Paul Brunton – O Ježíši

Jen stěží bychom hledali někoho kdo inspiroval tak velké množství lidí jako to učinil Ježíš Kristus. Většina dnešních náboženství či duchovních spolků je ve svém základě ovlivněna jeho životem. Přesto, že žil před více jak dvěma tisíci lety, existují četné záznamy a popisy jeho života. Ježíšova prohlášení jako například: „království nebeské je ve vás“ jsou stále stejně pravdivá i po více jak dvou tisících letech. Když pročítáme záznamy jeho slov nacházíme mnoho nepochopení, mylných výkladů a rozporů, což nám neumožňuje učinit si o něm jasnou představu.

sloboda

Asi nejvíce se o něm dočteme v knize Nový zákon, ale ani tato sdělení nejsou ve všech částech stejně inspirována. Bylo to způsobeno díky zásahům do tohoto Písma, když bylo s postupem času překládáno, proškrtáváno a doplňováno chybnými výklady. Proto nemusí být každé slovo v tomto Písmu svatém skutečně svaté, a je nutné používat intuici abychom rozlišili co je důležité a co ne. Kniha Nový zákon vznikla sloučením několika starých knih, které byly vybrány církevním koncilem a ostatní byly zavrženy. Vedly se velké spory o tom, které knihy a výroky byly autentické. Takto byla zamítnuta i nauka o převtělování, která tak nenávratně zmizela z křesťanského náboženství. Pravděpodobně i díky těmto úpravám, toho víme tak málo o osobě Ježíše, a většina lidí si jeho osobu upravuje dle vlastních představ a přání.

V současné době je poměrně často zpochybňována jeho existence, poukazuje se na nedostatek historických důkazů, a někteří pokládají jeho život za zcela smyšlený. Přitom nikdo nemůže skutečně vyvrátit existenci Ježíše Krista v naší historii. Je určitě těžké představit si, že křesťanství vzniklo na základě smyšlené osobnosti a je to i dosti nepravděpodobné. Pokud budeme zkoumat vznik jakéhokoli náboženství, dojdeme k závěru, že většinou byla u svého zrodu inspirována skutečnou a moudrou osobností. Většina lidí na západě nechápe existenci těch, které nazýváme Duchovními Mistry, Učiteli, Adepty a Mudrci. Neznáme žádného adepta mezi námi, a tak nemáme žádné měřítko podle kterého bychom mohli takového člověka posuzovat. K velkému nepochopení dochází i u těch kteří se s některým žijícím mudrcem potkali. Báchorky a pověsti o nich vznikají už za jejich života a po smrti vznikají další ještě fantastičtější.

Ježíš se zrodil se vznešeným posláním povznést lid určité doby a určitého kraje. S podobným posláním se zrodili mudrcové již před ním a budou přicházet i nadále. Byl spojován s něčím neobyčejným a mimořádným, a proto ti kteří o něm psali se snažili jeho osobnost zvýraznit řadou fantastických a úžasných historek. Mnoho událostí o Ježíši zachycených v Písmu jsou alegorie a podle toho bychom k nim měli přistupovat. Několik rčení, která jsou mu přisuzována bylo podvrženo a některá byla špatně pochopena a proto zapsána chybně.

Všeobecně jsou šířeny zprávy o jeho panenském zrození, aniž by byl brán v úvahu skutečný esoterní význam takového zrození. Nejdůležitější však je kým a čím Ježíš byl a co skutečně vykonal. Stejně jako některé vysoké bytosti, které se zde rodí aby nás učily a duchovně povznesly, pocházel i Ježíš ze světa, který je blíže slunci, a kde jsou bytosti vyvinutější než my. Inteligence na jiných planetách jsou daleko před námi v chápání života a v duchovnosti. Takovéto bytosti se díky svému soucitu občas zrodí na planetách podobně zaostalých jako je ta naše. Sami se nabízejí Nadjá aby mohly pomáhat méně vyvinutým částem vesmíru, a Ono jim umožňuje se vtělit i na naší planetě. Proto s nimi bývá spojováno panenské zrození jako symbol vyššího původu.

Pro ně takové vtělení znamená určité sebeobětování, neboť musí sestoupit do nižší úrovně v každém směru – fyzicky, mentálně a duchovně. Takto byl Ježíš ukřižován mentálně i duchovně dříve než byl přibit na kříži. Bytosti, které střeží duchovní vývoj i osud lidstva na naší planetě mu ukázaly čím bude procházet a co bude muset vykonat až do svého konce. Ježíš sestoupil z vyšších oblastí aby prospěl lidstvu předávaje nejvyšší duchovní moudrost a pomoc na cestě opravdových hledajících. Zasel mír v srdci lidí za cenu sebeobětování. Musel omezit své vědomí aby se mohl vtělit, ale toto omezení bylo pouze dočasné. Pochopit život té doby, mohl jedině tím, že se zrodil mezi prostý lid. Musel projít všemi omezeními a nedostatky lidského vědomí a postupně se probudit ke svému vnitřnímu světlu.

Již ve věku dospívání začal chápat duchovní význam života, a přibližně ve třinácti letech si uvědomil, že se musí věnovat hledání aby znovu nabyl svého vyššího vědomí. Pod vedením své intuice opustil rodiče a vydal se do Egypta, kde se stal žákem ve školách starobylých duchovních mystérií. Několik let se živil tvrdou prací svých rukou. V městě Alexandrii se připojil ke skupině mystiků, filozofů a učitelů, která se věnovala hledání pravdy. Cvičili meditace na východ i západ slunce a společně se modlili aby se jejich mysli stáhly do hlubin v koncentraci na Pravdu. Čilý obchodní ruch v přístavu Alexandrie mu umožnil naslouchat slovům indických obchodníků, kteří se něčemu naučili ze svých písem a od bráhmanů, kasty duchovních učitelů v Indii. Po létech Ježíš dokončil svůj výcvik a byl zasvěcen do nejvyšší esoterické nauky, odvrhl všechny vědomosti a odešel aby nalezl sám sebe.

Ježíš poznal své nejvnitřnější bytí, samotné Nadjá. Ono je univerzální a neosobní existencí dosažitelnou pro každého z nás, a když ho nalezneme, můžeme naplnit i své životní poslání. Když Ježíš pochopil kdo a co je, zatoužil po blahu všech ostatních a jeho konečnou zkouškou realizace byla služba světu. Bylo mu dvacet osm let, když se rozpomněl na své svaté poslání a připravil se na předání poselství těm, kteří je mohli přijmout. Jakmile se vrátil mezi prostý lid do Svaté země, začal toto své poslání naplňovat. Učil Chudé i negramotné, a stejně tak i lidi vyššího postavení. Všichni velcí učitelé přicházejí s pomocí a požehnáním, jejich láska a vědění proniká ke všem.

Byl předurčen stát se putujícím zjevovatelem, který vyučuje nepříjemné a nežádané pravdy. Mnozí byli zklamáni, když během svého poslání nikdy nezasahoval do svobodné vůle lidí. Pouze je povzbuzoval k přijetí pravdy, vlastním příkladem naznačoval jak vypadá opravdový duchovní život, ale nikoho nenutil aby ho přijal. Každé jeho slovo bylo naplněno tajuplným kouzlem, které v něm hořelo. Promlouval k lidským srdcím o božské pravdě, zaséval naději i lásku. Zprávy o něm a o jeho božském uskutečnění se šířily od úst k ústům. Lidé ho vyhledávali, uctívali ho, žádali o pomoc a požehnání. Některým bylo dovoleno stát se jeho žáky.

Přestože se jeho učení časem rozšířilo do mnoha zemí, nebylo univerzální a nebylo míněno pro celý svět. Ježíš neměl pocit, že by patřil k určitému národu či zemi. Jeho slova byla slyšena po celém Západě. Věděl, že během jeho poslání se najde poměrně málo těch, kteří přijmou jeho slova pravdy. Těch několik na něj toužebně čekalo, neboť je těžké nalézt pravého mudrce. Promlouval k davům, aby tak nalezl těch několik, kteří se pak stali jeho žáky. On věděl jaký ho čeká těžký osud a že ho lidé nakonec ukřižují, ale musel nejdříve najít těch několik málo, kteří budou pokračovat v práci i po jeho odchodu.

On se nevtělil s cílem založit novou organizaci nebo náboženství, ale aby v srdcích lidí zasel neviditelné semínko, které by vzklíčilo a naplnilo osudy lidí. Neměl zájem vytvořit určitou církevní hierarchii a nabádal ostatní k modlení v soukromí a ne v kostelích. Celá struktura křesťanství vznikla až mnoho let po jeho smrti. Vše co Ježíš předal světu, prochází díky nepochopení a díky času rozkladem. Přišel aby předal lidem vznešené duchovní poselství. To co nám zanechal do velké míry ovlivnilo a inspirovalo vznik křesťanství, neboť lidé vždy hledali svého spasitele, který by povstal a spasil svět navzdory jeho nedokonalosti.

Nic z toho co Ježíš vykonal nemůžeme připisovat pouze jeho době, neboť to co nám předal bude žít v našich srdcích navěky. Tak je to hluboce pravdivé a nedocenitelné. Ježíš neměl zájem dát světu nějakou systematicky uspořádanou filozofii, a přesto inspiroval stránky čtyř evangelií v Novém zákoně svým vlastním vnitřním dosažením. Ony myšlenky zachyceny ve stručných a přímých větách září osvícením, a každá z nich je nádherně soběstačná, nepopíratelně božská.

Mnoho pseudoduchovních vůdců a fanatických proroků se prohlašuje za vyvolené nástupce Ježíše Krista, zakládají nové kulty a náboženské spolky, které vytvářejí nikam nevedoucí duchovní cesty. Takovíto falešní proroci lákají upřímné hledající, kteří tak ztrácejí čas i duchovní touhu. Jejich jakkoli smělá či komplikovaná prohlášení nemohou být ani zdaleka srovnávána s prostými pravdami, které pronášel Ježíš. On jediný je skutečný Mesiáš, který je hoden našeho uctívání a nejvyššího zbožnění.

Pouhá nauka nestačí, je třeba i někoho kdo povznese náš charakter a odvrátí naši pozornost od pouhé světské činnosti směrem k Nadjá. Lidé však mnohem raději kráčejí cestou rituálů a dogmat, než cestou odhalení ve vlastním srdci. Jeho příchod byl pro svět požehnáním, on učil nejhlubšímu tajemství života a inspiroval k duchovnímu hledání. Ve svém každodenním životě vyjadřoval svatost, která zcela zastiňuje náš všední život.

* * *

Paul Brunton: „Jak se dívám zpět na obrazy minulých dějin a vidím před sebou přejít jeho postavu, nesoucí vysokou hodnost apoštolského znamení na svém čele, získávám novou útěchu a pocit jistoty. Nejsme zcela opuštěni; Bůh stále vysílá společníky pro naše klopýtající kroky a apoštoly Nekonečna pro naši tápající mysl.”


Volně zpracováno podle knihy Paula Bruntona : VNITŘNÍ SKUTEČNOST

zdroj

This entry was posted in Philosophy of Life. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s