Miroslav Zelenka – Některá aspekty inkarnací a kosmické hry

Pro komplexnější poznání skutečnosti je důležité si uvědomit, že máme výrazně omezenou schopnost chápat složité obrazy z vyšších úrovní poznání (pokud nejsme ve stavu rozšířeného vědomí). Často se stává, že obrazy a informace, které obdržíme z vyšších úrovní poznání, se nám zdají jako vzájemně nekompatibilní či dokonce si odporující. Do určité míry se to dá pochopit na podobenství s konstrukčními výkresy nějakého výrobku. Pokud se laik podívá na dva výkresy ve 2D jednoho a téhož samého výrobku, zpravidla nebude chápat, že se jedná o výkresy jednoho výrobku, lišící se pouze úhlem pohledu. Dokonce může mít tendenci tvrdit, že buď je správný (pravdivý) výkres č. 1 nebo č. 2, protože si odporují. Naproti tomu strojař bude schopen rozeznat, že se jedná v obou případech o popis stejného třírozměrného objektu, a pokud má trochu rozvinutou prostorovou představu, tak bude schopen si ten objekt i představit.

Obdobně je potřeba přistupovat i k poznání Teoversa a k jeho popisům z různých úhlů pohledu či případně i z různých úrovní poznání. V nemálo případech se stává, že jeho popisy (většinou pomocí modelů) se nám zdají z pohledu našich znalostí a schopností jako vzájemně si odporující se zdánlivě logickým závěrem, že pravdivý může být popis pouze jeden. Tím, co jsem napsal v tomto odstavci, nechci v žádném případě předjímat, že následně uvedené popisy jsou pravdivé, ale jen a pouze to, že nutně nemusí být nepravdivé jen z toho důvodu, že si vzájemně odporují.

Kdy činí člověk rozhodnutí a na jaké úrovni? Ve filmu Matrix postava, která je nazývána vědma říká: „Rozhodli jsme se dávno a jsme tu proto, abychom pochopili.“ Pochopení je pravděpodobně nutno provést v rámci inkarnace, protože se jedná o pochopení formou prožité emoce. Po stránce formální logiky rozhodnutí většinou chápeme již před inkarnací. Jako příklad je možno uvést emoční pochopení toho, jak jsme se v některých inkarnacích chovali k jiným bytostem a působili jim utrpení. Jedná se o pochopení toho, abychom nečinili jiným to, co nechceme, aby bylo činěno nám. Nepochybně je velký rozdíl mezi vnímáním utrpení druhých bytostí a jeho prožitím na vlastní kůži. Základní rozdíl je právě v emočním vnímání tohoto utrpení. Stále je potřeba si uvědomovat, že toto chápání a poučení je pouze z jedné z nižších úrovní poznání.

Existuje něco, co bychom mohli označit jako neplnohodnotné bytosti a pouze jako programy v rámci kosmické hry a a jaký je rozdíl proti plnohodnotným bytostem? Tyto programy jsou kvazi bytosti a liší se zejména tím, že nemají svobodnou vůli. Mohou jednat pouze v rámci algoritmů daných programem jejich tvůrce. Existují i kvazi bytosti, které jsou programy stvořené člověkem jako například různé egregory, či umělé astrální bytosti většinou stvořené s použitím magie. I v tomto případě je vhodné podobenství s počítačovou hrou. V počítačové hře jsou avataři, kteří jsou oživováni v rámci možností a programu dané hry svobodnou vůlí. Kromě avatarů jsou však další bytosti a ostatní kulisy včetně kompletního pozadí pouze programy, který nemají svobodnou vůli a jednají či zobrazují se pouze v souladu s algoritmy jejich programů.

Z tohoto podobenství se dá vyvodit i hypotéza, že stvořitel vesmíru stvořil vesmír, který může obsahovat avatary a programy. Lze přepokládat, že na počátku vesmíru po jeho stvoření se všichni avataři chovají pouze jako programy a ve vesmíru probíhají děje pouze na základě vložených programů. Postupně přicházejí do vesmíru (kosmické hry) hráči (duše) například formou inkarnace a ke své účasti ve hře používají jednotlivé avatary s tím, že jim dají v rámci daného programu vlastnosti, které chtějí či potřebují ke své seberealizaci, což může být vývoj, poznání či jen hra.

Také v rámci možností daných hrou a jejich úrovní uplatňují svojí svobodnou vůli, čímž dochází k rozvoji i dané kosmické hry. Nutno však mít stále na zřeteli, že vše je jen hra vědomí, že neexistuje nic jako hardware. V tom je zřetelný rozdíl oproti filmovému Matrixu, ale jinak je podobenství v tomto filmu se skutečností (naší 3D virtuální realitou velmi silné. Také ve filmu jsou „skutečné“ bytosti s relativní svobodnu vůli a programy bez svobodné vůle. Tak jak hlavní tvůrce či hlavní programátor počítačové hry, tak i stvořitel sleduje děj jím stvořené hry (vesmíru). Případně, pokud se hra nevyvíjí dle jeho představy, provádí v programu změny. Může se dokonce vlastní hry účastnit, ale pokud si vybere určitou postavu – avatara, jeho možnosti jsou omezeny možnostmi avatara a sám je nemůže překročit. Nic mu však nebrání stvořit si avatara, který svými schopnostmi i třeba výrazně převyšuje schopnosti běžných avatarů.

Pokud vesmír trvá dostatečně dlouho (obdobně jako počítačová on line hra), jsou všichni či většina avatarů obsazena hráči (dušemi) a ubývá postav (programů) bez vlastní svobodné vůle. Hra se tím stává spletitější a zajímavější. Ve hře zvané vesmír však jsou avatary nejen lidé, ale i rostliny, živočichové a tak zvaně neživé předměty. Některé bytosti i lidské se často chovají tak předvídatelně a jednoduše, že je obtížné je odlišit od pouhého programu. Čím nižší „úroveň“ (vývojový stupeň) duše, tím je i předpoklad nižší míry svobodné vůle. Bez poznání je obtížné mít svobodnou vůli. Jestliže v konkrétním případě dotyčný jedinec zná jedinou možnost svého chování vzhledem ke svému omezenému poznání, nelze předpokládat, že by se mohl chovat jinak, než v souladu s touto z jeho pohledu jedinou možností. Lze to vidět i na bytostech, jako jsou zvířata, rostliny, ale i tak zvaně neživé předměty, jejichž svobodná vůle je omezená úrovní inkarnované duše.

Lze předpokládat, že v rámci kosmické hry po stvoření vesmíru zpočátku jednotliví avataři (všech úrovní – od tzv. neživé předmět, přes bytosti typu rostlina zvíře, člověk až po bytosti typu Gaia apod.) fungují pouze jako programy a nejsou zprvu příliš obsazeni hráči, protože mnohé „světy“ nejsou ještě příliš známy a existuje tudíž mezi dušemi malý zájem o inkarnaci. S postupem času se světy zabydlují dušemi různých úrovní a tím i různých forem života.

Situace v současné době na Zemi naznačuje, že Země je již v našem vesmíru „populární“, a proto stoupá i počet zájemců o inkarnace a tím i počet obyvatel, což ovlivňují i velmi zajímavé děje a události odehrávající se na planetě Zemi. Střetává se zde mnoho různých forem, což je předpokladem pro rozmanitost jevů, které přitahují pozornost mnoha různých forem vědomí.  Pokud se dostaneme hodně daleko mimo rámec běžně přijímaných názorů, tak jsou i náznaky toho, že v takzvaně zaběhlých vesmírech či galaxiích se pohybují „náhončí“, kteří se snaží získat duše do nových ještě málo zabydlených realit, vesmírů či galaxií. Nakonec i v této úvaze je jedním z podnětů situace kolem počítačových on line her.

Mnoho lidí má problém s názorem, že si volíme své životy sami a dobrovolně. Připadá jim neuvěřitelné, že by si někdo dobrovolně zvolil život plný utrpení, případně život masových vrahů apod. Klasickou ukázku na dané téma jsou diskuze kolem duší, které se inkarnovaly do lidí typu Hitlera. Je někdy velmi těžké posuzovat historickou úlohu lidí, kteří „psali dějiny“. Stačí se zamyslet nad otázkou, zda převažovalo v jejich činech dobro nebo zlo. V tom případě vzniká ihned první problém. Kdo bude posuzovat, co je zlo a co je dobro. Dalším problémem bude posuzování bez dostatečné znalosti informací.

Existují paralelní minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Náš pohyb časoprostorem našeho vesmíru se dá popsat jako přenos koncentrace vědomí z určitého bodu časoprostoru do jiného bodu časoprostoru. Vždy, když se rozhodujeme (jako duše – vědomí), koncentrujeme naši pozornost na určitou verzi přítomnosti, volíme si tím i určité konkrétní potencionální budoucnosti, které mohou vyplývat ze zvolené přítomnosti. Při dalším rozhodování volíme některou z nyní možných budoucností, která se tím stává přítomností. Mohou však existovat alternativní reality, kde je realizována jiná než „naše“ přítomnost, ale my je nevnímáme, protože naše pozornost je koncentrována na tu jedinou naši přítomnost. Dva základní body naší životní cesty jsou narození a smrt. Tyto dva základní body jsou dle mnoha názorů a teorií pevně dány. Naše cesta životem je cestou od bodu narození do bodu smrti, přičemž se dá říct, že smrt je atraktorem našeho života. Bod narození a smrti je pevně dán v matici alternativních minulostí, přítomností a budoucností, a tak ani počet variant našich cest není nekonečný a velmi často ani není příliš velký. Život mnoha lidí na Zemi je velmi jednoduchý a ani nepřipouští mnoho variant.

Následující obrázek je modelem takové matice alternativních minulostí, přítomností a budoucností, kde v každém bodě máme několik variant směru naší cesty. Vstup do „bludiště“ možností je na spodním rohu a tento bod je možno označit jako narození (případně početí) a výstup je na horním rohu a tento bod je možno označit jako smrt. Z modelu na obrázku vyplývá, že počet možných cest životem je omezený. Upozorňuji, že jedná o podobenství a nelze brát doslova. Vědomí při své „cestě životem“ jakoby klouže po stále existujících alternativních minulostech, přítomnostech a budoucnostech a na každé křižovatce svým rozhodnutím přenáší koncentraci pozornosti na vybranou cestu. Tento model nelze chápat striktně geometricky, takže nejkratší cesta od narození k smrti neznamená nejkratší život a obráceně nejdelší cesta neznamená nejdelší život. Dá se říct, že to bude spíše opačně, ale je to zcela individuální.

Jako již mnohokrát upozorňuji, že se jedná o pohled z určité úrovně poznání a při pohledu z jiných úrovní poznání se obraz cesty životem může jevit zcela odlišně a případně i ve zdánlivém rozporu s výše uvedeným obrazem.

čas-bludiště-1

zdroj

This entry was posted in Philosophy of Life. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s