Dalším nejvíce střeženým tajemstvím je to, že mnoho dětí se dnes už rodí s třetím vláknem DNA

Mnoho lidí, kteří prožili zážitek blízké smrti, se vrací zpět se třemi, čtyřmi nebo dokonce i s pěti vlákny DNA. V Austrálii je muž, který byl mrtvý hodinu a 45 minut, probudil se v márnici, a když ho vyšetřili, měl šest vláken DNA. Nic z toho, co nás učili, není pravda, neřekli nám vůbec nic o tom, kdo skutečně jsme. Tělo je fyzická forma, která je holografickým otiskem duše.

Když se při početí duše připojí k tělu, vytvoří hologram, a ten je tím, kým jsme. Jsme pozoruhodné duchovní bytosti, které uvízly v opravdu zlém systému a všichni si to začínají uvědomovat. Vidíme teď spoustu protikladů, vidíme, co nechceme, to je jedna věc, ale musíme pracovat na tom, co chceme, to je teď naše skutečná práce.

Pokud nechcete nový světový řád, pokud nechcete lékařskou mafii, globální vládu, pokud nechcete nic z toho, tak se musíte rozhodnout, co chcete, a na to se musíte začít soustřeďovat, protože vy jste mocní tvůrci. Skutečně jimi jste. Nedokážeme sice vytvářet dimenze, ale dokážeme vytvářet reality. Měli byste vědět, že můžete vytvořit cokoli, co se vám zachce.

Byli jsme zneužíváni prostřednictvím naší nevědomosti a zotročováni pomocí systému přesvědčení, které omezovaly naše myšlení. Pokud odstraníte všechny technologie, které dnes na planetě používáme, a zaměříte se pouze na psychologii civilizace, pak jsme ve většině případů uvízli na úrovni středověku, což je způsob našeho myšlení, způsob, jakým se k sobě chováme, jak na sebe navzájem pohlížíme. Vládnou nám vládní struktury, a také další druhy struktur, které lidstvo ovládají a manipulují s ním. To vše se děje cíleně a záměrně, aby nás udrželi na dně, aby nás mohli utlačovat a rozdělili nás.

Ti z vás, kteří sledují Schumannovu rezonanci, tak víte, že 10 tisíc let byla 7,85 Hz a že nyní je nová norma 23 až 28 Hz a není neobvyklé, že dosahuje vrcholy přes 200 Hz. A kdykoli dojde k tomuto vrcholu, naše DNA, která slouží jako anténa, se začne rozšiřovat, pak se zase smršťovat, ale kdykoli dosáhne tohoto vrcholu, naučíme se v sobě udržet více světla. A čím více světla a frekvence dokážeme v sobě udržet, tím větší tlak je vyvíjen na naši DNA a ta se pak také rozšiřuje.

Takže všichni a to bez ohledu na to, jestli si to uvědomujete nebo ne, vzestupujete, dokonce i když tomu nevěříte, tak vaše tělo vzestupuje, protože vzestupuje i Země. Země se rozpíná, zvětšuje se, nehroutí se, ale roste, aby udržela víc obyvatel. Země s námi neskončila, nejsme její nepřátelé, nejsme virus, virem jsou pro Zemi parazitické mimozemské bytosti.

https://celostnivzdelavani.cz/dalsim-nejvice-strezenym-tajemstvim-je-to-ze-mnoho-deti-se-dnes-uz-rodi-s-tretim-vlaknem-dna

Paul Brunton – Ochrana v temných časoch

Zakaždým, keď ľudstvo klesne až na najhlbšie dno duchovnej nevedomosti a keď nastane úpadok pravého náboženstva… sa vtelí veľký počet ľudí, ktorí sú ponorení do hlbokej duchovnej nevedomosti alebo neprimeraných túžob, ktorí sú naplnení nenávisťou, závisťou, chamtivosťou a žiadostivosťou. Tieto vtelené bytosti veľkým dielom prispievajú k temnote takého veku. V tejto dobe sa osud chopí ich duchovnej výchovy a ony sa rodia v takom období, aby sa im dostalo najhlbšej náuky. Nakoniec sú telesne zničení veľkými prírodnými katastrofami, ako potopami alebo epidemickými chorobami a najmä vojnou. V takýchto dobách je ich hromadné zničenie násilnou smrťou onou náležitou výchovou, ktorá je nevyhnutná pre ich duchovný vývoj. Ale tieto epochy tiež vidia „ochranu dobrých“.

Tí, ktorí pokročili do istého stupňa v sledovaní nejakej duchovnej cesty, sú do istej miery chránení. Sú ochraňovaní mentálne a podporovaní vnútorne. Niekedy sa ich ochrana môže rozšíriť na zázračnú vonkajšiu pomoc v najkritickejších okamihoch. Nech sa navonok stane čokoľvek, keď také chvíle prídu, poznajú, že je s nimi vyššia sila; jej prítomnosť im bude prejavená buď priamo od Nadja, alebo prostredníctvom iného človeka. Činnosť vyššej sily sa stupňuje a stáva živšou a účinnejšou, ako sa pomery zhoršujú. Uprostred šialenstva, ničenia, zaslepenosti a hrôz nášho sveta môžu vo svojom vnútri nájsť ochranné útočisko tam, kde druhí stoja bezmocne alebo sú zachvátení strachom. Potom, uprostred najväčších vonkajších pohrôm, si môžu uvedomiť tajomnú prítomnosť, ktorá im dodáva pokoj a odvahu. Život podporovaný Nadja je vždy pokojný, múdry, pevný život, vnútorne ochraňovaný.

Paul Brunton (z knihy Vnútorná skutočnosť)

Miroslav Zelenka- Jak poznat sám sebe

Mnoho lidí se v současné době snaží o vlastní rozvoj a často i v duchovní oblasti. Důvodů bývá více, ale nejčastěji se jedná o to, že lidé mají životní či zdravotní problémy, nebo se prostě jen chtějí dostat na vyšší úroveň svého bytí. V některých, ne zcela výjimečných případech, také z důvodu tlaku či přání svých blízkých. V dnešní době je nabídka různých kurzů, seminářů, léčebných působení, rituálů, zasvěcení apod. velmi široká, jak co se týče forem, tak i množství. Jsem přesvědčen, že rozhodně nepřeháním, když budu mluvit o stovkách či spíše tisíců různých nabídek, a to ještě jen o těch, které se vyskytují na internetu. Z mých dlouhodobých zkušeností vím, že jen velmi malé procento, které si vůbec netroufám odhadovat, přistupují k práci na sobě komplexně a s nějakými širšími teoretickými znalostmi. Z toho pak plyne i poměrně výrazná nahodilost jednotlivých přístupů a postupů u poměrně velké většiny lidí. Zejména je to zřetelné v případech zdravotních potíží, a to jak fyzických, tak i psychických, které se nedaří vyřešit klasickou cestou, tj. v rámci dostupného zdravotnického systému. V případě psychických potíží je to výraznější. Je celkem pochopitelné, že lidé se snaží hledat formy pomoci i z velmi těžkých zdravotních a životních problémů. Informace hledají především na internetu nebo od svých přátel a známých. A jak už to je běžné i v ostatním životě, tak „soutěž o klientelu” nevyhrávají ti nejlepší, ale ti, kteří mají nejlepší marketing. Ti opravdu dobří také většinou žádný marketing nepotřebují.

Po tomto delším úvodu se dostávám konečně k hlavnímu tématu. Kolik z tohoto velkého počtu hledajících pátrá po skutečných příčinách svých potíží. Obávám se, že to není velké procento a opět se neodvažuji jej ani odhadnout. Kolik z těch opravdu velkého počtu hledajících se jako základ snaží poznat sám sebe, čímž myslím, co nejkomplexněji poznat sám sebe? To předchozí nevelké procento se nám ještě dále zmenšuje.

Samozřejmě jsem si vědom, že mnoho lidí si většinou nevědomě, ale často i téměř vědomě nepřeje komplexně poznat sám sebe, protože by je to pak nutně dovedlo k poznání, že jen a pouze oni jsou odpovědni za svůj život. Vždyť je to tak jednoduché a do určité míry i uspokojující najít příčinu svých potíží v těch druhých, ať už se jedná o jakýkoliv okruh lidí. Kolik lidí si již řeklo: „Zajímal jsem se opravdu někdy o to, kdo já jsem?“. Kolik lidí si během hledání svých příčin potíží položilo otázku: „Snažil jsem se někdy nějak komplexněji poznat sám sebe?“ Byl bych rád, kdyby tento text přivedl některé lidi k poznávání sebe sama.

Jsem si plně vědom, a to i na základě vlastní zkušenosti, že k poznávání sebe je skutečně potřeba odvaha a značná dávka upřímnosti. Skutečně to není jednoduché introspektivně hledat své stinné stránky, které se před námi skrývají často i pod nánosy času a mnoha událostí. Je to však velmi důležité, protože se mnoha lidem již v životě stalo, že se v zcela nečekaných situacích objevili tzv. kostlivci ze skříně. Lidé pak někdy s velkým překvapením zírají, jakých činů se dopustili a vůbec nikdy nepředpokládali, že by toho byli schopni. Na druhé straně mnoho lidí nezná plně ani své světlé stránky a je logické, že je pak ani ke své škodě a často i ke škodě druhých či společnosti nevyužívají.

Ke zkoumání sebe sama doporučuji si uvědomit, že lidská bytost se skládá ze dvou vzájemně se ovlivňujících a do určité míry i prostupujících složek, a to ega (těla a mysli) a duše (vědomí). Jedná se jako téměř vždy o zjednodušený a tím i mírně zkreslený popis lidské bytosti. Každá z těchto složek má na celkový obraz člověka odlišný vliv, a proto je vhodné je zkoumat odděleně a až po průzkumu jednotlivých složek provést jakou syntézu zjištěných skutečností a z toho plynoucí i míru vlivu jednotlivých složek na celkový obraz. Při tom je nutno vzít v úvahu, že u velké většiny lidí existuje určitá disharmonie mezi egem a duší. 

Inkarnovaná duše a ego (tělo a mysl) mají často, ne-li většinou, rozdílnou úroveň. Úroveň duše je dána do značné míry jejími předchozími inkarnacemi a tím i osobním morfogenetickým polem, toto osobní morfogenetické pole se přenáší z předešlých inkarnací. Úroveň ega je dána do značné míry geny převzatými od předků a morfogenetickými poli, ve kterých se lidská bytost převážně vyskytuje či vyskytovala, což bývá zejména morfogenetické pole rodiny, ale i morfogenetické pole rodu či národa.

V současné epoše se mnoho starších duší snaží inkarnovat na Zemi a pro nedostatek jiných těl se inkarnují do omezeného výběru „toho, co je k dispozici“. Vzhledem ke genetickým dispozicím a převládajícím morfogenetickým polím se vyskytuje pro tzv. vyšší duše relativně málo vhodných těl, a tak mnoha duším nezbývá nic jiného, než se inkarnovat do těl, která jsou pro ně vibračně ne zcela přiměřená, takže vzniká určitá disharmonie. Většinou se proto v našich oblastech stává, že duše má někdy vyšší úroveň frekvence vibrací, než hmotné tělo.

V případě, kdy je duše na vyšší úrovni než tělo, je disharmonie mezi tělem a duší většinou víceméně závažnou komplikací pro komplexní lidskou bytost. Míra závažnosti problému pro konkrétní lidskou bytost je dána kromě míry rozdílnosti úrovní duše a ega také tím, zda si lidská bytost uvědomuje tuto disharmonii. Pokud si ji uvědomuje, může volit nástroje k tomu, aby tuto disharmonii zpracovávala a zvládala mimo jiné i v rámci úsloví, že svoboda je poznaná nutnost. Je možné pracovat na šlechtění ega, případně i na optimalizaci výběru genů z genetického materiálu předků a zároveň si být vědom jistých hranic (které jsou překročitelné, ale spíše za mimořádných okolností) omezujících lidskou bytost v dané inkarnaci.

Bez jakýchkoliv hodnověrných důkazů si myslím, že většina lidských bytostí „trpících“ touto disharmonií si jí není vědoma a vzhledem k tomu se tito lidé dostávají do problémů způsobenými jejich vnitřními rozpory. Tito lidé pak často působí na ostatní rozdílně dle toho, zda jsou schopni se v daný okamžik napojit spíše na ego nebo spíše na duši, či přesněji zda se v jejich myšlenkách a činech projevuje spíše ego(tělo a mysl) nebo duše. Z tohoto rozdílného napojení pak logicky vyplývají rozdílná hodnocení konkrétní lidské bytosti. 

Nemusí se v konkrétním případě jednat jen o rozdílnou schopnost vnímání, ale může se jednat i o variantu hodnocení různých činů jedné konkrétní lidské bytosti. Motivy různých činů jedné bytosti mohou být rozdílné právě podle toho, která z těchto dvou relativně autonomních entit jedné lidské bytosti v daném okamžiku jednání ovlivňuje.

Trochu mimo téma článku – existují rovněž bytosti, u kterých si lidé najdou, co chtějí a různá hodnocení jedné bytosti se od sebe i velmi odlišují. Tato rozdílnost hodnocení se nepohybuje jen ve spektru dobro – zlo, ale ve více rovinách a není dána pouze nebo vůbec disharmonií duše a ega.

Varianta, která je v případě uvedené disharmonie nejvíce viditelná pro ostatní je ta, když u takovéhoto jedince nedochází ke vzájemné korekci duše a ega, ale hegemonem při vlivu na konkrétní jednání se stává vždy pouze jedna složka. Toto je právě ten výrazný příklad nedostatku poznání sebe sama.

   Daný jedinec pak může střídat okamžiky, kdy je jeho jednání ovládáno (v hraničních případech) nepodmíněnou láskou s okamžiky, kdy jeho jednání je zcela ovládáno egem, což nutně neznamená, že jedná egoisticky, ale motivace jeho jednání je ve vleku převzatých genů a morfogenetických polí. Toto „egoistické“ jednání se může jevit ostatním jako zcela nepochopitelné v protikladu s jednáním „řízeném“ duší toho samého jedince. Čím vyšší je rozdíl mezi úrovní ega a duše, tím větší mohou být i výkyvy v chování daného jedince.

Často vysoká duše, která se projevuje moudře a láskyplně, může překvapit své okolí, zejména své blízké, ale většinou se to projevuje v méně důležitých drobnostech. Některé vyšší probuzené duše to mohou dělat částečně i vědomě, protože dokonalost nebývá u běžných lidí vždy hodnocena pouze kladně.

Například Foglarův Mirek Dušín se už používá více jako druh negativního označení. Proto doporučuji v první fázi poznávání sebe sama rozdělit tyto dvě zdánlivě rozdílné oblasti. V oblasti ega je vhodné se zaměřit na posuzování genů zděděných po rodičích a prarodičích. Někdy se geny dědí tzv. ob jednu generaci, a tak doporučuji si bedlivě všímat i genů prarodičů, pokud je to možné. Říkám, pokud je to možné, protože já osobně jsem zažil pouze jednu babičku a dědečky a druhou babičku znám pouze z vyprávění. Ale i z vyprávění lze získat důležité informace. Samozřejmě se tato absence poznání může v některých případech týkat i jednoho z rodičů, v horším případě obou rodičů. Důležitou informací jsou také vzorce chování rodičů a prarodičů, které děti a vnoučata mají tendenci přejímat. Znám nemálo případů, kdy děti odsuzovali nebo odsuzují vzorce chování svých rodičů a případně prarodičů, a přitom je sami přebírají, aniž si to uvědomují či jsou ochotni připustit. Toto je velmi důležité při snaze o poznání sebe sama.

Vím například ze své zkušenosti, že jsem svým otcem nebyl téměř nikdy pochválen, a že jsem tento vzorec chování převzal, a že jsem se pracně vědomě učil a stále se učím chválit. Bohužel při výchově svých dětí jsem to ještě plně nevnímal a pracně jsem se to učil až s poznáním zcela nových informací. Po roce 1990 se objevily i nové knihy, z nichž jsem nové poznatky postupně snažil uplatňovat, když jsem měl vlastní firmu a pochopil jsem, že je to důležité pro práci s kolektivem. Přesto jsem cítil, že to je z mé strany do určité míry ne zcela přirozené a stále pracuji na zlepšení tohoto vzorce chování.

Není to zcela jednoznačné, ale celkem přirozeně muži většinou přebírají vzorce chování po svých otcích a ženy po svých matkách. Rovněž z vlastní zkušenosti vím, že někdy v sobě objevíme nebo přivedeme z podvědomí věci, o kterých druzí lidé včetně lidí blízkých nic netuší. I to chce někdy dostatek odvahy takové věci na sebe prozradit. Nejvýznamnější však stále je ten okamžik, kdy se člověk rozhodne, že poznání sebe sama je pro jeho život důležité.

Oblast duše je samozřejmě minimálně stejně významná jako oblast ega. Duše si vybírá roli, kterou si přichází zahrát. Duše si vybírá rodiče a vybírá si geny z genetické výbavy rodu, zejména geny rodičů a prarodičů, a to takové geny, které jsou pro něj vhodné pro tu roli, kterou si přišla zahrát. Morfogenetické pole duše také významně ovlivňuje vlastnosti ega, a to i takové jako je tělesný vzhled, což samozřejmě ovlivňuje i život člověka.

Poznání duše je však relativně těžší než poznání ega, protože duše a její morfogenetické pole je formováno minulými životy – inkarnacemi, a to v některých případech i hodně v čase vzdálenými. V některých případech dokonce vzdálenými i prostorově, protože se zde inkarnují i duše, které v minulých či předminulých inkarnacích nepobývaly v těle člověka na planetě Zemi. Při důkladné introspekci však je možné vnímat i osobní morfogenetické pole duše i bez nahlédnutí na své minulé inkarnace. Nepochybně při znalosti svých minulých inkarnací jsme schopni poznat to, co z naší osobnostní charakteristiky je vliv ega a co je vliv duše. Protože jsme do určité míry ovlivněni i našimi vztahy s ostatními bytostmi, tak i znalost karmických souvislostí a příčin dějů v tomto životě, je významná pro poznání sebe sama.

Úroveň ega je do určité míry ovlivněna i poslední předchozí inkarnací, protože je nepravděpodobné, že mezi dvěma časově sousedícími (v rámci modelu lineárně běžícího času) inkarnacemi dochází k převratnému vývoji a ega v těchto sousedících inkarnací mají mnoho společných znaků. I když životní role mohou být v těchto dvou „sousedních“ inkarnacích i zcela odlišné. Dost často bývá mezi sousedícími inkarnacemi i určitá fyzická podobnost, ale nemusí se jednat pouze o bezprostředně sousedící inkarnace.

Otázka sebepoznání a sebehodnocení hraje velkou roli v životě lidských bytostí, což se týká i větších společenských celků jako jsou například národy či státy. Myslím, že klasickou ukázkou jsme my Češi, protože duše národa není dostatečně probuzena, a tak máme tendenci se podceňovat. Tím nemám na mysli sebedestruktivní prohlášení některých tak zvaných osobností či elit, u nichž v mnoha případech lze s jistým úspěchem o češství pochybovat. Jsou národy i na opačném poli a nechávám na vás, abyste si jména dosadili sami.

Pro disharmonické bytosti, u nichž dochází k rychlému střídání vlivu ega a vlivu duše s velkými výkyvy (amplitudami), není jednoduché najít si vhodného partnera.  Pravděpodobně kromě totálního flegmatika je vhodný podobně disharmonický partner, který je schopen se obdobně rychle ve svém jednání přeorientovávat z duše na ego či obráceně. Soudím, že v současné době se u nás vyskytuje poměrně dost takových bytostí, a tak je určitě zajímavé hledat pro tyto bytosti vhodné řešení pro zmírnění této disharmonie a jejích následků.

Pravděpodobně vůbec nejdůležitějším prvním krokem pro tyto bytosti je uvědomění si svého stavu. Samozřejmě je prvotní uvědomit si, že lidská bytost se skládá z duše (vědomí) a ega (mysli a těla). Pokud už bytost chápe tuto zdánlivou dualitu duše a ega, může při dostatečně pečlivé a „odvážné“ introspekci (zkoumání vlastního vědomí) dojít k poznání disharmonie vlastní duše a ega. Toto poznání (přiznání si) vlastního stavu je jako téměř vždy základem při hledání nějakého řešení. Z vlastního disharmonického stavu pochopitelně plynou často i problémy v běžném životě, které se však často jeví, jako by byly působeny nedostatky (disharmonií) druhých lidí. Přiznání si vlastní disharmonie a s tím spojeným přitahováním si disharmonických lidí a situací do vlastního života je nutným předpokladem pro možnost hledání řešení majících naději na úspěch.

Dle mého názoru však není vhodné zcela omezovat vliv ega, protože by to mohlo vést k popření smyslu a účelu konkrétní inkarnace. Důležitým faktorem je to, jak moc konkrétní lidské bytosti její disharmonie a její účinky na život nevyhovují, zejména s ohledem na spolužití s dalšími bytostmi. Je známo, že mnoho věhlasných guruů si zachovávalo své podivné lidsky přízemní libůstky.

Zdá se mi pravděpodobné, že současná situace na Zemi, kdy dochází ke zcela zřetelné polarizaci (což nutně zanechává následky na morfogenetických polích a na vibračním stavu duší), má vliv na zvyšující se disharmoničnost některých lidských bytostí. Tím více je důležité si být této možnosti u sebe či druhých vědom a začít s tím pracovat. 

Tak, jak je jistým zákonem Teoversa neomezovat svobodnou vůli jiných bytostí, tak je rovněž jistým přikázáním pro nás nenechat omezovat svoji vlastní svobodnou vůli nikým jiným. Karmické následky se dostavují nejen při “nesprávném” jednání vůči jiným bytostem, ale i při “nesprávném” jednání vůči sobě.

https://www.miroslav-zelenka.cz/jak-poznat-sam-sebe/clanky/

Již brzy nastane nevyhnutelná událost – 2. díl

Zasvěcenec do projektu Looking Glass promluvil: Již brzy nastane nevyhnutelná událost – 2. díl

Toto je to obrovské tajemství, které projekt Looking glass odhalil:

Všechny možné časové osy vedou ke stejné budoucnosti. Toto zjištění posílá každého z ELIT, kdo o tomto má všechny informace, do slepé paniky. Elity světa přišly na to, že tohle je vážně konec jejich hry a dál už nelze ani manipulovat s budoucností. Časové osy se sejdou v jednom čase a vytvoří určitou nevyhnutelnou událost.

Elity nám předkládají scénáře toho, čemu chtějí, abychom věřili, že se stane, ale ve skutečnosti nemají kontrolu nad tím, co se nakonec stane. Mají pouze kontrolu nad reakcemi lidí, ale zdá se, že bez ohledu na to, co se pokusí udělat k vyvolání požadované reakce, bude to mít stejně nakonec zcela opačný účinek. To je ten proces probuzení a evoluce vědomí, která přichází bez ohledu na to, jaká rozhodnutí nebo možnosti jsou vloženy do evoluční rovnice. Nakonec se stane to, že se všichni dozvíme pravdu a uvědomíme si tuto obrovskou hromadu lží, která byla postavena před našima očima a která nám bránila v poznání obrovského množství informací, které bychom jinak měli k dispozici.

A co se stalo s projektem Looking Glass? Nejenže už nechtěli, aby ho jejich lidé používali, protože věděli, že stejně vyvodí pokaždé ty samé závěry, ale hlavně ELITY nechtěly, aby se kdokoli jiný dověděl, co počítač říká. Nesmírně je zajímalo především to, jak této nevyhnutelnosti zabránit. Vypadalo to, že nastane konec tohoto světa, ale není to konec světa jako takového, ale konec JEJICH světa.

Všichni lidé tam venku by měli vědět, že to, o čem věříme, že je pravda, se nakonec stane pravdou. Pokud nás někdo přesvědčí, že ve velmi blízké budoucnosti dojde k velké katastrofě, dojde ve velmi blízké budoucnosti k velké katastrofě. Pokud se nepodřídíme tomuto strachu a nepřijmeme tuto teorii, kletbu či podstrčený nepravdivý fakt, že ve skutečnosti neexistuje nic, co bychom věděli, nic se nestane. Naopak to způsobí přirozené sbližování časových linií. Prozření je jako začátek nové reality, začátek něčeho, co ani nemůžeme pochopit na základě úrovně našich současných přesvědčení. Když se všechny ty informace dostanou na veřejnost, nebude už možné popírat, co je pravda a co je lež a iluze.

To, co právě teď zažíváme, je, že dva mistři šachu sedí u šachovnice a jeden z nich se podívá dolů na šachovnici a vidí, že v sedmi tazích dá mat. Podívá se na svého soupeře a ví, že to jeho soupeř vidí taky. Dobře vidí, že se z toho už nedá dostat. Poražený hráč může hru pouze prodloužit. Oba hráči ale vědí, že hra je už u konce a zbývá pouze maximálně sedm tahů. Je jen otázkou času, kdy jeden udělá tah, druhý udělá protitah a prohrávající hráč dostane mat.

Zlí hoši už prostě prohráli. Dobří hoši už vyhráli. Ano, na stole ještě zbývají nějaké tahy, ale tyto tahy jsou vynuceny hráčem, který vyhraje. Jediný způsob, jak mat nemůže nastat, by byl, že vítěz udělá chybu, ale ze všech informací, které byly shromážděny a všech informací, které byly poskytnuty, je zcela zřejmé, že vítěz přesně ví, co je třeba udělat, aby vyhrál. Takže v tomto bodě je už jakákoliv chyba téměř nemožná.

Většina lidí, kteří sedí v publiku a sledují tento multidimenzionální šachový zápas mezi dvěma pokročilými šachisty, ale pochopí, že hra je u konce až dlouho poté, co to zaregistrovali oba hráči, protože oni nevidí na tu šachovnici. Zlatý věk prostě nevyhnutelně přichází. Všechny ty Mandela efekty nám jasně ukázaly, že nyní dochází ke spojení všech časových os do shodného okamžiku. Elity ztratily veškerou kontrolu. Nemohou už udělat nic, aby změnily nezastavitelný vývoj vědomí lidstva. Mnozí si to ještě neuvědomili, ale lidstvo nezadržitelně směřuje k osvobození a pravdě.

https://celostnivzdelavani.cz/zasvecenec-do-projektu-looking-glass-promluvil-jiz-brzy-nastane-nevyhnutelna-udalost-2-dil

Již brzy nastane nevyhnutelná událost – 1. díl

Zasvěcenec do projektu Looking Glass promluvil:   Již brzy nastane nevyhnutelná událost – 1. díl

Projekt Looking Glass představuje schopnost nahlížet do budoucnosti. Současní výzkumníci ale byli velice překvapeni tím, co uviděli. Základní informací ze zjišťování v projektu Looking Glass je to: že všechny volby, které děláme, jsou již nyní pro celkovou budoucnost lidstva a planety stále méně důležité a nakonec společně dojdou do jednoho, již známého bodu.

Všichni začali zjišťovat, že se chystá něco velkého a že všechny možné časové osy vedou ke stejnému základnímu výsledku naší budoucí historie. Světové elity tak zjistily pro ně nepříjemnou skutečnost, že pro ně nastal konec hry a dál už se světem a budoucností nebudou moct manipulovat. Časové osy se nakonec sjednotí v jeden nevyhnutelný výsledek.

Insider projektu Looking Glass říká: “Informace, o které se chci podělit, souvisí s hvězdnými bránami a Projektem Looking Glass. Konkrétněji s problémem ohledně roku 2012, který souvisí s těmito projekty. Obecně uznávaným názorem na to, co se teď v projketu Looking glass děje je, že tento projekt byl ukončen, protože se vyskytl zásadní problém. Když jsme se blížili k roku 2012, tak Looking glass sice odhalil několik cest, ale problém nastal v tom, že všechny časové osy se sbíhají do jednoho časového bodu. Když víte něco o projektech hvězdné brány a projektu Looking Glass, tak víte také to, jak funguje teorie strun, a že jedna volba, nemusí nutně znamenat, že druhá volba není. Na konci roku 2012 se naše rozhodnutí staly ale méně a méně důsledkovými pro budoucnost a nakonec budeme všichni dotlačeni k jednotnému výsledku. Vývoj doběhne do úzkého hrdla času, kterým všechno projde, bez ohledu na to, jakou volbu nyní uděláme.”.

To je velmi důležité zjištění a rozčarování pro ty, kteří měli přístup k Projektu Looking Glass a používaly ho ke svým manipulacím s předpokladem, že když dneska udělají nějaké rozhodnutí, vznikne k tomu odpovídající budoucnost. Experimentovali s možnostmi v budoucnosti a začali používat počítač, aby stanovili pravděpodobnost vývoje: “Když se teď rozhodneme takto, je na 79% pravděpodobné, že nastane určitý konkrétní scénář a na 23% nenastane a bude něco jiného.”. Nebo něco jiného, co jde vyjádřit pomocí pravděpodobných čísel. Naši badatelé pak ale začali zjišťovat, že se chystá něco velkého. Něco, co způsobí, že všechny možnosti všech budoucích scénářů, jakékoli volby, jakékoli možnosti, které byly zadány a pak pozorovány přes Looking Glass, inherentně skončí ve stejné budoucnosti. A žádné další rozhodnutí ani žádná možnost budoucnosti za určitým bodem, už toto nijak nezmění.

https://celostnivzdelavani.cz/zasvecenec-do-projektu-looking-glass-promluvil-jiz-brzy-nastane-nevyhnutelna-udalost-1-dil

Vladimír Laubert – O Slovienoch časť 3

http://www.tartaria.sk

V treťom rozhovore s pánom Laubertom sme prehovorili o zaujímavých témach, vrátane konfliktu v Izraeli, histórii Slovanov a našom prapôvodnom jazyku bukvica či o tom prečo a ako vznikol futbal. Pozrite si, čo nám tentokrát pán Laubert prišiel povedať aby sme sa mohli zase raz hlbšie zamyslieť.

Satanira Merch https://www.satanira.store/

Soňa Peková – Klíčem je zbavit se strachu.

Soňa Peková – Klíčem je zbavit se strachu. Pochopíme, že celá současná manipulace je jen hra

Jaroslav Dušek – Žijeme v matrixu expertů

Jarda Dušek: Žijeme v matrixu expertů. „Stamilióny polodebi*ů si navzájem dělají poradce.“

Jak se nám žije ve světě, kde na všechno „potřebujeme“ experty? Jaroslav Dušek v novém jarním rozhovoru svým typickým humorem a nadhledem opět šťourá do chlácholivých představ těch, kdo mají rádi svůj klídeček v současném systému. „Nesnažím se nikoho dráždit,“ zdůrazňuje, ale přesto jeho výroky často rozčilují zastánce „klasického“ úzkoprofilového pohledu na vědu, medicínu, vzdělávání.

Bez ohledu na reakce a občasné mediální štvanice proti jeho osobě stále trpělivě vysvětluje, že každý člověk je spolutvůrcem svého zdraví a propaguje lékaře a vědce, kteří se odvážili opustit dogma a dívají se na člověka, léčení a uzdravování jinak. „To samozřejmě úplně popírá chiméru farma.eutického systému a rozzuří to ty, kdo na tom chtějí vydělávat,“ říká.

Kromě zdraví a zodpovědnosti za svůj život jsme si povídali i o divadle a příběhu hledání a nalezení nových prostor pro Jaroslavovo Divadlo Kampa. Rozhovor má dvě části, na pokračování se můžete těšit v příštím týdnu.

Paul Brunton – Buď – alebo?

Všetko v tomto vesmíre má svoje miesto a každá udalosť má svoju určenú hodinu… Dejiny ľudstva sú, a snáď vždy budú, striedaním svetla a tmy, prílivu a odlivu, materializmu a duchovnosti…

Tvárou v tvár nepriaznivému osudu sa musíme naučiť dve veci:

• kedy ho prijať
• a kedy mu odporovať.

Sú doby, kedy je múdre odovzdať sa zdrvujúcim okolnostiam a naučiť sa ich horkú lekciu. Inokedy je však múdrejšie bojovať s odvahou leva. Musíte sami zistiť, kedy je pre čo správny čas. Táto múdrosť vo svojej dokonalosti prichádza jedine adeptovi, ktorý sa naučil stáť mimo všetkého čisto osobného.

Sú doby, kedy nešťastie znamená pohár požehnania a malo by byť prijaté. Sú tiež doby, kedy dobré dary sú pohármi jedu a mali by byť odmietnuté. Jedine tým, že sa staneme absolútne neosobnými, to môžeme posúdiť. Toto „ja“, ego, je váš nepriateľ; môže sa stať vaším priateľom. Je vaším nepriateľom, pokým si činí výhradný nárok na vašu pozornosť; stane sa vaším priateľom, keď stojí bokom a hovorí: „Nie moja vôľa, ale Tvoja nech sa stane.“ Ak budete hľadať to, čo je za vaším osobným ja, za vaším osobným životom, vašou mysľou, vaším telom, to, čo je pravá skutočnosť a duch, nájdete mier. Nikto vás oň nemôže okradnúť, nikto vám ho nemôže zobrať…

Paul Brunton (z knihy Vnútorná skutočnosť)

https://neri7blog.wordpress.com/

ROBME ASPOŇ NIEČO

Téma tohto článku je dosť špecifická a trochu dlhšia, ale počas prípravy materiálov sa ukázalo, že treba čo-to pripomenúť aj z iného „rožku“. Na úvodnom obrázku vidíme výrez detailu z mapy zverejnenej r. 1491 kardinálom Nicolasom Cuzom. Takto je publikovaná v knihe Ottov historický atlas SLOVENSKO z r. 2019 (5. aktualizované vydanie), str. 58. V iných zdrojoch sa nám ju zatiaľ celú nájsť nepodarilo, resp. to, čo je možno nájsť je s ďaleko menším rozlíšením:

Na tejto mape vidno niekoľko zaujímavých údajov, čo naozaj stojí za to zdôrazniť. Topografická presnosť je – samozrejme – skôr iluzórna, ale všimnite si, že nad mestom Košice (Cassovia) sú zakreslené hory. Vzhľadom na známu topografiu našej krajiny je jasné, že reč môže byť jedine o horách, ktoré dnes – na našom území – voláme TATRA. Nad horami je uvedený názov – ktorý môžeme čítať jedine ako SARMATSKÉ HORY. Nuž tak – potvrdzuje to údaje z iných zdrojov, ktoré sme už neraz spomínali. Jeden z názvov, akým nazývali Našich Prҍdkov (= aj NÁS) je: SARMATI.

Na úvodnom obrázku sme uviedli aj pôvodnú verziu nášho Erbu. Z oficiálnych historických zdrojov možno zistiť, že „slovenskí povstalci“, bojujúci „proti Maďarom“ si zmenili pôvodný Erb tak, že zelenú farbu zamenili modrou. Nuž, heraldika nie je sranda, má svoje pravidlá a súvislosti. Zamenením zelenej farby za modrú nám odstránili z národného Erbu ŽIVEL VODY a zamenili ho za ŽIVEL VZDUCHU. Z principiálneho pohľadu je to pokus PRERUŠIŤ, alebo aspoň NARUŠIŤ našu schopnosť – ako Národa – MYSLIEŤ! Veľa či málo? Z nášho pohľadu ide o veľmi dôležitú skutočnosť. Kontakt Vody a Ohňa – vo vyváženom pomere – spôsobuje vznik pary, a teda vytvorenie živlu Vzduchu, pričom v tomto názve je uložený aj DUCH. Teda Duchovný Vývoj nahor je následkom správneho spôsobu myslenia. Odstránením Živlu Vody sa snažili odstrániť z nášho Národa schopnosť myslieť. Nuž a výsledky sú vôkol nás viditeľné na každom kilometri…

Ďalšou mystifikáciou – dezinformáciou – je premenovanie hôr. Nejde o tzv. TATRA-MATRA-FATRA, ale jednoducho a IBA o hory TATRA, t.j. o SARMATSKÉ HORY. Takto vyzerali pred poslednou jadrovou vojnou. Oproti 17. storočiu sú dnes nižšie o 2/3.  Nuž a „presná“ práca s nepresnými údajmi nevedie nikam. Presnejšie – iba do slepej uličky. A o to im išlo. Veď hlavným ich cieľom bolo zablokovať čo i len zmienku o Sarmatských horách.

Pre tých, ktorí by nám hneď chceli niečím argumentovať iba opakujeme, že naša Kultúra je postavená na Informácii Druhého Druhu.

Ale pridajme ešte jeden zaujímavý dobový obrázok, ktorý je tiež uvedený v Ottovom slovníku. Na str. 102 je zobrazený Oravský hrad. V „dobových“, maďarských zdrojoch ho označujú ako „ARVA“. Ide o prepis do latinčiny, pretože pôvodná latinčina nepozná písmeno „U“, ale vždy používa iba „V“ (ktoré má aj číselnú hodnotu). Ľahko sa môžete presvedčiť, že v rímskych zdrojoch sa používajú výrazy ako „AVGVSTVS“, či aj „GAIVS IVLIVS CÆSAR“. Ako teda čítať názov na tomto obrázku?

Hoci sa to na povrchný pohľad zdá ako „ARUA“, je tam v skutočnosti napísané „ARIJA“. Nuž áno – teraz to zapadá.

• Od Uralu po Atlantik tu bola ÁRIJA,
• od Uralu po Tichý oceán bola TARTARIA. Alebo – podľa súčasného pravopisu – TARTARIA-ARIA..!

V Sloviensko-Árijských Vҍdach sa pri opisoch nášho Všehomíru spomínajú Čertogy, Galaxie, ďalej sú Metagalaxie, Vesmíry, Metavesmíry atď., atď. Toto sú v podstate dnes pochopiteľné pojmy, ale spomínajú sa tam aj „Reálnosti“. Čo naši Prҍdkovia nazývali „Reálnosťou“? Nuž, pozrime sa na to. Veď to je naša Tradícia.

Zvykli sme si na predpoklad, že náš Svet je nekonečný, ale on je na našej úrovni predsa len nejako ohraničený. Teraz nemáme na mysli iba 12-rozmernú Hru. Pozrieme sa na dve hranice, teda na hornú a spodnú hranicu Reálnosti.

Horná hranica (každej) Reálnosti je rýchlosť Svetla. Tá – podľa našej kosmológie – nie je konečná, ale každé Slnko má svoju rýchlosť Svetla. Teda teraz hovoríme o našej Reálnosti, o našej časti Hry, o našej časti Vesmíru. Z pohľadu fyziky je známe, že žiaden objekt s kľudovou hmotnosťou nemôže (v danej Reálnosti) dosiahnuť, a už vôbec nie prevýšiť rýchlosť Svetla, a pritom ostať v danej Reálnosti. Kľudová hmotnosť objektu je hmotnosť, ktorú môže namerať pozorovateľ, ktorý sa voči objektu nachádza v kľude.

Horná hranica Reálnosti je v neustálom vzájomnom kontakte s našim svetom. Častica Svetla, ktorá dopadne na akýkoľvek objekt v okamihu dopadu v ňom „zamŕza“.

• Slnečné lúče dopadajúce na list rastlinky sa nakoniec premenia na akúsi substanciu, ktorá sa stáva potravou pre mnohé bytosti toho sveta.
• Na druhej strane, za určitých okolností sa akýkoľvek materiálny objekt môže spätne premeniť – anihilovať – na čistú Energiu, na kvantum Svetla. Premení sa na elektromagnetické vlnenie a stane sa opäť súčasťou Hornej hranice Reálnosti.

Každá častica pohybujúca sa rýchlosťou Svetla má iba jedinú charakteristiku: vlnovú dĺžku. Táto charakteristika je projekciou akéhokoľvek objektu Reálnosti na úrovni Hornej Hranice.

Všetky objekty našej Reálnosti sú teda „zrodené“ Energiou alebo Svetlom, ktorého forma existencie vykazuje stav kľudu. Jediný spôsob, ako sa to dá dosiahnuť je vytvoriť uzavreté štruktúry, teda energetické prstence, vnútri uzavretých dráh ktorých si môže Svetlo uchovať svoju rýchlosť. Pohybom po uzavretom prstenci rýchlosťou Svetla sa vytvára objekt, ktorý môže navonok vykazovať kľudovú hmotnosť. A takto vytvorené formy už nadobúdajú priestorové koordináty. Vytvorenie a uchovanie takýchto foriem aj je cieľom Hornej Hranice v našom svete.

• Základným atribútom Hornej Hranice Reálnosti je ČAS.
• Pohyb po kruhovej dráhe vytvára PRIESTOR,
• dĺžka obehu častice po prstenci vytvára ČAS. Teda Priestor a Čas sú funkciami Svetla.

Charakterizované sú elektromagnetickým vlnami. To zároveň znamená, že človek dokáže vnímať objekty v našej reálnosti svojimi piatimi zmyslami – teda na materiálnej úrovni elektromagnetického vlnenia.

Spodnou Hranicou Reálnosti je to, čo vedci nazývajú vákuum a my Tmavá Matéria. Ak by sme dokázali pomocou nejakej technológie ohraničiť priestor odstrániť z neho elektromagnetické vlnenie, tak ostane iba Tmavá Matéria (vákuum). Svet za hranicou elektromagnetických vĺn nie je pre nás dosiahnuteľný preto, lebo neobsahuje také charakteristiky, ktoré sme schopní vnímať našimi zmyslami.

Hoci vákuum sa zvyčajne charakterizuje ako prázdnota, v skutočnosti obsahuje maximálne skoncentrovanú, príčinnú matériu s nekonečným potenciálom ale bez formy. Je to Tma (nie Temnota!). Je to to, čoho vidíme ako prevažujúcu farbu pri pozorovaní nočnej oblohy. Má tmavomodrú farbu. Preto je aj tradičná zástava Tartarie tmavomodrá (Tmavá Matéria) so žltým krížom od kraja po kraj (symbolizuje Mliečnu dráhu, t.j. Perúnovu Púť). V stredovej časti – bielom kruhu – sa umiestňoval Erb konkrétnej provincie – napr. Erb Bielovodia.

Nie náhodou naša Tradícia hovorí, že so Svietivosťou sa rodíme a Svätosť nadobúdame našimi činmi. Svetlý Vesmír naozaj znamená, že je vytvorený Svetlom Slnka.

Všetko existujúce vnútri Reálnosti je postavené na energetických prstencoch majúcich kľudovú hmotnosť, v ktorých sa pohybujú častice rýchlosťou Svetla. Každý proces, ktorý počas dňa konáme je konkrétny energetický prstenec. So svetom okolo komunikujeme na úrovni elektromagnetických vĺn, Tmavú Hmotu máme dosiahnuteľnú výlučne torznými poľami, t.j. MEDITÁCIOU.

Každý čin môže byť realizovaný iba v určitých časových hraniciach. Znamená to, že každý čin má vlastný životný cyklus, t.j. svoj vlastný „energetický prstenec“. Ak postupujeme v súlade s ním, tak okolitý svet sa mení na „prázdnotu“, čo znamená, že všetko sa odohráva samo osebe, automaticky a plynule. Nevyžaduje žiadne naše úsilie. Ale ak nie sme v súlade s rytmami udalosti, tak vždy musíme vyvíjať úsilie navyše, no ak „nesúlad“ prekročí určitú hranicu, tak proces skončí bezvýchodiskovo.

Všetky úrovne Reálnosti sú zostavené z prstencov rôznych priemerov, pohybujúcich sa rozličnými smermi a rýchlosťami. Práve tieto prstence vytvárajú tkanivo času, bunky tohto tkaniva sú na každej úrovni Reálnosti.

Existuje špecifický bod, ktorý môžeme nazvať „Bodom určenia“. Každý prstenec je samostatným procesom, a teda má vlastný Bod určenia, neustále sa presúvajúci po obvode prstenca. V tomto bode je skoncentrovaná maximálna úroveň energie každého objektu.

V skutočnosti môžeme povedať, že každý bod je súčasne vo všetkých bodoch kruhovej dráhy, ale s rôznym stupňom hustoty, či inak povedané, s rôznou pravdepodobnosťou jeho lokalizácie práve v tomto bode.

Na tomto jednoduchom príklade vidno, že v skutočnosti sa nepohybujeme po kruhu, ale prebývame vo všetkých bodoch prstenca v rôznych stupňoch hustoty. Akýkoľvek vonkajší vplyv – iný  kruh so špecifickými vlnovými charakteristikami – môže vstúpiť do vzájomného pôsobenia s nami nie v tom bode, v ktorom by sme sa teoreticky mali nachádzať. Vtedy proces nevyriešime (to sa dá iba vtedy, ak sa oba prstence stretnú svojimi bodmi určenia, napr. stretnutie sa v živote súdených si párov), a vtedy kontakt nastane v „bolestivých bodoch“.

Oba procesy sa stretli mimo svojich bodov určenia, a teda došlo k vzájomnému prieniku. Týmto došlo namiesto vyriešenia k vytvoreniu minulosti a budúcnosti (t.j. vznikol líniový Čas). Predstavte si, že vás čaká nejaká významná udalosť (bohaté dedičstvo, lukratívne zamestnanie, súdny proces…), skrátka niečo, čo zmení váš život. Hoci reálne k udalosti dôjde napríklad o pol roka či rok, vy už dnes začínate vzájomne pôsobiť s Reálnosťou z budúcnosti z toho bodu, ktorý zdanlivo voči udalosti neexistuje.

Jeden zo základných problémov dnešného človeka spočíva v tom, že nežije v reálnosti, ale 99% svojho času prebýva v minulosti alebo budúcnosti (v špekuláciách alebo ilúziách). Ale pretože okolitý svet spravidla bráni takýmto „putovaniam v čase“, tak taký človek ako keby „zmizol“ z tohto sveta. Namiesto jedného bodu kontaktu (ktorý sa má podľa misie skutočne odohrať) sa vytvoria dva, nachádzajúce sa v minulosti a budúcnosti.

Naša forma aktuálneho bytia sa urezáva, jeho trvanie sa skracuje. Takýto mechanizmus nastupuje vždy, keď pri ponímaní reálnosti sa odďaľujeme od nadobúdania našej skúsenosti (tu a teraz) a koncentrujeme sa na (predpokladané budúce, ale ešte neexistujúce) výsledky našich činov. Vedomý prechod životnými situáciami – so znalosťou cieľového bodu – vyzerá takto:

Je dôležité pochopiť, ako správne konať. Tu je užitočné si pomôcť Zenonovým podobenstvom a Achillovi a korytnačke.

Achilles ako symbol rýchlosti v šprinte musí dobehnúť korytnačku, symbol pomalosti.

• Achilles beží 10x rýchlejšie ako korytnačka, a preto jej dá 10 m náskok.
• Achilles prebehne oných 10 metrov, korytnačka prekoná 1 meter.
• Achilles prebehne onen meter, korytnačka prekoná decimeter.
• Achilles prekoná decimeter, korytnačka centimeter…
• končí to tak, že Achilles môže behať večne, ale nikdy nedobehne korytnačku. Je to paradox.

Zenon naviazal tento paradox nie na vlastnosti priestoru, ale na vlastnosti pohybu, čím definitívne zaviedol nasledovníkov do slepej uličky.

V skutočnosti ide o oveľa jednoduchšiu vec. Každá úroveň priestoru má vlastnú štruktúru. Pohyb mysle nemožno predbehnúť žiadnou fyzickou aktivitou.

Mnohí žijú v presvedčení, že dosiahnutie cieľa je nepretržitý proces, že každý krok, ktorý na tejto ceste urobia ich vedie ku konečnému cieľu. V skutočnosti úsilie väčšiny ľudí neprináša žiadne ovocie. Neustále sa snažia „urobiť aspoň niečo“, míňajú obrovské množstvo energie, ale nakoniec vždy ostanú stáť na mieste. Jednotlivec často nechápe prostý fakt, že môže ísť tu či tam, ale iba tým, že je tu či tam sa ešte nič nezavŕšilo.

Dosiahnutie každého cieľa vyžaduje konkrétne množstvo energie, ktorá sa spotrebuje za konkrétne množstvo času. Ale ak je jeho energetický potenciál nižší ako úroveň jeho cieľov, tak bude „bežať na mieste“ celý svoj život. To sa stane aj v tom prípade, ak sa snaží postupovať súčasne v niekoľkých smeroch, čím nie je schopný koncentrovať všetku nevyhnutnú energiu na konkrétne ciele.

„Veď som sa snažil, robil som aspoň niečo…“; nuž a hľa, toto je PODSTATA NEPOCHOPENIA PROBLÉMU. Ak sa ukáže, že vaše úsilie nie je dostatočné, tak všetko vaše strádanie nestojí za NIČ. Za vaše úsilie nedostanete vôbec žiadne ocenenie a ostanete na tom istom bode ako predtým. TO SÚ PRAVIDLÁ HRY a často premrhaný život.

Kým nemáme jasne zadefinovaný cieľ (bod „B“), tak žiadne fyzické úsilie štýlu „robme aspoň niečo“ nie je nič iné, iba zlyhávanie v plnení vlastnej misie. A za to príde čas sa zodpovedať.

• Životom môžeme ísť uvedomelou činnosťou, čo znamená prebývanie v tomto Časopriestore tu a teraz s vedomým zameraním sa na známy cieľový bod „B“. Vtedy dosahujeme ciele našej reinkarnácie – misie.
• No a druhá možnosť je ísť chaoticky, skúmať všetky energie (ktorých je nekonečný počet), čomu veľmi výstižne zodpovedá výrok Seneku:

KTO JE VŠADE, NIE JE NIKDE

Tento citát dnes mnohí „preložili“ so zachovaním 100% obsahu do súčasnej verzie takto:

ROBME ASPOŇ NIEČO

A v takýchto prípadoch to znamená, že Zenonov Achilles NIKDY nedobehne korytnačku, hoci bude bežať a bežať ako divý celý život. Fyzická – hoci aj horúčkovitá – aktivita NIKDY NENAHRADÍ aktivitu mysle. Sú to proste úplne nezávislé charakteristiky. Šťastie majú tí, ktorí to pochopili a cieľavedome sa smerujú k známemu cieľovému bodu vlastnej životnej misie. To preto, lebo dokázali zladiť fyzický a mentálny pohyb do jedného zladeného celku. Našli hudbu Života.

26.03.2024

https://www.tartaria.sk/robme-aspon-nieco/

Vladimír Laubert – O Slovienoch časť 2

www.tartaria.sk