Lety na Měsíc v době Stalina

Svého času autora těchto řádků zaujal článek známého spisovatele Fjodora Abramova „Вокруг да около“ (Kolem a kolem), kde zmiňuje úryvek z rozhovoru s jedním kolchozníkem:

“…jo, za soudruha Stalina, to jsme létali na Měsíc a měli tam i posádku. A dneska ten plešatý hlupák (tak neuctivě se vyjádřil o Chruščovovi) do nebe jen rohaté koule s voříšky vypouští“. 

Velmi podivná poznámka. A není jediná.

V jednom z dopisů Komisi pro anomální jevy, která v SSSR kdysi existovala, je to vyjádřeno ještě jasněji: „Můj bratr tam sloužil, ale příbuzným to řekl až před smrtí…“ A dokonce i tak známý člověk jako Hrdina Sovětského svazu, zkušební pilot S. Anochin před smrtí řekl přátelům, že už ve 40. letech pilotoval raketu! Podobných senzačních zpráv není málo. Když si to dáte dohromady, dospějete k ohromující myšlence o existenci velmi utajované fáze historie ruské kosmonautiky. Vždyť dokonce i naši přední specialisté na raketovou techniku popisují počátky sovětského raketového výzkumu podivně nekonzistentně.

Typické je, že některá oficiální prohlášení J. V. Stalina o „měsíční“ otázce dosud vyvolávají, mírně řečeno, rozpaky. Tak například v srpnu 1945 na Postupimské konferenci, jíž se účastnily hlavy vítězných mocností ve druhé světové válce, Stalin nečekaně, bez jakékoli souvislosti s předchozím rozhovorem navrhl posoudit problém… rozdělení Měsíce mezi vítězné mocnosti! A zároveň podepsat ještě jednu dohodu o zohlednění “nesporné priority SSSR v této oblasti s právem rozhodujícího hlasu jeho vůdců“.

Později americký historik Robert Mailin, který do Postupimi přijel jako Trumanův tlumočník, v knize „Před Hirošimou byla Postupim” (1966), vzpomíná: „Trumanovi se zpočátku zdálo, že špatně slyšel nebo že slova „ďádi Joe“ byla nesprávně přeložena. „Promiňte, pane Staline, máte samozřejmě na mysli rozdělení Německa?” zeptal se. Stalin však potáhl ze své dýmky a velmi jasně zopakoval: „Měsíce. Německo jsme již odsouhlasili. Teď mám na mysli Měsíc. A vězte, pane prezidente, že Sovětský svaz má dostatek síly a technických možností, aby svou prioritu dokázal tím nejserioznějším způsobem.

Američtí analytici rozhodli, že „ďáďa Joe“ prostě blafuje, ale šest měsíců po tomto zvláštním rozhovoru byl vydán oficiální dekret Sovětské vlády o prioritním vývoji raketové technologie v SSSR a o vytvoření několika vědecko-výzkumných ústavů s touto náplní. Několika! A to ve válkou rozbité zemi! Oficiální historie kosmonautiky Stalinovy éry uvádí pouze experimentální rakety stoupající sotva do výše 400 metrů. A samozřejmě „kaťuše“. Ale vůdce vítězné země, mající nejsilnější armádu na světě, by sotva blafoval. Takže tu musely být nějaké trumfy, které dovolovaly nárokovat si Měsíc! Autor těchto řádků se kdysi obrátil s touto podivnou otázkou na známého geofyzika, Hrdinu Sovětského svazu, akademika Jevgenie Konstantinoviče Fjodorova. Ale ten jen pokrčil rameny:

„Ano, byly tu takové zvěsti, že na konci 30. let se Stalin v hlubokém utajení zabýval nějakým grandiózním vesmírným projektem – něco jako startovní plochy pro kosmické rakety, údajně podle nákresů Ciolkovského.

Ve stejnou dobu byl také natočen takový reklamní film “Космический рейс” z této základny. Válka zabránila jejímu dokončení, ale to byl sotva jediný důvod. Právě v té době byl zlikvidován Raketový NII (vědecko-výzkumný institut), zatčeni byli Koroljov i Gluško a další nejtalentovanější raketoví vědci. Otázkou je, kdo mohl tyto práce tehdy řídit?“ I další střípky doplňují tento velmi podivný obraz.

V roce 1937 byl najednou a nečekaně vytvořen druhý Narkomat (národní komisariát) leteckého průmyslu! Na rozdíl od prvního byl podřízen přímo Stalinovi. Do příchodu Chruščova k moci ani slavní letečtí konstruktéři Tupoljev, Iljušin a Lavočkin neměli o profilu činnosti tohoto druhého Narkomatu nejmenší tušení!

17 února 1937 se ve Sloupové síni Domu svazů konalo setkání spisovatelů píšících díla s obrannou tématikou. S hlavní zprávou vystoupil národní komisař pro obranu K. E. Vorošilov, který vyzval k tvorbě děl zobrazujících vysokou bojovou připravenost Rudé armády ve světle jejího možného využití v blízké budoucnosti jako měsíčního předmostí! Když poté velitel sboru Primakov zažertoval v Akademii Generálního štábu a řekl, že Vorošilov ve své nevědomosti předpokládá, že se dostaneme na Měsíc na vozíkách, okamžitě stanul před tribunálem! A zatím byl v té době, několik desítek kilometrů od Kyjeva spěšně a v hlubokém utajení budován objekt Kyjev-17. Na místě budoucí jaderné elektrárny v Černobylu vzniklo vojenské městečko, letiště s několika dráhami pro příjem transportních letadel, 8 závodů (!), sklady a startovní komplex. Stavba měla být dokončena do července 1941, ale začala válka a kvůli hrozbě německého obsazení muselo být všechno vyhozeno do povětří. Je však pravda, že podle některých zpráv byl pak podobný komplex budován někde na Sibiři, blíže k “zdrojům” levné pracovní síly…

z knihy “100 velkých záhad ruské historie” (N. N. Něpomňaščij)

https://www.e-reading.club/chapter.php/1009735/110/Nepomnyaschiy_-_100_velikih_zagadok_russkoy_istorii.html

překlad: Vlabi

https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2018/12/lety-na-mesic-v-dobe-stalina.html#more

This entry was posted in Dejiny. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s