Miroslav Zelenka – Relaxace, meditace, kontemplace, vědomý příjem energie

Protože v této oblasti panuje mnoho různých a mnohdy protichůdných názorů, snažil jsem se udělat ucelený přehled s vyjasněním některých pojmů a vycházím při tom do značné míry z názorů Paula Bruntona. Zejména definice meditace a kontemplace je často používána vzájemně v obráceném významu. Nepovažuji za důležité, kterou činnost (případně nečinnost) označíme za meditaci či kontemplaci, ale důležité je, abychom při použití jednoho z těchto pojmů upozornili, jak jej chápeme.

Relaxace

Zřejmě nejméně rozporů vzbuzuje pojem relaxace. Běžně je relaxace definována jako zmírnění či uvolnění psychického či fyzického napětí. Dle mého pohledu je tato definice trochu zužující. Vhodnějším se mi zdá definovat relaxaci jako činnost případně nečinnost směřující k zharmonizování našeho psychického a fyzického stavu. Relaxací mohou být činnosti i velmi náročného psychického či fyzického charakteru jako mohou být např. adrenalinové sporty.

Podstatou relaxace je, že vykonáváme činnosti směřující k vyvážení nerovnovážného stavu naší duše či těla. Vše je samozřejmě velmi individuální, záleží na podmínkách a mentalitě každého jedince a nelze proto stanovit jednoznačné obecné doporučení pro všechny. Pro některé duševně pracující lidi je vhodné fyzické vypětí při sportu někdy vedoucí až téměř k úplnému vyčerpání, zatímco těžce fyzicky pracující člověk by tuto formu zřejmě za relaxaci nepovažoval. Což platí samozřejmě i obráceně pro člověka těžce duševně pracujícího. Považuji za nutné zdůraznit, že relaxací mohou být i činnosti, které jsou službou prospěšnou pro ostatní. Pro mě jsou relaxací například vaření, štípání dřeva nebo některé druhy oprav či úprav v domácnosti. Kromě sportu bývá dobrou relaxací hudba, zejména pokud je aktivně provozována. Meditace a kontemplace se dají považovat za jednu z forem relaxace.

Protože harmonický stav duše a těla je nutným předpokladem pro harmonický a šťastný život, je důležité věnovat i patřičnou pozornost vhodné relaxaci. Mnoho lidí, kteří tvrdili, že nemají na relaxaci čas a podmínky, po delší době zanedbávání relaxace zjistili, že najednou mají spoustu volného času v nemocnici, na lůžku doma, v invalidním důchodu, nebo po vynuceném odchodu z práce kvůli výrazně zhoršenému pracovnímu výkonu. Dlouhodobé podcenění relaxace mívá většinou negativní následky. Koncentrace pozornosti na disharmonii psychického a fyzického stavu jsou podmínkou pro zjištění příčiny a stanovení nejvhodnějšího způsobu relaxace pro konkrétního jedince. Jednou z metod pro analýzu a stanovení vhodné relaxace může být meditace.

Meditace

Pod tento pojem je zahrnováno tolik různých forem lidských činností až nečinností, že je s podivem, že jsou spojovány shodným názvem. Dokonce je tento pojem používán i s pejorativním významem jako neúčelné přemítání nad nějakou věcí.

Je obtížné najít jeden sjednocující prvek v tomto labyrintu forem, zejména pokud se dostaneme i do té varianty (která se mi zdá docela přitažlivá), že určitou formou meditace by se mohla (či měla) stát většina našich běžných každodenních činností, jako je například stravování. Když se však přesto pokusím o stanovení tohoto prvku, tak se zdá, že tímto prvkem by mohla být koncentrace pozornosti na určitou činnost případně na nečinnost.

 Činností se v daném případě rozumí nejen činnost fyzická, ale zejména mentální aktivita. Obdobně jako u relaxace je nepochybně obecná prospěšnost pro člověka podstatně ovlivněna její konkrétní formou pro konkrétního člověka a obdobně jako u relaxace by měla být vhodná forma volena zejména meditujícím jedincem nejlépe pomocí intuice. I když jsem si vědom jisté obdoby definice v kruhu, tak nejvhodnější formy (samozřejmě se nemusí jednat pouze o jednu formu) lze získat při meditaci. Většinou vývoj probíhá tím způsobem, že začínající hledá vhodné formy v literatuře nebo na internetu, od zkušených meditujících či na seminářích zabývajících se touto tématikou a posléze si vybírá vhodné formy pro sebe nebo si je sám vytváří.

V užším slova smyslu je meditace většinou chápána jako koncentrace pozornosti dovnitř své mysli. K tomuto účelu jsou používány různé formy či techniky meditací. Základ většiny technik bývá obdobný a bývá jím práce s dechem. Meditací jsou také dosahovány stavy rozšířeného vědomí, i když jsou i názory, že meditace je stav rozšířeného vědomí. Dle mého názoru je meditace forma aktivity vědomí, zatímco pojem rozšířené vědomí označuje stav tohoto vědomí. Meditační stavy jsou také popisovány jako určité stavy elektrické aktivity mozku. Kolísající elektrické potenciály mohou být zaznamenávány a vyhodnocovány pomocí elektroencefalografu jako vlny s určitou frekvencí. Zpracováním mnoha těchto záznamů (elektroencefalogramů) došli vědci k vymezení čtyř základních mozkových vln dle jejich frekvence a jsou uváděny v Hz.

  • Delta 1 – 3 – Vlny delta se vyskytují v hlubokém spánku beze snů a někdy je lze zjistit při meditaci velice pokročilých jogínů, kteří se jí léta věnují.
  • Théta 4 – 7 – Théta vlny se vyskytují ve spánku ve fázi REM – snění a ve stavu velmi hluboké meditace. Při takovém stavu mozku se usnadňuje a urychluje učení, tvořivost a obrazotvornost.
  • Alfa 8 – 13 – Vlny alfa jsou charakteristické pro uvolněný stav mysli a meditaci. Vyskytují se rovněž při usínání. Často jsou meditační stavy uváděny jako přechod do alfa rytmů. Děti bývají ve stavu alfa rytmů daleko častěji než dospělí.
  • Beta 14 – 30 Beta vlnění se spojuje s běžným vědomím. Objevuje se ve chvílích, kdy je pozornost směrována na vnější prostředí. Vnímání, koncentrovaná myšlenková činnost, ostražitá bdělost a podobně jsou těmito vlnami doprovázeny.

Snahou meditujících bývá často odpoutání pozornost od vnímání těla a všech smyslových podnětů a určité formy „osamostatnění“ mysli. Vyšší formou bývá odpoutání od ega (odosobnění mysli), což znamená dosažení stavu čistého vědomí, kdy nejsou vnímány vazby na konkrétní ego. Zajímavé jsou i stavy, kdy se ve stavu rozšířeného vědomí stáváme jiným egem, než tím, kterým jsme v nynější inkarnaci. Tyto stavy jsou zajímavé tím, že napomáhají neztotožňovat se s egem a uvědomit si, že nejsme egem, což umožňuje práci s vlastním egoismem.

Častým problémem meditujících bývá skutečnost, že si pod pojmem meditace představují dosažení určitých vizí, získání odpovědí na řešení problémů nebo dosažení nějakých extatických stavů. Pokud se jim to nedaří, považují meditace za neúspěšné a někdy i vzhledem k tomu za neužitečné. Někteří jedinci k podobným závěrům (bohužel pro ně) docházejí po pár meditacích a touto velmi prospěšnou formou aktivity mysli se pak již více nezabývají.

 Problémem částečně z opačné strany je to, že ji někteří považují za něco nudného, pracného až otravného a musí se do ní nutit a někdy jen z toho důvodu, že slyšeli či četli, že meditovat se má. Pravděpodobně příčinou bývá pro daného jedince nevhodně zvolená forma meditace, případně nepochopení, co to mediace je. Určitým nebezpečím může být také, když se meditace stane cílem a ne prostředkem a meditující si na ní vytvoří závislost. Každá závislost svou podstatou je překážkou na vývojové cestě. Při určité míře zjednodušení se dají meditace členit na dynamické a statické.

  • Podstatou statické meditace je setrvání v naprostém klidu a odpoutání od vnímání těla a okolních vzruchů.
  • Při dynamické meditaci (například tanci) je naopak tělo zapojeno a pohyb je forma dosahování rozšířených stavů vědomí.

Příliš velký důraz na určitou (většinou velmi starou) techniku meditace nepovažuji za rozumný, ostatně jako jakékoliv dogma. Pro některá učení bývají určité techniky meditací nepřekročitelným dogmatem. Například při sezení v pozici „lotosový květ“ je pro některé lidi (zejména začátečníky) v podstatě nemožné odpoutat svoji pozornost od tělesných podnětů, což může mít za následek odmítnutí meditací jako takových. Na druhou stranu někteří lidé preferují pozici vsedě, protože při pozici vleže téměř okamžitě usínají. Nevidím však žádný důvod, proč by si každý nemohl zvolit pro něj vhodnou techniku meditace. Osobně preferuji meditaci vleže, protože se nejlépe vědomí odpoutává od vnímání těla.

Dle mého názoru je pro konkrétního meditujícího vhodná taková technika, která mu umožní dosáhnout jím stanoveného cíle meditace. Posuzování motivace a zvolené techniky meditace je již zase jen hodnocením, které záleží na hodnotícím subjektu. Existují však určité hranice, které vymezují pole meditací, abychom například odlišili meditaci od magie. Občas se stává, že někteří lidé zaměňují mentální ovlivňování jiných bytostí za meditaci. Soudím, že ani léčení na dálku a posílání energie se nedá podřadit pod pojem meditace, což ovšem neznamená, že je možné se meditací dostávat do stavu, ve kterém jsou tyto aktivity usnadněny. Práce na sobě byť s energiemi či čakrami je sice na pomezí, ale osobně bych ji do meditace řadil. I v této souvislosti bych opět zdůraznil, že jediným hodnotícím hlediskem by měla být prospěšnost konkrétní formy pro konkrétního meditujícího.

Za další zjednodušení členění meditací lze považovat meditace, jejímž cílem je intuiční získání řešení nějakého problému, dosažení určitého stavu (například blaženosti, harmonie či štěstí) a dosažení stavu bez jakýchkoliv vjemů vnějších a vnitřních a jakékoliv mentální aktivity. Volně lze přiřadit i práce s energiemi a čakrami, nebo mentální sebeléčebné procesy. Meditací lze dosáhnout i velmi vysokých stavů rozšířeného vědomí. Osobně za meditaci nepovažuji většinu transových stavů vědomí (pokud ne všechny), kdy se stav blíží spíše stavu bezvědomí. Otázkou samozřejmě zůstává definice transu. Příkladem jsou různá média, která si vůbec nepamatují, co v transu říkala. Názor, že jediným či hlavním smyslem meditace je dosažení stavu bez myšlení považuji za zužující. Nejen pro začátečníky není dosažení stavu bez myšlení vždy zcela jednoduché.

Už i vědecké lékařské autority začínají uznávat prospěšnost meditace na zdraví člověka, i když se již tak ve svých studiích nezabývají jednotlivými formami meditace. Každopádně se uvažuje o zklidnění mysli a odpoutání od vnějšího světa, obrácení pozornosti dovnitř své mysli.

 

Zcela vědomě zde nemluvím o cílech meditace, protože to je věc každého konkrétního jedince. Každý jsme na jiném vývojovém stupni a každý máme v tomto životě jiné úkoly a cíle a tím i jiné cíle meditace. Stanovení příliš vysokých cílů pro lidi začínající s meditacemi vede někdy (možná často) k rozčarování nebo dokonce frustraci, protože je pravděpodobné, že až na výjimky těchto cílů nedosáhnou tak rychle jak si představují po získání prvních informací o blahodárnosti a možnostech meditací. Na druhé straně v současných podmínkách se výsledky meditací dostavují podstatně rychleji než například před deseti nebo dvaceti lety.

Kontemplace

Kontemplace se dá chápat také (dle Paula Bruntona) jako nejvyšší stupeň meditace. Cílem kontemplace bývá dosažení stavu utišení veškeré mentální aktivity, stavu splynutí s absolutnem, určité formy osvícení. Tak jako je do určité míry vyšším cílem meditace spojení se s vlastním bytostným já, s overegem, tak vyšším cílem kontemplace je spojení s absolutnem (Absolutní myslí). Někdy bývají pojmy meditace a kontemplace chápány s obráceným významem, než jak zde uvádím.

Běžnou životní praxí jsou různé meditační, relaxační a mentální techniky a jejich vhodnost obecně a vhodnost pro každého konkrétního jedince. Opatrnost je zde zcela určitě na místě, protože energie a kódy spojené s některými těmito technikami, mezi něž je nutno započítat i ritualizované modlitby (křesťanské nevyjímaje), jsou nepochybně minimálně nepříliš přínosné, pokud ne přímo škodlivé a jejich cílem není užitek pro toho, kdo tyto techniky provádí. Pro určitou představu, čemu by tedy tyto techniky mohly sloužit, uvádím jako příklad posilování (posílání energie) egregoru křesťanství, islámu, ale i New age, New world order apod.

Egregor je pojem vyjadřující existenci zvláštních astrálních útvarů, které jsou vytvářeny skupinovými představami, idejemi a pocity jako jsou např. náboženské a politické ideje, ale i hromadné všeobecné sklony a názory. Egregor je tedy astrální reprezentace kolektivní mysli a funguje jako více méně silná astrální bytost, není jen pasivním odrazem toho, co je společné lidským myslím, ale též aktivním činitelem. V tomto smyslu každý jedinec vyznávající nějakou náboženskou, politickou či jinou ideu, je spojen s příslušným egregorem, přičemž toto spojení je oboustranné: jedinec posiluje svou vírou a svými činy tento egregor a naopak je egregorem posilován v této víře a činech. To však navozuje základní otázku. Jak poznat, která technika je nezatížená, je čistá a ještě navíc vhodná pro jednoho konkrétního člověka.

Na základě i vlastních zkušeností jsem došel k názoru, že nejlepší cestou je spolehnutí se na radu svého vnitřního mentora, svého overega (bytostného já). Myslím, že asi nelze předpokládat, že existuje „inteligence“, která by měla na našem „užitku“ z některé techniky větší zájem než je naše overego. Dokonce ani naše vědomé já nemusí plně chápat užitek konkrétní techniky pro nás tak dobře jako naše overego, zejména z dlouhodobějšího hlediska. Proto považuji za velmi důležité při práci na svém duchovním vývoji, co nejdříve se koncentrovat na objevení, vytvoření či pročistění (záleží na zorném úhlu) komunikačního kanálu se svým overegem, často rovněž nazývaném jako spojením se se svým vnitřním já. Nepochybně mnozí takovýto komunikační kanál běžně nevědomě využívají a říkají tomu třeba intuice.

Nejvhodnější jsou samozřejmě takové meditace, které jsou řízeny (vedeny, prováděny) přímo vyšší inteligencí a člověk meditaci provádějící je pouze jakýmsi kanálem zajišťujícím přenos myšlenek do zvukové podoby (médiem).

Taková meditace prováděná vyšší inteligencí je pak přesně směřována na potřeby a cíle meditace konkrétní osoby či osob a její účinnost je nesrovnatelná s meditací prováděnou běžně myslí člověka. Médium provádějící takovouto meditaci tak často nemá ani představu o čem ta meditace bude a jak vlastně skončí (co je jejím cílem) a rovněž se jí také často účastní jako meditující s obdobnými účinky pro něj. Dokonce myslím, že je vhodné, když si nevytváří žádný plán a vše nechá na vůli vyšší inteligence.

Moje silně zjednodušená představa o fungování takovéto meditace je ta, že overego média se napojí na overego meditujícího, které pak vlastně provádí meditaci pro „sebe“ (přesněji relativně samostatnou svoji část – vědomí člověka). To však neznamená, že médium je nějak mimo a není schopno kontrolovat vlastní meditaci či reakce meditujícího či meditujících při případných potížích. Při meditaci pro jednu osobu se potíže nevyskytují, protože meditace je vyšší inteligencí přizpůsobena přímo pro tuto osobu. Nedá se ale vyloučit, že nutnou součástí je i řešení nějakých traumat, které může být bolestivé.

Samozřejmě musím upozornit, že by takové médium mělo být na určitém stupni vývoje (a tím i vyšších frekvencí vibrací), aby nemohlo dojít k napojení na nízkofrekvenční bytosti, jejichž zájem by mohl být zcela jiný než zájem meditujícího.

zdroj

This entry was posted in Philosophy of Life. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s