O řízení společnosti a podmínkách změny k lepšímu – 1 a 2. část

Rozhovor s prof. Peterem Staňkem o řízení společnosti a podmínkách změny k lepšímu –

1. část

Proč pořád funguje strategie „rozděl a panuj“? Měly generace našich prarodičů snažší určoveání toho, kde je dobro a kde zlo? Jak fungovat ve světě, kde se malá skupina snaží o moc nad zbytkem planety?

„Musíme opět nalézt cestu k sobě. Ne přes obrazovku počítače… Sjednoťme se za jedním společným heslem. Chceme nechat našim dětem zemi, ve které se vyplatí žít. Za druhé, obnovme důvěru, protože dneska je důvěra nesmírně vzácným produktem. A za třetí, musíme začít říkat pravdu. Pravda někdy bolí, pravda je někdy nepříjemá, ale pravda osvobozuje a jestliže máte pravdu, jste schopni nalézt správná řešení,“ říká profesor Staněk.

Takový postup by se podle něj sice nelíbil davoskému fóru a dalším elitám, ale i pro ně platí, že nepřežijí jako elity bez úcty k člověku, k životu. „Nepřežijete na úkor miliard lidí, přežijete pouze s těmi miliardami,“ vzkazuje jim. Rozhovor má dvě části. První má premiéru dnes, na druhou se můžete těšit ve čtvrtek 16. února.

Pokračování rozhovoru s profesorem Peterem Staňkem o možnostech rezistence vůči systému 2 část

Jaké jsou možnosti rezistence vůči systému, který se zvrhává? Nacházíme se ve válce o vědomí? Co by si měly uvědomit elity a co každý z nás? „Elity s námi mohou dělat pouze to, co jim dovolíme. Jestliže to většina lidí dovolí, budou na vás orat. Jestliže se ale vzpouzíte a je to dostatečně silná vůle k odporu, tak se elity velice rychle stáhnou. Uvědomí si hranice své moci a svého postavení,“ říká profesor Staněk s tím, že podle některých studií je potřeba čtvrtina přesvědčených lidí v populaci, aby přesvědčili většinu.

„Je to odpovědnost každého z nás. Když ji uchopíme, nemusíte se obávat o svou budoucnost ani budoucnost svých dětí,“ dodává. Podle Staňka se různě po světě vzdouvá vlna lidí, kteří už toho mají dost a nepůjdou se systémem. „Doufám, že ta vlna spláchne globalizátory. A většina lidí si pak začne klást otázku proč jsou tady, co mají udělat. Je na to krásná odpověď. Nezemřu tehdy, když přestane bít moje srdce, ale tehdy, když na mě zapomenou ti, kdo mě znali. A co si o mně budou pamatovat? Že jsem nosil roušku a nadšeně běhal na čtvrtou a pátou dávku? A nebo, že jsem četl, přemýšlel, dával informace ostatním, motivoval je, aby přemýšleli…?,“ vyzývá Staněk.