Slabost a síla

predchádzajúci článok

John O’Donohue – Kniha keltské moudrosti

Lidé, kteří jsou u moci, často nejsou tak silní, jak by rádi vypadali. Mnozí lidé, kteří zoufale touží po moci, jsou slabí. Prahnou po vysokém postavení, které by kompenzovalo jejich vlastní křehkost a zranitelnost. Slabý člověk, který je u moci, nemůže být nikdy velkorysý, protože otázky či alternativní možnosti chápe jako ohrožení své vlastní svrchovanosti a dominantní pozice. Usilujete-li o kreativní konfrontaci s takovým mocným, avšak v hloubi duše vystrašeným člověkem, měli byste k němu přistupovat laskavě a nedirektivně. Jedině tak se jej může vaše pravdivé slovo dotknout.

 

Protože na pracovišti hraje jistou roli moc, může se zde uplatňovat také kontrola. Kontrola je destruktivní, protože omezuje vaši vlastní nezávislost a autonomii. Snaží se vás zatlačit zpět do role dítěte, které musí poslouchat toho, kdo má nad ním moc. Pokud naše vztahy k rodičům dosud nedozrály a neproměnily se, může se někdy stát, že ti, kdo mají autoritu, se v našich očích stávají obry. Mezi mocí a autoritou je podstatný rozdíl. Když se vám podaří uchopit celou svou vnitřní sílu, stáváte se svou vlastní autoritou. Slovo autorita znamená, že vy sám jste autorem svých myšlenek a činů. Svět funguje prostřednictvím mocenských struktur. Je tudíž žádoucí, aby ryzí lidé s vytříbenou citlivostí, imaginací a schopností soucitu s druhými lidmi byli ochotni podílet se na moci. Charizmatická osobnost ve vysokém postavení může být činitelem dalekosáhlých pozitivních změn.

Když vás někdo kontroluje, zachází s vámi spíše jako s objektem než jako se subjektem. Lidé, kteří mají moc, mívají často neuvěřitelnou schopnost dosáhnout toho, aby se systém otočil proti vám. Znám milionáře, který svůj majetek získal podnikáním v oděvním průmyslu. Jeho zaměstnankyně byly mizerně placeny. Občas si povšiml, že mezi nimi vzrůstá napětí. Jednoho dne pustil ve své firmě rádio a zvuk zesílil na neúnosnou míru, takže si všechny pracovnice začaly stěžovat. Pozoroval, jak vzrůstá jejich nespokojenost, až k němu konečně přišla skupina, která jej požádala, aby rádio ztlumil. To odmítl. Zaměstnankyně se rozhněvaly ještě víc a pohrozily mu stávkou. On však stále trval na tom, že rádio bude hrát hlasitě. Teprve když už byly opravdu na odchodu z pracoviště, ztlumil zvuk. Jeho strategií bylo vzbudit v nich dojem, že mají určitou moc. Ženy se vrátily ke své práci s pocitem, že zvítězily nad svým šéfem, přestože všechno, co se dělo, zinscenoval on. To se stalo před čtyřiceti lety. Dnes už si lidé nemusí dát takovou zjevnou manipulaci líbit. Mají odbory a znají svá práva.

Přesto se ale stává, že jsou v práci využíváni. Jejich vedení si osvojilo jemnější a nenápadnější metody nátlaku a ovlivňování. Pracoviště může být místem, kde se soutěží. Management někdy staví pracovníky do situace, kdy proti sobě musejí bojovat. Se svým vlastním kolegou pak vedete boj o to, kdo z vás má vyšší pracovní produktivitu. Na své spolupracovníky pohlížíte jako na někoho, kdo vás ohrožuje. Tam, kde se produktivita stane bohem, je každý jedinec redukován na svou pracovní výkonnost. Bylo by nádherné, kdyby se pracoviště stalo místem skutečné inspirace, kdyby člověk mohl ve své práci uplatňovat svou tvořivost. Ostatní by měli z vašich schopností radost a uvědomovali by si jedinečnost vašeho přínosu ke společnému dílu. Každý má určité nadání. Budete-li svůj talent rozvíjet a využívat jej na svém pracovišti, váš život bude šťastnější. Budete se moci svobodně inspirovat činností druhých lidí. Protože každý člověk má zcela jedinečné nadání, spolupracovníci mezi sebou nemusejí soutěžit.

Pracoviště se tak může otevřít všem rozmanitým energiím, rytmům a talentům. Neexistuje žádný důvod, proč by na všech pracovištích nemohla být takovýmto způsobem rozvíjena kreativita. Práce by neměla být něčím, z čeho mají užitek pouze majitelé a zaměstnavatelé. Práce by měla sloužit také pracovníkům a společnosti. Měly by být vytvořeny takové struktury, aby se pracovníci mohli podílet na výsledcích své práce. Probuzená duše využívající imaginace chápe práci jako prostředek, jak tvořivým způsobem pomoci širší obci.

Vysoce ziskový podnik či obchodní společnost by měly podporovat chudé a sociálně slabé občany. Prioritou by mělo být vytvoření optimálních pracovních podmínek. Dále by měl existovat prostor pro nepohodlné, ale dobře myšlené otázky. Je třeba podrobit kritice takovou činnost, která by mohla být nebezpečná pro lidi nebo pro životní prostředí, a učinit opatření, která by vedla ke změnám. Jedním z nejvlivnějších myslitelů, kteří analyzovali svět práce, byl Karel Marx. Ve svém prorockém díle ukázal, jak práce může člověka odcizit jeho vlastní přirozenosti a potlačit jeho potenciál. Jsou druhy práce, které lidského ducha otupují a zatemňují. Na tuto tradici navázaly některé z nejlepších směrů kritického myšlení tohoto století.

Škola kritické teorie nám nabídla pronikavý rozbor průmyslové společnosti. Odhalila, že historie a společnost mají podstatný vliv na naši identitu. Charakter moderní práce a konzumní životní styl zplošťují lidskou osobnost. Kritická teorie se významně zasloužila o znovunalezení duše, když identifikovala tyto nenápadné a všudypřítomné energie, jejichž výsledkem je psychické odcizení. Učinila hlubokou sondu do společenského života, jenž na povrchu působí pestře a zajímavě, ve skutečnosti však směřuje k potlačení lidské individuality.

Bohem současné společnosti je funkcionalita. Do našeho jazyka infiltrovaly pojmy jako proces, metoda, model a projekt. Tyto termíny nyní používáme k popisu našeho vztahu ke světu. Kdybychom se vrátili ke své duši, znovu bychom objevili také jinakost; tak by se v nás opět probudil smysl pro tajemství, vědomí našich možností a soucit s druhými. Destruktivní funkcionalita by ztratila na síle a do našich životů by vstoupila nová vitalita. Filozoficky řečeno, naše bytí by se mohlo projevit v našem jednání. Znovunalezení jinakosti je nejzávažnějším mystickým úkolem moderní společnosti. Keltská spiritualita kladla na smysl pro jinakost velký důraz. Její metafyzika přátelství předpokládá jinakost přírody, lidského já a Boží skutečnosti.

Ke keltské tradici však dnes musíme přistupovat kriticky a s rozvahou; jinak hrozí nebezpečí, že se stane pouze dalším z řady módních a exotických duchovních programů naší povrchní a uspěchané kultury. Ve světě práce prodchnuté negativitou, kde jste řízeni, kde je příliš často užívána moc a kde jste pouhou funkční jednotkou, je všechno podřízeno etice soutěže. Ve světě kreativní práce, kde můžete používat svůj talent, žádná soutěž neexistuje. Duše způsobí, že potřeba soutěžit projde určitou proměnou. Oproti tomu svět orientovaný na kvantitu je soutěžením prostoupený: Mám-li já méně, ty máš více. Ve světě duše však platí: Čím více máš ty, tím více mají všichni. Když žijeme v souladu s rytmem své duše, naše bohatství překvapivě stále vzrůstá.

John O’Donohue – Kniha keltské moudrosti

nasledujúca časť

This entry was posted in Atla-Ra. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s