Paul Brunton – O lstivosti a prohnanosti ega

Každý člověk je ukřižován svým vlastním egem. Jsme oddáni svému vlastnímu ,,já” zcela přirozeně a nevyhnutelně. Naše ego se chová, jakoby bylo jediným skutečným jástvím člověka. Pokud se budeme zkoumat, tak uvidíme, jak naše ego vede mnoho schopností nebo se mezi nimi ukrývá, prosazuje nebo klame. Pro nároky ega neexistuje žádné omezení. Dnes se bude vydávat za skromného žáka, ale zítra za velekněze. Přitom lže sobě, lže člověku, který se s ním ztotožňuje. Skrývá před námi nízké motivy, které podněcují naše činy. Jestliže může zachovat svůj vliv pomocí ješitnosti, bude stavět na odiv zvětšené ctnosti hledajícího, pokud může zachránit svůj vliv pomocí pokory, přehnaně zdůrazní jeho řadu chyb a způsobí, že bude na sebe neuroticky soustředěn. Přesto lidé dovolují, aby byli klamáni iluzemi vytvořenými jejich egem, a dokonce je vítají.

Ego je svým chováním nadřazené, udělá každý ústupek své vlastní slabosti a nachází vždy podporu pro své vlastní zlozvyky. Nesnáší kritiku jakkoli pravdivou, ale přijímá chválu jakkoli nezaslouženou. Má nekonečnou schopnost příznivě vyložit nebo ospravedlnit všechny své činy, ať jsou jakkoli špatné nebo pošetilé. Jeho názory jsou často příliš pokřivené, zaujaté a tudíž nepravdivé. Umí nacházet mnoho vyhýbavých a předstíraných důvodů, aby člověku zabránilo učinit první pokořující gesto mentálního vzdání se. Tyto úskoky a důvody mají chránit absolutní moc ega a zabránit člověku, aby poskytl prostor pro vstup Nadjá. Ego, které neváhá postěžovat si na špatné chování jiných lidí vůči sobě a je tak váhavé, aby přiznalo své vlastní špatné chování, je prvotním a nejhorším nepřítelem člověka.

Ego bude vždy hledat způsoby jak omluvit sebe, než aby čestně přiznalo svou vlastní slabost nebo omylnost. Může zdeformovat mysl člověka pocity bezdůvodného zoufalství a představami neoprávněného poraženectví nebo pocity přehnaného dosažení a představami neoprávněného optimismu. Ego je šťastné pouze v příležitostných okamžicích, kdy zapomíná na sebe nebo se ztrácí v něčem vyšším. Nikdy nemůže být skutečně šťastné, protože není nikdy úplně spokojené se svým údělem, vždy se dožaduje něčeho, co potřebuje nebo po čem touží. Je povahou podvodník a ve svých činnostech lhář. Neboť kdyby odhalilo věci jaké skutečně jsou, muselo by odhalit své vlastní jáství jakožto mazaného podvodníka předstírajícího, že ono samo je člověkem a nabízejícího iluzi štěstí.

Ego hledajícího tuší nebezpečí, v němž se nachází, a uchyluje se k trikům podvodům a úskokům, aby se zachránilo. Používá ty nejsvůdnější důvody, ve snaze hledajícímu znemožnit dosáhnout Pravdy, dovolává se jeho podvědomého sobectví nebo jeho intelektuální nenasytnosti či ješitnosti. Využívá nejrafinovanější způsoby, aby se vsunulo do jeho myšlení a života. Střídavě ho podvádí, klame, povznáší a ponižuje, jestliže mu to dovolí. Nachází nejrůznější výmluvy, jak se vyhnout cvičení, které je od něj na cestě Hledání požadováno. Čím více se žák intuitivně vyvíjí, tím více se ho bude snažit záludná sofistika ega odlákat z pravé cesty. Ego je stejně mocné, ať je mu odpuštěno nebo je odsuzováno, neboť v obou případech udržuje člověka soustředěného na sebe.

Pokaždé, když můžeme postoupit o krok kupředu, budeme egem obelstěni, podvedeni, zavedeni nebo dokonce zahnáni zpět, pokud nebudeme dostatečně ostražití, abychom rozpoznali tuto snahu. Ego je dokonale schopno všech druhů kompromisů nebo příměří samo se sebou, všech druhů úskoků, vytáček, úniků a zamaskování, ať už jedná o jakoukoli úroveň pravomoci. Používá všechnu prohnanost logického intelektu a veškerá lákadla potěšení, aby ho udržovalo mimo hledání.

Může udržovat vaše energie zapleteny do svých psychických činností, bude se snažit váš čas zaujmout vývojem jeho okultních sil, a tak vám bude bránit, abyste je věnovali hledání Nadjá. Takto si zachovává vlastní existenci. Málo začátečníků má vůli, postřeh, znalost nebo vedení vyrovnat se s triky svého ega a přelstít své tužby. Jen málo jich dojde tam, kam se vydalo.

Uvědomit si, že mnohem lepší směr pro úsilí člověka je dát své síly do služeb hodnotnější věci, než je pouhé zvětšování vlastního nedokonalého ega, to vyžaduje pronikavější inteligenci nebo skromnější srdce. Jak málo lidí je ochotno podezřívat své vlastní motivace, dokud záblesk světla z Nadjá jim neukáže pravdu tím, že jim umožní stát mimo sebe. Ego velmi dobře ví, jak se ochránit, jak zabránit hledajícímu, aby neunikl z jeho moci nad ním. Najde si mnoho rafinovaných logických odůvodnění, jimiž může žáka přesvědčit, že jeho motivy jsou vznešené, přestože nejsou. Ego se neúprosně brání tomu jedinému směru, který vede k jeho konečnému svržení. Předstírá některé kvality Nadjá a zrcadlí trochu z jeho vědomí. Ale obraz, který je takto vytvářen, je chybný. Nadjá je zde, ale ego brání styku s ním.

Dominantní ego je arogantní, domýšlivé, ješitné a samo sebe klamající. Pokud je zachována vláda ega, potud budou zachovány karmické sklony, které s ním přicházejí. Když se budeme snažit zaujímat neosobní postoj, budeme oslabovat jeho vládu a také karmické sklony budou slábnout. Ego vždy vyhledává a nalézá omluvy pro svou nekázeň, ospravedlnění pro své poklesky a obranu proti obviněním jeho vlastní minulosti. Jeho lstivé chování bude člověka přesvědčovat, aby své potíže připisoval čemukoli jinému, jen ne té správné příčině uvnitř sebe. Ego ví, jak dobře zamaskovat své nejpodlejší činnosti těmi nejvznešenějšími ospravedlněními. Kdyby bylo ochotno odsoudit sebe, tak jako odsuzuje druhé, jak rychlé a snadné by bylo hledání.

Zbožňuje-li člověk ego, je to modlářství na jiné úrovni, mnohem rafinovanější a jemnější než je fyzická úroveň. Sebeláska ega způsobuje, že se snažíme obhajovat sebe v každé situaci, ve které chybujeme. Sebelichocení ega nedovoluje, aby si povšiml mnohých náznaků toho, že jeho motivy mohou být poskvrněny, jeho služby zdaleka ne tak nesobecké, jak se zdají a jeho pokora jen okázalým pláštěm pro skrytou ješitnost. Slova, která svou pravdou bodají, říkají obvykle egu to, co nerado slyší. Je přirozené, že reaguje negativně na své zkušenosti, které mu přinášejí ztrátu nebo protivenství. Ale to se děje pouze u člověka duchovně neprobuzeného, nepoučeného, bez sebeovládání a neschopného vstoupit do vyšších stavů bytí.

Ego je hned usmířené lichocením, hned zlomeno kritikou. Rozehrává své city v celém jejich širokém rozsahu a různě používá ty nejvíce protikladné a konfliktní, aby se hodily jeho účelu i k obraně. Jakmile je ego zraněno, vyvstávají různé pocity pýchy a negativních emocí. Zrod nenávisti v lidském srdci vylučuje lidskou mysl ze světla Nadjá mnohem rozhodněji než jakákoli jiná negativní vášeň. Ten, kdo je ovládán touto vášní, nemůže nalézt spásu. Zápasící lidstvo nebude požehnáno mírem, dokud nebude nenávist vymazána z povrchu zemského. Lidé uvěznění v egu a jeho touhách sami brání svému osvobození. Člověk je pyšný na svou vlastní schopnost nalézt pravdu, získat osvícení a docílit čistotu, což vylučuje pokoru potřebnou k tomu, aby opustil ego a dovolil vstoupit Nadjá.

Paul Brunton: ,, Lidé ve snaze nedívat se na pravý obraz sama sebe, hledí na mnohem příjemnější – na ego. Tím, že odmítají dojít k plnému vědomí sama sebe, dostávají se do vlivu vášní a tužeb, sklonů a pocitů, které je líbivě a klamně nahrazují.”

Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona – Svazek 6. EGO * OD ZROZENÍ KE ZNOVUZROZENÍ

zdroj

This entry was posted in Philosophy of Life. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s