Duše se touží projevit * Pisreoga

predchádzajúci článok

John O’Donohue – Kniha keltské moudrosti

31_tristram_isolt

Každý člověk hluboce touží po sebevyjádření. Jedním z nejkrásnějších způsobů, kterými se duše projevuje, je myšlenka. Její rychlost nás přesvědčuje o úžasné hbitosti naší duše. V jistém smyslu na světě neexistuje nic tak rychlého jako myšlenka. Může zaletět kamkoli a ke komukoli. Také naše pocity jsou schopny rychlého pohybu. Třebaže však myšlenky a pocity spoluurčují naši identitu, nevidíme je, zůstávají převážně neviditelné. Chceme-li mít pocit, že jsme skuteční, potřebujeme tento neviditelný vnitřní svět vyjádřit. Každý život potřebuje mít možnost projevit se. Když něco děláme, neviditelná skutečnost v nás získává formu a projevuje se. Naše práce by proto měla být místem, kde se duše může stát viditelně přítomnou. Všechno to, co je v nás neznámé, tajemné a hodnotné, se může objevit ve viditelné formě. Naše přirozenost hluboce touží po tom, aby se mohla projevit v tom, co nazýváme prací.

Vyrostl jsem na farmě. Byli jsme chudí a každý z nás musel udělat svůj díl práce. Vždycky jsem byl vděčný za to, když mi někdo vysvětlil, jak mám pracovat. Už tehdy jsem měl radost, když jsem dokázal zvládnout práci, kterou jsem měl na daný den připravenou. Mrzelo mě, když se den nevydařil a večer jsem měl pocit, že jsem nevyužil všech možností, které mi tento den nabízel. Práce na farmě měla viditelné, nezpochybnitelné výsledky. Když vykopáváte brambory, vidíte úrodu, kterou sklízíte; zahrada vám vydává plody svého lůna. Když stavíte na okraji svého pole hraniční zídku, v krajině vzniká něco nového, co zde předtím nebylo.

65_CelticSymbolismOfTrees

Když na slatiništi kopete rašelinu, večer přesně víte, kolik jste jí ze země vydobyli. Práce na farmě vám skýtá velké zadostiučinění. Je namáhavá, ale její výsledky vidíte brzy. Když jsem odešel z domu, vstoupil jsem do světa myšlenek, knih a poezie. Tento druh práce náleží k říši neviditelného.

Když pracujete duševně, žádné výsledky nevidíte. Pouze občas letmo zahlédnete ovoce své práce. Ve vaší mysli zraje neviditelná úroda. Potřebujete však hodně trpělivosti a sebedůvěry, abyste neztratili odvahu pracovat na něčem, co nevidíte. Měli byste cvičit svůj vnitřní zrak, který vidí i to, co je neviditelné – duševní svět, kde vznikají a rozvíjejí se myšlenky a kde se rodí vaše pocity.

Pisreoga

Mnoho lidí je nespokojeno se svým pracovištěm. Mají pocit, že na tomto místě nemohou ani růst, ani se tvořivě projevit. Většinou je pracoviště neosobní, převládá zde důraz na funkčnost a vnější dojem. Práce po nás vyžaduje mnoho úsilí a dřiny, a proto nás vždy činí zranitelnými. Dokonce i v keltské tradici lidé s negativními sklony působili na přírodu, aby se obrátila proti tomu, kdo pracuje. Když se dva lidé neměli rádi nebo se chtěli navzájem zničit, často svému nepříteli zničili úrodu. To byl svět pisreogy. Někdo třeba záviděl svému sousedovi, a tak mu mezi brambory zasadil vejce. Brambory pak byly zkažené. Destruktivní přání bylo realizováno prostřednictvím rituálu, který spočíval v negativní invokaci a v použití symbolu vejce, které sousedově zemi vzalo její moc a plodnost.

 58

První květen byl pro Kelty nebezpečným datem. V tento den Keltové hlídali své studně; mohli by je zničit, otrávit či poškodit negativní či destruktivní duchové. Takovou negativitu ilustruje příběh, který mi vyprávěl můj strýček. Jednou se v sousední vesnici stalo, že farmář, který vyháněl svůj dobytek na pastvu, potkal podivnou ženu, která táhla přes louku provaz. Pozdravil ji, jak bylo zvykem, požehnáním: „Dia Dhuit.“ Ona však neodpověděla, ale otočila se a zmizela. Provaz zůstal ležet na zemi. Byl to krásný provaz, a tak jej farmář svinul a odnesl si jej domů. Tam jej vložil do sudu v jednom z hospodářských stavení a zapomněl na něj. Když nastal čas, aby se sklidilo seno, sousedi mu je pomáhali svézt domů na voze taženém koníkem a potřebovali náklad přivázat k vozu. Zeptali se ho, jestli má nějaký provaz. Odpověděl: „Níl aon rópa agam ach rópa an t-sean cailleach“, což znamená: „Mám jen provaz od té staré baby.“ Šel pro něj do kůlny, když však přišel k sudu, viděl, že je plný másla. Ta stařena nebyla nevinný návštěvník; toho májového rána ukradla jeho zemi podstatu a sílu.

Když upustila provaz, všechna tato síla zůstala v něm, a poté naplnila sud máslem. Tato historka ukazuje, jak někdy mohou být na prahu májového rána naše úroda a odměna za naši práci ukradeny.

 John O’Donohue – Kniha keltské moudrosti

nasledujúci článok

64_celtic_patriots

 

This entry was posted in Atla-Ra. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s