BOŽSKÝ ZDROJ jako Matrice pro náš život

Jak si tvoříme své životy, vztahy a naši realitu? aneb BOŽSKÝ ZDROJ jako Matrice pro náš život a pro naši evoluci

Vše vzniká a existuje pouze díky síle. … Musíme předpokládat, že za touto silou stojí vědomá a inteligentní Mysl. Tato Mysl je zdrojem všeho.“

– Max Planck, 1944

Těmito slovy popsal Max Planck, otec kvantové teorie, univerzální pole energie, jež spojuje vše ve vesmíru: Božský zdroj.

Někomu z vás následující řádky ukáží nový, hodně odlišný způsob uvažování o tom, jak věci v našich životech fungují. Dalším nabídnou uspokojivé shrnutí vědomostí vám již známých nebo takových, které považujete za správné. Ať už však patříte k první, či druhé skupině, díky poznání existence a způsobu fungování prvotní energetické sítě spojující naše tělo, okolní svět a vše ve vesmíru se každému z vás otevřou dveře, za nimiž čekají úžasné a netušené možnosti. Můžeme se tak stát něčím víc než jen pouhými pozorovateli, prožívajícími kratičký časový okamžik v již existujícím světě. Můžeme se tak namísto „vláčení“ se životem stát vědomými tvůrci vlastních životů – své vlastní reality, toho jak se cítíme, svých vztahů. Podíváme-li se na náš život– na naše duchovní i materiální bohatství, na vztahy a životní dráhy, nejhlubší vášně a největší úspěchy a také na obavy a nedostatek toho všeho – zahlédneme v něm jako v zrcadle své nejopravdovější a někdy i velice skryté nevědomé pocity, přesvědčení a hodnoty, které vyznáváme.

Z kvantové teorie, stejně jako ze starověkých textů, lze tedy vyvodit, že ve skrytých, námi neviditelných sférách vytváříme plán vztahů, životních drah, úspěchů a neúspěchů viditelného světa. Z tohoto úhlu pohledu funguje Božský zdroj jako obrovská kosmická obrazovka, na níž můžeme spatřit nehmotnou energii svých pocitů, přesvědčení a vyznávaných hodnot (hněvu, nenávisti a zloby, stejně jako lásky, soucitu a porozumění) promítnutou do hmotného prostředí životní reality. Tento zdroj poskytuje nestranný neutrální prostor pro naše vnitřní prožitky a přesvědčení, jež mají v realitě našeho života vyplout na povrch; podobá se filmovému plátnu, které zachycuje obraz nafilmovaného člověka nebo věci, aniž cokoli hodnotí nebo se k něčemu vyjadřuje. Své skutečné názory na všelicos, od vášně až po zradu, dáváme někdy vědomě, častokrát však nevědomě „najevo“ skrze kvalitu vztahů, kterými jsme obklopeni

JAZYK PRO TVORBU REALITY

Nejstarší dochované antické moudré texty nám připomínají, že již existuje jazyk, kterým lze hovořit k Božskému zdroji, jazyk beze slov, jenž neužívá ani obvyklé vnější dorozumívací znaky řeči těla. Je tak jednoduchý, že už nyní jím všichni dokážeme plynně „mluvit“. V podstatě jej používáme dennodenně – jedná se o jazyk lidských emocí. Moderní věda objevila, že během každé emoce, již zažíváme, dochází v těle k chemickým změnám, například ke změně pH nebo hormonů, které jsou odrazem těchto pocitů. „Pozitivní“ prožitky lásky, soucitu a odpuštění a „negativní“ emoce nenávisti, osočování a závisti dávají každému z nás moc tvořit v každém okamžiku každého dne svou existenci. Navíc táž emoce, která nám poskytuje takovou moc uvnitř našich těl, posouvá tuto sílu do světa mimo naše těla, do našeho nejbližšího i nejširšího okolí. Tím se spolupodílíme na vytváření toho, co se děje v našich rodinách, městech, státech, na naší zemi i ve vesmíru, který nás obklopuje.

Jsme obdařeni mocí představit si zevnitř v sobě, vysnít a poznat možnosti v našich životech. Zdroj k nám tak potom může zpětně odrazit to, co jsme stvořili v našich představách a přesvědčeních, kterým bezmezně věříme. Princip tohoto vesmírného zrcadla popsaly starověké knihy i současná věda.

Zatímco k Božskému zdroji mluvíme jazykem emocí, pocitů a hodnot, jež vyznáváme, Zdroj nám odpovídá událostmi, které nastanou, jak je popsáno v předchozích řádcích. Naše nejhlubší přesvědčení se v tomto dialogu stává plánem pro vše, co zažíváme. Rozprava se světem je nepřetržitá a nikdy neskončí, ať již jde o životní harmonii, uzdravení těla, vztahy a milostná dobrodružství či kariéru. Protože je tento rozhovor trvalý, nemůžeme se nikdy stát pasivními pozorovateli vlastního života. Pokud jsme při vědomí, pak – v souladu s definicí – neustále tvoříme. Někdy je rozmluva jemná a jindy k nám mohou přijít situace tvrdé a těžké. Ať už je ale jakákoli, život v zrcadlené realitě nás ujišťuje, že svět není ničím víc – a také ničím míň – než Zdrojem odrážejícím naše nejhlubší a nejopravdovější vnitřní hodnoty. To také zahrnuje naše důvěrné vztahy. Jsou věrnými obrazy nás samých, jak je vidíme v lidech kolem sebe. Smířit se s nimi však bývá mimořádně obtížné, jakkoli mohou představovat i nejrychlejší cestu k uzdravení.

Toto poznání můžeme užitečně a smysluplně využít. Prostřednictvím Božského zdroje máme příležitost se na tuto naši schopnost tvorby reality zaměřit a používat je pro vědomé utváření vlastních pocitů, představ a snů. Podaří se nám pak najít pravou podstatu síly, díky níž můžeme změnit svůj život i svět.

NAŠE ZRCADLENÁ REALITA

Jak starověké texty, tak současná věda nám říkají, že to, co vnímáme jako viditelné vztahy „života“, není víc ani méně než odraz věcí z jiné sféry, která je pro naše pozemské vnímání většinou neviditelná. To, že nemůžeme tyto události pozorovat, neznamená, že nejsou skutečné. Starověké texty dokonce tvrdí, že nespatřený svět je skutečnější než ten, který vidíme a vnímáme jako naši realitu.

Vědec a Einsteinův kolega David Bohm, jenž zemřel v roce 1992 přináší poznání, že odtud, kde se v časoprostoru nacházíme, prostě nelze „hlubší realitu“ zpozorovat. Jakkoli však nedokážeme nahlédnout přímo do neviditelné sféry, máme představu o tom, co se v ní odehrává, neboť můžeme pozorovat její odraz v našem každodenním životě. Naše denní prožitky z tohoto pohledu slouží jako vzkazy z hlubších realit – je to komunikace vycházející z nitra vlastního Božského zdroje. A stejně jako musíme porozumět slovům jazyka, abychom chápali jejich obsah, musíme rozumět jazyku Božského zdroje, abychom měli z jeho sdělení užitek.

Božský zdroj slouží jako zrcadlo ve světě vztahů, které si svými postoji vytváříme

Vzkazy, které skrze zrcadlení přicházejí, jsou někdy přímé a nelze se v nich mýlit, jindy zase jsou tak málo zřetelné, že je ani nezaznamenáme. Nezáleží na tom, jestli své rezonanční spojení s realitou kolem nás rozpoznáme, či nikoli; v Božském zdroji existuje. Pokud jsme natolik moudří, abychom porozuměli vzkazům, jež k nám přicházejí skrze okolí, může se nám vztah se světem stát významným učitelem.

CO NÁM BRÁNÍ BÝT V TOM, ABYCHOM BYLI ŠŤASTNÍ?

Pravděpodobně každý touží být ve svém životě šťastný. Mnoho z nás má zdánlivě vše, co k tomu může potřebovat, ale pocit štěstí se nedostavuje. Za tímto „nedostatkem“ jsou naše prastaré i novější události, které nám způsobily stres, trauma či bolest a my jsme se v následku začali dívat na život skrze tyto zkušenosti. S tímto vyladěním také prostřednictvím principu zrcadlení vytváříme realitu svého života. Chceme-li, ať se něco změní v našem vnímání sebe a tím i života a vnější reality, musíme prolomit kruh a nabídnout Zdroji k odrážení něco jiného. Zní to jednoduše, že? Jenže zdání klame, protože změnit způsob, jakým na sebe nahlížíme, je ten nejobtížnější úkol, před jaký kdy budeme postaveni. Ve vnějším světě probíhá kvůli přesvědčení velká bitva v srdci a mysli každého myslícího člověka – je to boj, který určí, jak se sami budeme vnímat.

Navzdory všemu, co nám našeptává, abychom nevěřili, musíme nalézt cestu z vězení, do nějž nás uzamkl náš vlastní strach. Každodenní zkušenost nás vybízí, ať sami sobě ukážeme, jak silně dokážeme důvěřovat… nikoli slepě a bezdůvodně, nýbrž reálně vnímat jistotu a bezpečí, jež nám náleží. Vzorce strachu se projevují nenápadně, když si je však vybavíme, bývají natolik bolestné, že se je snažíme zastřít, aby se staly snesitelnějšími. Podobně jako existují nepříjemné rodinné vzpomínky, ale málokdy se o nich mluví, nevědomky zakrýváme svou minulost společensky přijatelným způsobem. V utajování obav dokážeme být natolik úspěšní, že původní příčiny bolesti vlastně zapomeneme a jediné, co zůstává, jsou jejich nevědomé vnější projevy.

Strach různě maskujeme, a tak nás nic nenutí hovořit o bolestech, jež jsme zažili. Jenže s námi zůstávají – nevyřešené a stále se připomínající – dokud se něco nestane a na jejich řešení je už pozdě. Když se odvážíme nahlédnout hlouběji do svých intenzivních prožitků – aniž bychom sami před sebou něco skrývali – zjistíme, že přes zdánlivou různost obav je lze rozdělit do tří základních vzorců (a jejich kombinací):

  • strachu z odloučení a opuštění,
  • strachu z nízké sebeúcty
  • a strachu z odevzdání se a důvěry.

Tyto tři vzorce strachu jsou podstatou našich „negativních“ zkušeností.

 JAK ČÍST V ZRCADLECH VZTAHŮ: VZKAZY, KTERÉ SI POSÍLÁME

Život je zrcadlo, a cokoli mu ukážeme, nám zase vrátí zpět.“

– Ernest Holmes (1887–1960), zakladatel Církve náboženské vědy neboli Vědy Mysli

Království je ve vás a mimo vás. … Není nic skrytého, co nebude zjeveno.“

– Ježíšova slova, jež zaznamenal Juda Tomáš řečený Didymos; knihovna v Nag Hammádí

Božský zdroj nejenže schraňuje naše zkušenosti, ale slouží také jako kvantové zrcadlo, v němž se odráží vše, co jsme vytvořili v souladu s našimi vnitřními hodnotami a přesvědčením. Skutečná podstata těchto hodnot se nejzřetelněji projeví ve vztazích s ostatními lidmi. Někdy je odraz jasný, a pak si řekneme: „Aha! Takhle tedy věci fungují.“ Jindy nás naopak překvapí, když se ukáže pouze zjemněná podoba úsudku, která se podstatně liší od toho, čemu jsme mysleli, že věříme.

Ať už nás však tyto odrazy učí čemukoli, spouštěcím mechanizmem pravých emocí a postojů se stanou teprve tehdy, když budeme trávit čas s ostatními. Pak vyvstanou v pravý čas, aby nám pomohly překonat největší bolesti a zahojit nejhlubší rány. Vztahy ukazují naše radosti, vášně a obavy. Ve šťastném vztahu se však jen zřídka „zasekneme“, a proto se zpravidla nestane spouštěčem hlubší životní lekce. Vztahy představují příležitost poznat se ze všech úhlů. Každý člověk včetně kolegů v práci, spolužáků a životních druhů nám ukazuje něco o nás samých, ať se to týká zklamané důvěry či zoufalé snahy zaplnit prázdnotu. Budeme-li dost moudří, abychom rozpoznali sdělovaná poselství, odhalíme hodnoty, kvůli nimž trpíme.

Potkal jsem lidi, kteří mi říkali, že si od vztahů dali pohov nebo že už nikdy žádný vztah nenaváží, protože jim působí příliš velkou bolest. Přitom však jsme s někým nebo s něčím ve vztahu neustále. I kdybychom žili na vrcholu hory a široko daleko nebylo živáčka, museli bychom alespoň s horou určitým způsobem spolupracovat. V takové interakci se ukáže skutečný obraz našich hodnot. Proč? Zrcadlo nikdy nepřestane fungovat – pracuje bez ustání. Není před ním úniku! A zrcadlo nikdy nelže.

Naše skutečné vnitřní hodnoty se odrážejí v nejintimnějších vztazích.

Povrch Božského zdroje je neutrální a odrazí vše, co na něj bylo promítnuto. Otázkou je, zda rozumíme jeho řeči. Možná by bylo lepší se zeptat: Rozpoznáme vzkazy, které posíláme sami sobě, neboť i my jsme součástí Božského zdroje? Toto spojení připouštějí mnohé starověké texty a hodnotí odrazy vztahů jako cestu k celistvosti a jednotě s Božským. V koptských textech sekty essejců, objevených roku 1945 v hornoegyptském Nag Hammádí jako součást tzv. gnostické knihovny, se můžeme například dočíst o skupině zrcadel, před nimiž v určitém bodě života každý staneme. I když jsou přítomna neustále, ve způsobu, jakým je budeme poznávat, existuje určitý řád.

Zmíněné náboženské texty věří, že překonáním nepříjemných pocitů ovládneme vzorce, které připouštějí bolest. Jinak řečeno, abychom překonali strach, musíme nejprve zvládnout vzorce, které povolují jeho existenci. Pro rozpoznání vzorců, které nás oddělují od harmonického vnímání sebe samých, druhých lidí a situací v životě, nám naši předkové zanechali skvělý klíč: SEDM STAROVĚKÝCH ZRCADEL VZTAHŮ.

  • První esejské zrcadlo PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU nás informuje o tom, co sami vysíláme do okolního světa. Velmi často to, co se nám ve vztazích nelíbí a co nám způsobuje problémy, pouze odráží naše vlastní vnitřní postoje či chování či případně ukazuje to, co bychom chtěli dělat, ale nedovolíme si to. Pokud nás někdo okrádá, nebo nerespektuje, ukazuje se, že mi sami okrádáme sebe, nebo na nějaké úrovni někde bereme to, co nám nepatří. Pouze to nepovažujeme za špatné.

Příklad:

– Někomu vykradou auto a vezmou pouze jeho oblíbená CD, u kterých relaxuje. Ukáže se, že si již dlouho nedopřál čas si je pustit a doma v klidu relaxovat. Obecně se okrádá o čas pro sebe ve svém životě.

– Šéf v práci nás stále opravuje a nevěří, že se nám něco může podařit bez chyby. Ukáže se, že mi sami máme strach z chyb a nevěříme, že se nám věcí v životě podaří dotáhnout. Také nevěříme druhým a raději vše děláme sami, aby neudělali chybu…

  • Druhé esejské zrcadlo KRITICKÝCH POSTOJŮ
  • Třetí Třetí esejské zrcadlo TOHO, ČEHO JSME SE VE SVÉM ŽIVOTĚ VZDALI
  • Čtvrté esejské zrcadlo ZÁVISLOSTÍ
  • Páté esejské zrcadlo MATKY A OTCE
  • Šesté esejské zrcadlo, nazývané „TEMNÁ NOC DUŠE“
  • Sedmé esejské zrcadlo PŘIJETÍ VLASTNÍHO „JÁ

Jak se tedy naučit změnit naše postoje a tím i kvalitu našeho života a vztahů?

Pokud cítíte vnitřní potřebu a chuť udělat ve svém životě opravdové a trvalé změny, je třeba toužit po pochopení toho, co se nám v našich životech děje a na základě toho se snažit změnit své postoje ve vnímání sebe i vnějšího světa, a tím následně své vztahy a životní situace.

zdroj

This entry was posted in Atla-Ra. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s