Paul Brunton – BLAHO SVĚTA

Paul Brunton – Skrytá nauka za jógou I

 BLAHO SVĚTA

Pojednali jsme do určité míry o karmě z vědeckého a praktického stanoviska. To, co k tomu má skrytá filozofie říci, dává věci zcela jinou polohu, a to je také téma, které máme v záloze. Opravdu jsme na chvíli zapomněli na filozofa, abychom si připomněli naléhavější potřeby nefilozofických davů, kterých se dotýká vření naší doby plné pochybností. Lze však říci, že musíme přiznat mysli skutečně a s všeobecnou platností stálost, kterou jí normálně nechceme přiznat, neboť jak naše studia v mentalismu odhalila, je myšlenka původní substancí tohoto světa a hmota není nic jiného než mysl. Dále musíme připustit, že proto, že celý život a činnost člověka jsou ryze mentální, mohou jeho myšlenky zmizet v hlubinách podvědomí a přece se neztratit. Mysl neustále znovu vytváří své konstrukce, nerušena omezením času a prostoru, protože tato omezení jsou rovněž jejími vlastními konstrukcemi. Proto se mohou objevit znovu individuální proudy představ nebo mohou na sebe vzájemně působit přes dlouhý běh času a přes vzdálenosti v prostoru. Tak může nalézt nauka o karmě mentalistické ospravedlnění.

 

Když filozof nalézá pravdu a skutečnost, nalézá pro vznešenou a nesobeckou osobní i společenskou etiku ještě vyšší základ, než je karma. Abychom to chápali, musíme předejít pokročilá studia a uvážit na chvíli, že extatický mír, který přichází umělci během jeho tvořivých okamžiků, je podobný tomu, který přichází mystikovi. Bylo ukázáno, že to způsobuje především jejich dočasné osvobození od ega. nese velké břímě, ať je to břímě bolavých trápení, nebo radostných potěšení. Málo lidí ví, že zapomenout na sebe je klíčem k většímu štěstí. Ve filozofii je tento ideál vytýčen jako jeden z jejích rozumných závěrů, když byla veškerá fakta zjištěna a ověřena; pak se také ukáže, že existuje tajemná nit, táhnoucí se od člověka k člověku, od tvora k tvoru, a že skrytá soustava světa je tak spojena, že ten, kdo věří, že může zajistit své vlastní štěstí a blaho bez ohledu na to, co se stane jiným, je vždy odsouzen k trpkému zklamání. Dokud zůstane propast, která odděluje já a ty, tak široká a tak hluboká, jak je nyní, tak dlouho bude já a ty předem od-souzeno k utrpení. Jeden z filozofických důsledků principu relativity je ten, že ani jediná věc v celém vesmíru nestojí oddělená od něčeho jiného, ani jediná věc neexistuje sama o sobě. Tkanivo vzájemné příbuznosti se rozprostírá přes celý svět. Dokonce i vzájemná závislost moderní společnosti – s jejími ekonomickými, politickými a sociálními reakcemi od jednoho konce světa ke druhému – sama stačí k tomu, aby to dosvědčila. Je sotva nějaký polo vzdělaný člověk v kterékoli zemi světa, který by nebyl více obeznámen s mezinárodními záležitostmi, než byl průměrně vzdělaný člověk před r.1914. Takové je vzrůstající uvědomění si této vzájemné závislosti.

Filozofie hlásá sebeovládání a hájí službu lidstvu ne proto, že by to mohlo být dobré jedině pro druhého člověka, nebo dobré jedině pro filozofa, ale poněvadž je to dobré pro oba! Její názor na člověka je názorem na společnost jakožto na celek. Proto učí a dokazuje, že žádný jednotlivý člověk nemůže dosáhnout jiného štěstí než iluzorního, dokud jeho bližní jsou nešťastni. Starý názor, že filozof je nepřístupný běžným událostem, musí zmizet. On o ně zájem má, protože má zájem o blaho svých spolubližních. Ale nedovolí těmto událostem, aby ovládly jeho úsudek nebo ohrozily jeho mír, neboť uprostřed všeho ostatního se drží filozofického klidu a nestranného rozumu.

 Ladislav_Medňanský01

Ten, kdo má vznešenou výsadu, že mu je udělena tato moudrost, automaticky shledá, že jako dvojsečný meč přichází nová výsada na jedné straně, ale nová zodpovědnost na druhé; neboť vznešené vědění, jehož dosáhl, mu ukládá, že musí od té doby žít podle etik nejvyšších ze všech. Protože odhalil konečnou jednotu všech věcí a všech tvorů, protože byl znovuzrozen, jak to Ježíš vyjádřil, protože uskutečnil, že Nadjá1}, (l) Pozn. autora: Tento nový výraz je zde uveden a bude často používán později, protože je již znám čtenářům jiných autorových děl. Má označovat poslední skutečnost, jak člověka, tak vesmíru). jehož si je nyní vědom, je právě tak Nadjá všech ostatních žijících bytostí, nemá jinou možnost, než chápat, že blaho světa je rovnocenné jeho vlastnímu blahu. Služba VŠEMU od té doby nahradí v jeho srdci službu individuálnímu egu. Jeho činy musí nejen uspokojovat jeho vlastní já, ale musí být také prospěšné jiným: musí se vždy snažit uskutečňovat tento dvojitý úkol. Z tohoto důvodu není pravý mudrc poustevníkem, ponořeným do zimního spánku.

Takový mudrc objeví, že Zlaté Pravidlo (činit jiným lidem to, co by-chom chtěli, aby oni činili nám,) je něčím nezvyklým, co je učiněno běžným. Žádné náboženství nikdy neučilo vyšší etice, než je tato, a žádná zkušenost nemůže nikdy vnuknout etiku, která by byla rozumnější. Žádné jiné pravidlo pro životní chování, než toto jednoduché pravidlo Ježíšovo a Krišnovo, Konfuciovo a Buddhovo, nepomůže člověku více, aby putoval hladce a bez překážek po kamenitých cestách existence. Je to pravidlo, které dělá zázraky a které mohou všeobecně používat všichni lidé ve všech postaveních života a ve všech dobách. Je právě tak dobré pro Orientálce s hnědou pletí, jako pro západního obyvatele s bílou pletí, právě tak uspokojivé pro otrhané vyvržence, jako pro dobře živené milionáře. Jeho hodnota je nepoměrná k jeho jednoduchosti. Všichni jsme totiž dětmi jednoho Nekonečného Života, členy téže rozsáhlé lidské rodiny. Učiňme proto rozvážný, šlechetný a soucitný skutek, kdykoliv je to možné, dávejme mu přednost před špatným, sobeckým a krutým činem, jestliže chceme, aby s námi karma zacházela laskavě. Zeptá-li se někdo, proč by se měl člověk namáhat, aby poznal nebo definoval pravdu, jestliže již chová dobrou vůli ke všem bytostem, odpovědí je:

  • především proto, že nebude vědět, že je to pravda a může si to druhý den rozmyslet, a tak se vzdát své dobré vůle. Ta bude založena na citech, které jsou přirozeně prchavé.
  • Za druhé, protože lidské záležitosti jsou, jak je obecně známo, spletité, správné a nesprávné je často pozoruhodně promícháno.
  • A za třetí, protože filozofie podává jedinou záruku etického a nesobeckého života, který je založen cele na rozumu a přece nevede k sobeckosti nebo ke špatnému chování.

Proto když Buddha přikazoval soucítění, nebylo to na základě pouhého citu, ale na základě hlubokého vědění. Muž, který opustil milující ženu a mramorový palác, aby hledal takové nehmatatelné věci jako mír a pravdu, nebyl sentimentálním člověkem.

Bylo by však hlubokým omylem předpokládat, jak se obyčejně předpokládá, že Buddha, který proto, že učil nauce bez násilí (kterou Gándhí v moderní době proslavil) tím mínil, aby ji praktikovali všichni lidé. Určil ji jedině pro mnichy a pro ty askety, kteří se zřekli světského života a jeho zodpovědností. Jako všichni praví mudrci, rozpoznal Buddha, že neexistuje žádný univerzální zákoník morálky, ale že existuje stupňování povinností, že jsou stupně v etice. Proto, když se přišel vojevůdce Simha tázat právě na tento bod, rozerván pochybností o tom, zda se vzdát svého povolání vojenské služby, nebo v něm pokračovat, Buddha odpověděl:

„Ten, kdo zaslouží potrestání, musí být potrestán. Ten, kdo musí být potrestán pro zločiny, kterých se dopustil, trpí svou potupu pro svůj zločin, ne ze zlovolnosti soudce.”

Buddha neučí, že jsou hodni pokárání ti, kteří jdou do války ze spravedlivé příčiny, když vyčerpali všechny prostředky k zachování míru. Ten musí být pokárán, kdo je příčinou války. Buddha učí úplnému vzdání se jáství, ale neučí vzdávání se čehokoliv ve prospěch těch sil, které jsou zlé! Tato slova jsou citována jedině proto, že přesně vyjadřují hledisko skryté nauky k této otázce. Skrytá nauka nepopírá, že správný postoj pro mnicha nebo mystika je nebrat žádný život za žádných okolností, ale spíše trpět, aby byl místo toho vzat mučednicky jeho vlastní, a že nemá ublížit žádnému jinému člověku ani trestem. Gándhí proto se svou naukou bez násilí představuje indický mysticismus v jeho nejlepším; bylo by však hrubým omylem považovat jej za představitele daleko vyšší indické filozofie. Ta neučí etice citového nerealismu, ale etice rozumné služby. Je silná tam, kde prvá je sentimentální.

Proslulý Ježíšův příkaz neodpírat zlu je rovněž nutno vykládat v témže světle. Mystici a ti, kteří se odříkají, ho následují doslovně a zevně, ale moudří inteligentně a vnitřně. I když ti moudří poznali svou základní jednotu s darebáky i zločinci, nemusí jim to bránit, aby chránili sebe nebo jiné před špatností a zločinností, nebo aby potrestali provinilce za jejich protizákonné jednání s podmínkou, jak Buddha dále poukázal, že je to provedeno bez nenávisti. Neboť tehdy, jak poznamenal velký asijský učitel, „zločinec se musí naučit chápat, že tento trest je plodem jeho vlastního činu, a jakmile může poctivě dojít k takovému pochopení, trest očistí jeho duši a nemusí dále naříkat nad svým osudem, ale opravdu se může z něho radovat”.

 

Mysticismus, který udělá z člověka pasivního diváka agresivní nespravedlnosti nebo násilné vraždy, anebo asketismus, který přinutí odpustit zlo, spáchané v jeho přítomnosti pod záminkou, že se zřekl světa a jeho obyčejů, nepředstavuje pravou moudrost Indie. Je povinností filozofa neodmítnout pomoc, když trpící oběti volají o pomoc proti napadení, ale poskytnout jim ji, použít sílu, když je to nutné. Nauka, která hlásá apatickou nehybnost nebo sentimentální nenásilí tváří v tvář činům, které zjevně přestupují spravedlnost a dobrou vůli, je zcela nepřijatelná pro filozofii. Takové nepochopení starých mudrců a taková slabost srdce a mysli nikdy Indii nepomohly, ale pouze ji degradovaly. Mystik, který se obává vykonat trest, protože se obává, že způsobí utrpení, je veden citem. Filozof, který se neobává to udělat, když je to nutné, ví, že utrpení je největším učitelem člověka. Neboť to, co se člověk nechce naučit rozumem, musí se naučit bolestí. Ten, kdo nechce myslet, musí trpět. To, co by se mohl naučit v několika minutách úvahou, bude do něho vbičováno během několika let bolestí. Mnohá rána padne na hlavu člověka jen proto, aby do ní dostal jedinou ideu. Musí se učit osobními mukami tomu, co se odmítá naučit osobní úvahou. Musí pochopit hořkou bolestí to, co nechtěl pochopit přesvědčováním filozofie. Mystik si přeje být nerušen a nerušit nikoho, kdežto filozof si přeje být altruistický a sloužit všem.

Avšak filozof pomáhá lidem svým vlastním způsobem, nikoli jejich. Oni totiž znají jenom to, po čem touží, on ví, co potřebují. Pomáhá moudře, což znamená, že není sentimentální. Srdce a hlava se musí navzájem ospravedlňovat. Dává přednost tomu, jít klidně ke zřídlu a pomoci několika, jejichž prostřednictvím může pomoci mnohým. Tak uspoří čas, zdroje a energii a nakonec vykoná nezměrně více služby, než kdyby věnoval všechen svůj čas jednotlivcům. Ve svých nejúpřímnějších okamžicích objevíme, že jsme nebyli nikdy altruističtí, ale hledali jsme jemné nebo zřejmé sebeuspokojení ve všech svých skutcích. Nesobeckost je nepřirozená. Všichni se na život díváme brýlemi já! Proč bych proto měl činit dobro jiným?” je přirozená a správná otázka, kterou si klademe. Filozofie odpovídá:

  • Protože tajně a ve svém základu celé lidstvo tvoří jednu velkou rodinu.
  • Protože plné uvědomění si tohoto faktu je vznešeným cílem lidské evoluce.
  • Protože život je mnohem svatější, než si zbožní lidé uvědomují.
  • Protože ona neznámá skutečnost, kterou lidé ve své odloučenosti nazývají Bohem, a kterou můžeme lépe nazvat Nadjá, je jak naším vlastním tajným jástvím, tak tajným jástvím světa.

Ten, kdo uskuteční toto jednotné vědomí, současně pozná, že je povinností silných podporovat slabé, pokročilých pomáhat opozdilým, svatých vést hříšníky, bohatých ulehčovat břímě nuzným, a moudrých osvítit nevědomé. A protože nevědomost je kořenem všech ostatních trampot, Buddha zdůraznil, že „vykládat a šířit pravdu je nad všechnu dobročinnost”.

Většina nás musí pracovat, ať se nám to líbí nebo ne a ať jsme filozofy nebo ne. Filozofie to nezmění, ale může změnit konečné cíle, pro které pracujeme. Můžeme pracovat, abychom získali pouhé živobytí nebo můžeme pracovat, abychom vytvořili pamětihodný život. Pro vět-šinu lidí sestává život z trochy radosti, ale z více břemen. Nicméně oni myslí a jednají, jako kdyby sestával z trochy břemen a z více radosti. Musíme přimět lidi, aby uvažovali o hodnotách, které chtějí získat od života. Chtějí získat živobytí? Chtějí se radovat? Chtějí pravdu o významu světa a o konci života? Mohou to mít všechno, neboť nic není proti-kladné, ovšem s podmínkou, že se naučí zachovávat smysl pro úměrnost a správnou rovnováhu. Úžasné jsou možnosti existence, ovládané filozofickým pravidlem vyrovnaného života, pobízené nesobeckou touhou zlepšit svůj koutek světa, dynamizované zostřenou silou soustředěné myšlenky a vedené plným světlem staronové východo-západní moudrosti.

Lidé s daleko menší výzbrojí ohromili moderní svět svými činy pro dobro nebo pro zlo; existuje několik natolik odvážných, aby hráli s osudem o své osobní životy proto, aby mohli obohatit svůj věk a požehnat druhé, natolik moudrých, aby se vzdali této dlouhé bezvýznamnosti egoistického života, jehož posledním cílem je jen chladný hrob? Nalezne pravda několik přátel, kteří by jí sloužili, podporovali ji a zasvětili jí celý svůj život? Kdo dovede rázně zatlačit já do pozadí a natáhnout své ruce dostatečně daleko, aby mohl uchopit tento velký paradox?

This entry was posted in Philosophy of Life. Bookmark the permalink.

Jedna reakcia na Paul Brunton – BLAHO SVĚTA

  1. Moc se mi líbí Bruntonovo prohlášení: ‘Skrytá soustava světa je tak spojena, že ten, kdo věří, že může zajistit své vlastní štěstí a blaho bez ohledu na to, co se stane jiným, je vždy odsouzen k trpkému zklamání. Dokud zůstane propast, která odděluje já a ty, tak široká a tak hluboká, jak je nyní, tak dlouho bude já a ty předem od-souzeno k utrpení. Jeden z filozofických důsledků principu relativity je ten, že ani jediná věc v celém vesmíru nestojí oddělená od něčeho jiného, ani jediná věc neexistuje sama o sobě.’

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s