Ó, pramatko Lada, Ty si Láska, ty si zjednotenie. V tebe sa Rod náš prejavil. Tebe sa všetci bohovia klaňajú. Naplň nás láskou svojou. Žehnaj nám, pramatko naša!
Stvorenie človeka
Skôr ako praboh Rod stvoril čokoľvek iné, stvoril Ladu. Len vďaka nej sa mu podarilo rozbiť zlaté vajce a vynoriť sa na vlnách studeného chaosu, aby ich mohol opäť skrotiť a stvoriť Všehomír. Rod stvoril nový Všehomír a vládu nad ním zveril svojim trom synom. Najstarší z nich, Svarog, hádam najviac pomáhal otcovi, kedže ako kováč je z troch bratov najzručnejší. Svarog napokon nechal otca oddychovať. Koval a tvoril Všehomír sám. Bohyňa Lada sa sprvoti na to len pozerala no videla, že Svarog potrebuje pomoc. Preto pridala ruku k dielu a stvorila mnoho nádherných a jemných vecí.
Pri spoločnej práci našli v sebe Lada a Svarog také zaľúbenie, že jedného dňa predstúpili pred samotného Roda a požiadali ho, aby ich zosobášil. Bola že to svadba nevídaná, celá Iria sa zišla vo veľkej dvorane Svarogovho a Ladinho prekrásneho paláca, postaveného na vŕšku uprostred Irie. Obrad zväzovania rúk vykonal samotný Rod a nakoniec Svarog nastokol na prst Lade prvú obrúčku, ktorú pre Ladu potajme ukoval.
Po dlhej oslave pokračovali Svarog a Lada v spoločnom tvorení. Lada vôbec nezaostávala za svojím mužom. Svarog koval veci pevné, Lada tvorila veci jemné. Tak spoločne Svarog a Lada tvorili Všehomír. Raz Lada prišla za bohyňou zeme – Mokošou a požiadala ju, aby jej dala trochu hliny pre stvorenie bytostí, ktoré osídlia zem. Mokoša jej s radosťou hlinu dala, z nej potom Lada vymodelovala všetko živé, čo môžeme nájsť na zemi. Lada vymodelovala aj bytosti podobné bohom majúce telá z hliny, kostí z kamenia, krv z mora, vlasy z trávy a prázdne vnútro. Keď uvidel Svarog tieto duté bytosti z kamenia a hliny, veľmi sa potešil, ale pochopil, že v tej dutine sa môže usídliť tak dobro, ako aj zlo. Preto sa Svarog nadýchol a dúchol do ich dutín. Keď Svarog dúchol do ľudí, bolo ho počuť a ten zvuk nazval slovom. Tak sa vo vnútri ocitla duša. Rod sa náramne potešil, keď zbadal ľudí, a keďže chcel, aby ľudia rozumeli tomuto slovu, ktoré do nich vdúchol Svarog, bozkal ich na čelo. Z čela dostali tieto tvory meno človek. Týmto bozkom dal Rod ľuďom prvý veľký dar, dar mysle a vedomia. Rod, Lada a Svarog tak stvorili človeka zo zeme, slova – duše a vedomia. Na znak toho sa po smrti vráti telo zemi bohyni Mokoši a duša odchádza do podsvetia, kde ju sprevádza boh Veles a vedomie sa vracia k prabohu Rodovi.
Bohyňa Lada je ženským prejavom všemocného, najväčšieho boha Roda a manželkou Svaroga, volaná aj Leda, Rada, Roda. Lada bola stvorená otcom Rodom ako prvá, a aj preto je považovaná za najvyššiu bohyňu, kráľovnú všetkých bohov. Lada je počiatkom všetkého, dokonca je počiatkom aj samotného praboha Roda, ktorý jej stvorením rozbil zlaté vajce a začal tvoriť Všehomír. Ona je prejavom mora chaosu, jej živlom je preto voda.
Lada je symbolom všeobjímajúcej lásky a mieru, ktoré sú základom života na zemi. Je bohyňou života, plodnosti, znovuzrodenia a obnovy. Dáva život prírode a robí Zem plodnou. Je tvoriteľkou a opatrovateľkou všetkého živého. Ako pramatka je ochrankyňou detí, žien, manželstva, lásky, rodičovstva a úrody. Bohyni Lade je vlastná jemnosť, mäkkosť a poddajnosť, ale aj nestálosť a zmena. Symbolizuje tak porozumenie, chápanie a múdrosť, schopnosť zosúladiť, či spojiť. Jej meno úzko súvisí so slovami ladný, súlad, ladnosť. Funkcia Lady je taktiež úzko spätá s dušou. Matka Lada totiž zbiera vedomie mŕtvych a vracia ho Rodovi, od ktorého dostáva nové iskry vedomia a ide s nimi do ľudského sveta, kde ich vkladá do lona žien.
Lada je považovaná aj za bohyňu opojenia a veselosti, ale aj sexu a náruživosti. A tak pekné dni mája a začiatok júna sa pripisujú Lade a oslavujú sa všeobecnou veselosťou a hrami. Každoročne, počas zimnej rovnodennosti bohyňa Lada rodí nové slnko – boha Koliadu. Najsilnejšia je v období jari a leta, jej obdobie pôsobnosti slabne od letného slnovratu. Lade je zasvätený deň splnu pred letným slnovratom. Podobne ako Svarog, Perún a Veles sú bratmi a vteleniami Triglava – Beloboga, môžeme povedať, že Lada, jej dcéra Mokoša a jej dcéry Živa a Morena vytvárajú štvoricu bohýň Rožaníc či Roditeliek. Lada je matkou našej matičky zeme Mokoše, a tiež slnečných božstiev Dažboga a Koliadu. Ďalším jej synom je boh lásky Kupalo. Kráľovná Lada je zvyčajne odetá v zlatý kráľovský šat a na hlave má prekrásnu zlatú korunu. V ruke drží jeden z jej symbolov, misku, v ktorej je vajíčko alebo červené jablko spolu s klasmi obilia. V náručí má nemluvňa, ktoré symbolizuje vtelený svet a je aj prejavom plodnosti najvyššiej bohyne, a teda aj prejavom materstva a lásky. Vajíčko či jablko je zase symbolom počiatku všetkého existujúceho, a podobne ako klasy, aj symbolom plodnosti a úrody.
Ponad náš svet lieta v zlatom voze, do ktorého sú zapriahnuté labute a holuby, ktoré sú tiež jej symbolmi a symbolmi lásky a mieru. Lada zo svojho voza vyháňa svojou silou lásky zlé a temné sily z nášho sveta. Spolu so svojím mužom Svarogom kraľujú v Irii v prekrásnom zámku, pri ktorom rastie prekrásny svätoháj. V ňom sú Lade zasvätené lipy a brezy. Z dní je jej zasvätená sobota, a práve preto sa v tento deň konajú sobáše.
Sviatky Lady sa slávia spevom piesní počas celého mesiaca od 25. mája do 25. júna. V tomto období počas splnu vrcholí jej moc. Počas obradov sa tancujú tance svargi, ktoré usporiadávajú Všehomír, obnovujú rovnováhu v prírode a ľudských dušiach. Tým, ktorí sa jej obetujú, zjavuje budúcnosť. V tomto období ženy, ktoré nemôžu mať deti, by mali by Lade priniesť obety, aby im požehnala ich počatie.
славянская богиня Лада
Ďalším obdobím oslavy bohyne Lady je obdobie jarnej rovnodennosti (21. marec), vtedy sa oslavuje aj príchod bohyne Vesny a čas znovuprebudenia sa prírody. Veľkou oslavou je aj obdobie zimného slnovratu (21. december), ktoré je obdobím zrodenia jej syna božiča Koliadu ako nového slnka. Lada je privolávaná v magických rituáloch tvorby, ale aj ako ochrankyňa rodiny, rodu či národa. Vyzývaná je aj pri rituáloch tvorenia a obradoch nových začiatkov, pri mágii lásky, pri volaní partnerov či milencov. Lade sa prinášajú obety: vajíčka, chlieb, kaša, zrno, oplátky, syr, med, mlieko, krúpy, pirohy a olej, ale aj nite, stužky, látky, vlna, koža a riad v podobe misiek, tanierov a pohárov.
LADA – Slovanská bohyně lásky, krásy, harmonie, souladu, radosti a mladosti, paní květů, jejíž obdobou je římská Venuše, řecká Afrodita nebo germánská Freya. Zasvěcen jí byl květen, ze stromů lípa. Ladě byla přisuzována dvě holoubátka, zapřažená do jejího vozu. Jako světelné božstvo je božstvem jarním a letním. Podobně jako řecká Persefona, i ona přebývá v podsvětí. Traduje se, že žije krátce, protože ožívá a z podsvětí vychází právě až o jarní rovnodennosti, přičemž na rovnodennost podzimní opět umírá. Božstvo Lady můžeme objevit ve významu slov „koleda“, protože Slunce se rodí právě o zimním slunovratu (dnešních Vánocích). Toto jméno je složeno ze dvou částí: z „Ko“ a „Leda“.
- „Ko“ znamená vtělení na zemi toho, čemu předchází a
- „Leda“ znamená přímo Ladu. Proto „Koleda“, podle staroslovanského výkladu, znamená vtělení či sestoupení Lady na zemi.
I u jiných národů si „koleda“ zachovala širší význam. Např. v Dalmácii byla Kolenda bohyní jara, na Ukrajině tatáž bohyně byla nazývána Koleda. Jedna stará srbská píseň jmenuje Ladu „starou matkou koledou“ (slovanské slovo „kolendati“ a „koldovati“ znamená čarovat, také obětovat…jménem „kaldovnica“ byl nazýván obětní stůl).
Příbuznost Koledy s Ladou najdeme potvrzenou u žumburských Uskoků v Dalmácii. U nich „koledvanje“ – koledování – je nejen o Vánocích, ale začíná podruhé o letnicích a trvá až do svátku Jana Křtitele, tedy do letního slunovratu. Doba před letním slunovratem bývala nejslavnějšími dny bohyně Lady. Ohně, které byly zapalovány v předvečer tohoto svátku, se v Dalmácii nazývaly „veliké Koljady“. V Čechách byl znám název „ladařice“, což bylo jméno pro dívky, které obcházely v tomto čase dědiny a přály každému domu štěstí a užitek. V předvečer 24.června vyzdobil každý chorvatský sedlák své obydlí kvítím a střechu a chlévy okrášlil věnci. Na návrších bylo zapáleno velké kolo se slámou, lidé přeskakovali oheň a vzývali Ladu: „Lado, Lado! Bog pomaga tomu stanu, liepoj Lado!“
Ve starém ruském letopise, který popisuje život knížete Vladimíra, je zmiňován „Kupalo“, tj. svatojánský oheň, zapalovaný na počest Lady v předvečer Jana Křtitele – letního slunovratu. Tehdy se scházeli ženy a dívky k tanci, vzali se za ruce a zpívali: „Lado, Lado, moje Lado!“ Písní, v nichž je božstvo Lady opěvováno je nespočítaně. Tzv. „ladařské“ písně úzce souvisí s písněmi, zvanými „králické“. Králické hry, či hry na krále a královnu, se konaly v období letnic. Často při této příležitosti probíhaly zásnuby dívek, nebo dívky byly odváděny do kněžské služby.
Dle podání stávaly chrámy bohyně Lady v moravském Děvíně, Olomouci, Brně a slovenské Nitře. V Brně stál Ladin chrám na místě, kde je nyní kostel sv.Petra a v Olomouci dnes na jejím místě stojí kostel sv.Blažeje. Při obou těchto chrámech byly vychovávány sbory dívek. V Brně byla bohyně vyobrazena jako čistá panna, s vlasy po kolena, korunou z myrty a s růží na skráních. V pravé ruce držela tři zlatá jablka a stála na zlatém voze o dvou kolech. Lada ve staročeštině znamenala děvu, pannu.
Dříve se také koláče a pečivo, připravené o masopustě, nazývaly oladky a oladej. I odrůda hrachu s červeným květem se jmenuje ladinec. To nasvědčuje tomu, že božstvo Lady bylo stavěno po boku samotného Peruna, jemuž právě hrách byl zasvěcen.
Zdroje:
Atlara's Blog 