je zvedl, ráno donesl ke králi a vypravoval, jak bylo v noci. Tu král hned svolal radu a všichni tam svědčili, že takové pero stojí za celé království. „Má-li jediné pero takovou cenu,“ pravil král, „chci a musím dostati celého ptáka.“

Nejstarší syn vydal se na cestu; na svou chytrost spoléhal a myslel nejináč, než že toho ptáka brzičko najde. Když ušel nějaký kus cesty, spatřil pod lesem lišku a chtěl ji zastřelit. Ale liška volala: „Nestřílej, nestřílej, dám ti za to dobrou radu. Vím, že jsi na cestě za zlatým ptákem. Dnes večer přijdeš do vsi, tam jsou u silnice dvě hospody, jedna vpravo, druhá vlevo. V jedné se svítí, je tam veselo a hlučno; ale tam nejdi, najdi si nocleh v té druhé, třeba tam byla tma a ticho.“ Králevic si pomyslil: „Jakou by mi mohlo to zvíře moudrou radu dát?“ a stiskl spoušť, ale chybil lišku, která natáhla ohon a pelášila do lesa. Potom jel svou cestou a přišel vskutku večer do vsi, kde byly u silnice takové dvě hospody: v jedné světlo a hluk, v druhé tma a ticho. „Blázen, kdo by šel do té smutné hospody, když může jít tam, kde je veselo,“ povídá si králevic. Vešel tedy mezi veselé tovaryše a tak se mu tam zalíbilo, že se odtamtud vypravit nemohl, zapomněl na zlatého ptáka, na starého krále a na všecky dobré rady.

Po nějakém čase, když se ten nejstarší králevic domů nevracel, vydal se do světa druhý, hledat zlatého ptáka. Také toho potkala liška, dobrou radu mu dala o těch hospodách, ale on jí nedbal. Když přišel do vsi, uviděl v okně té veselé hospody svého bratra, vešel tam i on a také zůstal.

A zase uběhl nějaký čas, král se synů nedočkal; tu se chtěl vypravit ten nejmladší do světa za zlatým ptákem. Ale otec ho pustit nechtěl. Všecko že marno, říkal, když druzí nenašli, ani on nenajde ptáka, a kdyby se mu něco přihodilo, bude bez rady. Ale když nejmladší stále doléhal, král konečně povolil a králevice pustil do světa. Pod lesem tam zase liška seděla, prosila králevice, aby jí ušetřil a dávala dobrou radu. A dobromyslný králevic povídá: „Nestarej se, lištičko, ušetřím tě.“ „Nebudeš litovat,“ liška na to, „a aby ses rychleji dále dostal, povezu tě. Sedni si mi na ohon.“ A jak si králevic sedl, liška se rozběhla, šlo to cestou necestou, až jezdci vlasy ve větru vlály.

Když přijeli ke vsi, králevic slezl, a šel do té tiché hospody, kde se dobře vyspal. Na druhý den, když vyšel zase ze vsi, už tu byla zase liška a řekla: „Povím ti, co dále učiníš. Jdi stále rovně, až přijdeš k zámku; tam projdi všemi jizbami, až přijdeš do poslední, tam najdeš zlatého ptáka v dřevěné kleci; vedle něho stojí zlatá klec prázdná, ale ať tě nenapadne, chtít dát ptáka do zlaté klece! Zle by bylo s tebou.“ Potom liška zase natáhla ohon, králevic se posadil a šlo to cestou necestou, až jezdci vlasy ve větru vlály.

Když dojeli k zámku, všecko tam králevic našel, jak řekla liška. V komoře byl zlatý pták v dřevěné kleci a zlatá stála vedle. A tři zlatá jablka tam také ležela. Tu si myslel králevic, že by pošetilé bylo, kdyby zlatého ptáka v dřevěné kleci chtěl odnést. Otevřel dvířka, chytil ptáka a strčil ho do zlaté klece. Ale v tom okamžení spustil pták takový křik, že byl celý zámek vzhůru. Přiběhli vojáci, chytili králevice a odvedli do vězení. Na druhý den ráno jej k soudu vedli, a že se ke všemu přiznal. Odsouzen byl k smrti. Ale král prohlásil, přivede-li mu králevic zlatého koně, nad vítr rychlejšího, že mu život daruje a nadto i zlatého ptáka odměnou dá.

Králevic se vydal na cestu, ale byl smuten a vzdychal, nevěděl, kde zlatého koně najít. Tu uviděl najednou svou starou známou, lišku, na cestě sedět. „Vidíš,“ řekla liška, „tak je to, že´s mne neposlechl. Ale pomohu ti ještě, povím, kde zlatého koně najdeš. Jdi stále rovně, až přijdeš k zámku, kde mají zlatého koně ve stáji. Před stájí uvidíš pacholky ležet, ale budou spát a chrápat, můžeš dobře zlatého koně vyvést. Jen jednoho se varuj! Nechtěj ho zlatým sedlem osedlat, které tam spatříš! Vezmi staré sedlo ze dřeva a kůže, které visí vedle, jinak zle bude s tebou.“ Potom liška zase natáhla ohon, králevic se posadil, a šlo to cestou necestou, až vlasy větrem vlály.

Vše bylo takové, jak řekla liška, králevic dostal se do stáje, kde byl zlatý kůň. Tu si myslel králevic, že by hanba byla, aby tak krásné zvíře mělo špatné sedlo, a sáhl po zlatém sedle. Sotva je dal na koně, začal kůň hlasně řehtat, pacholci se vzbudili, chytili králevice a odvedli do vězení. Ráno potom jej soud k smrti odsoudil, ale král slíbil, že mu život daruje a zlatého koně k tomu, přivede-li mu králevic zlatovlasou dceru královskou ze zlatého zámku.

Smuten vydal se králevic na cestu, ale daleko nedošel, uhlídal lišku, na cestě seděla. „Zasloužil bys,“ řekla liška, „abych tě nechala, ale je mi tě líto a chci ti ještě jednou z nouze pomoci. Rovnou cestou odsud přijdeš ke zlatému zámku. Bude večer, až tam přijdeš, a v noci, až bude všude ticho, uvidíš dceru královskou, jak půjde do zahrady na procházku. Přiskočíš k ní, kolem pasu ji vezmeš a řekneš, že musí s tebou. A ona půjde. Ale bude-li chtít, abys jí dovolil s rodiči se rozloučit, nedovol! Zle by s tebou bylo.“ Potom liška zase natáhla ohon, králevic se posadil, a šlo to cestou necestou, až vlasy větrem vlály.

Když přijel králevic ke zlatému zámku, všecko tam našel, jak liška řekla. Čekal až k půlnoci, kdy všecko spalo a krásná dcera královská šla do zahrady na procházku. Přiskočil k ní, vzal ji kolem pasu a povídá, že musí s ním. Ona hned, že ráda s ním půjde, jen prý ať jí dovolí s rodiči se rozloučit. Nechtěl jí to dovolit, ale když viděl, že má slzy v očích a sepjatýma rukama prosí, povolil. Sotva však dcera královská vstoupila do otcovy ložnice, král se probudil a s ním všecko v zámku, králevice chytili a vsadili do vězení. Na druhý den ráno, když vězně před krále přivedli, řekl mu král: „Hrdlem jsi propadl, ale chci ti milost uděliti, jestliže horu odstraníš, která před mými okny stojí, výhledu do kraje zabraňuje. Kdy to za týden vykonáš, život ti daruji a také dceru svoji dám.“

Králevic dal se do práce, kopal a hrabal, odpočinku neznal, ale týden docházel ke konci a sotva bylo znát, že by hory bylo ubylo. Smutek padl na králevice. Ale k večeru posledního dne ukázala se najednou liška a řekla: „Zasloužil bys, abych tě nechala, že´s mne neposlechl. Ale chci ti ještě pomoci. Jdi spat, vykonám práci za tebe, neboj se.“ Když se králevic ráno probudil a k oknu přiběhl, vidí, že hora zmizela. Běžel hned s radostí ke králi, aby mu oznámil, že uloženou práci vykonal. Král chtěj nechtěj musel mu dceru dát.

Vydal se potom králevic s dcerou královskou na cestu. Za nedlouho se k nim přidala liška. „Princeznu teď máš,“ pravila ta věrná pomocnice, „ale k princezně ze zlatého zámku patří také zlatý kůň.“ „Jak bych mohl zlatého koně dostat?“ ptal se králevic. „To ti povím,“ řekla liška. „Zajeď nejdřív ke králi, který tě do zlatého zámku pro princeznu poslal. Ten bude mít radost, dá ti přivést zlatého koně a ty si naň sedneš. Potom podáš všem ruku na rozloučenou, naposled princezně, a jak tu budeš za ruku držet, vytáhneš ji k sobě na koně, a budeš ujíždět odtamtud. Nikdo tě nedohoní, zlatý kůň uhání jako vítr.“

Všecko se stalo, jak liška řekla, a králevic odvezl si princeznu na zlatém koni. Přiběhla k nim zase liška a řekla králevici: „Pomohu ti ještě také ke zlatému ptáku. Zajeď do zámku, kde mají toho ptáka, ale než tam dojedeš, princezna ať sleze s koně, já u ní počkám. Potom zajeď na koni do dvora, král bude mít radost a dá ti přinést zlatého ptáka v kleci. Ty zůstaň zatím u koně, jak ti klec přinesou, vyšvihni se s ní do sedla a ujížděj, nikdo tě nedohoní.“

Všecko se tak povedlo, jak liška pověděla, a když jí králevic děkoval a ptal se, jak se jí odmění, řekla: „Až přijedeme támhle do lesa, zabiješ mne a usekneš hlavu a tlapy.“ „To bych se ti pěkně odvděčil,“ králevic na to. „Nechceš-li tak učinit,“ řekla liška, „musím tě opustit. Ale než odejdu, dám ti ještě radu: Nekupuj masa ze šibenice a nesedej nikdy na okraj studny!“ Jak to řekla, zmizela v lese. Králevic si myslil: „Jaké má ta liška nápady! Kdo by kupoval maso ze šibenice? A nač si sedat na roubení studny?“

Jeli potom s dcerou královskou dále, až přijeli do té vsi, kde králevicovi bratří byli v hospodě. Tam byl právě veliký povyk a shon, a když se králevic ptal, co to znamená, řekli mu, že budou dva lidé pověšeni. A když přišel k nim blíž, poznal, že jsou to oba jeho bratři, kteří tam všecko utratili a zlých věcí dost se napáchali. Králevic je chtěl vyplatit. „To můžete,“ řekli mu, „ale nač byste to dělal, jsou to lotři.“ Ale králevic se nerozmýšlel, vyplatil je, a nastoupil s nimi cestu k domovu. Přišli do lesa, kde je ta liška ponejprv potkala, a bratří řekli: „Odpočiňme si trochu u studny, jezme a pijme!“ Králevic byl svolný, posadil se na roubení studny, na nic zlého nepomyslel. Ale bratří strčili do něho náhle, shodili ho do studny, sebrali pannu, koně a ptáka a jeli domů k otci. Dceři královské hrozili, až jim slíbila, že nic neprozradí. Když přišli ke králi, řekli mu: „Zlatého ptáka ti vezeme, ale i zlatého koně máme a krásnou dceru královskou.“ Tu byla veliká radost po všem dvoře královském. Ale kůň nežral, pták nezpíval a dcera královská seděla a plakala.

Nejmladší bratr nezahynul. V studni na štěstí nebylo vody, králevic padl na měkký mech a neublížil si. Ale ven vylézt nemohl. Tu přišla ta věrná liška, skočila k němu a hubovala, že zapomněl na její rady. „Ale přece ti pomohu na den,“ řekla liška. „Chop se jen mého ohonu a drž se pevně!“ Tak liška králevice ze studny vytáhla. Potom pravila: „Nejsi ještě ze všeho nebezpečí venku. Tví bratři nejsou si jisti tvé smrti a pasou po tobě. Chceš-li se dostat domů, převleč se za žebráka a tak dojdeš do zámku.“

Princ uposlechl, vyměnil si šaty se žebrákem, kterého potkal na cestě, a došel tak domů. Nepoznali ho, ale kůň začal řehtat, pták počal zpívat a zlatovlasá dcera královská přestala plakat. Král ptal se udiven, co by to znamenalo, a ona mu řekla: „Nevím, čím to, ale byla jsem tak smutna a teď je mi veselo, jako by přišel můj pravý ženich.“ A začal králi vypravovat, jak všecko bylo, nedbala, že jí oba zlí bratři slíbili smrt, vyzradí-li něco.

Král dal shromáždit všecky lidi z celého zámku, tu přišel také králevic v žebráckém šatě, ale dcera královská jej hned poznala a padla mu kolem krku. Ty dva ničemné bratry hned chytili a popravili, ale králevic měl svatbu se zlatovlasou dcerou královskou a stal se dědicem trůnu.

A jak bylo s věrnou liškou? Po nějaké době šel jednou králevic do lesa, a tam jej potkala ta liška a povídá: „Máš teď všecko, co si jen můžeš přát, ale já jsem dosud nešťastna. Chceš-li, můžeš mne vysvobodit.“ A znova králevice snažně prosila, aby ji zabil a uťal jí hlavu a tlapy. On se konečně k tomu odhodlal a učinil tak. V té chvíli stál před ním mládenec, a nebyl to nikdo jiný, než té zlatovlasé dcery královské bratr, vysvobozený konečně ze zakletí. A tak byli všichni šťastni až do smrti.

Bratři Grimmové, O zlatém ptáku a jiné pohádky. 1929.

zdroj

This entry was posted in Atla-Ra. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s