Vlčí hory

Toto je príbeh o znovuzrodení európskej divočiny, v ktorej vlk, zubor, medveď a ďalšie vzácne zvieratá žijú slobodne, tak ako pred stáročiami. Ako prichádza noc, éterická hmla sa vnára do lesného porastu starého ako svet sám. Praveké vytie vlka sa ozýva horami, nasledované ďalším a ďalším vlkom. Dole v údolí sa prudko otočí zubor, jeleň trochu odbehne a bobor pláva do úkrytu. Len medveď čaká v predtuche priživiť sa na koristi vlka. Toto je príbeh o jednej z posledných divočín v Európe, kde každý tvor hrá svoju úlohu vo večnom kolobehu života a smrti. Táto krajina bola v minulosti známa ako Vlčie hory….“

grafika_plagat.indd

Těmi to slovy začíná nádherný dokumentární film o divoké Přírodě Východních Karpat, který mají v letošním roce „na svědomí“ slovenští tvůrci. Režisér Erik Baláž a kameramani Jozef Fiala a Karol Kaliský mají už za sebou jeden velmi povedený dokument ve stejném duchu: http://www.csfd.cz/film/277451-strazce-divociny/, tak jsem se na jejich nový počin velmi těšil. V našich zeměpisných šířkách se mnoho podobných věcí netočí a náš divák je tak odkázán povětšinou na produkci BBC a National Geographic, ale jak je vidět, filmaři své takřka tříleté putování poslední středoevropskou divočinou zúročili vskutku důkladně.

vlcie-hory-krslenica-male-karpaty-1629-600x271Natáčelo se na území tří států: Slovenska, Polska a Ukrajiny. Trvalo to velmi dlouho, než se divočina vrátila i do Střední Evropy. První vlaštovka se objevila v roce 1993. Jde o projekt Mezinárodní biosférické rezervace Východní Karpaty. Ta se plochou téměř 200 000 hektarů rozkládá na území výše zmíněných států: Slovenska (zde pod jménem Národný park Poloniny), Polska (Bieszcadzki Park Narodowy) a Ukrajiny (Užanskij nacionaľnij prirodnij park).

vlcie-hory-8Tento film byl natáčen ve všech čtyřech ročních obdobích (včetně nočních mrazů, kdy teplota klesala pod mínus dvacet stupňů) v různé nadmořské výšce a různou technikou. Tvůrci všude chodili po svých a na zádech nosili to, co potřebovali k pobytu v Přírodě a k filmování. Záběry hor jsou takřka mysticky nádherné. Zasněžené hory, kvetoucí louky, majestátní lesy. A je opravdu na co se dívat, Filmařům se podařilo zachytit jak vlky, medvědy, divočáky, bobry, divoké kočky, ale i losy a stádo divokých zubrů, které před časem vypustili do Přírody polští nadšenci a které se utěšeně rozrůstá. K mnou asi nejoblíbenějším záběrům patří moment, kdy divočák zažene na útěk medvěda a kdy se liška pokouší ulovit bobra .

 vlcie-hory-maxresdefault

Je prostě úžasné, že i ve Střední Evropě zbyl ještě pěkný kus nefalšované divočiny. Kde můžete dodnes potkat divoké tvory. Divoká Příroda má své místo i na našem kontinentě a nemusíme jezdit zrovna do Kanady nebo na Sibiř, abychom ji mohli s úctou poznat. Naše „slavná“ kapitalistická civilizace ještě nestačila všechno přírodní zničit. Relativně nedaleko mají Slováci, Poláci a Ukrajinci něco, co jim můžeme závidět: Nezdevastovanou krásnou Přírodu. Od Přírody se máme stále co učit. Protože Příroda bez nás přežije, my bez ní však ne.

vlcie-hory-15Film jsem naprosto bezostyšně uloupil a stáhl, protože jsem ho prostě musel vidět. Ale určitě si ho koupím, protože tak můžu podpořit dobrou věc: Návrat divočiny do Střední Evropy. Jestli vám mohu poradit, udělejte to taky. Protože část výtěžku z prodeje jde i na Východní Karpaty a projekty, které tam rozjeli. Na závěr bych rád připomněl slova mayského šamana z filmu „Apocalypto“ Mela Gibsona:

…a člověk seděl sám, ponořen do hlubokého smutku. Všechna zvířata se okolo něj sešla a pravila: „Neradi tě vidíme smutného, řekni, co chceš a budeš to mít“. Člověk řekl: „Přál bych si mít dobrý zrak“. Sup mu řekl: „Máš mít můj“. Člověk řekl: „Chci být silný“. Jaguár mu řekl: „Budeš silný, jako já.“ Pak člověk řekl: „Toužím poznat tajemství země“. Had odpověděl: „Ukážu ti je“. A tak to šlo dál se všemi zvířaty. A když už měl člověk všechny dary, odešel… A sova řekla ostatním zvířatům: „Teď člověk zná a umí mnoho věcí. A já najednou dostala strach.“ Jelen řekl: „Člověk má všechno, co potřebuje. A smutek ho přejde“. A sova odpověděla: „Ne. Uvnitř člověka jsem spatřila jámu. Hlubokou jako hlad, již nikdy nezaplní. Ta ho plní smutkem a nouzí. Bude brát a brát dál. Až jednoho dne Svět řekne: „Už nejsem, už nemám co dát.“

I o tomhle by mělo být pohanství. O vztahu k Matce Zemi a jejím dětem. Severská bohyně Skadi je pro mne, tak trochu divočejší forma Matky Země. „Paní divokých tvorů“. A je doma i ve Východních Karpatech .

„Vlčie hory“. Slovensko, 2013, 48 min. Režie Erik Baláž.

zdroj

vlcie vlcie-hory-03-b

This entry was posted in Information. Bookmark the permalink.

2 reakcie na Vlčí hory

  1. Myslič píše:

    Děkuji za sdílení, opravdu výjmečný film🙂

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s