Miroslav Zelenka – Principy funkčnosti homeopatie

http://www.miroslav-zelenka.cz/

Nejedná se ani v mém případě o první informace tohoto druhu věnující se homeopatii, ale v tomto článku jsem se snažil věnovat této tematice podrobněji.

 Jedním z popudů k napsání tohoto článku byla informace na internetu, dle které vědci prokázali, že drahá homeopatika nefungují. Důkaz nefunkčnosti byl proveden počítačovou simulací. „Bohužel“ jsem se nedočetl, jak počítačovou simulací prokazují účinnost jiných léků.

meadow_flowers

Nejčastější námitkou odpůrců homeopatie je názor, že vzhledem k potenciaci (ředění) není v homeopatickém léku ani jedna molekula látky, která by měla mít na základě principu léčení podobného podobným léčebný účinek. Při převodu čehokoliv na základní jednotky vždy skončíme u toho nejzákladnějšího a tím je informace. Každý alopatický lék lze také převést na tento základ a předpokládat, že to co léčí je informace. Chemické složení léku je informace. Otázka tedy zní, zda v homeopatickém léku je obsažena podstatná léčebná informace, což oficiální věda odmítá.

Účinnost homeopatie je ze strany oficiální vědy přisuzována pouze placebo efektu. Když pomineme fakt, který je naopak většinou lékařů při kritice homeopatie opomíjen záměrně, tj. že placebo efekt působí nepochybně i u alopatických léků, tak zůstávají ještě dva faktory. Dokonce při procesu schvalování nových léků se nyní stává, že tzv. kontrolní neúčinná látka (placebo) má díky placebo efektu u testovaných jedinců vyšší účinnost než tzv. účinná látka, což toto schvalování farmaceutickým firmám velmi komplikuje.

  • Prvním faktorem je skutečnost, že homeopatické léky jsou účinné i u zvířat, kde je značně problematické mluvit o placebo efektu. Vzhledem k odporu některých zvířat (například koček) k jakýmkoliv lékům by se dal očekávat spíše nocebo efekt.
  • Druhým faktorem a dle mého názoru (vzhledem k tomu, že se jedná o lidi) ještě pádnějším argumentem proti tvrzení, že homeopatie funguje jen na základě placebo efektu, je mnohokráte ověřený jev, že homeopatické léky pomohly v případech, kdy alopatické léky nezpůsobily žádné zlepšení zdravotního stavu. Jak vysvětlit fakt, že u alopatických léků placebo efekt nefungoval, zatímco u homeopatických léků ano i u lidí, kteří lékařům bezmezně věřili a případně i dlouhou dobu se (ne)léčili alopatickými léky? Existuje jediné rozumné vysvětlení, a to, že v některých případech prostě homeopatické léky jsou účinnější než alopatické, či případně léčí tam, kde alopatické léky nezabírají vůbec.  

Při vytváření homeopatického léku jsou specifické vibrace nosiče (například vody) ovlivňovány specifickými vibracemi vložené látky tak, že při protřepávání (potenciaci) voda přejímá tyto specifické vibrace.

Potenciace je právě tou formou přenosu specifických vibrací tak zvané léčivé látky na nosič. Opakovanou potenciací dochází k tomu, že v nosiči již není ani jedna molekula původní vkládané látky, ale nosič (například voda) má specifické vibrace odpovídající vložené látce.

Tyto specifické vibrace jsou po požití homeopatika předávány tělu a právě tyto specifické vibrace (pokud je správně zvolena látka a potenciace vzhledem ke stavu „léčeného“) uvádějí tělo do vibračního stavu, který napomáhá k jeho samo-léčebnému procesu. Z těchto důvodů není nutné, aby v homeopatiku byla původní látka a přesto má homeopatikum léčebné účinky.

Základem každého léčebného procesu je předání informace a k té dochází buď

  • přímým předáním léčebné látky tělu,
  • nebo předáním informace ve formě vibrací.

Ostatně i podání běžného alopatického léku není rovněž ničím jiným než předáním informace tělu. U homeopatika vlastní informaci předává nosič, který vibruje specifickým způsobem. V podstatě všechny chemické procesy jsou procesy fyzikálními, kdy interagují jednotlivé částice, o kterých ve vědecké obci již panuje shoda, že jsou ve své podstatě vibrací. V současnosti je v této souvislosti nejpopulárnější teorie superstrun. Velmi populárně řečeno (viz Wikipedia), tato teorie předpokládá, že základními stavebními kameny přírody nejsou částice s nulovými rozměry, nýbrž jednorozměrné struny, které vibrují různými způsoby, odpovídajícími různým druhům částic. Z toho plyne, že veškeré fyzikální interakce jsou vzájemná působení specifických vibrací.

Vše lze snáze pochopit za předpokladu, že připustíme možnost, že každá látka má svůj specifický vzorec vibrací a může jej předat jiné látce (nosiči). Myslím, že tento proces již byl i prokázaný, ale nejedná se o objev, který by byl příliš širší veřejnosti zdůrazňován. V takovém případě nevidím důvod, proč pochybovat o vědeckém zdůvodnění funkčnosti homeopatie. Zvláštností potenciace je zesilování účinků. Je to podobné tomu, jako kdybychom prováděli opakované kopírování nějaké obrazové informace a vždy bychom kopírovali nově vzniklou kopii a tímto procesem by byl obraz na každé další kopii jasnější a ostřejší.

Pravděpodobně je zesilování účinku dosahováno protřepáváním, které by teoreticky nebylo jinak nutné, protože specifické vibrace by byly předávány vzhledem ke kmitání molekul i bez protřepávání. Proto zřejmě nestačí pouhé ředění, ale je nutné důkladné a opakované protřepávání, které zajišťuje zesilování předávaných vibrací a tím i zesílení účinku homeopatické informace. Někteří badatelé (například Viktor Schauberger) tvrdí, že prouděním vody a jejím vířením (například v peřejích) voda případně i jiné kapaliny získávají energii, což by tento předpoklad podporovalo.    

Požitím každého jídla i každého nápoje je tělo vystaveno specifickým vibracím potravin a tekutin, které mají své kladné či záporné účinky na fyzický i psychický stav člověka. Nelze zcela zobecňovat kladný či záporný vliv konkrétních potravin na všechny lidi. Každý člověk má jedinečné specifické vibrace, a proto na něj mají kladný či záporný vliv jiné vibrace. Potravina, která má na jednoho člověka silně škodlivý vliv může být pro jiného slabě škodlivá či dokonce prospěšná. Kromě toho se prospěšnost či škodlivost jednotlivých látek pro člověka mění v průběhu jeho života či jednotlivých ročních či dokonce denních období. Vše je velmi individuální a je vhodné vnímat intuitivně své momentální stavy a potřeby, a to nejen těla ale i duše. Tento vliv specifičnosti vibrací (energií) konkrétní potraviny či jídla, které se opět skládají převážně z vody, je opomíjen a potraviny (včetně nápojů) bývají redukovány na jejich chemické složení.

Voda je vynikající přijímač a nosič informace. V této oblasti existuje již více důkazů, ale zřejmě nejznámější jsou experimenty, které prováděl Masaru Emoto. Na tomto pojetí je založena i teze o vlivu myšlenek a emocí na náš zdravotní stav. Emoto zastává názor, že naše emoce a myšlenky se otiskují do vody, která je pak přenáší do těla. Schopnost vody absorbovat informace a být jejich nosičem je pak logicky pro náš zdravotní stav velmi důležitá vzhledem k tomu, že lidské (i ostatních bytostí, u kterých se homeopatie používá) tělo se skládá z 70% z vody. Možnost vibračního a informačního ovlivnění lidského těla je tak vysoká. Proto účinnost rezonančního působení homeopatického léku na člověka je značná. Otázkou zůstává zvolení optimální látky pro konkrétního člověka v konkrétním období života.

Holistická homeopatie je celostní léčebná metoda. Usiluje o šetrné a trvalé navrácení zdraví organismu, jehož rovnováha byla narušena. Vzhledem k tomu, že se jedná o vibrační působení homeopatické látky, je možné, že lze tímto způsobem ovlivňovat i DNA, čímž dochází k harmonizaci a léčení celé bytosti a nejen jejích konkrétních zdravotních problémů, které mohou být i psychické povahy. Při holistické homeopatii je podstatné, že není léčena nemoc, ale člověk, takže homeopatikum je stanoveno vždy pro jednoho zcela konkrétního člověka s jeho specifickou charakteristikou těla i duše. Proto je logické, že ověřovat účinnost homeopatického léku stejnou metodou jako léku alopatického (tj. podáním účinné látky části účastníků testu a placebo druhé části) je už z principu absurdní a vyvozovat neúčinnost homeopatie z výsledků takovýchto testů je buď následkem nechápání principů homeopatie, nebo úmyslnou desinformací.

Zajímavá je metoda, kdy se jako homeopatikum používá urina. Dle mého názoru to má několik výhod. Nezanedbatelnou předností této metody je to, že je eliminován přirozený a pochopitelný odpor k přímému pití uriny, protože po potenciaci se z hlediska zrakového, čichového a chuťového pije čistá voda, což by nemělo nikomu činit problém. Další neméně podstatnou výhodou je nezávislost léčebného procesu na dalším subjektu, například homeopatovi. I když pomineme ne zcela zanedbatelnou stránku finanční, tak důležitým faktorem je přesnost určení vhodné látky. Kvalitní homeopat je obdařen potřebnou dávkou vědění, zkušeností, ale i nezbytné intuice. Přesto se v konkrétním případě nemusí vždy podařit určení nejvhodnější homeopatické látky, a to z více důvodů. V případě uriny coby homeopatika toto nebezpečí nehrozí, protože v souladu s principem léčení podobného podobným je v urině obsažena přesná informace o stavu těla (ale i duše). Vzhledem k tomu je vysoký předpoklad účinnosti takovéhoto homeopatika a otázkou (i když ne zcela zanedbatelnou) zůstává jen stanovení úrovně potenciace.

Odpůrci homeopatie tvrdí, že výhodou homeopatických léků na rozdíl od jiných alternativních metod léčení je to, že nemá a dle nich ani teoreticky nemůže mít žádné účinky, tudíž ani škodlivé. Toto tvrzení je nepřesné a nevhodný homeopatický lék může mít nežádoucí účinky. Proto je důležité vždy postupovat opatrně, pokud je to jen trochu možné, poradit se s odborníkem a při vlastním homeopatickém léčení minimálně začínat se slabou potenciací.

zdroj

This entry was posted in Philosophy of Life. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s