Paul Brunton – Filozofický život

Paul Brunton – Skrytá nauka za jogou I

FILOZOFICKÝ ŽIVOT

To, že toto učení bylo zapomínáno, zanedbáváno a špatně chápáno po tolik století v netečných klášterech nebo v odlehlých horských jeskyních není jeho vina. Je to vina lidí. Těch, kteří dovedli pochopit jeho nesmírně praktický význam, jeho živoucí blízkost, bylo samozřejmě velmi málo. Takové pochopení lze získat jedině obtížným intelektuálním úsilím, jež je mimo schopnost většiny lidí. Ale zpravidla dostaneme to, co zaplatíme. Dle toho je nutno hodnotit toto učení, které jediné by mohlo vést lidstvo ke správnému řešení obtížných problémů. Je to drahocenný ryzí dia-mant, nikoli laciný kousek skla.

ZmenaŽijeme v praktickém světě. Lidé mohou teoretizovat tak, jak si přejí, ale musejí jednat, pracovat a stýkat se s jinými lidmi. Proto se objeví otázka, zda tato nauka způsobí nějakou změnu ve způsobu, jakým lidé žijí na zemi. Je totiž široce rozšířeným názorem, že filozofie je aristokraticky oddělena od naléhavých záležitostí každodenní existence, že filozof – není-li pošetilec nebo dokonce blázen – je beznadějně nepraktický člověk, zaměstnávající se pouze vymyšlenými problémy, a že sledování pravdy je kratochvílí pro ty, kteří nenesou břímě praktických zodpovědností, nebo pro knihomoly prolézající knihovny, nebo pro lenošivé snílky, kteří chtějí utéci od činnosti. Všeobecně se věří, že filozof má nepřirozený postoj rozdvojení mezi vnitřním životem myšlení a zevním životem činnosti.

To může být pravda o onom čistě metafyzickém hloubání nebo o teologickém spřádání pavučiny, které se vydávají za filozofii, ale není to pravda o ryzí filozofii, o takové, jakou sledovali někteří z nejlepších starověkých řeckých občanů, a je to zcela nepravdivé o skryté indické filozofii. Ztratila-li tak zvaná filozofie spojení se životem, je to proto, že se sama ztratila v bludišti dlouhých technických slov nebo udělala takového fetiše z důvtipných logických kliček, které nepotěší nikoho, jen snad dialektiku; že zapomněla na svůj základ – fakta lidské zkušenosti. Snad v žádném jiném studiu nejsou lidé tak uchváceni zvučnými slovy a mnohoslabičnými názvy, které zakrývají omyl a přikrašlují klamný závěr, ani v žádném jiném studiu nevznikla tak zbytečná a odstrašující terminologie. Filozof, který nemůže říci to, co chce říci, s minimem dlouhých, nesnadných a neobvyklých slov a je nucen zaplétat se do užívání jejich maxima, nezaplétá se možná jenom sám do skrytých nepravd, ale určitě zadržuje nemálo upřímných kandidátů před branami samotné filozofie.

Jestliže se taková filozofie ztratila z dosahu běžného chápání do slovní prázdnoty nebo klesla z velké vážnosti do opovržení, pak zasluhují výtku sami tak zvaní filozofové. Píší totiž své myšlenky v technické, nesrozumitelné řeči, která zakrývá význam a škodí jasnosti a buduje překážky nesrozumitelnosti kolem základních a vznešených pravd. Konstruují systém úvah o světě a o životě, které nepočítají se základními fakty světa a života. Přehlížejí úžasný přínos vědy a jsou odkázáni na to, aby si hráli se svými vlastními fantaziemi. Začínají své úvahy s libovolnými nápady jiných filozofů, místo aby začali s ověřenými fakty světa, kterému stojí tváří v tvář. V tom se pozoruhodně podobají mystikům. Napodobují jeden druhého a uváznou v literární historii filozofie, místo aby činně tvořili filozofii novou.

  • Co je náplní filozofie?
  • Jaký určitý cíl má na zřeteli?
  • Jaká je správná úloha filozofa?
  • Jaké jsou praktické úkoly filozofie?

Nejkratší odpověď na všechny tyto otázky je toto: Ryzí filozofie ukazuje lidem jak žít! Kdyby to nemohla dělat, kdyby nemohla sloužit praktickým účelům, neměla by žádnou cenu. Nelopotí se nejhlubšími vrstvami myšlenek pouze proto, aby se odcizila trpícímu světu. Nekončí v abstrakci, ale v činnosti. Plody filozofie mohou být sklízeny jedině na této tvrdé zemi, ne v nějakém vzdá-leném metafyzickém nebi. Filozofie v sobě zahrnuje individální práci a práci ve společnosti, která musí viditelně přispívat k blahu naší rasy a musí být pociťována v živoucí historii; jinak to není pravá filozofie. Musí ospravedlnit svou existenci tím, co může vykonat, a ne tím, co si může představit. Musí ukázat lidem nejenom to, čím skutečně jsou, ale také jak by se měli v životě chovat.

Faktem je, že filozofie způsobí revoluční rozdíl, když je aplikována na lidskou existenci, vyjádřena v lidských skutcích a vkládána do mezilidských styků. Hluboce chovaným přáním těch, kteří jsou žijícími strážci skryté nauky v našem trýzněném věku, je, aby skončil umělý rozchod, který existuje mezi filozofií a praktickým životem. Jejich upřímným přáním je přivést lidi k tomu, aby si uvědomili, že filozofie je úzce spojena s životem a že je užitečná jako vůdce, inspirátor i soudce. Bude jedním z poslání následujícího svazku čelit běžné kritice, že filozofové se mohou zabývat jen záležitostmi, které jsou natolik vzdálené dennímu životu, že nejsou nikomu užitečné. Bude tam ukázáno, že pravý opak je správný, pokud jde o skrytou nauku, neboť její závěrečné učení ovlivňuje každý okamžik pozemské existence člověka.

lubovFilozofie není chabou fikcí, vhodnou pouze pro snílky, je určena především pro lidi, žijící ve světě činnosti. Zajímá se o celý okruh existence, nejen o úsek. Stáváme se dočasnými filozofy v tom okamžiku, kdy začneme uvažovat o životě, v okamžiku, kdy začneme zvažovat poučení ze zkušenosti, v okamžiku, kdy pátráme po významu nebo vysvětlení světa, v němž se nalézáme. V čem jde odborník filozof dále než my, je to, že žádá, aby veškerá zkušenost byla látkou pro úvahy, aby se meditovalo o zkušenosti celé existence. Ale kritik se zeptá, jak je to možné, když dějiny ještě nenapsaly své poslední slovo, když zkušeností stále přibývá a život nikdy nekončí?

Odpověď je, že právě tak, jako se kruh může nekonečně rozšiřovat, aniž by přestal být kruhem, tak zkušenost se může neustále rozšiřovat, aniž by pravda zkušenosti přestala být pravdou.

A tato pravda je posledním cílem filozofa. Proto musí filozof pracovat metodicky, proto musí nejdříve stanovit pravý význam univer-zální zkušenosti a pak se snažit přeložit tento význam do výrazů konkrétní činnosti. Své viditelné činy musí nejprve ospravedlnit svými neviditel-nými úvahami.  Svět nepotřebuje nauku, která považuje všední život lidí za něco cizího a odděleného. Svět má pravdu. Filozof nezná žádné místo v tomto širém vesmíru, odkud by pravda měla být vypuzena. Proto konstatuje, že její principy lze všude použít, že jsou přítomné všude a že ten, kdo je přezírá, činí tak na své vlastní nebezpečí. Filozofií je to, co lze použít; musí být uvedena do praxe, jinak je jenom poloviční filozofií. Věří v inspirovanou činnost a osvícenou službu. Její hodnotu nezná diletant, který si chvíli pohrává s akademickými teoriemi a pak na ně zapomene.

Filozofie může být vnesena do činnosti; může být vhodně využita lidmi těžce pracujícími, lidmi trpícími a představiteli výkonné moci společnosti: ukazuje každému, jak by měl žít ve zvláštních okolnostech, v nichž se nalézá. Každý čin ryzího filozofa je totiž přímým výsledkem oněch idejí, o něž tak namáhavě bojuje. Učí se správným pravidlům životní hry a smě-řuje k tomu, aby je poslouchal.

Filozofie je proto stejně pro člověka odsouzeného k příšerné šibenici, jako pro člověka, který ho odsuzuje z vysoké soudní stolice. Odhaluje pravdu, jejíž používání v denním životě zastavuje strach, odstraňuje pochybnost, poskytuje inspiraci a podněcuje mentální sílu. Ať jsme děl-níky s motykou a pluhem, nebo chirurgy se skalpelem a lancetou, nebo řediteli u psacích stolů s lesknoucím se povrchem, všichni se setkáváme s kritickými okamžiky, kdy potřebujeme bezpečné vedení, pevný ukazující prst, který může poskytnout jedině filozofie. Ona jediná se zabývá přísnou pravdou situace, ne jejími citovými pokrouceninami nebo jejím egoistickým zastíráním. Hodnota filozofie spočívá proto v jejím praktickém příspěvku pro denní život. Souvislost mezi úřadem, továrnou, statkem, divadlem, domovem a filozofií je přímá a zřejmá. Filozofie je vůdcem celého života. Její konečnou hodnotou je, že nám říká, jak máme žít a jak se utkávat se svými nesnázemi a pokušeními a jak je ovládat.

Studium skryté nauky vyžaduje, aby člověk prošel přísnou intelek-tuální disciplínou, která se může prodloužit na několik let podle žákovy rozumové schopnosti. Rozhodněji nelze získat rychle. Jakmile se však toto vědění jednou získá, dokáže svou praktickou hodnotu tím, že obstojí v každé zkoušce. Moudrost, kterou uděluje, etika, kterou podporuje, síla, kterou dává, klid, který šíří, a intelektuální schopnost, kterou rozvíjí – to vše se spojuje, aby učinilo žáka, který dokončuje svůj výcvik, který přechází od nevědomosti k vědění, lepším člověkem. Obrátí-li se k politice, bude prokazovat lepší, nikoli horší službu. Chopí-li se tovární výroby, jeho výrobky budou poctivé a hodnotné. Člověk cvičený v práci a v úsilí filozofického uvažování se chopí každého praktického problému, jakmile tento vyvstane, s jasným insightem a jedině on bude nejschopnější podat o věci správný úsudek.

Všechny naše ideje jsou němé, dokud se nesnažíme je uplatnit v prak-tickém životě. Pak získají hlas a lidé naše poselství.

Filozofický život není pouhým zlomkem života, který se má prožít v zaprášené knihovně; je to neustálá zkušenost, ať již se prožívá doma, v obchodě, ve sněmovně, nebo na statku. Člověk bude lepším občanem, je-li filozofem, právě tak jako bude lepším filozofem, je-li občanem. Jestliže ho jeho studia oddělují zevně od všestranného života jeho společnosti, pak ať jsou čímkoliv jiným, jistě nejsou filozofickými studiemi. Neboť filozof musí vkládat do jemných nebo důmyslných vět, které píše nebo pronáší, obsah neustálé nezištné činnosti, jinak bude pouze polovičním filozofem. Jedině tehdy, když mu zásady filozofie pronikly do krve, stává se skutečným filozofem.

Pravda je dynamická, nikoli narkotická! Filozof bude vždy shledáván rozumným, citlivým, praktickým a vy-rovnaným člověkem ve svém každodenním jednání. Chápe dobře, že se musí pohybovat obě křídla ptáka, aby jej udržela ve vyrovnaném letu, a že obě stránky člověka – myšlení a činnost – musí spolupracovat, aby ho udržely ve vyrovnané existenci. Ale jeho rovnováha je širší než to. Uprostřed neklidného ruchu moderní společnosti zůstává vnitřně klidný a nevzrušený. Jeho mír je ukován tak tvrdě, že vytrvá, i když vyjde z klid-ného filozofického útulku na neklidnou ulici.

Filozofická disciplína cvičí mysl a prostřednictvím mysli všechny činy člověka. Myšlenky, které jsou vytrvale a intenzívně udržovány, směřují dříve či později k tomu, aby promluvily v činech. Lidé zplodili ošklivý věk, v němž jsme se zrodili, protože si neuvědomují sílu soustředěného myš-lení, které může pomoci nebo ublížit jiným. Aniž se připojíme k těm, kteří škodí dobré věci ubohou logikou a ještě horší filozofií, když popírají moc zevního okolí, můžeme přesto říci, že všeobecný a obvyklý směr myš-lení směřuje nakonec a velkou měrou k tomu, aby se znovu projevil v povaze našeho okolí. Mysl má jak přitažlivé, tak odpudivé vlastnosti. Přitahuje jiné mysli a hmotné podmínky podobné povahy; odpuzuje ty, jež jsou neshodného druhu. Tato činnost se děje nepřetržitě v podvědomém jáství člověka; nemusí si jí být vždy vědom, aby působila. Tento tichý vliv nepřestává nikdy působit. Jen tehdy, když jej vidíme nápadně v životech dobrých nebo zlých géniů, nejasně si uvědomujeme, jaká moc spočívá skryta v ovládaném a soustředěném myšlení.

Je to neviditelný vnitřní člověk myšlení a cítění, kdo diktuje denní činnost a reakce člověka, kdo se mu dívá do tváře, když je sám, a kdo žije tajnou existencí, která buď uvádí do nebezpečí, nebo chrání celou jeho zevní existenci. Myšlenky, které nejčastěji zaměstnávají jeho mysl, a nálady, které nejčastěji naplňují jeho srdce, jsou jeho neviditelnými vládci a u porovnání s hmotným tělem, tvoří jeho důležitější jáství. Mladší rasy Západu se nejdříve dívají na zevní postavu člověka, když ho chtějí ohodnotit. Starší národové Asie věděli již před tisíciletími, že jeho největší síla pro blaho nebo žal leží skryta v jeho mysli. Staří mudrci, kteří seděli se skříženýma nohama a dobrotivými tvářemi v himálajských lesích, učili své uctivé žáky této životní pravdě. A tak se tato nauka plně ospravedlňuje na té nejvíce prospěšné bázi.

Paul Brunton

This entry was posted in Philosophy of Life. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s