ALLAT-RA-MOZEK JAKO PROSTŘEDNÍK MEZI VĚDOMÍM A OKOLNÍM SVĚTEM

Člověk si ani neumí představit, jaké schopnosti v něm jsou. Pozorování je prvním krokem k poznání skrytých tajemství. Když se díváme z pozice Pozorovatele Materiální podstaty nebo Duchovní podstaty, tak už ovlivňuje samotnou situaci a její možné završení, předběžné rozhodnutí ve světě, který je pro nás neviditelný, jelikož činíme volbu. Každá situace je zvláštní odpovědí nejen na tvou přítomnost na daném místě tady a teď, ale i na to, jakým se právě ty v tento moment pozoruješ.

015_Два лада

Anastasia: V podstatě v okolí vždy pozorujeme část sebe samých a nehodnotíme realitu světa, ale to, jak my ho interpretujeme podle svého chápání světa a podle svých zkušeností.

Rigden: Správně. Když říkáme něco o světě, tak ve své podstatě říkáme něco o sobě. Dobrý posluchač vždy uslyší o tom, kdo mluví, mnohem víc, než se tento člověk chystá o sobě prozradit.

Anastasia: Jinými slovy řečeno, ať už je to jak chce, vnější svět vidíme skrze zvláštní „růžové brýle“ Pozorovatele Materiální podstaty. Čím méně pracujeme na přeměně svého vnitřního světa, tím hůř pro nás. Vždyť v takovém případě budou narůstat pouze zkušenosti spojené s dominancí Pozorovatele Materiální podstaty, což znamená, že se k nám bude dostávat ještě víc zkreslený obrázek vnímání světa.

Rigden: Ano. To můžeme mimochodem vysledovat dokonce z pozice již existujících znalostí o mozku, vědomí, způsobu lidského myšlení a formování pohledu na svět. V konzumní společnosti jsou obvykle člověku od narození vštěpovány určité mechanismy, že svět je materiální a tato jednota je údajně jedinou realitou. Jak už jsem o tom vyprávěl, náš mozek je sestaven takovým způsobem, že se velmi rychle vyzbrojí různými stereotypy, navíc na nich potom trvá, dokud si člověk nezvolí nové. Takovým způsobem začíná člověk od dětství budovat svůj život v podstatě podle lživých mechanismů, podle jednostranného vidění světa z pozice Pozorovatele Materiální podstaty. Všechno, co neodpovídá jeho mechanismům a osobní volbě, člověk jednoduše ignoruje. Vybírá si jakoby velmi úzké životní spektrum poznání světa a sebe sama a o víc se dokonce ani nestará. Výsledkem je, že člověk využívá „ohrané“ asociace a stává se ve svých činech a záměrech zcela předvídatelným.

Anastazia: A co představuje ona volitelná informace z okolního světa, jejíž velká část se k nám dostává prostřednictvím zraku?

Rigden? To, co vidíme, podle zmíněné kvantové fyziky, je iluze vzniklá geometrií daného prostoru. V obvyklém stavu vědomí vnímáme svět ne z pozice odtažitého kosmického nebo jiného Pozorovatele, ale z pozice Pozorovatele, který je ponořen do daného trojrozměrného prostoru, je umístěn v určitých souřadnicích v daný časový moment. Proto i svět budeme vnímat jednostranně, pouze z tohoto bodu, a tady se bez zkreslení neobejdeme. Dokonce i svoje tělo vidíme jako trojrozměrný obraz, který vnímá náš mozek, jež je naladěn na pro nás obvyklý každodenní stav vědomí. Pokud změníme stav vědomí a podíváme se například na naše tělo ve stavu meditace, uvidíme auru a její odpovídající obaly, takže celkově vzato naši zcela jinou konstrukci. Když praktikujeme ještě složitější meditace spojené s pozorováním z vyšších rozměrů, můžeme vidět ještě rozsáhlejší, svou celistvou konstrukci, včetně částí, které se nacházejí v jiných rozměrech. Toto všechno samozřejmě rozšíří naše představy o energetické stavbě člověka. K tomu je navíc potřeba vzít v úvahu, že mozek se nachází v lebeční schránce, tedy že je zcela izolován od vnějšího prostředí. Nemá bezprostřední kontakt se světlem fyzického prostoru, jež nás obklopuje. Světlo, které vstupuje do očí, se jednoduše přeměňuje na elektrický signál. A právě tento signál mozek analyzuje a dešifruje, obrazně řečeno, ve své „temnotě“. Jinými slovy náš mozek nevidí „reálný obraz“ (přesněji iluzi geometrie daného prostoru), ale pouze přetvořený signál zvnějšku – „elektrickou kopii“ obrázku, který je viditelný v omezeném rozsahu vnímání.

Anastazia: Takže nejen že je tato „elektrická kopie“ stavu pozorovaných objektů zachycuje už uběhlý okamžik, ale navíc ji ani nemůže označit za malý kousíček informace z různorodosti viditelného a tím spíše nám neviditelného světa. A člověk se přitom ještě iluzorně domnívá, že tento svět zná a vyzná se v něm…

Rigden: Ano, člověk tak přemýšlí ze zvyku myšlení, jež vychází z Materiální podstaty… Ale měl by si položit otázku, kdo jmenovitě v něm myslí a co je to vědomí? Mozek je složitostí své stavby, svými funkcemi (včetně obranné funkce) unikátní biologické zařízení s obrovským množstvím prvků a jejich spojeními a nemá bezprostřední kontakt s prostředím, jež ho obklopuje. Mozek je velice výkonný, je tedy schopen plnit mnohem složitější funkce, než je nutné například pro život na Zemi. Mozek pracuje neustále i v noci, i ve dne. Pouze mění svůj stav například na spaní, na bdění a tak dále. Je mu vlastní samoreorganizace jeho systému. Stabilní bývá obvykle od 0,5 do 2,5 vteřiny a potom se zapojují určité mechanizmy, pružné úseky, vypínají se jiné a přitom pevné úseky neustále pracují. Mozek jakoby se „nudil“ monotónností. Probíhá v něm neustálý myšlenkový proces. Zpracování nerůznějších informací v něm probíhá 24 hodin denně.

Mozek je prostředníkem mezi vědomím a světem. Vnímá a snaží se dešifrovat kódy, tedy různé signály včetně těch, které se k němu dostávají od pěti smyslových orgánů. Ale za zvlášť důležité musíme označit to, že mozek je schopen vnímat i mnoho jiných signálů, které se k němu dostávají nejen z viditelného ale také z neviditelného světa. Potvrzují to experimenty současných vědců. Byly prováděny za účasti lidí, kteří se věnovali určitým meditativním praktikám, v nichž měnili stav svého vědomí. Šlo o buddhistické mnichy, sibiřské šamany, jasnovidce a tak dále. Kromě toho byli do této skupiny zařazeni lidé, u nichž se epizodicky, spontánně projevovaly mimořádné schopnosti: telepatie (předávání myšlenek na dálku), předvídání budoucnosti, telekineze (schopnost silou myšlenky pohybovat fyzickými předměty, měnit jejich tvar) a tak dále. Vlastně jsou takové schopnosti vlastní každému člověku, pokud je rozvine.

Anastasia: Takže je to v podstatě důkazem toho, že člověk, který má základní Znalosti, tak aniž by vyšel z místnosti, se zavřenýma očima, bez pomoci jakýchkoli mechanických prostředků nebo známých smyslových orgánů je schopen ve změněném stavu vědomí úspěšně poznávat svět.

Rigden: Všimni si, že tyto jeho poznatky budou mít mnohem větší informativní hodnotu a budou bohatší než ty, které se podaří člověku získat v obvyklém stavu vědomí. Proč? Protože jeho vědomí začíná pracovat v jiném režimu. Dokonce s pomocí moderní aparatury můžeme vysledovat, jak se ve změněném stavu vědomí reorganizuje mozková činnost. Když člověk myslí v obvyklém stavu vědomí, tak se aktivita nervových buněk v různých zónách mozku projevuje podobně jako hvězdné nebe, tedy neuspořádaně. Ale když se člověk nachází ve změněném stavu vědomí, tak vzniká zcela jiný obraz aktivity mozku. „Hvězdy“ jakoby se řadily do zvláštních „hvězdných shluků“ určitého tvaru – do sfér, oblaků, proudů, paprsků, jež mají přesný směr. Navíc je potřeba si všimnout také stavby (tvaru) samotné lidské lebky z vnitřní strany a tkání, které ji obepínají. Zvláštní pozornost si zaslouží čelní, temenní a tylní kost a jejich zvláštní reliéf. Je to originální biologický prototyp vydutých zrcadel, jež je schopen soustředit, pohlcovat a odrážet vlny různý frekvencí. Tato konstrukce slouží jako dobrý rezonátor (z latinského slova „resono“ – „znít v odpověď“, „ozývám se“), je tedy schopna shromažďovat a soustředit energii vibrací a zesilovat ji.

Anastasia: To je docela zajímavá informace. Jak je známo na příkladu oné moderní radiotechniky, mají vydutá zrcadla vlastnosti přijímající a vysílající antény.

Rigden: Zcela správně. Takže mozek je ve své podstatě unikátním biologickým zařízením, jež plní mnoho funkcí, slouží jako přijímač a vysílač informací nejen z vnějšího viditelného ale také z neviditelného světa, včetně vnitřního světa člověka.

Když začíná člověk provádět meditaci, dává pomyslný pokyn, uvádí do provozu ty nebo jiné čakry, spouští jemné energie, které také aktivizují určité zóny v energetické konstrukci. Díky takovému pomyslnému pokynu se také mozek fyzického těla přelaďuje do režimu práce změněného stavu vědomí. Přičemž můžeme říci, že v hlubších meditacích dochází k docela zajímavému procesu: meditující prakticky provádí „zastavení myšlenek“. A informace v čisté podobě získává díky síle, kterou lidé už od pradávna nazývají šestým smyslem, intuicí (intuitivními Znalostmi). A takové znalosti jsou mnohem hlubší, bohatší a různorodější, než obvyklé viditelné vnímání světa. Vždyť Pozorovatel Duchovní podstaty vnímá energetické procesy city, celistvě a jasně a poznává opravdovou realitu. Díky tomu je pro něj po meditaci zřejmý podstatný rozdíl mezi tím, co lidský mozek stereotypně chápe jako „realitu“ v trojrozměrném světě a tím, jaká je ve skutečnosti realita, která formuje události tohoto světa. Pro takového Pozorovatele není problém získat informace, které výrazně předbíhají současné vědecké chápání určitých procesů v tomto světě.

Takže vnější svět představuje pro mozek jako biologické zařízení pouze mnohačetné kopie, které vnímá podle úkolu stanoveného Pozorovatelem a v souladu s vnitřním světem a volbou samotného Pozorovatele. Každý člověk prožívá svou realitu podle své volby a vnitřního vnímání.

Anastasia: Ano, teď je ještě lépe pochopitelné, proč je třeba snažit se žít a získávat osobní zkušenosti z pozice Pozorovatele Duchovní podstaty. Pouze tehdy existuje reálná šance, že člověk nepromarní svůj život v mnohačetných omylech, že neuvízne v iluzích pozorování Materiální podstaty, ale změní svůj osud a vytvoří realitu své duchovní spásy ještě v tomto životě. Vždyť to, o čem přemýšlíme, se bude také vytvářet, projevujíce se v tuto nebo jinou realitu.

Rigden: Ano, člověk je ve svém poznání schopen zajít natolik daleko, nakolik věří, že dokáže projít. Čím vytrvaleji se bude vyhýbat svým omezujícím mechanismům, jež byly zformovány Materiální podstatou, tím více se projeví jeho vliv na realitu. Když si člověk v životě vytvoří pevnou pozici Pozorovatele Duchovní podstaty, může pochopit své hluboké propojení a vzájemný vztah s celým světem.

Člověk jako Pozorovatel Materiální podstaty ve svém okolí zachycuje pro něj významné objekty, posiluje jejich důležitost pro sebe silou své pozornosti. To, zda bude ten či onen objekt důležitý, závisí na tom, jaký má člověk pohled na svět, na jeho zkušenostech v poznávání světa a sebe samého. Jakmile se člověk začíná opírat o vnější okolnosti, vyvolává tím pohyb, který v něm vzbuzuje neklid, projevy mnohačetných iluzí, které ještě více zabírají jeho pozornost.

Člověk jako Pozorovatel Duchovní podstaty se dívá na svět nezaujatě. Jeho oporou v životě a významným objektem je jeho Duše. Vždyť není možné poznat Pravdu vnějšího, když nepoznáme Pravdu vnitřního, neboť potom není Pozorovatele, před kterým jsou odhalena všechna tajemství tohoto světa.

Úryvek z knihy AllatRa

(c)2013 AllatRa
(c)2013 Translation: Světlana Šilivská

http://www.matrix-2001.cz/

 

This entry was posted in Atla-Ra. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s