Lípa jako symbol Slovanů a českého národa

Na první pohled se zdá, že je lípa celkem obyčejný strom, který běžně roste ve městech a na vesnicích, a vyskytuje se téměř až k polárnímu kruhu. Nicméně mnozí ani netuší, jak hluboce je zakořeněn symbol lípy ve slovanské kultuře a jaké mýty a tajemné legendy, spojené s tímto stromem, nám po staletí předávají naši předkové. Lípu ve svých dílech zmiňovali například Vergilius, Ovidius a Plinius a nazývali ji „zlatým stromem”.  V lidových písních ji lidé s láskou pojmenovávali jako „Lipinka“, „Lipuška“. Z těchto názvů skutečně vyzařuje velká něha a láska k tomuto stromu. A to není náhodou. Lípa je vnímána jako ženský prvek, symbol jemnosti, něhy a ženství, a to nejen u slovanských národů.

lipa2

Ve staroslovanské kultuře byla lípa posvátným stromem a byla ztotožňována s bohyní lásky a krásy jménem Lada. V těch dávných dobách naši předkové prováděli velké množství rituálních obřadů a oslav přímo vedle staré, mohutné lípy nebo mezi několika lípami. Kolem lípy se tančilo a tyto tance byly věnované lipovým květům, lipové vůni a také lipovým životodárným vlastnostem. Kromě toho se pod lípou konaly vesnické sněmy, soudy nebo schůze a kázání. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku bývalo zvykem, že při svatbě nebo jiné významné události byla vysazována lípa. Když se tyto stromy sadily v řadách v ulicích, znamenalo to usmíření nebo ukončení války a konfliktů.

Lípa byla také považována za strom Matky Boží. Lidé věřili, že když Panna Marie sestupuje z nebe na zem, odpočívá právě na lípě. Na větve lípy lidé zavěšovali svaté obrázky, věřili totiž, že zázračné svaté obrázky se nejčastěji objevovaly pravě na tomto stromě. Jedna křesťanská legenda praví, že lípa se stala útočištěm pro Marii, když s malým synem Ježíšem uprchla do Egypta.

Slované uctívali lípu nejen jako posvátný strom, ale také jako matku, která dává svým dětem vše, co potřebují. Z lipového dřeva se vyřezávaly lžíce, hrnečky, tácy a jiné potřebné vybavení pro domácnost. Také se vyráběly štíty, s pomocí kterých se vojáci bránili na bojištích a skrývali se před oštěpy a meči nepřátel. Z lipového dřeva se vyřezávaly oltáře, ikony a také hudební nástroje. Ze dřeva lípy se každý rok vysekával tzv. „živý“ oheň, který byl jakýmsi magickým symbolem v domě a představoval život a obnovu. Lípa byla opředená spoustou mýtů a pověr. Lipové lýko sloužilo ke spoutávání démonů. Figurku z lipového dřeva lidé nosili pro štěstí. Lipová kůra pak chránila před otravou a listy se využívaly při provádění tajných kouzel k získání nesmrtelnosti. Věřilo se také, že do lípy nikdy neudeří blesk, proto byla vysazována přímo u domů nebo se stávala útočištěm pro poutníky během bouřky.

lipa3

Obyvatelé Hercegoviny mají takovou tradici, kdy se během svatebního obřadu nad hlavami novomanželů drží větvičky lípy, které mají ochraňovat novou rodinu. Také v den svatého Jiří a na letnice zdobili lidé větvičkami své domy a také oplocení a chlévy se zvířaty. V germánské mytologii byla lípa ztělesněním posvátné Freyi, bohyně lásky a krásy. Díky neobvyklému tvaru listů v podobě srdce tento strom východní i západní Slované ztotožňovali s takovými vlastnostmi jako jsou přívětivost, upřímnost, štědrost, laskavost, ochota a srdečnost. Lípu měli rádi a uctívali ji všude, kde se jí dařilo. Hojně se vyskytovala ve východní Evropě, která je považována za pravlast Slovanů, a proto ji v době obrozenecké spisovatel a básník J. Kolár označil za symbol slovanské vzájemnosti.

Díky dlouholeté historické tradici se tento symbol hluboko zakořenil. Lípa byla zvolena národním stromem a lipová ratolest se stala součástí české státní symboliky. Se znakem lípy se můžeme například setkat na vyznamenáních a oceněních České republiky (vyznamenání Bílého Lva, státní vyznamenaní České republiky). Ratolest lípy je také zobrazena na státní pečeti a je také součástí symboliky na prezidentské standartě. Najdeme ji i na vojenských uniformách, na erbech měst a na bankovkách.

Lípa se stala oficiálním národním symbolem v červnu roku 1848 (2. – 12. 6. 1848), kdy byla na Všeslovanském sjezdu v Praze ustanovena jako národní symbol. Tento kongres byl organizován českými aktivisty a účastnili se jej delegáti všech slovanských národů, které spadaly pod Rakouskou monarchii. Zastoupené byly národy Čech, Moravy, Slezska, Slovenska, Polska, Chorvatska, Srbska, Slovinska, představitelé dalších menších národů se slovanskými kořeny a také národů Ruska. Byla to významná událost, která podpořila slovanskou vzájemnost a jednotu.

Myšlenka sjednocení Slovanů přežívá po celá staletí. V různých dobách v sobě nesla osvobozující, osvětný nebo přátelský charakter. Slovanské národy toho mají hodně společného. Stmeluje je nejen historické pozadí, ale především kulturní tradice a duchovní dědictví.

Ale tím nejdůležitějším spojovacím článkem je naše

SLOVANSKÁ DUŠE.

Je velkorysá, otevřená, světlá a čistá. Existují pro Ni snad nějaké hranice. Rozumíme jí beze slov a má obrovskou sílu ve své jednotě. Je důležité, abychom to měli na paměti. Pak se totiž všechny hranice, které nás rozdělují, stanou pouhými konvencemi, které se dají bez potíží překonat.

http://polahoda.cz/index.php?nma=news&fla=stat&nums=52

lipa1

This entry was posted in Dejiny. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s