Zdeněk Patrick – Nomen Omen (1)

Dějiny Velké Moravy, potažmo českých zemí, (Prahy, Čech, Vitorazska, Horní i Dolní Lužice, Moravy, Slezka, ale i Slovenska, nezačínají christianizačním procesem. Nejsou závislé ani na římském komunikačním systému (skrze brýle hovořící řecky, potažmo primitivními jazyky okolního barbarika). Pokud si v této souvislosti nechceme připomínat tzv. Velesovou knihu (o níž bude ještě řeč), pak nelze nevzpomenout těch vlchevců, kteří se zabývali, za dob starověreckých Slávů, zachováním “historické” paměti rodů. Vypravěči, básníři, igrici (obřadní hudebníci a dudáci), geomanti (zeměpisci), vodopisci, krasomluvci, legendisté obřadních bojovníků, respektive všichni budečané, jejichž úkolem bylo, mimo jiné, zpaměti se naučit textům, ve kterých byly zašifrovány informace zachované z dávných čas. Právě proti nim byl veden jeden z prvních hlavních úderů zjevného agenta řezenské marky Adalberta Slavníkovce (Svatého Vojtěcha):

        “Víru pravou zrušil a písmo slovanské zavrhl a místo toho ustanovil písmo latinské, když pravé biskupy i kněze pobil a neznámo kam rozehnal,” psalo se o jednom z největších germanizátorů a “velkém Evropanovi, jenž dokonce i své dobré jméno zaměnil za německé.

Další vyhánění starověreckých Slávů a dědičných nositelů informačních toků, inspirované biskupy již jmenované totality, má “na svědomí” Břetislav II. Krátce po svém uvedení na knížecí stolec, 28. září. 1092, ve výroční den smrti knížete Václava zvaného svatý, na tuhý církevní nátlak vydává nařízení jimž se přikazuje:

         …aby byly všechny posvátné háje zasvěcené pohanským bohům okamžitě spáleny, vlchevci, črtové, hadači a čarodějové (védové), jakož i kouzedlníci, čarodějnice (védy respektive dévy, kněžky zasvěcené jednotlivým činnostem na př. znalosti o nemocech, o léčení a léčivých bylinách, či zaříkávání, bohům i bohyním Dévám), hadači, vraži (léčitelé), ptákopravci (praktikující kobu), věštci, básníři, vodopisci, krasomluvi, zeměpisci byli ze země vyhnáni. Aby byli oběšeni, utopeni, nebo upáleni, pokud příkazu vladaře neuposlechli a ze země neodešli? Je až z podivem, uvážíme-li další zásadní údery německých popů latinského ritu, vedené proti slovanské vzdělanosti nejen vyháněmím žáků Sv. Prokopa ze slovanského kláštera na Sázavě (majících vazby na křesťanskou liturgii Velké Moravy inspirovanou nezapomenutelnými věrozvěsty Cyrilem a Metodějem), a zejména zhovadilému pobělohorskému útlaku a vyhánění nejvzdělanějšího jádra českého národa, násilnou rekatolizaci spojenou s genocidou a drzou germanizací, jaké množství informací se navzdory neslýchanému útlaku dochovalo do dnešních dní.

Mnohé v kryptopodobách, jiné příslušně zkreslené, mnohé prostřednictvím lidové slovesnosti, zachovávající si stále funkci paměti národa. Postačí si přečíst slovanské, potažmo české pohádky a pečlivě zkoumat dávné pověsti a legendy i logické souvztažnosti. Přičemž dominantní roli sehrál náš pružný a rozkošatělý mateřský jazyk, jenž je nyní středobodem drzých útoků česky píšících německých novin (viz kurzy českého jazyka na internetových stránkách Lidových novin).

Dnes lze opět konstatovat, že vzdělanost starověreckých Slávů v mnohém předčila informační systém okolních, barbarsky žijících kmenů. Je dokonce možné, že jeden z protagonistů slavné dvojice věrozvěstů – Cyril, čerpal při své misi na Rusi, při tvoření slovanského písma, mnohou inspiraci (viz Velesova kniha) z původních slovanských zápisů (na březovou kůru, bukové a dubové desky). Velké dílo věrozvěstů Cyríla a Metoděje, citlivě respektující slovanské zvláštnosti, pružný jazyk, a větší množství samohlásek. Po smrti Sv. Metoděje bylo slovanské písemnictví systematicky ničeno totalitní christianizací latinského ritu protoněmeckého jazyka. Liturgická staroslověnština vyhlašována barbary za prokletý jazyk, mnohé bylo spáleno, přejmenováno, či navždy zmizelo ve sklepeních Vatikánu. V období christianizace latinského ritu, protoněmeckého jazyka a zejména jejich špatné latiny, si vazalové svých vladařů, řezenští a pasovští biskupové “osobují” právo církevního (rozuměj politického) dohledu nad zeměmi, které jinak nepodléhají protoněmeckýcm vladařům ani náhodou.

Potlačování slovanského jazyka a vše, co s touto problematikou souviselo, bylo od samého prvopočátku programem tohoto uskupení. Přepisy konkrétních jmen, funkcí a místních názvů tak zkomírají na úbytě, neboť závěrečnou likvidací slovanského písemnictví Adalbertem Slavníkovcem (Svatým Vojtěchem), nebyla vnucená “latinka” schopna plně obsáhnout všechny taje slovanské řeči (Ani to Adalbertovi inspirátoři neměli v úmyslu.). Takže vedle falzifikovaných datumů umírá na úbytě (přepisováním do “latinky”) i faktografie událostí, jmen, či místních názvů. Přičteme-li záměny pořádané ve zlém úmyslu (viz např. Lužické Mielsko zaměněno v případě kněžny Ludmily za Mielnicko, vzdělaní starověrečtí črtové, potažmo čantoryjové, se v rámci důsledné christianizace dokonce promění v pohádkově přihlouplé čerty, vesnice ostrozrakých “nebovidů” v Deylův slepecký ústav, legendární svarodžic Jaro – Jura, ve Svatého Jiří, Pěrun v pohádkového Děda Vševěda, Svantovid ve Svatého Víta, Margita – Sírius, ve svatou Markétu, atd?, jiným sítem prošel termín vraž – léčitel.  Odvozený od slovanského “vračelina” lék. Nelze jinak než rozpomenout se na léčebné účinky nám známější “rašeliny” a druh léčby v lázních Vraž. Jakkoliv jiná místa, v církevní nelásce, byla jmenována jako Vrážbí a posléze, když starověrečtí pamětníci odešli na věčnost, zlomyslně odvozována od slova vrah. Což je holý nesmysl. Nicméně hodí se i dnes).

Veškerá pseudohistorická a církví latinského ritu protoněmeckého jazyka (na objedmávku protoněmeckých vládců) účelově podvržená “fakta” jsou zemskými škůdcí stále předkládána jako jediný možný zdroj informací. Dříve, než se pokusíme překonat uměle vytvořenou informační propast mezi námi a historickými skutečnostmi, cítím se povinován vysvětlit moji již zmíněnou fabulaci. Jedná se o čistě pracovní metodu spočívající v použití cyrilice, jejíž použití neodpovídá skutečnosti a je čistě účelové, neboť podstatě citlivě vystihuje mnohé specifické slovanské, potažmo české jazykové nuance. Zvláště ty, které si již ani neuvědomujeme. Zvláště tam, kde dnes používáme “y” , “i”. Pokud nahlas vyslovíte “SN” (syn) můžete zaslechnout, nejen jak hovořili vaši předkové, ale i tvrdý znak, jenž se časem (nejen v češtině) změnil v tvrdé “Y”. A vzpomínka na měkké znaky (?)? Určitě jsou to “i” a “j” a pak díky Janu Husovi měkké souhlásky ž, š, c, č, ď, ť, ň, ř. Pro cizince nepochopitelně spojení souhlásek, překonává přirozený Čech, či jiný Sláva, zcela snadno. Snad i proto, že používá kouzel, jimiž byl postupně vybaven, takřka již od prvních dnů svého zrození. A tak zvládneme za čas i tak podivné slovo jako se jeví pojem “svrchník”. Vyslovujeme totiž podvědomě, od svých prvních setkání s maminkou, mezi uvedenými souhláskami nyní již méně znělý tvrdý znak (?).

Nyní k slibované fabulaci. Jejím základem je skutečnost, že jakýkoliv zápis neměl pevně stanovený sled znaků (bukvy). Pokud nebyl pospojován čarou (podobně jako zápis sanskrtu), mohl být čten téměř v libovolném sledu. Druhým fenoménem, jenž byl našimi slovanskými předky při dávání jmen novorozencům velmi preferován, byl tzv. “Nomen Omen” – Jedná se o mystický systém, v němž má být jméno nositelem rodičovského přání, či nápovědou, lépe snad sudbou budoucích dějů (viz VjačeSlav, Viacejslávy, Boleeslav ViaceSlávy).

Jméno podle této doktríny obsahuje předzvěst, či určitou typickou vlastnost budoucích dějů, týkající se nositele jména. Nebo naopak nositel jména do jisté míry charakterizuje období v něž žije. Tento poslední motiv lze rovněž použít ke kryptozápisům, jež nepodléhají dějinným zvratům a příslušné cenzuře. Podobného triku, jakkoliv se netýkal fenoménu “Nomen Omen“, měl údajně použít i Kosma.

Tex prevzatý:

nasledujúca časť

This entry was posted in Dejiny. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s