Paul Brunton – O cestě individuality

Každý by rád poznal rychlou cestu k osvícení, každý by rád realizoval Nadjá přes noc. Duchovní učitelé jsou často žádáni o nějakou magickou formuli, jejíž použití by změnilo člověka v mudrce. Je příjemným druhem úniku si představovat, že nás spasí někdo jiný, to se však může odehrát pouze v naší toužebné představě a vzníceném citu. Taková úspora námahy by byla vskutku vítaná, ale bylo by to v protikladu k zákonu Přírody o růstu. Mistr může vést žáka k míru a moudrosti, ale získat je může žák pouze svou vlastní zásluhou. Nakonec musíme být svým vlastním učitelem.

Mnoho lidí hledá učitele, který by je zbavil jejich osobních problémů nebo jim dopomohl k duchovnímu nebo hmotnému prospěchu. Ze vztahu ke guruovi se vytváří omluva pro nedostatek snahy žáka. Těm, kteří nikdy nedorostli, kteří se nemohou vypořádat s problémy dospělého života, nahrazuje učitel matku a oni se jako děti k němu obracejí pro rozřešení svých problémů nebo pro každé rozhodnutí, které činí. Žák, který se snaží žít pouze dle představy o svém guruovi, se stává jeho kopií. Ta může být dobrá nebo špatná nebo směsí obojího, ale stále je to jen kopie.

V počátečních stupních růstu postoj servilní podřízenosti nebo bezmyšlenkového napodobování může být vhodný a užitečný, ale na středních a pozdějších stupních je překážkou. Plné sebeodevzdání guruovi nepodpoří duchovní postup člověka. Pouze jej to odláká od vybudování vědomého kontaktu se svým vlastním vyšším Já. Mnozí očekávají od učitele určitý druh osobního přátelství přehnaného do tak extrémního stupně, že se bude učitel zajímat o každý malý detail jejich osobních životů. Spoléhání pouze na vnější podporu bez vyvíjení vlastní soběstačnosti, bude hledajícího oslabovat. Představa absolutního podrobení se učiteli je běžná mezi orientálními hledajícími, ale pro hledající ze západu tolik přitažlivá není. Obávají se, že ztrátou samostatnosti na ně mohou být kladeny požadavky, které by od nich mohly vyžadovat nepříjemné oběti, zbavení svobody nebo odříkání. Je zřejmé, že pasivní sledování některého vůdce v myšlení nepodpoří duchovní postup člověka. Je nutná také pozitivní práce na vlastním charakteru s používáním síly vlastní vůle. Čím je aspirant méně pokročilý, tím více pomoci chce získat zvenčí. To je důvod, proč začátečník přeceňuje úlohu učitele. Pokročilejší žák hledá a nachází trvalejší pomoc sám v sobě.

Nechat zodpovědnost za rozhodování na vůdci skupiny je snadnější než přijmout zodpovědnost sám. Učitel, který z žáka snímá odpovědnost za jeho vlastní duchovní růst, tomuto růstu brání. Odpovědnost musí být vždy na samotném aspirantovi. Nedělejte druhého člověka zodpovědným za vaše štěstí. Opravdu za vás nemůže nést zodpovědnost, i kdyby chtěl. Neexistuje žádná náhražka za osobní snahu, žádný nezasloužený dar božského vědomí věnovaný mistrem, žádný únik z tvrdé nutnosti neochvějně provádět cvičení, žádná cesta, která by osvobozovala od požadavku trpělivosti.

Pravý učitel může přispět k duchovnímu vývoji žáka. Můžeme přijmout vedení mistra po určitou dobu, ale nesmíme zapomínat, že po určité době musíme začít hledat a nalézt svého vnitřního učitele – svou vlastní duši. Služba vůdce je pro začátečníka užitečná, aby řídil jejich cestu a pokud jsou příznivé podmínky, poskytne mu důležitý zážitek záblesku. Nakonec však musí žáci po cestě putovat sami. Pravý učitel by to měl vyžadovat.

Kdokoli usiluje o dosažení intimního uvědomování si přítomnosti Nadjá, nemusí hledat nikde mimo své vlastní srdce a mysl, nemusí putovat do vzdálené země, ani se snažit nalézt nějakou osobu, která by se stala jeho ,,Mistrem”. Možná potřebuje někoho, kdo ho může provést tímto neznámým krajem, ale jestliže může nalézt pouze někoho, kdo ho vede nesprávně, udělal by lépe, pokud by putoval sám. Je daleko vhodnější jít sám než ve společnosti nevyrovnaných vůdců, kteří podlehli chtivosti a nenasytnosti.

Příliš mnoho závislosti na druhé osobě- i kdyby to měl být guru-vyvolává pocit méněcennosti nebo slabosti. Věřit, že spása může být udělena jiným člověkem, je pověra. Takové vědomí není hmotnou věcí, aby mohlo být rozdáváno. Pro ně se musí pracovat. Nejsme zde proto, abychom žili z duchovních zkušeností jiných, ale ze svých vlastních. Vyhýbejte se rozvětveným sítím organizovaných kultů a přidržujte se svobody, abyste mohli živit svou mysl nejlepšími myšlenkami lidstva a nejhlubšími objevy zřeců a mudrců. Nezávislé hledání má své potíže, ale i své odměny.

Při individuálním studiu by bylo hrubou chybou přijímat každé mysticky získané poselství jako jedinečné a Bohem dané zjevení. Je moudré a potřebné ho pečlivě i kriticky zkoumat. I na ty sebevznešenější lidské zdroje bychom měli aplikovat svůj rozum, neboť žádná lidská mysl není neomylná. Přijímejte to, co je spolehlivé a pokrokové v těchto systémech, zatímco budete zamítat jejich absurdnosti a nepřesnosti. Dříve než se žák připojí k davu, který spěchá po cestě, měl by se zeptat kam jdou a zda to je správné nebo rozumné a pak se rozhodnout, zda s nimi jít touto cestou.

Filozofický výcvik chrání žáka před pádem do sítí, rozprostřených těmi, kteří si činí neoprávněné nároky na přemrštěné tituly proto, aby si hráli na Boha. Bude schopen jejich způsob práce správně ohodnotit. Filozofii potřebujeme nejen proto, aby nás vedla k pravdě, ale také aby nás chránila před pošetilci a podvodníky, poblouzněnými učiteli a ziskuchtivými vůdci, kteří přístup k pravdě zaplavují. Je těžké objevit ty, kteří znají Pravdu, ale ještě těžší je mezi tolika konfliktními naukami objevit tu pravou. Zkušenost je zkouška ohněm, která prokáže pravou hodnotu teorie. K tomu, abychom mohli prozkoumat jiné nauky, se nepotřebujeme stát žáky vůdců těchto kultů a společenství. Závislost na skupině nebo vůdci může náš pokrok zpomalit, a dokonce nám i uškodit. Víra žáka v určitou nauku může být po určité době otřesena, jeho mysl zužována, inteligence zmatena protiklady mezi tvrzeními a výsledkem, protiklady mezi teorií a praxí. Může po léta potlačovat určité pochybnosti, své obavy skrývat, ale čas jeho muka spíše zvětší než zmenší. Nakonec musí přijít okamžik, kdy se objeví následky falešné víry v nevyhnutelné formě a kdy se jim musí postavit tváří v tvář.

Pokud všechny své naděje na vyšší poznání a vyšší zážitek promítá na podřadnou nauku a představuje si, že nalezl pravdu, pak může trvat mnoho let, než dojde k bolestivému probuzení. Ryzí inspirace Nadjá a lidské iluze ega se budou často spolu mísit v mystických intuicích a zážitcích aspiranta. Protože jsou oba faktory přítomné, výsledek může mást jeho mysl. Pouze když ego vytvoří a udržuje své nejplnější spojení s Nadjá, může být aspirant přesvědčen, že intuice je bezpečně pravá nebo zkušenost dokonale transcendentní. Odhalení, která přicházejí z čistoty Nadjá člověka, kontrastují rozhodně s těmi, která přicházejí z fantazie jeho ega.

002_stromyTendence vynášet prvky, které se nacházejí v hloubce pod mystickou zkušeností, a mísit je s těmi prvky, které přicházejí z úrovně nad ní, je vlastní všem žákům, dokud neprojdou očistným ohněm filozofické disciplíny. Málo lidí je na tak vysoké úrovni, že mohou mít nejen pravé mystické zkušenosti, ale také správné úvahy z nich vznikající. Většina mystiků sděluje ve své nauce nebo zjevení směs skutečnosti a fikce. Skutečnost přichází z Nadjá, fikce z jejich vlastní omezené mysli. Málo jich je schopno reprodukovat pouze samotnou skutečnost a fikci vyřadit. Když hledající zkoumá pravost učení toho, kdo tvrdí, že obdržel přímé vědění a odhalení, nesmí zapomínat, že podvědomé komplexy jsou v tomto spojení velmi důležité.

Vše vychází z prvotního Zdroje. To, co skutečně potřebujeme, můžeme přímo obdržet, jestliže se uvedeme do dokonalé harmonie s tímto zdrojem a zůstaneme v něm. To je sice pravda, ale k tomu nestačí pronášet slova, nebo udržovat myšlenku, nebo si přímo představovat věci. Především musí být vykonána práce s překonáním ega, což je obsahem Hledání. Je nutné získat vládu nad animálními vlastnostmi a onu hlubokou koncentraci ve středu vědomí, o které Hledání usiluje. Překonání ega nespočívá v tom, že vlastní ego nahradíme egem jiného člověka.

Mysl široce otevřená pro nové a pravdivé myšlenky, rozlišování mezi jevy a realitou za nimi-to je tím, co nakonec povede člověka, aby pro sebe odhalil a poznal fakta. Cesta hledání je individuální, nikoli hromadné podnikání. Požadavky cesty se musí měnit s každým jednotlivcem i s jeho okolnostmi. Připojením k sektám nebo sledováním vůdců nelze vyvinout své vlastní vnitřní zdroje. Abychom šli do nitra, musíme přestat směřovat ven. Nikdo jiný než člověk sám nemůže vyvinout potřebné kvality a praktikovat je. Vše, co potřebujeme k hledání Pravdy, lze obdržet od síly uvnitř, od našeho vyššího Jáství.

Paul Brunton: ,,Namáhavá práce pro odhalení a realizaci duše je něčím, co druhá osoba nemůže v zastoupení převzít. Vy sami ji musíte udělat, protože je to přesně ta práce, pomocí které můžete vrůst do vědomí duše.”

Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona – Svazek 11. SENZITIVOVÉ

zdroj

This entry was posted in Philosophy of Life. Bookmark the permalink.

Jedna reakcia na Paul Brunton – O cestě individuality

  1. avespasseri píše:

    O vztahu s duchovním učitelem vím v poslední době své🙂 Myslívala jsem si, že musím jít sama. Že je to to nejlepší. Pak jsem do toho byla hozená a zjistila jsem, že učitel může člověka provést zákrutami, do kterých by nikdy dobrovolně sám nevlezl🙂 A jen díky absolutní oddanosti a důvěře projde dál. Tam, kde zas může jít sám a spoléhat jen sám na sebe :-))) Oboje – odevzdat se učiteli i odpoutat se od něj – má své kouzlo a svůj smysl.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s