Kulturní vandalismus (2/4)

predchádzajúca časť

http://pohanskykruh.wordpress.com/

01_well_dressing              Obr. – Jedno z tisíců pohanských míst v Británii, dnes křesťanských

Tak jako všude na keltském severozápadě Evropy, byla božstva spojovaná s prameny přeměněna na místní světce. Stovky dnešních místních bohů, onálepkovaných jako “svatí”, se vyznávají pouze v místě jejich konkrétního “posvátného pramene”. Často se připomínají každoročním zdobením pramenů. V Peak District je obřad žehnání pramenům mnohdy signálem k začátku týdne oslav (či ‘smutečních slavností’) mezi koncem května a počátkem září, s řadou událostí, jež často na konci týdne vrcholí karnevalem.

02_men_marz

Obr.Menhir známý jako Men Marz v Brignogan Blages, department Finistere, v Bretani, byl pokřesťanštěn umístěním kříže na vrcholku. Tisíce dalších neznámých bylo zničeno tam, kde křesťané znali postup, jak toho docílit

Starověcí Římané praktikovali přejímání bohů jiných národů. Ve formálním obřadu (exoratio) přemlouvali  své  ”nepřátelské” bohy, aby před bitvou změnili svou stranu, a slibovali jim větší oběti a lepší chrámy. Když dobyli nová území a  získali nové bohy, poslali jejich zpodobnění zpět do Chrámu kapitolského Jupitera. Tato sbírka, jež měla být největší sbírkou dědictví moderní Evropy antického světa, zmizela v časech křesťanství. Za vlády křesťanů zmizel bezpočet dalších uměleckých děl z celého známého světa. “Zmizelo” je konvenční eufemismus k vyjádření čehokoliv od svéhlavé ledabylosti po záměrné hledání a ničení. Některá antická díla se zachovala ve Východní říši, zvláště v Konstantinopoli. Když však západní křesťané roku 1204 město oblehli a dobyli, okamžitě tyto starověké poklady ukořistli a ty, které nemohli odnést, zničili. Nicetus, soudobý řecký spisovatel, některé poklady vyjmenoval:  sochy Juna, Parida a Venuše, Bellerophona, Herkula, Heleny, Sfing a mnoho dalších. Některé tyto sochy byly obrovské: čtyři koně měli potíže odtáhnout hlavu Junovy sochy.

Herkulova socha byla (dle Lysimacha) objemem tak velká, že palce sochy se rovnaly mužskému pasu. Bronz byl rozbit a roztaven, aby se lépe převážel; mramor byl jednoduše zdemolován. Množství kořisti skončilo v bazilice sv. Marka v Benátkách, která je dodnes pokladnicí byzantského umění – od zlatých pohárů a reredosů (oltářních obrazů) po císařské rytiny v porfyru a čtyři nádherné pozlacené koně odlité z mědi. Mnoho z toho přežilo vandalismus západního křesťanstva díky péči pohanů či křesťanské nevědomosti. Kapitolská Venuše, římská kopie Praxitelovy Afrodity z Cnidusu, byla dle všeho ukryta, aby se zabránilo jejímu zničení křesťany. Byla zazděna a k jejímu nalezení došlo až v sedmnáctém století.

03_venusDalší Afrodita, vykopaná roku 1820 na řeckém ostrově Milos,  se nyní oslavuje jako Afrodita z Milosu, či častěji jako Venus de Milo. I přes chybějící paže (které byly ulámány po jejím nalezení) patří k nejznámějším sochám světa. Nyní se nachází v Louvru a vidíte ji na obrázku vpravo. Paže a původní podstavec se ztratily po svém nálezu. Mramorová socha byla vytvořena někdy mezi lety 130 a 100 př. n. l. Z nápisu na jejím podstavci, zapsaném předtím, než zmizel, vyplývá, že má jít o dílo Alexandrose z Antiochie. Dle moderních odborníků se nejedná o stejnou třídu jako Praxilovu původní Afroditu, která se samozřejmě “ztratila”.

Další sochy, jako Laocoön a jeho synové, a Apollón belvedérsky, obě nyní ve Vatikánském muzeu, se znovu objevily za renesance. Stejně tak Hercules Farnese od Glycona, znovuobjevený roku 1540. Některé sochy byly poničeny, ale ne zniženy. Např. socha Ísis v Římě vede svůj druhý život jako štědře obdařená “Madama Lucrezia”.

04_augustus

Obr. – Tuto sochu Augusta, nalezenou v Efezu, téměř s určitostí poničili křesťané – stejně jako uřezali nos a rozbili tělo, vyryli na čelo kříž

Křesťanům nepadly za oběť pouze náboženské  sochy. Raní křesťané ničili sekulární sochy a nápisy. Významný církevní historik Eusebius měl škodolibou radost, že Caesar Maximian byl “první, jehož pochvalné nápisy a sochy a vše ostatní, co se obvykle tvoří, bylo  svrženo jako připomínka ohavného monstra”3. Jeho poničené sochy byly ponechány jako objekty vtipů a dovádění pro každého, kdo je chtěl pohanit a urazit. Jeho portréty i jeho rodiny byly zničeny – některé se shodily z výšky a rozbily se, jiným byly začerněny tváře a poškozeny tak, že je už nebylo možno opravit. Podobný osud potkal rovněž další, kteří dostatečně nesympatizovali s křesťanskou věcí. Nesympatizující lidé byli popraveni a všechny připomínky jejich existence se zničily.

Dědictví antických dob Západu je jen nepatrné ve srovnání s tím, jaký mohlo mít rozsah, kdyby rané křesťanské autority nechaly uměleckému vkusu vmísit se do jejich náboženských předsudků4. To málo, co zůstalo, se zachovalo navzdory snahám horlivějších křesťanů. Sochy se zakopávaly nebo zadívaly, nebo se házely do moře, aby unikly křesťanským krumpáčům a sekerám. Kdyby byli křesťané schopnějšími detektivy a méně neznalí ohledně sledované problematiky, pak by celé dědictví bylo “ztraceno” celé dědictví. Jezdecká socha Marka Aurelia na Campidogliu v Římě se zachovala proto, že křesťané si ji spletli se sochou svého hrdiny Konstantina..

05_livinia

Obr. – Socha Livie Drusilly, manželky císaře Augusta, rovněž nese stopy po křesťanských vandalech, včetně kříže vyrytého na čele

ČČasto můžeme říci, že za poškozování soch byli v prvé řadě zodpovědní křesťané proto, že se zaměřovali na znetvoření tváře (jak často činí rovněž muslimští vandalé) a v druhé řadě proto, že často vyrývaly na tváře kříže, nejčastěji kříž doprostřed čela, aby nějakým způsobem sochu pokřesťanštili. Dělání křížů na čelo je běžná křesťanská praxe. Stále se provádí vodou v průběhu křtů, popelem na Popelečnou středu a barvou na lebkách mrtvých mnichů. Kdysi se provádělo do ruda rozžhaveným cejchem na čelech domnělých kacířů. Obrázek vlevo ukazuje sochu Livie Drusilly (58 př. n. l. – 29 n. l.), manželky císaře Augusta, jež nese stopy po křesťanských vandalech, zvláště kříž vyrytý na čele.

 06_aphrodite

Obr. – Tato socha bohyně Afrodity, nalezená v Agoře v Aténách, nese stopy po křesťanských vandalech, včetně křížů vyrytých na čele a bradě.

08_germanicus

Obr. – Tato socha Germanika (Germanicus Julius Caesar (15 př.nl. -19 n.l.) nese stopy po křesťanských vandalech, včetně kříže vyrytého na čele.

07_zeusNábožensky inspirované šosáctví se rozšířilo do všech úrovní života. Křesťané byli zodpovědní za ukončení původních olympijských her, s nimiž nesouhlasili. Známá socha Dia v Olympii, vyvedená ze zlata a slonoviny, jeden ze sedmi divů světa, byla odvezena do Konstantinopole, kde ji později zničili. (Předpokládá se, že vypadala jako na obrázku vlevo). Dílny Feidiáse, tvůrce Diovy sochy, byly přeměněny na kostel.

Podobně trpěly i další divy světa. Dianin (Artemidin) chrám nedaleko Efezu, byl zničen spolu se sochou bohyně. Kameny se použily na “hrobku” sv. Jana a lázně. Na místě, kde stála Dianina socha, se vztyčil kříž. Další div světa, mauzoleum v Halikarnasu, bylo rozkucháno na stavbu křižáckého hradu, jenž dodnes stojí u přístavu dnešního Bodrumu v Turecku.

09_bodrumcastle

10_mausoleum

Obr. – Jeden ze sedmi divů světa, Mausoleum (vlevo), než bylo rozebráno křesťanskými křižáky pro vybudování křižáckého hradu (vpravo)

Budování Dianina (či Artemidina) chrámu v Efezu byl 120 let trvající projekt, který započal lýdský král Kroesus. Popsal jej Antipater Sidonský, který sestavil seznam sedmi divů:

“Upřel jsem zraky na zeď pyšného Babylónu, na níž nachází se cesta pro vozy, a na Diovu sochu u Alphea, na visuté zahrady, sluneční kolos, a obrovskou práci na vysokých pyramidách, a ohromnou hrobku Mausolovu; když jsem však uzřel Artemdin dům, jenž stoupal k mrakům, ty ostatní zázraky ztratily svůj lesk, a já pravil, “Pohleďte, krom Olympu Slunce nikdy neshlédlo na nic tak velkolepého.” (Antipater, Řecká antologie [IX.58])

Zničili jej křesťané a nyní je to už jen prázdné místo. Některé kameny se použily na stavbu nedalekého kostela, jiné se odvezly do Konstantinopole. Některé sloupy v Hagia Sophia pocházejí z Artemidina chrámu a sochy a další ozdobné prvky skončily v křesťanském hlavním městě…. Nápis v Efezu potvrzuje roli křesťanů  při vandalismu, konkrétně křesťana jménem Demeas:

“Zničiv falešný obraz démona Artemis, Demeas vztyčil symbol Pravdy, Boha, jenž zahání modly, a Kříž kněžích, nesmrtelné a vítězné znamení Kristovo. “

11_artemis12_artemisephesus

Obr. – Rekonstrukce, jak by vypadal Artemidin chrám, a fotografie místa dnes (sloup rekonstruován z kamenů ponechaných na místě). Kvalitní kameny byly odvezeny do Konsantinopole, jiné na stavbu kostelů či budov jako těch v pozadí.

13_alexandrialibraryburning

Obr. – Malba zničení Alexandrijské knihovny

Za vlády křesťanského císaře Theodosia I. došlo ke spálení Alexandrijské knihovny. Léta se skupiny křesťanských mnichů vydávaly ze svých pouštních klášterů ničit svatyně a chrámy. Prohledávaly domy a ničily všechny nekřesťanské náboženské předměty. Roku 391, kdy spálily Serapův chrám, se jim rovněž podařilo podpálit nedalekou knihovnu – největší knihovnu západního světa. Některé odhady uvádějí množství zničených svazků na 700,000 (ačkoliv zbylo ještě dostatek svazků, jejichž spálením se mohli potěšit muslimové, když tam roku 642 dorazili).  Jako konec rozvoje starověké matematiky se tradičně uvádí rok 415, kdy za vlády následujícího biskupa byla v témže roce křesťany zavražděna Hypatia.

14_hypatia_01

Obr. –  Hypatia, jak ji ztvárnila herečka ve filmu Agora

Velká tradice vzdělávání v Alexandrii skončila rokem 517, kdy byla uzavřena světoznámá Filosofická škola.   Jinde musely být eliminovány i konkurenční křesťanské školy. Roku 489 císař Zeno uzavřel školy v Edesse. Konec starověké filosofie lze ztotožnit s uzavřením Akademie a dalších filosofických škol v Aténách křesťanským císařem Justiniánem roku 529. Jakákoliv možnost intelektuální opozice byla nyní vyloučena. Filosofie se považovala za nebezpečnou křesťanství. Filosofové byli pronásledováni a jejich knihy páleny. Pronásledování dosahovalo takové úrovně, že učení muži  byli nuceni ničit vlastní knihovny, než by riskovali, že byť jen svazek zahlédne křesťanský udavač. Těch několik křesťanských intelektuálů, kterých existovalo, muselo být opatrných, aby neurazilo vnímavost méně intelektuální většiny. Filosofa Boëthia např. v šestém století zabil zbožný křesťan Ostrogót Theodorik. Údajně skončil tak, že mu byl kolem spánků omotán provaz, utahovaný tak, až mu vystoupily oči z důlků. Jeho smrt označuje konec antické tradice vzdělávání.

15_salvatore

Obr. – Kněžiště kostela sv. Salvátora, Spoleto, Itálie, obklopující svatyni římského chrámu. Kostel z pozdního 4. století se vyznačuje znovuvyužitím římských architektonických prvků a středověkým zdivem, napodobujícím antický styl

Každé pohanské dílo odkazujícící na Ježíše, všechna díla křesťanů, kteří nedokázali akceptovat teologii v souladu s posledním církevním koncilem, byly potlačovány. Jediná přípustná literatura byla ta, jež se podřizovala v dané chvíli oficiální křesťanské. Sbory, které nárokům nevyhovovaly, byly rozpuštěny a jejich existence popírána. Jiné spisy se kreativně upravovaly. Díla vzdělaných pohanských autorů se ničila spolu s těmi křesťanským, jejichž názory se zrovna nepovažovaly za pravoslavné. Dějiny se buď “ztrácely”, nebo upravovaly, aby se staly  přijatelné.

Během prvních církevních staletí byla známa četná díla pohanských autorů a mnoho z nich  Church, a mnoho z nich se následně zničilo či jinak “ztratilo”. Víme např., že bylo napsáno  několik biografií Pythagora. Všechny se “ztratily”. Jeden z nejslavnějších římských spisovatelů, Aulus Cornelius Celsus, napsal De Artibusdílo, o němž je známo, že pojednávalo o zemědělství, teorii vojenství, filosofii, zákonu a lékařství.  Jednalo se o vysoce považovaného myslitele, jenž měl o křesťanech velice nízké mínění, a není překvapením, že jeho dílo zmizelo. Části jeho lékařských spisů byly objeveny ve středověku a z nich lze odhadnout rozsah toho, o co jsme přišli.

Mnohdy víme, že v raných dobách křesťanství tato díla ještě existovala: např. o sv. Augustinovi se ví, že četl Ciceronova Hortensia, pak část školního životopisu, ale od té doby jsou “ztraceny”. Některá pohanská pojednání se dočkala křesťanských úvodů a závěrů, a takto se prezentovala jako původní dokumenty. Dopis Požehnaný Eugnóstos tak byl přeměněn na zprávu o moudrosti zjevené Ježíšem po jeho smrti svým učeníkům. Vše, co nemohlo být podobným způsobem vykucháno, bylo znehodnoceno. Z řeckých sekulárních děl se tudíž v originále nezachovalo žádné. Sekulární učení a sekulární umění, jakož i sekulární vzdělání téměř zmizely. Některá díla byla znovu objevena v renesanci. Např. Petrarka objevil některá díla Cicerona. Básně Catulla prý sloužily jako zátka v mantuanském sudu na víno. V devatenáctém století Robert Curzon nalezl “ztracená” díla Euklida a Platóna, která fungovala jako špunty v nádobách na olejový olej v jednom koptském klášteře (v Deir el-Suriani ve Wadi Natrum).

16_archimedes

Obr. – Archimédův palimpsest

Pergamen byl tak drahý, že si středověcí duchovní občas nějaký vzali, seškrabali existující text a znovu list použili –  jako tzv. palimpsest. Pohlížejíce na díla pohanů starověkého světa jako na bezcenná, zničili, nebo si alespoň mysleli, že zničili, díla největších myslitelů v lidských dějinách tím ,že z nich udělali modlitební knížky. Moderní věda dokázala z těchto křesťanských modlitebních knížek několik důležitých děl obnovit. Např. roku 1229 byly pergamenové kopie sedmi Archimédových pojednání vymazány a přepsány modlitbami a poté je svázal kněz jménem Johannes Myronas do byzantské modlitební knihy (euchologionu). Myronas řecky uměl, tudíž určitě věděl, co dělá. Ze sedmi Archimédových pojednání jsou dvě jinak neznámá (Metoda mechanických rovnic a Stomachion) , a o jednom (O plovoucích tělesech) v původní řečtině, jazyku, jímž Archimédes psal, není nic známo. Za svého působení v Jeruzalémě kněz nezničl jen Archimédova pojednání, aby z nich udělal modlitební knížku, ale i 10 listů aténského řečníka hyperida ze čtvrtéko století př. n. l., z nichž jeden obsahoval mimořádné důležitou řeč, která se jinak již nezachovala.5 Tato kopie Archimédovy Metody byla nalezena roku 1906. Je zbytečné říkat, kolik existovalo takových palimpsestů, na nichž křesťané zapracovali lépe a již se nikdy nenajdou.

Ztráty způsobené křesťanským vandalismem – záměrným i náhodným – jsou nevyčíslitelné , avšak jejich měřítko lze odhadnout z útržků, jež se zachovaly. Tacitovy Dějiny a Letopisy jsou obě neúplná. Jeden rukopis Lucretiovy De Rerum Natura, “o povaze vesmíru ” se zachovalo ve středověku. Liviovo ztracené dílo zahrnuje jeho 142 dílné Dějiny Říma, z nichž se dochovala jen malá část. Plinius Starší napsal množství děl, z nichž se zachovala jen Historia Naturalis. Samozřejmě není jak zjistit, kolik stovek či tisíců důležitých děl zcela zmizelo,  aniž po sobě zanechalo odkaz v nějakém zachovalém díle. Nebyla ničena jen antická díla. Pokud měli křesťané příležitost, pálili rovněž židovské a muslimské knihy. Když se roku 1109 muslimské město Tripolis vzdalo křižákům, byla do základů spálena s celým svým obsahem velká knihovna Banu Ammar , nejlepší v muslimském světě.

Některá díla se zachovala, protože se dostala mimo dosah pravoslaví. Když pronásledovaní nestoriáni utekli na východ, vzali si s sebou starověké knihy. Pod zoroastrisjkými a muslimskými vládci si užívali mnohem větší svobody a zřídili v dnešním Iránu a Iráku významné komunity. Spolus s dalšími uprchlíky přeložili spisy řeckých filosofů. Na 1000 let byla tato díla pro Západ ztracena. Když byla konečně z arabštiny znovu přeložena do latiny, zažehla obrození vzdělanosti, kterou známe jako renesance. Právě touto cestou se zachovala Aristotelova díla. Další díla se zachránila jinými způsoby. Roku 1895 staré odpadní jámy v egyptském Oxyrhynchus vydaly mj. zapomenutou píseň básnířky Sapfó a fragmenty “ztracených” her Aeschyla a Sofokla.

17_sackrome

                      Obr. – Drancování Říma barbary roku 410, autor Joseph-Noël Sylvestre, 1890. Nezmiňuje se často, že tito barbaři byli křesťany.

Běžně křesťany uváděný argumentem bývá, že křesťanství samo ve středověku udržovalo tváří v tvář nájezdnickým divokým barbarům plamen uhasínající vzdělanosti. Pravda je téměř přesně opačná. Církev byla ve velké míře zodpovědná za to, že západní Evropa upadla do nevědomosti a temna. Ke konci čtvrtého století např. Gótové zničili  mnoho ze Západní říše, včetně velkých měst jako Delfy a Atény. Tito Gótové však nebyli pohanskými barbary z tradičních historických knih, jednalo se o křesťany. Tito barbaři pochodovali s biblemi v čele svých armád. Když obléhali Řím, nejednalo se, jak se často míní, o pohany obléhající civilizované křesťany, ale z většiny křesťany obléhající civilizované pohany. Jistě, ve městě se nacházeli nějací křesťané, ale není důvod předpokládat, že jejich víra byla silnější než víra jejich biskupa. Jejich biskup (dnes považovaný za papeže) svolil k obětem na oltáři sv. Petra, za účelem záchrany města před křesťanskými hordami stojícími před jeho branami.

Vizigóti ve Španělsku a v jižní Gálii, a Ostrogóti v Itálii byli rovněž ariánští křesťané. Tudíž Vandalové, kteří drancovali Gálii, Španělsko a severní Afriku patřili také k bibli nosícím křesťanským věřícím. Populární příběhy o pohanských barbarech rabujících Řím jsou čistě fantazie. Řím byl stále v dobré forme až do poloviny šestého století, kdy se křesťanský císař Justinián pokusil znovu připojit Itálii k Říši. Město bylo opakovaně obléháno a vydrancováno křesťanskými silami. Křesťanský císař Konstant II. dovršil zničení roku 664, kdy odstranil poslední cennosti, včetně všeho kovu, co šlo pobrat rukama, nejen sochy, ale i bronzová kování a olověné střechy –  dokonce kovové svorky a pásky, které držely pohromadě kamenné zdi. Déšť a počasí napáchaly další škody, ale stále toho zůstalo dost na to, aby křesťané snahy svých předchůdců překonali.

Přeloženo z:

http://www.badnewsaboutchristianity.com/

zdroj

– pokračování příště –

marcus

marcus_aurelius_l

This entry was posted in Dejiny. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s